Ahoj cykloturisti, od začátku týdne nás meteorologové strašili, jaké bude špatné počasí. Nesplnilo se to a my jsme se opět sešli ve Fryštáku za krásného počasí. Sjeli se asi cyklisté z celého kraje Zlín. Můj kamarád přijel z Luhačovic a ujel celkem 113 km.
Po příjezdu na náměstí to začalo dobře. Paní roznášela pečivo a bylo to moc dobré. Cyklisté se navzájem vítali a byli rádi, že se zase vidí. Probírali sezónu a plánovali co příští rok. Zaslechl jsem hovory o nákupu nového kola. Každý plánuje kolo s velkým průměrem kol. Doufám, že to není reakce na vychvalování v cyklistických časopisech. Mám pocit, že redaktoři o ničem jiném nepíšou. Je to vyvolání poptávky po novém zboží a zvýšeném obratu v cykloprodejnách. Náš konzumní svět je založen na vyvolávání spotřeby. Prý se větším nakupováním odvrátí krize. Po 13 hodině došlo k slavnostnímu projevu a odstartování posledního výletu. Každý rok jsme dělali hromadné foto a letos nic. Bylo nás moc a na fotku by, jsme se nevešli.
Jako vždy jsme začali stoupat do oblíbeného kopce účastníků maratonu Drásal. Dnes se nikdo nehnal a spíše se kecalo. Už ve výjezdu jsem zaznamenal dvě píchlá kola a jeden roznýtovaný řetěz. Jedno píchlé kolo bylo proříznuté a plášť se musel vycpat páskou. S Cyklistou jsem jel až pod Hostýn. Ve sjezdu do Chvalčova jsem mu doporučil, ať nedělá rychlostní rekord ve sjezdu. Posledního postiženého jsem viděl při návratu. Ten neměl pumpičku a foukal pusou. Kamarády to moc bavilo ho pozorovat.
Na konec jsme se sešli v hojné účasti v hospodě v Holešově. Je to hospoda oblíbená cyklisty a lidé kolem maratonu Drásal nám připravili občerstvení. Dostali jsme moc dobrý guláš a výborný chléb. Hodně chválím, ale byl jsem hladný jako vlk. Přitom Pod Ondřejovskem jsem dostal od cyklistky uzené maso. Měla ho dobré, ale já bych zvládl obložený chleba uzeným. Mám pořád hlad. Za tento týden budu mít najeto k 500 km a málo vařím. Myslím, že bych doma potřeboval cyklistku, která by vařila a tahala nákupní tašky ze supermarketu. Já bych ji bral za odměnu na cyklovýlety.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil v Kurovicích. Oslavovali Dušičky s průvodem čarodějnic. Měli pěkně vyřezané dýně s kahánky.
Níže jsou vybrané fotky, všechny fotky a fotky z Kurovic. Některé fotky jsem fotil za jízdy a jsou trošku rozmazané.
Ujel jsem 79 km za pěkného počasí. Už se těším na příští rok.
29.10.2011
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
Dušičky Kurovice :
sobota 29. října 2011
pátek 28. října 2011
Málem oběšený
Ahoj cykloturisti, dnes jsem byl v Boršicích a nazpět jsem jel po cyklostezce od Veselí. V Kunovicích jsem sjel z cyklostezky a vydal se po silnici k letišti. V té chvíli jsem před sebou zahledl ve výši krku provázek natažený přes cestu. Podařilo se mně jej srazit níže. Brzdil jsem, ale nestihl jsem zastavit. Naštěstí jsem měl tolik energie, že jsem jej přetrhl a nespadl. Kdybych jej zachytil někde na tvíři tak bych byl pořezaný a určitě bych spadl. Byla by to velká škoda. Byl jsem pro kamarády koupit Kontušovku. Měl jsem tašky plné skla.
Na dalších fotkách vidíte pohledy na cyklostezku podél Baťova kanálu. Vypuštěný rybník v Huštěnovicích. Veslaře na Moravě. Než jsem zastavil tak schoval termosku s čajem. Chtěl jsem jej vyfotit, jak pije. Na vodě je už hrozně zima. Jel jsem proti větru a byl ledový. V Blatničce mě zaujala řada dopravních značek.
Ujel jsem 102 km za větrného počasí. V Karpatech bylo zima a u Moravy teplo.
28.11.2011
Karel
Na dalších fotkách vidíte pohledy na cyklostezku podél Baťova kanálu. Vypuštěný rybník v Huštěnovicích. Veslaře na Moravě. Než jsem zastavil tak schoval termosku s čajem. Chtěl jsem jej vyfotit, jak pije. Na vodě je už hrozně zima. Jel jsem proti větru a byl ledový. V Blatničce mě zaujala řada dopravních značek.
Ujel jsem 102 km za větrného počasí. V Karpatech bylo zima a u Moravy teplo.
28.11.2011
Karel
Jezdění do Kyjova
Ahoj cykloturisti, tentokráte píši článek shrnující putování do Kyjova za dva dny. První den jsem nefotil, ale měl jsem zážitky s kamióny. Navíc jsem měl silný protivítr a po většinu trasy mně pršelo. Ty těžké povětrnostní podmínky mně nevadily. Měl jsem v očích slzy. Moje jezdění do nemocnice v Kyjově skončilo.
