Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, nejdříve se zmíním, jaký byl tento týden. V úterý jsem z naší firmy vyjížděl v 21:30 hod a byla taková sněhová metel, že jsem se musel schovat na vrátnici. Ve chvíli bylo všechno bílé. Ve středu ráno jsem vyjížděl do práce a bylo -5 C. V pátek jsem se v práci zdržel s update PC a opouštěl jsem firmu jako poslední. Když jsem projížděl vrátnicí, tak lilo jako z konve. Paní vrátná říkala, že mě lituje. Moc jí to nevěřím. O Vánocích byla jediná, kdo dojel do práce na kole po sněhu a ledě v prostředním pruhu. Víc toho silničáři neprohrnuli. Asi ji měli řidiči hodně rádi. Ona hlídá firmu, tak že jezdí kolem budov na kole.
Dnes jsem se hrál na doktora. Začal mně rezonovat ventilátor ve zdroji. Udělal jsem operaci a brzo jsem zjistil, že pitvám. Musím koupit novou vrtuli a v PC mám teď starý zdroj. Já mám v PC takový zdroj, ve kterém se vrtule netočí, jen když čidlo řekne, že je mu horko, tak ochladí. Já mám rád úplně tiché PC. Jako doktor bych se měl dobře. Dostával bych provize od pohřební služby. Nebo to tak v dnešní době není?
Odpoledne jsem vyrazil na Bunč. Napřed jsem jel do Žlutav od Moravy. Je to velký kopec a dohnal jsem holku, jak tlačí horské kolo. Chvíli jsem ji povzbuzoval a ona se smála. Měla celé záda holé, jak jí frajerce vylezla bunda. Chladno nepociťovala, byla dobře obalená špekem. Nad Kostelanama jsem vjel na lesní cestu a oklikou jsem dojel na Bunč. Bylo zde hodně zaparkovaných aut a všude ležel nepořádek. Igelity a polystyren. Horská chata se opravuje a práci provádí zedníci, kteří po sobě vůbec neuklízí. Divím se majiteli, že něco takového dovolí. Vždyť jeto jeho okolí a vizitka.
Z Bunče jsem sjel kolem Hubertky a Lvích hlav k památníku do Salaše. Cestou jsem klesal po jižní straně a sluníčko tam krásně hřálo. Ani nevím, jak se mi na mysl dostala jedna trempská píseň. To už samo hovoří o tom, jak v dobré náladě jsem byl. Dole u památníku je nová informační tabule. Udělal jsem fotky a když jsem fotil památník, tak šly od něj dvě holky. Mně to nevadilo, ale ony se začaly schovávat, abych měl hezké fotky. Nakonec jedna za mnou přišla a kecali jsme o cestování. Po chvíli jsme si uvědomili, že její kamarádka stále stojí schovaná za památníkem. Tak jsme ji prozradili, že už může vylézt. Holky každou sobotu jezdí na výlet. Vždy nechají někde auto a jdou pěšky na tůru. Byly mně moc sympatické a uměl bych si takové kamarádky na cestách představit.
Na konci Salaše jsem objevil novou cyklostezku. Krásný asfalt a velké kameny, aby tam nejezdila auta. S radostí jsem vyjel, ale po chvíli jsem měl plnou pusu písku. Po cyklostezce projela skupinka terénních motocyklů. Bylo jich asi pět. Někteří cyklisté se jim snažili překážet, ale oni je v pohodě objeli po poli. Tak už vím, proč zde bylo na krásném asfaltě tolik kusů bláta. Jezdili zde také bruslaři a malé děti. Nakonec zmizeli za velkého rambajzu v lese. Jestli to, tak půjde dál, tak nebudeme moci jezdit do lesa ani na kole. Cyklostezka se napojuje na cyklostezku na Velehradě a vede až do Uh. Hradiště. To znamená, že rodinka může vyrazit na výlet a na trase asi 15 km nevjede na cestu.
Na Velehradě jsem zašel do kostela. Byl jsem tam úplně sám a byl to moc příjemný pocit. Jen kdyby tam nebyla tak hrozná zima. Vzal jsem si časopisy a ohřál jsem se až venku. Lituji pobožné lidi, kteří v takových podmínkách sedí v kostele. Je, ale možné, že oni necítí chlad.
Do St. Města jsem se vydal po cyklostezce. Byl hrozný vítr a chvílemi jsem to nemohl ani ušlapat. Na nejvyšším vrcholu jsem potkal mladou jeptišku. Šla pěšky asi od vlaku v St.M. a za sebou vlekla velkou tašku na kolečkách. Vítr byl tak silný, že na ní rval její šedý hábit. Bylo mně jí líto, jak se trápí, ale ona své utrpení nesla hrdinsky. Vždyť mohla jít na stopa a určitě první auto by jí svezlo. Umím si, ale představit nějakého vyžraného farářa jak se veze v autě. Ten by nešel pěšky. Jen dělníci víry musí trpět. To už, ale moje myšlenky utekly do švýcarských Alp, kde jsem byl minulý rok navštívit klášter jedné významné řádové sestry. Zakladatelky dnešních sestřiček v nemocnici.
Na cyklotrasu podél Baťova kanálu jsem nejel. Do Spytihněvi bych v blátě neprojel. Jel jsem přes Sušice a Jalubí. Na jednom místě vede JZD cesta a jeden blbý řidič mě za každou cenu chtěl předjet. Málem mě srazil. Cesta je tam úzká. Nevím, kam spěchal, na takové cestě nic nenahoní. Ani se nemůžete divit, že jsem po několika kilometrech havarovanému řidiči přál jeho neštěstí. Zas je o jedno auto na cestách méně. Bylo jasné, že jel rychle a nezvládl zatáčku.
Ujel jsem 60 km za krásného počasí. Dokonce někteří cyklisté vyrazili v krátkém rukávě. Jen ten silný větr byl jak sa říká fúká od Hradišťa.
28.03.2009
sobota 28. března 2009
neděle 22. března 2009
Zatažená neděle
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes bylo rano -3C a pocely den chladno vydrzelo, navic slunicko ani nevylezlo.
Projel jsem se po okolnich kopcich. Jizda lesem je prijemna.
Ujel jsem 33 km
kdo vi kdy prijde leto? Jaro uz bylo.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes bylo rano -3C a pocely den chladno vydrzelo, navic slunicko ani nevylezlo.
Projel jsem se po okolnich kopcich. Jizda lesem je prijemna.
Ujel jsem 33 km
kdo vi kdy prijde leto? Jaro uz bylo.
KP
sobota 21. března 2009
Chodník v Kroměříži
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, zase tu máme hezkou sobotu. V noci mrzlo, ale teď přes den je hezky. Přes okno není cítit ledový vítr.
Vyjel jsem podél budoucí dálnice do Tlumačova. Na cestě je vidět jak tam jezdí nákladní auta od bláta. Tam když zaprší, tak to bude neprůjezdné. Když jsem jel otevřenou krajinou, tak jsem si říkal, že musím rychle pryč do závětří. To se mně splnilo u Záhlinických rybníků. Dokonce už tu není značka zákaz vjezdu cyklistů a bruslařů. Posílal jsem fotku minulý rok. Zmírnili to na vlastní nebezpečí.
V Kroměříži na nábřeží jsem zažil příjemné překvapení. Cyklotrasu, která vedla po šotolině nahradil chodník ze zámkové dlažby a asfalt. Ta zámková dlažba je blbost našich projektantů. V zahraničí se to už přestalo používat. Přesto je vidět, že město Kroměříž dělá něco pro lidi. Umožnili jim dostat se na procházku směrem k letišti suchou nohou. My v Otrokovicích stále jen o návrhu cyklotras na MěNV jen mluvíme.
Ještě před letištěm jsem se zastavil u zazimované plachetnice. Moje fotka to nedokáže vyjádřit, co jsem cítil, ale já jsem se rozhodl, že pojedu letos o velkých prázdninách k moři. Vypadá to, že bude hodně volna. Od této chvíle jsem jel už jen jako tělo bez duše. Moje myšlenky už byly stovky kilometrů od domova. Ani jsem si neuvědomil, že jsem přejel několik velkých kopců. Ve stoupání k vojenské pozorovatelně jsem dohnal cyklistu na horském kole, a ten mně tvrdil, že jede pomalu proto, že má doma svoje závodní kolo. Přitom jsem ho nijak moc nepovzbuzoval.
Na Tabarkách jsem koníky nefotil. Už musí být ze mne nemocní, když vidí, jak zastavuji a dělám jim fotky. Zato ve sjezdu ze ŽLutav jsem náležitě povzbudil mladého sjezdaře. Tlačil kolo na kopec. To jsou adrenalinoví kluci. Užívají si sjezd.
U Moravy jsem udělal fotku, aby jste viděli jak vypadá přepouštěcí koryto, když nejsou záplavy. Fotku ze záplav jsem posílal minule. Po nábřeží jsem jel pomalu jako mršina. Zase jsem byl myšlenkami mimo a v této chvíli mě probrali moji kamarádi z Otrokovic. Vraceli se z tréninku na silničních kolech. Mají opravdu krásná lehká kola s váhou pod 10 kg. Zato cena může jít k 100 000,- kč. Všichni byli hezky oblečení, jen já jsem měl hrozně špinavé kolo od bláta a moje šaty také nesou informaci o tom kde všude jsem jezdil. Kluci jeli do hospody. Já do hospody nechodím, ale doprovodil jsem je abych zjistil kde je v Otrokovicích nová hospoda. Je hezká ve stylu country. Udělali jsme si fotky a na závěr mně Petr půjčil svoje super kolo. Když mě viděl, jak na něj lezu v pohorkách, tak trpěl. Zato já jsem se poprvé v životě svezl na pořádném kole. Ihned jsme udělali porovnání váhy s mým turistickým kolem. No prostě hrůza. Měl bych se stydět a jít si rychle koupit pořádné kolo. Kluci si stěžovali na Havrana. Zase zaspal odpolední sraz a museli mu jet naproti domů. Vyspával po návštěvě baru. Už jsem o něm psal, že zlí jazykové tvrdí, že Havran je ve večerních klubech vyhledáván ženami, které si chtějí užít. Blíže to neumím popsat. Nikdy jsem takový zážitek s ženami neměl a mám obavy, že bych tuto reportáž mohl spíše zveřejnit v erotickém časopise. On si toho také užívá, ale druhý den je nepoužitelný. Kluci ujeli 55 km průměrnou rychlostí 25 km/hod. Všichni jsme měli červené nosy od ledového větru. To jen na vysvětlenou aby si někdo nemyslel, že jsme opilci. Na závěr přikládám fotku svého oběda-večeře. To jsem slíbil klukům, abych jim dokázal, že mám doma dobré jídlo a nemusím jít do hospody. Tím samozřejmě nemůžu nahradit společenský kontakt s lidmi. Zato jsem si doma sedl do křesla a četl Cykloturistiku na téma cyklodovolené. Je krásné si číst o trasách pod Alpskými velikány, po kterých jsem už jel, ale také snít o tom co bych ještě mohl navštívit.
Ujel jsem 49 km v ledovém větru.
21.03.2009
Ahoj cykloturisti, zase tu máme hezkou sobotu. V noci mrzlo, ale teď přes den je hezky. Přes okno není cítit ledový vítr.
Vyjel jsem podél budoucí dálnice do Tlumačova. Na cestě je vidět jak tam jezdí nákladní auta od bláta. Tam když zaprší, tak to bude neprůjezdné. Když jsem jel otevřenou krajinou, tak jsem si říkal, že musím rychle pryč do závětří. To se mně splnilo u Záhlinických rybníků. Dokonce už tu není značka zákaz vjezdu cyklistů a bruslařů. Posílal jsem fotku minulý rok. Zmírnili to na vlastní nebezpečí.
V Kroměříži na nábřeží jsem zažil příjemné překvapení. Cyklotrasu, která vedla po šotolině nahradil chodník ze zámkové dlažby a asfalt. Ta zámková dlažba je blbost našich projektantů. V zahraničí se to už přestalo používat. Přesto je vidět, že město Kroměříž dělá něco pro lidi. Umožnili jim dostat se na procházku směrem k letišti suchou nohou. My v Otrokovicích stále jen o návrhu cyklotras na MěNV jen mluvíme.
