Ahoj cykloturisti, letošní zimu
se meteorologum podařilo odhadnout. Byla to taková mokra a blátivá zima. Často
s náledím a malou vrstvou sněhu. Náledí bývalo velké a několikrát jsem šel
do práce pěšky vedle cyklostezky. Cyklostezka bývala jeden kus členitého ledu.
Dochází k tomu tak, že za mokra tam projedou cyklisté a zanechají za sebou
koleje ve sněhu. To samé vznikne za pejskaři. Rozšlapou sníh a vznikne
oraniště. Do rána to zmrzne a nedá se po tom jezdit. To mně nepomůžou ani
pláště s hřebíkama. Letošní zimu jsem je použil mnohokrát.
20.01.2018 – Větrný mlýn Velké
Těšany. Přes týden napadlo trošku sněhu a já jsem se vydal k větrnému
mlýnu, abych udělal fotky na sněhu. Byl jsem však zklamán. Sníh tam nebyl.
Vyjížděl jsem při zataženém počasí a během cesty začalo drobně sněžit. Na fotce
vidíte moje brzdové špalíky. Tím, že jezdím v nečistotách, tak se mně
z ráfku vytrhává hliník a ten se zabodává do brzdových gumiček. Následkem
toho pak dochází k ničení ráfků. V novinovém článku si můžete
přečíst, kolik projede cyklistů po cyklostezce. Já po ní jezdím každý den do
práce. Tak jsem ve statistice započítaný dvakrát za den. Ujel jsem 36 km.
21.01.2018 – Kaplička
Mysločovice. Když je špatné počasí, tak jezdím ke kapličce
v Mysločovicích. Dá se tam přijet po vedlejších cestách a neušpiním se.
Cestou mě děcka upozornily na jejich sněhuláka. Tak jsem jej vyfotil a mají jej
na památku uložený na Internetu. Ujel jsem 23 km.
27.01.2018 – Boží muka. Tento
výlet jsem pojmenoval podle toho, kolik jsem cestou potkal křížů. Bylo zatažené
počasí a musel jsem si dávat pozor na zmrazky na cestě. Byl jsem na kopci nad
Napajedly, ale město nebylo v mlze vidět. Dnešní den byl význačný tím, že si
náš národ zvolil na další období svého prezidenta. Snad nám tento zkušený
politik pomůže udržet národní suverenitu. Na rozdíl od jiných ohnutých hřbetů
účastnících se ve volbách. Ujel jsem 24 km.
28.01.2018 – Komárov. Dnešní den
jsem se rozhodl vyjet na protější kopec, než jsem byl včera. Na první pohled
vidíte, jak se liší množství sněhu. Ve vesnici mají velmi starou školu. Na to,
že je to malá vesnice na kopci je to velmi zajímavé. Dřív děti chodily do
větších vesnic do školy. Jak je vidět, tak to za Rakouska nebylo tak zlé. Dnes
by nikdo školu v malé vesnici ekonomicky neudržel. Na cestě jsem potkal
velkou zdravou kočku. Ta asi nemá takové zdravotní problémy jako panelákové
kočky. Tato si žije svobodně v přírodě a užívá si života s jinýma
kočkama.
Jakmile jsem sjel
z Komárova, tak jsem projížděl rekreační středisko Pahrbek u Napajedel.
Dnes se nikdo v zamrzlém slepém rameni nekoupal a mohl jsem v klidu
fotit. Na fotkách vidíte letní atrakce a historii Napajedel. Ujel jsem 32 km.
07.02.2018 – odpolední sníh.
Dnešní den jsem jel do práce a vůbec jsem nevzal do úvahy předpověď počasí. Na
odpoledne bylo naplánováno sněžení. Opravdu to přišlo po obědě a během několika
hodin nasněžilo víc než 10 cm sněhu. To jsem si mohl vzít kolo se širokými
terénními plášti. Tak jsem měl úzké terénní pláště na cestovním kole.
Z práce jsem raději vyjel za světla. Na cyklostezce jsem se musel rozjet a
pořád jet. Kdybych zastavil, tak se snad ani nerozjedu. Kolo mělo snahu za
jízdy měnit směr. U odpočívadla jsem udělal fotky kola obaleného sněhem a také přijíždějící
cyklistku. Dali jsme se do řeči a zjistil jsem, že ona dojíždí každý den do
Zlína na kole a ještě letos nevynechala. To já jsem už šel několikrát po ledě
raději pěšky. Tak je holka šikovná a přeji ji, aby se jí dobře dařilo při jízdě
v nepříznivých podmínkách. Kolo mně doma oteklo a hodně vody jsem odsál
hubkou. Část vody jsem nahrnoval na lopatku a vyléval do WC.
10.02.2018 – Křížová cesta. Dnes
jsem měl v plánu vyjet k větrnému mlýnu na kopec, ale cestou jsem si
to rozmyslel. Byla surová zima a foukal vítr. Tak jsem svůj výlet zkrátil a jel
jsem ke křížové cestě nad Kvasicemi. Hodně křížů je poničených. Nechápu takové vandalství. Snad to někdo
nebral jako kovový odpad do sběru. Dnes nemělo smysl být dlouho venku, protože
byla vyhlášená smogová situace a nedoporučovalo se chodit na procházky. Ujel
jsem 18 km.
11.02.2018 – nedělní výlet po
okolí. Vydal jsem se do skansenu v Rymicích. Chtěl jsem vyfotit chaloupky
pod sněhem. Jenže po pár kilometrech jsem zjistil, že sníh máme jen
v Otrokovicích. Tak jsem udělal fotku kostela v Kurovicích. Ten vždy
fotím, když kvetou stromy v jeho okolí. Pak jsem zajel k pomníku padlého
vojáka. Pomník je v poli a nevede k němu cesta. Kolo jsem kousek
zatáhl na pole a pak šel pešky. Sníh mně pěkně pod nohama křupal. Foukal silný
vítr a v průmyslové zóně Holešova jsem si dal zimní kuklu a rozhodl se
vrátit domů. Rozhodl jsem se jet údolím přes Rackovou, abych se vyhnul větru.
Ze Sazovic jsem měl obavu jet po cestě podél potoka. Určitě tam byl zmrzlý
sníh. Tak jsem jel domů po hlavní cestě do Malenovic. Na kopci jsem se zastavil
u velmi starého kostela v Tečovicích. Ujel jsem 43 km.
17.02.2018 – Buňov. Dnes je venku
nehostinné počasí a nemá smysl někam daleko jezdit. Vzal jsem si kolo
s plášti, ve kterých mám hřebíky. Venku je umrzlý sníh s ledem. Když
jsem jel nahoru k Buňovu, tak po cestě tekla voda a ve spod byl led. Musel
jsem jet velmi opatrně, abych nespadl. Nad Sazovicemi jsem udělal fotky u kříže.
Byl jsem první, kdo zde pošlapal sníh. Dole v údolí jsem pozoroval na poli
holku se psem. Pěkně se spolu hráli a v pozadí měli stavbu. I v tak
špatném počasí dělníci pracovali. Po návratu domů byl moc dobrý teplý čaj. Ujel
jsem 15 km.
18.02.2018 – větrný mlýn Velké
Těšany. Počasí se trošku umoudřilo a rozhodl jsem se jet k mlýnu na kopci.
Vzal jsem to přes rezervaci a bylo to špatné rozhodnutí. Bylo zde hodně sněhu a
většinu cesty jsem šel pěšky. Jízda na kole byla velmi riskantní. Na sobě
leželo několik umrzlých vrstev sněhu a v nich byly vyšlapané stopy. Když
jsem na takové místo najel, tak kolo prudce změnilo směr. Navíc jsem měl na kole odpruženou vidlici a
ta se chovala neprozřetelně. Musel jsem ji vypnout. U mlýna jsem udělal zimní
fotky a jel kolem vysílače do Karolína. Zde jsem si musel obléci tlustou zimní
kuklu a dát teplejší rukavice. Bylo zde opravdu hodně zima a foukal vítr. Mráz
byl silný a mokrá voda na kole omrzla. Nejhorší to bylo na ráfcích. To jsem
poznal při brzdění ve sjezdu do údolí. Gumičky nebyly schopné z ráfků
oříznout led. Zato jsem slyšel, jak škubu hliník z ráfku. Po této zimě si
musím dát na kolo nové ráfky. Tyto jsem za zimu zničil. U řeky Moravy jsem
zažil hezký západ slunce nad okolní krajinou. Ujel jsem 32 km.
