Ahoj cykloturisti, kamarád mě
upozornil na otvírání pivovaru v Topolné. Jak jistě víte, tak tam několik
roků jezdím na chleba a slané tyčinky do malého pekařství u kostela. Tak a teď
tam budu jezdit ještě na pivo.
Vyjel jsem odpoledne a venku
foukal vítr směrem do Topolné. To se mně dobře jelo a brzo jsem tam dojel. Vítr
byl studený a byl jsem rád, když jsem se uvnitř hospody trošku ohřál. Otvírání
pivovaru bylo zahájeno s mladým knězem. V jeho řeči byla poznat Polština.
Byl to přátelský člověk a myslím si, že takový dokáže k sobě přilákat
mladé lidi. Po něm mluvil majitel pivovaru. Řekl něco o svých plánech a výrobě
piva. Já jsem s ním později pokračoval v rozhovoru ve sklepě. Přidali
se k nám další pánové. Dva z nich byli hodně zajímaví. Jeden žil
v Jižní Americe a druhý v Německu. Tak jsme se dozvěděli, jaké se kde
vaří pivo a co tam dělá za špatné dílo ekonomický zájem velkých výrobců nápojů.
Schválně píši nápojů. Jim v Americe o žádné pivo nejde. Je to jen o zisku.
Následek je ten, že výrobce s kvalitním výrobkem nemá šanci na trhu
obstát. Vařit pro pár krajanů v zahraničí se nevyplatí. Z Německa mám
zase poznatek, že velmi záleží na oblasti. Je do toho zapleteno i bývalé NDR a
NSR. Rozhovor to byl velmi zajímavý, ale chtělo by si s těmito pány
sednout do tepla v hospodě a popíjet pivo. Diskuse v studeném sklepě
nebyla nejlepší. Já jsem se ptal na plastové láhve a majitel je jejich odpůrce.
Myslel jsem si, že pojedu do pekařství a pak do pivovaru. Dát si pivo jako cyklista
je stále větší riziko. Tak si jej raději přivezu domů.
Po prohlídce jsem vyrazil na další výlet. Dal
jsem si teplejší rukavice a zimní kuklu. Vracel jsem se proti větru. Vítr byl
hodně silný a ledový. Nemohl jsem přijít na to proč je mně zima na břicho. To
jsem zjistil při další zastávce. Nechal jsem si rozepnutou kapsu na bundě. Byla
to zastávka pro poutníky z Hostýna na Velehrad. Byl zde nějaký naučný text
s obrázky, ale to už nikdo nenajde. Lavička teď leží na zemi. Já jsem se u
této lavičky mnohokráte zastavil, když jsem se vracel na kole ze zahraničí.
Vždy jsem si říkal, zastavíš u lavičky a něco sníš nebo když bylo zima tak se
oblečeš. Prostě takové známé místo. Teď už to není. Jen nechápu ty lidi, kteří
to ničí. Vždyť lavička je dobrá pro každého. Ve Spytihněvi jsem přecházel vedle
kola po přechodu pro chodce a zastavil kamión, aby mě pustil. To je u těchto
řidičů výjimečná věc. Asi to byl slušný řidič. Po několika kilometrech jsem
vjel do lesa a věřil, že tam nebude foukat ledový vítr. Mýlil jsem se, foukal
přesně tímto údolím. Navíc před sebou hnal po cestě sněhový poprašek. Na
Žlutavách jezdili holka a kluk na koních. Na otevřeném hřebenu jim muselo být
zima. Na závěr cesty jsem před Otrokovicemi viděl stát u cesty policejní
hlídku. Zeptal jsem se, jak se cítí a říkali, že jsou zmrzlí. Já jsem, jsem byl
také zmrzlý. Z nosu mně kapkala voda na zem. Jak bylo krásné přijet domů a
uvařit si horký čaj. To si možná ani neumíte představit.
Ujel jsem 44 km v mrazivém
počasí.
17.03.2018
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat