Ahoj cykloturisti, měsíc září nám připravil krásné počasí a já jsem se rozhodl zajet si poslední dvoustovku. V Ostravě jsou na letišti Dny NATO. Mohla by to být zajímavá podívaná.
Ráno je 6C a vyjíždím až v osm hodin. Aspoň jsem si zajel do pekárny a koupil bagetu na cestu. Obložil jsem si ji šunkou a sýrem. Uvařil jsem si litr čaje. Dnes během cesty nebudu hladný. Čaj po několika kilometrech ochladnul a nedal se pít. Bylo hodně zima a musel jsem vyjet oblečený jako v zimě. Pod kalhoty jsem si dal spodky, na hlavu čepku a na ruce rukavice. Tak jsem jel oblečený prvních 65 km.
První fotky jsem už udělal v Holešově. Měli tam na hřišti akci pro děti. Berušky se nechaly ochotně vyfotit. Pak jsem fotil až na lávce přes Bečvu. Je to kousek od Skaličky, kde jsem byl před týdnem na festivalu. Před Studénkou se hodně zvýšil provoz. Všichni si hledali dobré místo na okolních kopcích aby mohli pozorovat letadla. Já jsem to první nepochopil a když jsem viděl stát tolik lidí na kopci, tak jsem si myslel, že tam mají soutěž v létání s drakem. Oni si až na pole v autech přivezli křesla a samozřejmě svačinku. Byli tam i cyklisté a ty jsem za odměnu vyfotil. Na mých fotkách toho moc z leteckého umění není vidět. Diváci měli dalekohledy a užívali si to. Těch aut bylo v okolí hodně. Prý se přišlo podívat 45000 diváků.
Přes den svítilo sluníčko, ale vítr byl ledový. Měl jsem na sobě kraťasy a tričko, ale nepoužil jsem to. Někteří cyklisté jezdili v krátkém oblečení, ale ti byli obézní a do kopce se hodně potili. Domů jsem vyrazil pozdě odpoledne. Na kopci Špičky jsem si na sluníčku udělal přestávku a posvačil jsem. Slunce hřálo z posledních paprsků a zapadalo do kopců u Hranic na Moravě. Ve sjezdu jsem to pustil padesátkou a dole jsem cítil, jak jsou brzdové páčky ledové. Kolem 19 hodiny jsem už byl zmrzlý a musel jsem si dát čepku a rukavice. Také jsem si oblékl svítící vestu a zapnul světla. Do Bystřice jsem sjížděl už v úplné tmě. Za městem jsem mohl pozorovat krásně osvícený Svatý Hostýn. Moc jsem si toho však neužil. Na cestě byl velký provoz a musel jsem se věnovat řízení. Přesto jsem občas zastavil a kochal jsem se noční krajinou. Nad Kůrovicemi jsem měl oblohu plnou hvězd. Našel jsem si na obloze velký vůz. Pak přišel sjezd do Tlumačova a já jsem si myslel, že je zima. V údolí byla přímo kosa.
Dnes jsem jel na horském kole s neprůstřelnýma gumama. Opravdu mám na nich hodně tisíc kilometrů a ještě jsem nepíchl. Daň za tuto jistotu je však velká. Gumy jsou hodně těžké a cyklista se s nima hodně nadře. První krizi jsem měl po 160 km. To jsem spravil sladkou svačinkou. Opravdová únava však přišla na posledních 10 km. Přestalo se mně chtít šlapat. Z kopců jsem se vozil bez šlapání. Přitom domů to byl jen kousek. Když jsem zastavil před domem, tak jsem přemýšlel, jak vyjdu po schodech. Navíc moje horské kolo s taškou je hodně těžké. Dnes bylo zima a byl problém pít tekutiny z láhve. Pití bylo jako z ledničky. Za celou trasu jsem vypil 2 litry tekutin a to je moc málo. Byl jsem hodně oblečený a potil jsem se. Navíc mně to dnes trvalo i s posezením na návštěvě asi 13 hodin.