24.02.2018 – Hostišová. Tak nám
přišly první silné mrazy v této zimě. Začalo to -7C a v dalších dnech
to klesalo až k -15C. Já jsem si vyjel k rozhledně a vzal jsem si běžné
rukavice. Přesto jsem si pro jistotu dal do batohu zimní kuklu a rukavice
palčáky. Už na konci Otrokovic jsem si to všechno musel obléci. Bylo zima a
foukal silný vítr. Na hřebeni jsem jel po polní cestě. Bylo tam tolik sněhu, že
jsem nemohl jet. Když jsem se pokusil rozjet, tak mně vítr srazil na zem. U
rozhledny se schovalo slunce a fotky, na které jsem se těšil, nevyšly. Tak jsem
se sbalil a jel z kopce dolů do údolí. Zde foukalo méně, přesto jsem měl
zmrzlé prsty. Po příjezdu domů jsem musel rozmrznout, než jsem šel do vany.
Ujel jsem 22 km.
25.02.2018 – Svatá Voda. Venku
fouká silný severní vítr a svítí krásné slunce. Na teploměru je -9C a já se
vydávám na cyklostezku do Napajedel. Vítr mně fouká do zad a jedu rychle.
V Napajedlích však měním prudce směr a jedu do kopce směrem na Pohořelice.
Zde mám silný ledový vítr z boku. Musím se hodně snažit, abych udržel
přímou stopu na cestě. Ve stoupání předjíždím holku, která jde pešky. Naše
rychlosti se příliš neliší. V tom větru se nedá jet rychle. Ona je celá
zabalená do šály. Ani není vidět obličej. To nejhorší mě však čekalo na
otevřeném hřebenu před vysílačem u Oldřichovic. Přesto, že jsem měl zimní kuklu
a čepici, tak mně omrzaly zuby. K tomu jsem cítil, jak hluboko vede ucho
do hlavy. To jsem netušil, že mám zmrzlé prsty a v týdnu budu cítit bolest
kloubů. Navíc mně praskla kůže na palci u nehtu. Tak jsem měl problémy při
práci. Špatné to bylo, když jsem jedl pomeranč a šťáva se dostala do prasklého
místa. Musel jsem si kůži mastit, aby byla pružná a srostla. Je to
neuvěřitelné, jak takové malé zranění dokáže otravovat život. V této
chvíli píši cestopis a bolest kloubů necítím. Jsem rád, že to nemá následky. Tak
a pokračujeme dál v mrazivém putování. Na kopci jsem se zastavil u lesa a
tam vítr nefoukal. Na slunci bylo moc hezky. Po chvíli jsem pokračoval na lesní
cestě k poutnímu místu. Vše bylo zmrzlé a musel jsem jít pěšky. Naštěstí zde nefoukalo a mohl jsem
v klidu fotit bez rukavic. Do lesa svítilo slunce a připadal jsem si jako
v jiném světě. To však dlouho netrvalo. Vyjel jsem do otevřených polí a
ledový vítr mě začal opět trápit. Teď už jsem to měl domů 5 km. Ty však
v silném ledovém protivětru stály za to. Ujel jsem 19 km.
02.03.2018 – páteční náledí.
V pátek ráno jsem vyjel do práce na obyčejných pláštích a kousek před
firmou začalo lehce sněžit. Na zemi to
okamžitě přimrzalo. Naštěstí jsem dojel dobře a víc jsem se tomu nevěnoval.
Přes den to přestalo. Večer jsem se v práci podíval z okna a uviděl
jsem na dálnici pět modrých majáků.
Pomyslel jsem si, že se tam stala větší nehoda. Vše jsem pochopil, až
jsem vyjel. Jenže ne ihned. Jel jsem ve tmě a dobře jsem neviděl co je na zemi.
Až když jsem dal nohu na zem při přejíždění na chodník, tak jsem zjistil, že
všechno na zemi je zledovatělé. Od té chvíle jsem se začal bát a jel jsem
opatrně. Naštěstí jsem jel domů po cyklostezce a tam máme od zimy navozený
písek. Mokrá kola se mně obalila pískem a já jsem získal přírodní řetězy.