Když jsem první den vyjížděl, tak jsem viděl na předpovědi počasí, že jedu do deště. Vyjel jsem pozdě a měl jsem před sebou hodně vyřizování. Během cesty se střídalo mrholení s deštěm. Jel jsem rychlostí 19 km/hod. přitom před týdnem jsem v bezvětří udržel v pohodě 25 km/hod. Na zpáteční cestě jsem seděl na mokrém sedátku. Zapomněl jsem na něj dát igelit, když jsem byl v kanceláři. Byl jsem nerozvážný, jestli si dát pláštěnku a tak jsem jel v kabátku z látky. Domů jsem přijel kompletně promočený. Ani to nešlo svléknout. Když dřete na kole, tak se potíte a jste stejně mokří.
Cestou tam jsem na úseku mezi Nedakonicemi a Moravským Piskem jel po hlavní cestě. Nic souběžného nevede. Proti mně jela souvislá kolona aut. Mezi nimi byl autobus. Ve chvíli kdy jsem se měl potkat s autobusem tak se zezadu přihnal kamión a začal mě předjíždět. Vedle ruky se mně točila kola a líznul jsem si bundou na ruce o něj. Když mě předjel, tak mu půlka zadní nápravy vyjela přes krajnici a kola jela ve vzduchu. Je tam nezpevněná krajnice. Asfalt a propast do příkopy. Na zpáteční cestě jsem jel za tmy a v dešti. Dobře jsem svítil a měl jsem na sobě svítící bundu. Nic proti mně nejelo. Velmi natěsno mě předjel kamión a po 200 metrech odbočil do uličky a zastavil. Musel to být magor. Stačilo mu zdělat nohu z plynu a setrvačností za mnou dojet. Nebo mě mohl předjet protisměrem. Hazardním manévrem získal možná vteřinu času a riskoval můj život. V první chvíli jsem chtěl za ním zajet a vynadat mu. Jenže řidičům kamiónů nemá smysl domlouvat. Oni jsou od přírody bezohlední a v zaměstnání kde se musí myslet se neuplatní.
Druhý den jsem měl už hezké počasí, ale protivítr byl stále silný. Zase jsem měl na nosiči dvě tašky a ve větru se kolo chovalo jako plachetnice. Na stejném úseku jsem potkal kamión a on jel koly přes dělící čáru . Jel moc rychle možná i 100 km/hod. Byl to takový náraz vzduchu, že jsem se s kolem odlepil od země a přistál v trávě mimo cestu. Naštěstí tam byla travnatá krajnice. Ustál jsem to, ale připadal jsem si jako letadlo.
Po těchto zážitcích jsem se rozhodl, že pojedu domů delší trasou přes Uherský Ostroh. Aspoň mám pro vás fotky hradu a starého pivovaru. Je zde moc zajímavý most. Něco takového se z pohledu stavebnictví nevidí. Až bude hezky tak udělám víc fotek mostu a zjistím historii.
Na šotolinovém chodníčku podél Moravy před Napajedly jsem ve tmě dohnal invalidu na vozíčku. Neměl světla ani odrazky. Kdybych neměl dálkové světlo, tak jsem jej převálcoval.
Na obrázku 007 je nějaký hlemýžď a to co přežvýkal.
Na obrázku 011 vidíte místo kde původně vedla železnice do Kyjova.
Na obrázku 013 je záhada. Co je ten litinový odlitek?
První den jsem ujel 111 km v dešti a větru.
Druhý den jsem ujel 115 km se sluníčkem a větrem.
27.11.2011
Karel
Když jsem první den vyjížděl, tak jsem viděl na předpovědi počasí, že jedu do deště. Vyjel jsem pozdě a měl jsem před sebou hodně vyřizování. Během cesty se střídalo mrholení s deštěm. Jel jsem rychlostí 19 km/hod. přitom před týdnem jsem v bezvětří udržel v pohodě 25 km/hod. Na zpáteční cestě jsem seděl na mokrém sedátku. Zapomněl jsem na něj dát igelit, když jsem byl v kanceláři. Byl jsem nerozvážný, jestli si dát pláštěnku a tak jsem jel v kabátku z látky. Domů jsem přijel kompletně promočený. Ani to nešlo svléknout. Když dřete na kole, tak se potíte a jste stejně mokří.
Cestou tam jsem na úseku mezi Nedakonicemi a Moravským Piskem jel po hlavní cestě. Nic souběžného nevede. Proti mně jela souvislá kolona aut. Mezi nimi byl autobus. Ve chvíli kdy jsem se měl potkat s autobusem tak se zezadu přihnal kamión a začal mě předjíždět. Vedle ruky se mně točila kola a líznul jsem si bundou na ruce o něj. Když mě předjel, tak mu půlka zadní nápravy vyjela přes krajnici a kola jela ve vzduchu. Je tam nezpevněná krajnice. Asfalt a propast do příkopy. Na zpáteční cestě jsem jel za tmy a v dešti. Dobře jsem svítil a měl jsem na sobě svítící bundu. Nic proti mně nejelo. Velmi natěsno mě předjel kamión a po 200 metrech odbočil do uličky a zastavil. Musel to být magor. Stačilo mu zdělat nohu z plynu a setrvačností za mnou dojet. Nebo mě mohl předjet protisměrem. Hazardním manévrem získal možná vteřinu času a riskoval můj život. V první chvíli jsem chtěl za ním zajet a vynadat mu. Jenže řidičům kamiónů nemá smysl domlouvat. Oni jsou od přírody bezohlední a v zaměstnání kde se musí myslet se neuplatní.