Na cestě jsem měl hrozný zážitek. Jel jsem po úzké cestě mezi vesnicemi. Občas zde projede nějaká stará Škodovka. Já jsem jak naschvál potkal dvě auta. Ten zadní řidič se rozhodlo na mojí úrovni to auto předjet. Je zde asfaltová cesta bez krajnice. Prostě ostrá hrana a pak je hluboká příkopa. Vyjel přímo proti mně a já jsem jel půlkou gumy po hraně asfaltu. Kdybych měl silniční kolo, tak jsem na zemi. Jeho zrcátko minulo v milimetrech moje řídítka. Já jsem se mu díval z několika centimetrů do tváře. Byl to tmavý neupravený člověk s neoholenou tváří. Takový vesnický traktorista. Nevím jak popsat to co jsem prožil. Možná nejvyšší forma adrenalinového zážitku. To se musí prožít a pak pochopíte, o čem píši. Vše proběhlo ve vysoké rychlosti a mělo by to pro mě tragické následky.
Ujel jsem 215 km za chladného, ale přes den slunečného počasí. Průměrnou rychlostí 22 km/hod.
24.09.2011
Karel
neděle 25. září 2011
pondělí 19. září 2011
Festival trampské písně Skalička 2011
Ahoj cykloturisti a trampové, ani letos vás neošidím o pohled na Festival trampské písně ve Skaličce. Letošní ročník je významný tím, že v soutěži kapel zvítězila dvojnásobně kapela B.P.T ze Zlína. Získali cenu diváků i poroty. Jsem z Otrokovic a tak jsem na své sousedy ze Zlína hrdý. Tuto kapelu znám již dlouho a na obrázku můžete vidět CD, které jsem si od nich koupil už hodně dávno.
Pokud se chcete dozvědět něco víc o kapele : http://www.bpt-zlin.cz/
Není to obvyklé, ale ihned na začátku vás zvu na příští ročník festivalu. Bude to dvacátý výroční festival. Nebude se soutěžit, ale budou pozvány kapely, které stály u zrodu tohoto festivalu. Pro mnohé to bude zajímavé potkat lidi, kteří se určitě nějak změnili. Vzhledem, názory na život /po revoluci/ a tím co teď hrají. Já asi zkusím najít všechny fotky z těchto festivalů.
Ráno bylo kolem 10C a vyjel jsem nabalený jako medvěd. Během cesty jsem postupně oblečení odkládal do batohu. Přesto jsem dojel na festival jako vždy upocený. Na fotce vidíte, jak suším oblečení. Už několik roků mám stejné místo za stany u plotu. Letos to, ale bylo trošku jiné. Sotva jsem si opřel kolo o plot, tak přišel tramp a prohlásil, že jsem si zvolil špatné místo pro kolo. Pak vytáhl něco z kalhot a zkropil celý plot. Asi toho hodně v noci vypil.
V sále už běžela soutěž naplno a já jsem jako vždy přijel pozdě. Tak nemám některé kapely na fotkách. Ono to ani nejde usedět, tolik hodin v sále. O přestávkách jsem vybíhal ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, jak si hrají jen pro sebe. To je hezké na tomto festivalu. Ani nemusíte jít do sálu a poslechnete si venku spoustu nádherných písniček. Někteří se účastní soutěže, a když vyjdou ven, tak začnou hrát dohromady s kamarády jen tak pro potěšení. Po prvním soutěžním bloku se spočítají hlasy a vyberou se finálové kapely. Pak už hrají jen kapely soutěžící o umístění. K tomu ještě vystoupí hosté. Letos to byly kapely Domino a Špunt. Kapela Špunt zde již víckrát vyhrála. Po ukončení soutěže probíhá losování tomboly. Jako každý rok i letos zde byla spousta hodnotných cen. Mě zaujalo, kolik si někteří účastníci koupili lístků do tomboly. Nejhezčí je pes čekající na výhru. Po tombole následovalo vyhlášení vítězů. Večer se sál změnil v taneční parket a jako vždy jsme mohli shlédnout předtančení. Já se countrybálu neúčastním a raději venku poslouchám hraní starých písniček. Letos to nebylo u ohně, ale ve velkém staně. U ohně se hrály spíš novější písničky a to mě nevzrušuje. Jak je vidět, tak se zájem ubírá dvěma směry. Mladí a staří si hrají zvlášť pro sebe. Samozřejmě se začalo ochlazovat a postupně jsem se oblékal. Vydržel jsem poslouchat až do půlnoci.
Pak jsem sbalil věci a vyjel jsem domů. Jelo se moc dobře. Na cestu mně svítil měsíček a byl malý provoz. Jen jeden řidič do mě napral dálková světla, jinak byli všichni hodní. Moc to nechápu. Já mám na kole velmi dobré světlo a nasvítím si cestu na 200 m. To mě musel vidět. Velmi hezký byl pohled na svatý Hostýn. Bylo vidět nasvícenou rozhlednu a kostel s klášterem. Fotku nemám. Vím, že to s mým malým fotoaparátem bez stativu nezvládnu. I na fotkách z místnosti je vidět, že to nezvládám. K tomu občas někoho vyfotím bez nohou.
Na závěr bych chtěl upozornit na pána, který zde presentoval svoji knihu. Jedná se o člověka, který si udělal úraz a stal se invalidou. Ze svého života sepsal několik příběhů a ty vydal vlastním nákladem. Teď se snaží získat podporu pro tělesně postižené lidi. Já jsem si od něj koupil knížku a CD.
Celkem jsem ujel 100 km. Za hezkého počasí a noci s úplňkem.
17.09.2011
Všechny fotky :
Pokud se chcete dozvědět něco víc o kapele : http://www.bpt-zlin.cz/
Není to obvyklé, ale ihned na začátku vás zvu na příští ročník festivalu. Bude to dvacátý výroční festival. Nebude se soutěžit, ale budou pozvány kapely, které stály u zrodu tohoto festivalu. Pro mnohé to bude zajímavé potkat lidi, kteří se určitě nějak změnili. Vzhledem, názory na život /po revoluci/ a tím co teď hrají. Já asi zkusím najít všechny fotky z těchto festivalů.
Ráno bylo kolem 10C a vyjel jsem nabalený jako medvěd. Během cesty jsem postupně oblečení odkládal do batohu. Přesto jsem dojel na festival jako vždy upocený. Na fotce vidíte, jak suším oblečení. Už několik roků mám stejné místo za stany u plotu. Letos to, ale bylo trošku jiné. Sotva jsem si opřel kolo o plot, tak přišel tramp a prohlásil, že jsem si zvolil špatné místo pro kolo. Pak vytáhl něco z kalhot a zkropil celý plot. Asi toho hodně v noci vypil.
V sále už běžela soutěž naplno a já jsem jako vždy přijel pozdě. Tak nemám některé kapely na fotkách. Ono to ani nejde usedět, tolik hodin v sále. O přestávkách jsem vybíhal ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, jak si hrají jen pro sebe. To je hezké na tomto festivalu. Ani nemusíte jít do sálu a poslechnete si venku spoustu nádherných písniček. Někteří se účastní soutěže, a když vyjdou ven, tak začnou hrát dohromady s kamarády jen tak pro potěšení. Po prvním soutěžním bloku se spočítají hlasy a vyberou se finálové kapely. Pak už hrají jen kapely soutěžící o umístění. K tomu ještě vystoupí hosté. Letos to byly kapely Domino a Špunt. Kapela Špunt zde již víckrát vyhrála. Po ukončení soutěže probíhá losování tomboly. Jako každý rok i letos zde byla spousta hodnotných cen. Mě zaujalo, kolik si někteří účastníci koupili lístků do tomboly. Nejhezčí je pes čekající na výhru. Po tombole následovalo vyhlášení vítězů. Večer se sál změnil v taneční parket a jako vždy jsme mohli shlédnout předtančení. Já se countrybálu neúčastním a raději venku poslouchám hraní starých písniček. Letos to nebylo u ohně, ale ve velkém staně. U ohně se hrály spíš novější písničky a to mě nevzrušuje. Jak je vidět, tak se zájem ubírá dvěma směry. Mladí a staří si hrají zvlášť pro sebe. Samozřejmě se začalo ochlazovat a postupně jsem se oblékal. Vydržel jsem poslouchat až do půlnoci.
Pak jsem sbalil věci a vyjel jsem domů. Jelo se moc dobře. Na cestu mně svítil měsíček a byl malý provoz. Jen jeden řidič do mě napral dálková světla, jinak byli všichni hodní. Moc to nechápu. Já mám na kole velmi dobré světlo a nasvítím si cestu na 200 m. To mě musel vidět. Velmi hezký byl pohled na svatý Hostýn. Bylo vidět nasvícenou rozhlednu a kostel s klášterem. Fotku nemám. Vím, že to s mým malým fotoaparátem bez stativu nezvládnu. I na fotkách z místnosti je vidět, že to nezvládám. K tomu občas někoho vyfotím bez nohou.
Na závěr bych chtěl upozornit na pána, který zde presentoval svoji knihu. Jedná se o člověka, který si udělal úraz a stal se invalidou. Ze svého života sepsal několik příběhů a ty vydal vlastním nákladem. Teď se snaží získat podporu pro tělesně postižené lidi. Já jsem si od něj koupil knížku a CD.
Celkem jsem ujel 100 km. Za hezkého počasí a noci s úplňkem.
17.09.2011
Všechny fotky :
neděle 11. září 2011
Cyklotrasa Hluk
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel do Nivnice na návštěvu a pak jsem se rozhodl jet domů zkratkou. Byl jsem dobře naložený. Obě brašny byly plné, ale přesto jsem si chtěl užít nádherného teplého dne. Rozhodl jsem se jet domů přes štěrkáč v OstrožskéNové Vsi.
Vyrazil jsem do Dolního Němčí a zde jsem najel na novou cyklostezku. Hned za vesnicí se musí překonat potok a pak už se jede po nádherné cyklostezce do Hluku. Jsou zde v každé zatáčce lavičky a na odpočívadle jsem si dal svačinku. Do Hluku se přijede kolem potoka a dostanete se k historické tvrzi. V dnešní době slouží jako restaurace. Já znám okolí Hluku z dřívějších dob jako kopcovitý terén. Nikdy jsem si neuvědomil, že zde teče potok a musí existovat údolí, kde nebudou kopce. Až dnes jsem to odhalil, že se můžu dostat k řece Moravě, aniž bych vyšlapal nějaký kopec. Kdysi jsem zde jel cyklistický závod a věděli jsme, že je zde hlucký kopec. Za Hlukem se opět dostanete na asfaltovou cyklostezku a pojedete údolím do Ostrožské Lhoty. Během cesty jsem chtěl vyfotit pěkně umístěný altánek, ale nešlo to. Seděl tam kluk na lavičce a měl čelem k sobě na klíně posazenou holku s roztaženýma nohama. Ve Lhotě si musíte dát pozor na správnou cyklotrasu. Je zde rozdvojení ke svatému Antoníčkovi. Za vesnicí se jede mezi vinohrady a ovocnými sady. Po několika kilometrech skončí asfalt a jede se po šotolině. To už se budete blížit do Uherského Ostrohu a v dálce uvidíte siluetu hradu Buchlov s Barborků.
Já jsem zde nabral směr na štěrkáč. U kolejí jsem zjistil, že nemůžu přejet přes železniční přejezd. Prý tam někdo spáchal sebevraždu. Tak jako jiní cyklisté jsem kolo přenesl přes koleje. Horší to měli na druhé straně řidiči aut. Byli chyceni v pasti. Je to jediný železniční přejezd. Byly tam stovky lidí s auty na pláži a také bohatí lidé v golfovém klubu.
Domů jsem jel z Kostelan po cyklostezce. Podařilo se mně připojit k asi desetičlenné skupince cyklistů. Jeli stále něco kolem 30 km/hod. Chvílemi jsem měl strach, že někoho přejedou. Nejhorší je potkávání a předjíždění pomalých cyklistů. K tomu jsou tam pěší turisté a rodiny s dětmi. Já si myslím, že rodiče s dětmi, které neumí jezdit na kole nepatří na cyklostezku. Během jízdy po cyklostezce jsem viděl dvě holky ve stavu zamdlení z vedra. Ležely ve stínu a kamarádi je ochlazovali. Další cyklistku jsem viděl za Napajedly. Ležela na zemi a kamarádi ji umývali vodou odřeniny. Vodu jsem nemohl poskytnout. Už jsem jel 30 km bez pití. Dnes jsem za celou horkou trasu vypil jeden litr tekutin.
Ujel jsem 96 km, za horkého počasí. Cyklotrasa, kterou jsem dnes jel, je hezká a doporučuji projet. Může to být zpestření, když odbočíte z cyklostezky podél Moravy.
Jak se tato cyklotrasa oficiálně jmenuje nevím.