Opravdu to dobře na cestě sedělo. I na sídlišti jsem proti chodcům jel
bezpečněji. Ti měli strach z každého kroku. Když jsem vtáhl kolo do domu,
tak mně spadlo na bok. Bylo to tím, že moje kamínky na pláštích na dlažbě
nedržely. Fungovalo to jen na měkkém ledě.
Na fotkách vidíte, kolik nechá písek za sebou nepořádku. Další dny jsem
se dozvěděl, kolik proběhlo dnešní odpoledne dopravních nehod. Myslím si, že to
byl poslední záchvěv letošní zimy.
03.03.2018 – studená sobota.
Venku je mrazivé počasí s větrem a je třeba se projet v údolí, abych
příliš netrpěl. První jsem udělal fotky v Otrokovicích. Někdo dal na
ulici, kde jezdí hodně cyklistů kruhové zpomalovací bariéry. Vůbec si však
neuvědomuje, že taková mokrá překážka je pro cyklistu nebezpečná. Pokud se musí
dávat bariéry, tak vyhovující jsou přímé prahy, které lze kolmo přejet. To samé
si asi myslí řidiči sanitek, když vezou pacienta. Před Sazovicemi jsem vyfotil
plyšové medvědy na stromě. Ujel jsem 16 km.
04.03.2018 – studená neděle.
Venku je stále chladno a vydávám se na malý výlet po okolí. Chtěl bych nafotit
poslední zbytky sněhu. Za Mysločovicemi jsem zjistil, že velký rozvětvený strom
spadl. Je to strom, pod kterým jsem se minulý rok schovával při velké bouřce
před deštěm. Tak jsem měl štěstí. Jak vidět, tak platí pravidlo, že se
v bouřce nemáme schovávat pod stromy. Asi by mě tam lehko nenašli. Je to
kus od cesty. Dále jsem si zajel k jezeru v Otrokovicích. Nápis
koupání na vlastní nebezpečí je výstižný, teď když se zde bruslí. Může to však
platit ve chvíli, kdy se led prolomí. Podařilo se mně vyfotit západ slunce na
ulici. Na poslední fotce je vidět kolik jsem na pláštích navozil do sklepa
soli. Ujel jsem 32 km.
10.03.2018 – Velehrad.
V letošním roce jsem ještě na Velehradě nebyl. Dnes přišlo krásné jarní počasí.
Proti předchozím mrazivým dnům se hodně oteplilo. Dokonce jsem potkával
cyklisty v krátkých kalhotách. To si myslím, že bylo přehnané. Když jsem se dotkl kovové části kola, tak to
bylo hodně studené. To samé musely pociťovat holé nohy. Cestou jsem se zastavil
u jezera a fotil jsem modrý led. Sluníčko hezky svítilo a bylo tam dobře. Za
pár měsíců se zde budou lidé koupat a opalovat. Před Velehradem jsem naměřil
teplotu 16C, ale ve stínu kostela bylo 13C. Zato v kostele jsem mohl
zmrznout. Měl jsem na sobě zapocené šaty a to bylo jako bych vlezl do ledničky.
Byl jsem tam sám a v klidu jsem si mohl sednout a odpočinout. Zamyslet se
nad životem, ale to chladno to nedovolilo. Když jsem vyšel ven, tak to bylo moc příjemné
dostat se do tepla. Na zpáteční cestě se mně jelo moc dobře. Měl jsem vítr do
zad. Ujel jsem 51 km.
18.03.2018 – Zboženské rybníky.
Včera jsem na kole vymrzl a dnes znovu. Vůbec jsem se nepoučil a zase vyjel.
Vzal jsem si lehkou kuklu a po par kilometrech jsem si musel dát zimní kuklu. Vítr
byl hodně ledový. Ještě v Otrokovicích jsem měl nepříjemný zážitek.
Předjelo mě auto a odbočilo doprava. Málem mě vzal přední kolo. Prostě
bezohledný řidič. Tak jsem byl rád, když jsem vjel do lesa nad Hostišovou.