Druhý den jsem měl už hezké počasí, ale protivítr byl stále silný. Zase jsem měl na nosiči dvě tašky a ve větru se kolo chovalo jako plachetnice. Na stejném úseku jsem potkal kamión a on jel koly přes dělící čáru . Jel moc rychle možná i 100 km/hod. Byl to takový náraz vzduchu, že jsem se s kolem odlepil od země a přistál v trávě mimo cestu. Naštěstí tam byla travnatá krajnice. Ustál jsem to, ale připadal jsem si jako letadlo.
Po těchto zážitcích jsem se rozhodl, že pojedu domů delší trasou přes Uherský Ostroh. Aspoň mám pro vás fotky hradu a starého pivovaru. Je zde moc zajímavý most. Něco takového se z pohledu stavebnictví nevidí. Až bude hezky tak udělám víc fotek mostu a zjistím historii.
Na šotolinovém chodníčku podél Moravy před Napajedly jsem ve tmě dohnal invalidu na vozíčku. Neměl světla ani odrazky. Kdybych neměl dálkové světlo, tak jsem jej převálcoval.
Na obrázku 007 je nějaký hlemýžď a to co přežvýkal.
Na obrázku 011 vidíte místo kde původně vedla železnice do Kyjova.
Na obrázku 013 je záhada. Co je ten litinový odlitek?
První den jsem ujel 111 km v dešti a větru.
Druhý den jsem ujel 115 km se sluníčkem a větrem.
27.11.2011
Karel
sobota 22. října 2011
Památník železnice
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel opět na návštěvu do nemocnice v Kyjově. V minulém článku jsem psal, že jsem si po návratu domů prohlédl mapu a zjistil jsem, že nebezpečné úseky lze objet po cyklotrase. Také jsem zjistil, co to bylo za otesaný kámen u cesty. Jedná se o památník železnice. Zjistil jsem toho velmi málo. Jen to, že zde vedla železnice do Kyjova a po té se v 19 století vozila cukrová řepa.
Ráno bylo -1C a před 12 hodinou byla stále mlha a +3C. Až po poledni se obloha protrhla a ukázalo se teplé slunce. Tak jsem vyrazil na cestu. Jel jsem po stejné trase jako minulý týden. Nákres a téma minulého výletu je v :
http://partasvih.blogspot.com/2011/10/vetrny-mlyn-v-bukovanech.html
Oblečení jsem zvolil podobné. Jen cyklistickou láhev s čajem jsem si zabalil do bundy v batohu a k tomu jsem přibalil CoCaColu. Chtěl jsem aby byla teplá až ji budu pít. Čaj vydržel 30 km a myslím si, že by byl teplý i po 50 km.
Památník železnice je kousek za Vracovem. Je zde úzká hlavní cesta s velkým provozem. Pokud se podíváte na můj nákres, tak nevěřte umístění památníku na mapě. Je to o 500 m blíže k Vracovu. Jedná se o mapu Shocart a ty obsahují hodně chyb. Na letecké mapě by jste to viděli správně. Památník je zajímavě otesán a mám vyfoceny všechny strany. Nápisy jsou již skoro nečitelné.
Ve Vlkoši jsem se zastavil u vojenského muzea. Je věnováno rodáku z Vlkoše. Více se dočtete na :
http://www.militarymuzeum.cz/military-muzeum.php
Ve vesnici mají všechny pumpy natřené na modro a je tam i obrovský lis na hrozny. Za vesnicí se vjede do Skoronic a zde projedete vesnicí na cyklostezku o které jsem se zmínil minule. Vyšlapete malý kopeček přes vinohrady a jste v Kyjově. Já jsem se zde na zpáteční cestě usadil na skruž a posvačil. Bylo tam moc dobře a nechtělo se mně jet domů. Také jsem vyzkoušel cyklostezku do Vracova a byl jsem moc spokojený. Na jednom úseku vede podél borovicového lesa a to mám moc rád. Hlavně v létě. Když les voní.
Dnes jsem využil cyklostezku podél Baťova kanálu a jednotlivé cyklostezky a cyklotrasy od Bzence až do Kyjova. Nejhorší je úsek z Nedakonic do Moravského Písku. Cesta je zde úzká a v jednom místě vede i lesním úsekem. Zde jsem si raději oblékl reflexní bundu. Navíc po 18 hodině jezdili řidiči jako pominutí rozumu. Asi se všichni vraceli z návštěv a chtěli být brzo doma. Takový provoz nebyl ani odpoledne.
Na fotce vidíte řidiče, který parkuje často na cyklostezce ve Vracově. Stál tam i minulý týden. Obec mu zadarmo vybudovala parkoviště a vytvořila nebezpečné místo pro cyklisty.
V nemocnici jsem vyfotil dezinfekci, kterou mají použít návštěvy. Zkusil jsem to a smrdí to jako Okena.
Ta věž na fotce je čerpací stanice z dolů. Odčerpává vodu.
Ujel jsem 109 km za slunečného počasí. Večer při návratu klesla teplota na +3C a měl jsem omrzlé tváře. Kolo bylo studené jako led. Průměr jsem měl 22 km/hod přesto, že jsem se stále snažil jet rychlostí 27 km/hod.