11.09.2011
Karel
Vyrazil jsem do Dolního Němčí a zde jsem najel na novou cyklostezku. Hned za vesnicí se musí překonat potok a pak už se jede po nádherné cyklostezce do Hluku. Jsou zde v každé zatáčce lavičky a na odpočívadle jsem si dal svačinku. Do Hluku se přijede kolem potoka a dostanete se k historické tvrzi. V dnešní době slouží jako restaurace. Já znám okolí Hluku z dřívějších dob jako kopcovitý terén. Nikdy jsem si neuvědomil, že zde teče potok a musí existovat údolí, kde nebudou kopce. Až dnes jsem to odhalil, že se můžu dostat k řece Moravě, aniž bych vyšlapal nějaký kopec. Kdysi jsem zde jel cyklistický závod a věděli jsme, že je zde hlucký kopec. Za Hlukem se opět dostanete na asfaltovou cyklostezku a pojedete údolím do Ostrožské Lhoty. Během cesty jsem chtěl vyfotit pěkně umístěný altánek, ale nešlo to. Seděl tam kluk na lavičce a měl čelem k sobě na klíně posazenou holku s roztaženýma nohama. Ve Lhotě si musíte dát pozor na správnou cyklotrasu. Je zde rozdvojení ke svatému Antoníčkovi. Za vesnicí se jede mezi vinohrady a ovocnými sady. Po několika kilometrech skončí asfalt a jede se po šotolině. To už se budete blížit do Uherského Ostrohu a v dálce uvidíte siluetu hradu Buchlov s Barborků.
Já jsem zde nabral směr na štěrkáč. U kolejí jsem zjistil, že nemůžu přejet přes železniční přejezd. Prý tam někdo spáchal sebevraždu. Tak jako jiní cyklisté jsem kolo přenesl přes koleje. Horší to měli na druhé straně řidiči aut. Byli chyceni v pasti. Je to jediný železniční přejezd. Byly tam stovky lidí s auty na pláži a také bohatí lidé v golfovém klubu.
Domů jsem jel z Kostelan po cyklostezce. Podařilo se mně připojit k asi desetičlenné skupince cyklistů. Jeli stále něco kolem 30 km/hod. Chvílemi jsem měl strach, že někoho přejedou. Nejhorší je potkávání a předjíždění pomalých cyklistů. K tomu jsou tam pěší turisté a rodiny s dětmi. Já si myslím, že rodiče s dětmi, které neumí jezdit na kole nepatří na cyklostezku. Během jízdy po cyklostezce jsem viděl dvě holky ve stavu zamdlení z vedra. Ležely ve stínu a kamarádi je ochlazovali. Další cyklistku jsem viděl za Napajedly. Ležela na zemi a kamarádi ji umývali vodou odřeniny. Vodu jsem nemohl poskytnout. Už jsem jel 30 km bez pití. Dnes jsem za celou horkou trasu vypil jeden litr tekutin.
Ujel jsem 96 km, za horkého počasí. Cyklotrasa, kterou jsem dnes jel, je hezká a doporučuji projet. Může to být zpestření, když odbočíte z cyklostezky podél Moravy.
Jak se tato cyklotrasa oficiálně jmenuje nevím.
11.09.2011
Karel
sobota 10. září 2011
Slavnosti vína Uh.Hradiště
Ahoj cykloturisti, ani jsme se nenadáli a máme zde podzimní události. V Uherském Hradišti se zase slaví Slavnosti vína. Udělalo se hezky a já jsem se rozhodl, že se tam pojedu podívat. Abych to trošku zdokonalil, tak jsem jel přes rozhlednu Rovnina nad Mistřicemi. To jsem, ale napřed zkusil projet po cyklotrase MTB od radiovysílače v Topolné. Chtěl jsem zjistit, jestli už tam není lepší cesta. Pokud nemusíte, tak zde nejezděte. Je to pořád cesta z navezeného kamení.
V druhé částí jsou vidět obrázky rozhledny a to co je vidět v okolí. Fotky jsou horší kvality. Můj malý fotoaparát si s tím neporadí. Kdo to chce dobře vidět krajinu, ten si tam musí zajet osobně.