Hrozilo zde však jiné nebezpečí. Silný vítr foukal do korun stromů a občas
nějaká větev spadla na zem. Když něco zapraštělo, tak jsem se díval, kde to
padá. Některé stromy, jsou nebezpečně nakloněné nad cestu. U Zboženských
rybníků jsem udělal několik fotek a vydal se na kopec ke smetišti. Zde je
otevřená krajina a vítr silně foukal. Při fotografování mně zmrzly prsty a
udělal jsem několikrát snad osmdesát fotek za sebou. Mobil nahlásil, že tolik
fotek v dávce nezvládne. Až doma jsem tyto dávky fotek smazal. Horší bylo,
že mně zmrzly prsty a cítím je ještě dnes. Do jara to přejde. Ujel jsem 29 km.
24.03.2018 – Na Rejdě. Projel
jsem se po okolních kopcích a navštívil přístaviště lodí ve Spytihněvi. Již
brzy zde bude rušno. Pak jsem vyrazil nad Napajedla a domů. Ujel jsem 38 km.
25.03.2018 – Lanové centrum. Před
týdnem jsem v lesích nad Hostišovou vymrzl a dnes jsem si to zopakoval,
ale bez mrazu. Něco mě na tuto trasu táhlo. Jako bych to minule neprojel
správně. Dnes jsem však nesjížděl ke Zboženským rybníkům, ale jel jsem na
Mladcovou. Jede se zde lesem a cesta se klikatí. Za týden jsem se díval na TV
zprávy a ukazovali, že se v těch zatáčkách stala dopravní nehoda.
V lanovém centru bylo pusto a foukal silný vítr. Zaujal mě památník na
nějakého pána. Jsem však z toho divný. On má na pamětní desce jenom jeden
datum. Ve vesnici jsem sjel do údolí a znovu na velký kopec k smetišti.
Dnes jsem zde fotil a prsty mně neomrzly. Přesto je stále cítím. To však časem
přejde. Ujel jsem 35 km.
31.03.2018 – Záhlinice. Na
Velikonoce se nám udělalo pěkné počasí. Já jsem byl v pátek a
v sobotu v práci. Instaloval jsem na počítače nové programy. Mně
vyhovuje, když jsou lidé doma a já můžu v klidu pracovat. Po práci jsem
vyjel s úmyslem udělat si malý okruh, ale postupně jsem jej prodloužil až
do Kroměříže. A pak jsem to ještě prodloužil k větrnému mlýnu ve Velkých
Tešanech. Ujel jsem 53 km.
01.04.2018 – Kroměříž. Dnes fouká
velmi silný vítr a já jsem na začátku výletu vyrazil s větrem do zad. To
by cyklisté neměli dělat. Pak se jim proti větru špatně vrací domů. První část
jsem jel jako rychlík a za Hulínem se ze mě stal šourák. Místy jsem jel
rychlostí 12 km/hod. V té chvíli jela proti mně holka na kole a seděla
vzpřímeně. Vůbec nešlapala a jelo jí to samo. V Kroměříži jsem projel
kolem uzavřené lávky. Po tragické události v Praze se v republice začaly
prověřovat lávky a hodně se jich musí opravit. Za Trávníkama byla uzavřená
cyklostezka, ale já jsem ze zvědavosti jel zjistit v jakém stavu jsou
padající stromy. Myslím si, že by se
stromy měly do určité vzdálenosti od cyklostezky pořezat. Jsou většinou staré a
brzo spadnou. Navíc mají mokrý podklad a kořeny v zemi dobře nedrží. Před
Otrokovicemi byla cyklostezka otevřená, ale strom tam na zemi ležel také. Ujel
jsem 43 km.
02.04.2018 – TV vysílač. Po včerejším
silném větru se počasí uklidnilo, ale dobře také není. Vyjel jsem na Holešov
údolím, abych se vyhnul větru. V Pacetlukách stála policejní hlídka a
čekala až někdo pojede z mrskačky. Já jsem měl dnes pocit, že je na cestách
velmi malý provoz. Jako by všichni raději za volant nesedali a raději pili.
Domů od TV vysílače jsem jel proti větru.
Ujel jsem 63 km.
Tak a je letošní zima za námi.
Bylo dlouho chladno. Často pršelo a foukal silný vítr. V lesích je
neobvykle mnoho polámaných stromů.
Žádné komentáře:
Okomentovat