22.10.2011
Karel
Fotky z putování :
Fotky památníku :
Ráno bylo -1C a před 12 hodinou byla stále mlha a +3C. Až po poledni se obloha protrhla a ukázalo se teplé slunce. Tak jsem vyrazil na cestu. Jel jsem po stejné trase jako minulý týden. Nákres a téma minulého výletu je v :
http://partasvih.blogspot.com/2011/10/vetrny-mlyn-v-bukovanech.html
Oblečení jsem zvolil podobné. Jen cyklistickou láhev s čajem jsem si zabalil do bundy v batohu a k tomu jsem přibalil CoCaColu. Chtěl jsem aby byla teplá až ji budu pít. Čaj vydržel 30 km a myslím si, že by byl teplý i po 50 km.
Památník železnice je kousek za Vracovem. Je zde úzká hlavní cesta s velkým provozem. Pokud se podíváte na můj nákres, tak nevěřte umístění památníku na mapě. Je to o 500 m blíže k Vracovu. Jedná se o mapu Shocart a ty obsahují hodně chyb. Na letecké mapě by jste to viděli správně. Památník je zajímavě otesán a mám vyfoceny všechny strany. Nápisy jsou již skoro nečitelné.
Ve Vlkoši jsem se zastavil u vojenského muzea. Je věnováno rodáku z Vlkoše. Více se dočtete na :
http://www.militarymuzeum.cz/military-muzeum.php
Ve vesnici mají všechny pumpy natřené na modro a je tam i obrovský lis na hrozny. Za vesnicí se vjede do Skoronic a zde projedete vesnicí na cyklostezku o které jsem se zmínil minule. Vyšlapete malý kopeček přes vinohrady a jste v Kyjově. Já jsem se zde na zpáteční cestě usadil na skruž a posvačil. Bylo tam moc dobře a nechtělo se mně jet domů. Také jsem vyzkoušel cyklostezku do Vracova a byl jsem moc spokojený. Na jednom úseku vede podél borovicového lesa a to mám moc rád. Hlavně v létě. Když les voní.
Dnes jsem využil cyklostezku podél Baťova kanálu a jednotlivé cyklostezky a cyklotrasy od Bzence až do Kyjova. Nejhorší je úsek z Nedakonic do Moravského Písku. Cesta je zde úzká a v jednom místě vede i lesním úsekem. Zde jsem si raději oblékl reflexní bundu. Navíc po 18 hodině jezdili řidiči jako pominutí rozumu. Asi se všichni vraceli z návštěv a chtěli být brzo doma. Takový provoz nebyl ani odpoledne.
Na fotce vidíte řidiče, který parkuje často na cyklostezce ve Vracově. Stál tam i minulý týden. Obec mu zadarmo vybudovala parkoviště a vytvořila nebezpečné místo pro cyklisty.
V nemocnici jsem vyfotil dezinfekci, kterou mají použít návštěvy. Zkusil jsem to a smrdí to jako Okena.
Ta věž na fotce je čerpací stanice z dolů. Odčerpává vodu.
Ujel jsem 109 km za slunečného počasí. Večer při návratu klesla teplota na +3C a měl jsem omrzlé tváře. Kolo bylo studené jako led. Průměr jsem měl 22 km/hod přesto, že jsem se stále snažil jet rychlostí 27 km/hod.
22.10.2011
Karel
Fotky z putování :
Fotky památníku :
neděle 16. října 2011
Větrný mlýn v Bukovanech
Ahoj cykloturisti, dnes jsem měl jednoduché rozhodování kam pojedu. Potřeboval jsem do nemocnice v Kyjově zavést osobní věci. Abych si tuto smutnou činnost trošku zpestřil, tak jsem se rozhodl navštívit nový větrný mlýn v Bukovanech. Poprvé jsem vám o něm psal, když se stavěl v roce 2006. Dole vidíte staré fotky.
Ráno bylo -1C a já jsem se rozhodl počkat, až se oteplí. Nakonec jsem vyjel až ve 12 hodin. To už krásně svítilo sluníčko. Přesto jsem se na cestu dobře vybavil. Do bot jsem si dal tlusté vlněné ponožky a kraťasy jsem měl ze stejného matriálu. Všechno mně to upletla maminka pro zimní ježdění na kole. Při těchto teplotách bývá sedátko hodně studené. Je potřeba vzít v úvahu, že při jízdě se věci hodně ochlazují. Na hoře jsem měl oblečení z Moiry. Je to dobrý materiál, ale stejně jsem se dnes zapotil. Na cyklostezce podél kanálu jsem byl sám. Už jsou pryč ty davy cyklistů z letního období. Většinou jsem potkával lidi ve věku kolem 60 let. Mladí už teď sedí někde v teple u PC. Dokonce jsem potkal černocha. Také jsem se dnes na kole lekl. Jel jsem rychlostí 25 km/hod a najednou mě někdo předjel. Já vím, že při této rychlosti bývám málokdy někým předjetý. On mě předjel cyklista na kole s motorkem. Vůbec nešlapal a odhaduji, že jel rychlostí 30 km/hod. Myslím si, že tato vozidla chtěla EU zakázat. Dále jsem na cyklostezce potkal kamaráda cyklistu, ale dnes na bruslích. Měl s sebou psa jako tahače. Tento pán po padesátce absolvoval nejtěžší maraton v Alpách. Na obrázku vidíte holku v kroji. Ve Vracově se tak v neděli stále chodí.