Po prohlídce rozhledny jsem se spustil do Mařatic. Už cestou jsem potkával lidi, kteří byli koštovat víno a burčák. Bylo dobře, že šli polní cestou. Aspoň je nic nepřejelo. Ihned na začátku Mařatic byl první stánek s vínem a s cimbálovků. Podařila se mně fotka značky cyklotrasy a stánkem. Postupně jsem se zastavoval u všech stánků. Všechny byly umístěny podél ulice s vinnými sklepy. Šlo se mně špatně. Bylo tam moc lidí a s kolem jsem se musel prodírat. Nechtěl jsem o nikoho zavadit. Občas jsem potkal účastníky koštováním unavené a vyhnutí bylo obtížnější. Všechno to znásobovalo ostré slunce.
Na náměstí bylo hodně stánků s domácími produkty. Na tribuně vystupovaly mužské sbory. Kolem bylo hodně diváků a já jsem musel kolo odložit u hlavního stánku. Vidíte jej na fotce. Ve vnitř bylo vidět, jak se lisuje burčák. Po chvilce jsem přešel na druhé náměstí a tam vystupovala country skupina s tanečníky. To byla zajímavá kombinace pro slavnosti vína.
Večer se rychle blížil a já jsem musel vyrazit dom. Jel jsem jako vždy po cyklostezce až do Otrokovic.
Ujel jsem 49 km, za pěkného slunečného počasí.
http://www.slavnostivinauh.cz
10.09.2011
Karel
Rozhledna Rovnina
V druhé částí jsou vidět obrázky rozhledny a to co je vidět v okolí. Fotky jsou horší kvality. Můj malý fotoaparát si s tím neporadí. Kdo to chce dobře vidět krajinu, ten si tam musí zajet osobně.
Po prohlídce rozhledny jsem se spustil do Mařatic. Už cestou jsem potkával lidi, kteří byli koštovat víno a burčák. Bylo dobře, že šli polní cestou. Aspoň je nic nepřejelo. Ihned na začátku Mařatic byl první stánek s vínem a s cimbálovků. Podařila se mně fotka značky cyklotrasy a stánkem. Postupně jsem se zastavoval u všech stánků. Všechny byly umístěny podél ulice s vinnými sklepy. Šlo se mně špatně. Bylo tam moc lidí a s kolem jsem se musel prodírat. Nechtěl jsem o nikoho zavadit. Občas jsem potkal účastníky koštováním unavené a vyhnutí bylo obtížnější. Všechno to znásobovalo ostré slunce.
Na náměstí bylo hodně stánků s domácími produkty. Na tribuně vystupovaly mužské sbory. Kolem bylo hodně diváků a já jsem musel kolo odložit u hlavního stánku. Vidíte jej na fotce. Ve vnitř bylo vidět, jak se lisuje burčák. Po chvilce jsem přešel na druhé náměstí a tam vystupovala country skupina s tanečníky. To byla zajímavá kombinace pro slavnosti vína.
Večer se rychle blížil a já jsem musel vyrazit dom. Jel jsem jako vždy po cyklostezce až do Otrokovic.
Ujel jsem 49 km, za pěkného slunečného počasí.
http://www.slavnostivinauh.cz
10.09.2011
Karel
Rozhledna Rovnina
Biofarma Juré
Ahoj cykloturisti, byl jsem pozván na opékání prasátka. Abych nejel přímo ze Zlína, tak jsem si vymyslel trošku delší trasu. Myslím si, že by mohla být námětem na výlet pro turisty ze Zlína.
Ze středu města jsem se vydal podél potoka Januštice směrem na Fryšták. Celé se to jede po nové cyklostezce až do lázní Kostelec. Přes vesnici se už musí projet po hlavní cestě. Za zmínku stojí poutní místo s velkým kostelem. Z vesnice se klesne do Štípy a pak se musí vyjet na kopec k Větřáku. Jak už název napovídá, tak se jedná o větrný mlýn. Dá se k němu snadno dostat ze zahrady.
Na rozcestí za mlýnem je kříž a tam jsem potkal dvě holky. Chtěly poradit s trasou putování. Ony se účastnily nějaké hry a hledaly podle mapy zajímavá místa. Dokonce něco i šifrovaly. Poradil jsem jim a vydal jsem se po asfaltové cestě směrem na Zlín. Napřed se jede mezi poli a pak se vjede do lesa. Od začátku je zde značená naučná stezka s odpočívadly. Hlouběji v lese se sjede na značenou turistickou stezku a jede se po zpevněné hlíně. Obsahuje hodně kamení. Tato stezka vás dovede až na okraj farmy. Já jsem nevěděl, jestli můžu projít po trávě a raději jsem sjel níž na hodně kamenitou cestu, která vede na farmu.