Z Vlkoše do Kyjova se jede přes táhlý kopec po velmi úzké a frekventované cestě na Brno. Měl jsem z toho špatný pocit a říkal jsem si, jestli zde není nějaká cesta pro cyklisty. Až doma jsem si na Internetu našel, že jsem jel paralelně s cyklostezků vedoucí přes vinohrady. Já nechápu proč někdo kdo si dá práci s vybudováním paralelní cesty neumístí na hlavní cestu značku pro cyklisty, aby sjeli na cyklostezku.
K větrnému mlýnu se musí vyjet na kopec nad vesnici. Byl jsem hodně překvapen, když jsem uviděl, co zde postavili. Já jsem zde byl v roce 2006 v říjnu. Nepamatuji si, že by tenkrát bylo tak zima. Vyrostlo zde několik lidových staveb a restaurace. Poskytují zde ubytování a jak vidíte, tak cyklisté jsou vítáni. Já jsem za mlýnem na sluníčku posvačil. Pití jsem si dal cestou do kopce do zadní kapsy a ohřál jsem si to. Po jídle jsem se spustil z kopce dolů do Kyjova a pak po hlavní silnici do Nedakonic. Před vesnicí je podjezd a auta mě vytlačila na kraj. Okamžitě jsem začal plavat. Na krajnici je hromada písku od zimy. Kdybych jel na úzkých gumách, tak bych se vyválel. Ve vesnici začíná cyklostezka podél Moravy a vede až do Otrokovic. Před Hradištěm zašlo slunce a hodně se ochladilo. Musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem dojel za tmy a se zmrzlými tvářemi. Na teploměru bylo 5C.
Ujel jsem 117km za slunečného, ale studeného počasí. Oblast kolem Bzence doporučuji všem navštívit.
16.10.2011
Karel
Cestování k větrnému mlýnu :
Stavba větrného mlýnu v roce 2006 :
Všechny fotky od větrného mlýnu, historické věci :
Ráno bylo -1C a já jsem se rozhodl počkat, až se oteplí. Nakonec jsem vyjel až ve 12 hodin. To už krásně svítilo sluníčko. Přesto jsem se na cestu dobře vybavil. Do bot jsem si dal tlusté vlněné ponožky a kraťasy jsem měl ze stejného matriálu. Všechno mně to upletla maminka pro zimní ježdění na kole. Při těchto teplotách bývá sedátko hodně studené. Je potřeba vzít v úvahu, že při jízdě se věci hodně ochlazují. Na hoře jsem měl oblečení z Moiry. Je to dobrý materiál, ale stejně jsem se dnes zapotil. Na cyklostezce podél kanálu jsem byl sám. Už jsou pryč ty davy cyklistů z letního období. Většinou jsem potkával lidi ve věku kolem 60 let. Mladí už teď sedí někde v teple u PC. Dokonce jsem potkal černocha. Také jsem se dnes na kole lekl. Jel jsem rychlostí 25 km/hod a najednou mě někdo předjel. Já vím, že při této rychlosti bývám málokdy někým předjetý. On mě předjel cyklista na kole s motorkem. Vůbec nešlapal a odhaduji, že jel rychlostí 30 km/hod. Myslím si, že tato vozidla chtěla EU zakázat. Dále jsem na cyklostezce potkal kamaráda cyklistu, ale dnes na bruslích. Měl s sebou psa jako tahače. Tento pán po padesátce absolvoval nejtěžší maraton v Alpách. Na obrázku vidíte holku v kroji. Ve Vracově se tak v neděli stále chodí.
Z Vlkoše do Kyjova se jede přes táhlý kopec po velmi úzké a frekventované cestě na Brno. Měl jsem z toho špatný pocit a říkal jsem si, jestli zde není nějaká cesta pro cyklisty. Až doma jsem si na Internetu našel, že jsem jel paralelně s cyklostezků vedoucí přes vinohrady. Já nechápu proč někdo kdo si dá práci s vybudováním paralelní cesty neumístí na hlavní cestu značku pro cyklisty, aby sjeli na cyklostezku.
K větrnému mlýnu se musí vyjet na kopec nad vesnici. Byl jsem hodně překvapen, když jsem uviděl, co zde postavili. Já jsem zde byl v roce 2006 v říjnu. Nepamatuji si, že by tenkrát bylo tak zima. Vyrostlo zde několik lidových staveb a restaurace. Poskytují zde ubytování a jak vidíte, tak cyklisté jsou vítáni. Já jsem za mlýnem na sluníčku posvačil. Pití jsem si dal cestou do kopce do zadní kapsy a ohřál jsem si to. Po jídle jsem se spustil z kopce dolů do Kyjova a pak po hlavní silnici do Nedakonic. Před vesnicí je podjezd a auta mě vytlačila na kraj. Okamžitě jsem začal plavat. Na krajnici je hromada písku od zimy. Kdybych jel na úzkých gumách, tak bych se vyválel. Ve vesnici začíná cyklostezka podél Moravy a vede až do Otrokovic. Před Hradištěm zašlo slunce a hodně se ochladilo. Musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem dojel za tmy a se zmrzlými tvářemi. Na teploměru bylo 5C.
Ujel jsem 117km za slunečného, ale studeného počasí. Oblast kolem Bzence doporučuji všem navštívit.
16.10.2011
Karel
Cestování k větrnému mlýnu :
Stavba větrného mlýnu v roce 2006 :
Všechny fotky od větrného mlýnu, historické věci :
sobota 15. října 2011
Kroměříž drakiáda
Ahoj cykloturisti, když jsem jel dnes ráno do práce tak bylo -1C. Měl jsem obavy, aby nebyl na cestě led, ale bylo sucho. Po práci se teplota vyšplhala na 8C. To už bylo dobré a vyrazil jsem na výlet.
Nejdříve jsem se zastavil u Záhlinických rybníků. Už mnohokráte jsem vám z tohoto hezkého místa posílal fotky a dnes to udělám znovu. Na jedné fotce vidíte, jak bobři likvidují krásné zdravé stromy. Mezi rybníky jsem dohnal dvě holky na koních. Třetího koně vedly na procházku. V Kroměříži se opravuje hospoda a má na věži zajímavé sluneční hodiny. Na závěr jsem přidal opravené sluneční hodiny z Otrokovic.
Na letišti v Kroměříži se konala Drakiáda. Byli tam rodiče s dětmi, ale i letečtí nadšenci. Mě nejvíce zaujalo, jak letělo letadlo mezi draky. Paní pořadatelka upozorňovala účastníky, ať létají jen ve vymezeném prostoru. Na letišti byl běžný provoz. Viděl jsem start vrtulníku, ale nevyfotil. V hangárech pracovali mechanici na údržbě letadel. Počasí vyšlo na drakiádu úžasně. Sluníčko a mírný vítr.
Ujel jsem 47 km za chladného počasí. Jen sluníčko zlepšovalo náladu.
15.10.2011
Karel
Drakiáda :
Letiště :
Záhlinické rybníky :
Nejdříve jsem se zastavil u Záhlinických rybníků. Už mnohokráte jsem vám z tohoto hezkého místa posílal fotky a dnes to udělám znovu. Na jedné fotce vidíte, jak bobři likvidují krásné zdravé stromy. Mezi rybníky jsem dohnal dvě holky na koních. Třetího koně vedly na procházku. V Kroměříži se opravuje hospoda a má na věži zajímavé sluneční hodiny. Na závěr jsem přidal opravené sluneční hodiny z Otrokovic.
Na letišti v Kroměříži se konala Drakiáda. Byli tam rodiče s dětmi, ale i letečtí nadšenci. Mě nejvíce zaujalo, jak letělo letadlo mezi draky. Paní pořadatelka upozorňovala účastníky, ať létají jen ve vymezeném prostoru. Na letišti byl běžný provoz. Viděl jsem start vrtulníku, ale nevyfotil. V hangárech pracovali mechanici na údržbě letadel. Počasí vyšlo na drakiádu úžasně. Sluníčko a mírný vítr.
Ujel jsem 47 km za chladného počasí. Jen sluníčko zlepšovalo náladu.
15.10.2011
Karel
Drakiáda :
Letiště :
Záhlinické rybníky :
sobota 8. října 2011
Nepodařené country
Ahoj cykloturisti, již dříve jsem se dozvěděl, že dnes odpoledne ve 14 hodin vystoupí na ranči u kapličky country skupina B.P.T. To jsem netušil, že existuje plakátek na kterém je rozpis a oni budou vystupovat až v 18 hodin. Od rána pršelo a předpověď počasí byla špatná. Nakonec se počasí umoudřilo a já jsem vyjel. Bylo pozdě a jel jsem do Zlína a přes Štákovy paseky do cíle. Ve stoupání v lese začalo lehce pršet a musel jsem si dát bundu. Na kopci jsem potkal dvě holky na koni. Kůň se bál kola a točil se na místě. Já jsem stál bez hnutí, aby mě nekopl. Ani jsem neudělal fotku zepředu. Kdybych měl zapnutý omylem blesk a blikl mu do očí, tak by slečna ležela na zemi.
Udělal jsem si zastávku u opravené kapličky a vyfotil jsem památný strom. Je opravdu obrovský a nádherný. Byla velká škoda, že nebylo vidět do okolí. Toto místo je na mapě vyznačeno jako místo dalekého rozhledu.
Na ranč jsem přijel akorát. Začalo pršet a šel jsem dovnitř. Bylo 14 hodin a ve vnitř bylo ticho. Nikdo nehrál. Od pořadatelů jsem se dozvěděl, že mají zpoždění. Venku hodně pršelo a mně bylo u krbu moc dobře. Usušil jsem si zapocené a zmoklé šaty. Asi po půl hodině přestalo pršet a já jsem objevil program dnešního odpoledne. Rozhodl jsem se, že tam nebudu do večera čekat a raději se projedu na kole v podzimní přírodě. Kdybych to věděl, přijel bych večer na country bál.
Stále jsem se nemohl rozhodnout, jak pojedu domů. Nejjednodušší bylo sjet do Zlína a jet podle řeky domů. Já jsem nakonec vyrazil směrem, jak jsem přijel. Chtěl jsem sjet k silnici a vyjet na Jižní svahy. Nakonec došlo k tomu, co se mně často stává. Uviděl jsem cestu, po které jsem ještě nikdy nejel a vydal jsem se po ní. Hodně klesala a já jsem se těšil, že budu brzo v údolí. Moje radost skončila předčasně. Šotolina se změnila na lesní hliněnou cestu. Byl to hezký vyšlapaný chodníček, ale nakonec jsem stejně musel kolo přenést přes potok do lázní Kostelec. Vylezl jsem přímo na golfovém hřišti. V té chvíli se mně vybavily vzpomínky, jak jsem si v mlze zajezdil na pěkném trávníčku v Anglii na golfovém hřišti. Kdyby mě tenkrát Angličané chytli, asi bych už nežil.