Na farmě už bylo připraveno prasátko a pomalu se otáčelo na rožni. Všimněte si, že rožeň je poháněn pomocí vodního kola. Pan majitel se o něj pěkně staral, tak aby se hezky propeklo a postupně nám ukrajoval kousky masa. Maso jsem si dával na domácí chleba. Byl tak moc dobrý, že jsem si vzal patku i bez masa. Paní musím za chleba pochválit.
Kolem jsou v ohradách vidět domácí zvířata. V hospůdce je to stylově zařízeno a můžete dostat zdravou stravu. Dokonce si můžete některé produkty koupit.
Na farmě jsem se zdržel dlouho do večera a odjížděl jsem za tmy. Ve sjezdu jsem musel být hodně opatrný. Jede se dlouho po hodně kamenité cestě. Dá se to vyjet běžným autem, ale pomalu. Dole se dostanete do průmyslové zóny.
Všem doporučuji jet tento okruh, tak jak jsem to jel já. Pokud pojedete z průmyslové zóny, tak budete muset vyšlapat hodně prudký kopec. Pravděpodobně hodně cyklistů bude tlačit.
Na biofarmě se mně moc líbilo a je zde hezký výhled do krajiny. Cyklistům a turistům tento okruh doporučuji.
Z Otrokovic jsem najel 49 km. Počasí mně moc nepřálo, alespoň nepršelo. Zato byl v noci nádherný měsíc v úplňku.
www.biofarmajure.cz
10.09.2011
Karel
Ze středu města jsem se vydal podél potoka Januštice směrem na Fryšták. Celé se to jede po nové cyklostezce až do lázní Kostelec. Přes vesnici se už musí projet po hlavní cestě. Za zmínku stojí poutní místo s velkým kostelem. Z vesnice se klesne do Štípy a pak se musí vyjet na kopec k Větřáku. Jak už název napovídá, tak se jedná o větrný mlýn. Dá se k němu snadno dostat ze zahrady.
Na rozcestí za mlýnem je kříž a tam jsem potkal dvě holky. Chtěly poradit s trasou putování. Ony se účastnily nějaké hry a hledaly podle mapy zajímavá místa. Dokonce něco i šifrovaly. Poradil jsem jim a vydal jsem se po asfaltové cestě směrem na Zlín. Napřed se jede mezi poli a pak se vjede do lesa. Od začátku je zde značená naučná stezka s odpočívadly. Hlouběji v lese se sjede na značenou turistickou stezku a jede se po zpevněné hlíně. Obsahuje hodně kamení. Tato stezka vás dovede až na okraj farmy. Já jsem nevěděl, jestli můžu projít po trávě a raději jsem sjel níž na hodně kamenitou cestu, která vede na farmu.
Na farmě už bylo připraveno prasátko a pomalu se otáčelo na rožni. Všimněte si, že rožeň je poháněn pomocí vodního kola. Pan majitel se o něj pěkně staral, tak aby se hezky propeklo a postupně nám ukrajoval kousky masa. Maso jsem si dával na domácí chleba. Byl tak moc dobrý, že jsem si vzal patku i bez masa. Paní musím za chleba pochválit.
Kolem jsou v ohradách vidět domácí zvířata. V hospůdce je to stylově zařízeno a můžete dostat zdravou stravu. Dokonce si můžete některé produkty koupit.
Na farmě jsem se zdržel dlouho do večera a odjížděl jsem za tmy. Ve sjezdu jsem musel být hodně opatrný. Jede se dlouho po hodně kamenité cestě. Dá se to vyjet běžným autem, ale pomalu. Dole se dostanete do průmyslové zóny.
Všem doporučuji jet tento okruh, tak jak jsem to jel já. Pokud pojedete z průmyslové zóny, tak budete muset vyšlapat hodně prudký kopec. Pravděpodobně hodně cyklistů bude tlačit.
Na biofarmě se mně moc líbilo a je zde hezký výhled do krajiny. Cyklistům a turistům tento okruh doporučuji.
Z Otrokovic jsem najel 49 km. Počasí mně moc nepřálo, alespoň nepršelo. Zato byl v noci nádherný měsíc v úplňku.
www.biofarmajure.cz
10.09.2011
Karel
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)