Po sjezdu z lázní jsem se projel po nádherné cyklostezce směrem do Zlína. Všimněte si, jak je ta cyklostezka široká. Dokonce má dva jízdní pruhy a prý zlíňákům nestačí. Od benzinky jsem vyjel zatáčku na Jižní svahy. Moc mně to připomínalo lehká stoupání z Alp a vyjel jsem to svižně. Pak už následovala jízda na kopec nad Zlín. Jede se po šotolině a tak dnešní déšť nevadil. Přesto, že jsem stoupal, tak jsem si musel dát čepku a rukavice. Až doma jsem zjistil, že během odpoledne klesla teplota o 5C. Ve sjezdu do Rackové jsem si musel obléci i šusťákovou bundu.
Domů jsem dojel za sucha. Okamžitě jsem šel vyzkoušet léčivo, které jsem si přivezl ve středu. Dnes jsem vyzkoušel pití z máty. Je to moc dobré a do zmrzlého hrdla je to hotový balzám.
Ujel jsem 46 km za občasného deště a ochlazení. Původní teplota byla 13C a po návratu 8C.
08.10.2011
Karel
Udělal jsem si zastávku u opravené kapličky a vyfotil jsem památný strom. Je opravdu obrovský a nádherný. Byla velká škoda, že nebylo vidět do okolí. Toto místo je na mapě vyznačeno jako místo dalekého rozhledu.
Na ranč jsem přijel akorát. Začalo pršet a šel jsem dovnitř. Bylo 14 hodin a ve vnitř bylo ticho. Nikdo nehrál. Od pořadatelů jsem se dozvěděl, že mají zpoždění. Venku hodně pršelo a mně bylo u krbu moc dobře. Usušil jsem si zapocené a zmoklé šaty. Asi po půl hodině přestalo pršet a já jsem objevil program dnešního odpoledne. Rozhodl jsem se, že tam nebudu do večera čekat a raději se projedu na kole v podzimní přírodě. Kdybych to věděl, přijel bych večer na country bál.
Stále jsem se nemohl rozhodnout, jak pojedu domů. Nejjednodušší bylo sjet do Zlína a jet podle řeky domů. Já jsem nakonec vyrazil směrem, jak jsem přijel. Chtěl jsem sjet k silnici a vyjet na Jižní svahy. Nakonec došlo k tomu, co se mně často stává. Uviděl jsem cestu, po které jsem ještě nikdy nejel a vydal jsem se po ní. Hodně klesala a já jsem se těšil, že budu brzo v údolí. Moje radost skončila předčasně. Šotolina se změnila na lesní hliněnou cestu. Byl to hezký vyšlapaný chodníček, ale nakonec jsem stejně musel kolo přenést přes potok do lázní Kostelec. Vylezl jsem přímo na golfovém hřišti. V té chvíli se mně vybavily vzpomínky, jak jsem si v mlze zajezdil na pěkném trávníčku v Anglii na golfovém hřišti. Kdyby mě tenkrát Angličané chytli, asi bych už nežil.
Po sjezdu z lázní jsem se projel po nádherné cyklostezce směrem do Zlína. Všimněte si, jak je ta cyklostezka široká. Dokonce má dva jízdní pruhy a prý zlíňákům nestačí. Od benzinky jsem vyjel zatáčku na Jižní svahy. Moc mně to připomínalo lehká stoupání z Alp a vyjel jsem to svižně. Pak už následovala jízda na kopec nad Zlín. Jede se po šotolině a tak dnešní déšť nevadil. Přesto, že jsem stoupal, tak jsem si musel dát čepku a rukavice. Až doma jsem zjistil, že během odpoledne klesla teplota o 5C. Ve sjezdu do Rackové jsem si musel obléci i šusťákovou bundu.
Domů jsem dojel za sucha. Okamžitě jsem šel vyzkoušet léčivo, které jsem si přivezl ve středu. Dnes jsem vyzkoušel pití z máty. Je to moc dobré a do zmrzlého hrdla je to hotový balzám.
Ujel jsem 46 km za občasného deště a ochlazení. Původní teplota byla 13C a po návratu 8C.
08.10.2011
Karel
středa 5. října 2011
Kontušovka 2011
Ahoj cykloturisti, myslím si, že většina z vás četla knížku nebo viděla film Poslušně hlásím o vojákovi Švejkovi. Uvádím malý citát :
Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková!
Když jsem zjistil, že v rodinném lihovaru v Boršicích u Blatnice některé výše uvedené produkty vyrábějí, tak jsem se rozhodl zajet koupit testovací vzorky.
http://www.zufanek.cz
Dnes se po mnoha hezkých dnech začíná kazit počasí a já vyjíždím odpoledne na výlet. Bylo těžké zvolit vhodné oblečení. Nakonec zvítězily kraťasy a dres s dlouhým rukávem. Během cesty jsem projel několik pásem, kde se teplota měnila. Měl jsem i pokušení dres svléknout. Vždy však fouknul studený větřík a rozmyslel jsem si to. Dnes jsem v podstatě celou trasu odjel po cyklostezce podél Baťova kanálu a cyklostezky do Hluku. O té jsem psal již dříve.
http://partasvih.blogspot.com/2011/09/cyklotrasa-hluk.html
Svačinu jsem si udělal v altánku o kterém jsem psal minule. Byl obsazen zamilovanou mládeží. Dnes byl prázdný a mohl jsem sníst v klidu oplatky. Když jsem se chystal odjet, tak přijela holka a měla utržený snímač rychlosti ve špicích. Drželo jí to jen na jednom bodě. Neměla nářadí a byla moc ráda, když jsem vytáhl křížový šroubovák a opravil jsem jí to. Já vozím na cesty stále všechno nářadí. Také moje podsedlová brašna váží jeden kilogram. Po několika kilometrech jsem si na štěrkáči oblékl kalhoty. Začalo být s přicházejícím večerem chladno. Z Napajedel jsem se rozhodl jet po staré cestě. Proti mně troubila auta a brzo jsem to pochopil. Po cestě šel vedle kola opilý cyklista bez světel. Nebylo ho vůbec vidět.
Domů jsem přijel v pohodě a ihned jsem všechny vzorky otevřel a vyzkoušel. Musím pochválit Kontušovku. Je to moc dobré a bude to pro lidi, které zlobí žaludek. Myslím si, že nákup, který jsem dnes udělal se může považovat za léčivo člověku prospěšné. Všem vám doporučuji vyzkoušet. Raději si zajedu stovku do Boršic do lihovaru než chodit s recepisem do lékárny.
Ujel jsem 104 km za zataženého počasí.
05.10.2011
Karel
-----
V 17. století byla Kontušovka oblíbený nápoj polské šlechty.
Kontusz byl plášť, který polští šlechtici nosili přes vnitřní oděv, přes tzv. župan.
Do módy přišel v 17. století, kdy si Poláci přivezli první kontuše jako válečnou kořist z bojů proti Turkům a hrdě je nosili na znamení svého vítězství. Kontuš byl plášť dlouhý až pod kolena, výrazně barevný, na prsou bohatě zdobený knoflíky. Měl dlouze prostřižené volné rukávy, které se v horkých dnech přehazovaly na záda.
Kontušovka je likér vyráběný z lihu a aromatických olejů nebo silic z několika bylin, nejčastěji anýzu, fenyklu, kmínu, jalovčinky, máty peprné, koriandru, pelyňku a nepatrného množství citronového a růžového oleje.
http://www.youtube.com/watch?v=1aDivjdU6rQ
Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková!
Když jsem zjistil, že v rodinném lihovaru v Boršicích u Blatnice některé výše uvedené produkty vyrábějí, tak jsem se rozhodl zajet koupit testovací vzorky.
http://www.zufanek.cz
Dnes se po mnoha hezkých dnech začíná kazit počasí a já vyjíždím odpoledne na výlet. Bylo těžké zvolit vhodné oblečení. Nakonec zvítězily kraťasy a dres s dlouhým rukávem. Během cesty jsem projel několik pásem, kde se teplota měnila. Měl jsem i pokušení dres svléknout. Vždy však fouknul studený větřík a rozmyslel jsem si to. Dnes jsem v podstatě celou trasu odjel po cyklostezce podél Baťova kanálu a cyklostezky do Hluku. O té jsem psal již dříve.
http://partasvih.blogspot.com/2011/09/cyklotrasa-hluk.html
Svačinu jsem si udělal v altánku o kterém jsem psal minule. Byl obsazen zamilovanou mládeží. Dnes byl prázdný a mohl jsem sníst v klidu oplatky. Když jsem se chystal odjet, tak přijela holka a měla utržený snímač rychlosti ve špicích. Drželo jí to jen na jednom bodě. Neměla nářadí a byla moc ráda, když jsem vytáhl křížový šroubovák a opravil jsem jí to. Já vozím na cesty stále všechno nářadí. Také moje podsedlová brašna váží jeden kilogram. Po několika kilometrech jsem si na štěrkáči oblékl kalhoty. Začalo být s přicházejícím večerem chladno. Z Napajedel jsem se rozhodl jet po staré cestě. Proti mně troubila auta a brzo jsem to pochopil. Po cestě šel vedle kola opilý cyklista bez světel. Nebylo ho vůbec vidět.
Domů jsem přijel v pohodě a ihned jsem všechny vzorky otevřel a vyzkoušel. Musím pochválit Kontušovku. Je to moc dobré a bude to pro lidi, které zlobí žaludek. Myslím si, že nákup, který jsem dnes udělal se může považovat za léčivo člověku prospěšné. Všem vám doporučuji vyzkoušet. Raději si zajedu stovku do Boršic do lihovaru než chodit s recepisem do lékárny.
Ujel jsem 104 km za zataženého počasí.
05.10.2011
Karel
-----
V 17. století byla Kontušovka oblíbený nápoj polské šlechty.
Kontusz byl plášť, který polští šlechtici nosili přes vnitřní oděv, přes tzv. župan.
Do módy přišel v 17. století, kdy si Poláci přivezli první kontuše jako válečnou kořist z bojů proti Turkům a hrdě je nosili na znamení svého vítězství. Kontuš byl plášť dlouhý až pod kolena, výrazně barevný, na prsou bohatě zdobený knoflíky. Měl dlouze prostřižené volné rukávy, které se v horkých dnech přehazovaly na záda.
Kontušovka je likér vyráběný z lihu a aromatických olejů nebo silic z několika bylin, nejčastěji anýzu, fenyklu, kmínu, jalovčinky, máty peprné, koriandru, pelyňku a nepatrného množství citronového a růžového oleje.
http://www.youtube.com/watch?v=1aDivjdU6rQ
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)