Ještě před letištěm jsem se zastavil u zazimované plachetnice. Moje fotka to nedokáže vyjádřit, co jsem cítil, ale já jsem se rozhodl, že pojedu letos o velkých prázdninách k moři. Vypadá to, že bude hodně volna. Od této chvíle jsem jel už jen jako tělo bez duše. Moje myšlenky už byly stovky kilometrů od domova. Ani jsem si neuvědomil, že jsem přejel několik velkých kopců. Ve stoupání k vojenské pozorovatelně jsem dohnal cyklistu na horském kole, a ten mně tvrdil, že jede pomalu proto, že má doma svoje závodní kolo. Přitom jsem ho nijak moc nepovzbuzoval.
Na Tabarkách jsem koníky nefotil. Už musí být ze mne nemocní, když vidí, jak zastavuji a dělám jim fotky. Zato ve sjezdu ze ŽLutav jsem náležitě povzbudil mladého sjezdaře. Tlačil kolo na kopec. To jsou adrenalinoví kluci. Užívají si sjezd.
U Moravy jsem udělal fotku, aby jste viděli jak vypadá přepouštěcí koryto, když nejsou záplavy. Fotku ze záplav jsem posílal minule. Po nábřeží jsem jel pomalu jako mršina. Zase jsem byl myšlenkami mimo a v této chvíli mě probrali moji kamarádi z Otrokovic. Vraceli se z tréninku na silničních kolech. Mají opravdu krásná lehká kola s váhou pod 10 kg. Zato cena může jít k 100 000,- kč. Všichni byli hezky oblečení, jen já jsem měl hrozně špinavé kolo od bláta a moje šaty také nesou informaci o tom kde všude jsem jezdil. Kluci jeli do hospody. Já do hospody nechodím, ale doprovodil jsem je abych zjistil kde je v Otrokovicích nová hospoda. Je hezká ve stylu country. Udělali jsme si fotky a na závěr mně Petr půjčil svoje super kolo. Když mě viděl, jak na něj lezu v pohorkách, tak trpěl. Zato já jsem se poprvé v životě svezl na pořádném kole. Ihned jsme udělali porovnání váhy s mým turistickým kolem. No prostě hrůza. Měl bych se stydět a jít si rychle koupit pořádné kolo. Kluci si stěžovali na Havrana. Zase zaspal odpolední sraz a museli mu jet naproti domů. Vyspával po návštěvě baru. Už jsem o něm psal, že zlí jazykové tvrdí, že Havran je ve večerních klubech vyhledáván ženami, které si chtějí užít. Blíže to neumím popsat. Nikdy jsem takový zážitek s ženami neměl a mám obavy, že bych tuto reportáž mohl spíše zveřejnit v erotickém časopise. On si toho také užívá, ale druhý den je nepoužitelný. Kluci ujeli 55 km průměrnou rychlostí 25 km/hod. Všichni jsme měli červené nosy od ledového větru. To jen na vysvětlenou aby si někdo nemyslel, že jsme opilci. Na závěr přikládám fotku svého oběda-večeře. To jsem slíbil klukům, abych jim dokázal, že mám doma dobré jídlo a nemusím jít do hospody. Tím samozřejmě nemůžu nahradit společenský kontakt s lidmi. Zato jsem si doma sedl do křesla a četl Cykloturistiku na téma cyklodovolené. Je krásné si číst o trasách pod Alpskými velikány, po kterých jsem už jel, ale také snít o tom co bych ještě mohl navštívit.
Ujel jsem 49 km v ledovém větru.
21.03.2009
sobota 14. března 2009
Koštování klobásek Machová
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem si na kole přezul zimní pláště za turistické. Počasí je venku opravdu jarní a přímo láká k vyjížďce. Nad Skalkou jsem jel kolem stavby dálnice. Myslím si, že jsme tu cyklisté s ježděním už skončili. Cesta je plná bláta a parkuje tu hodně stavebních strojů. Navíc dálnice povede přes naši cestu a brzy ji překopají. Za kopcem jsem potkal rodinu na výletě. Jeli s koňmi a na jednom seděla holčička. Bylo to moc hezké, jak si vyjeli na výlet. Chvíli jsme se zastavili a shodli jsme se, že už tama jezdit nebudeme. Další jezdci na koních jeli do lesa.
V Machové mně děvčata pomohla najít místo, kde se konala soutěž v koštování klobásek. Uvnitř bylo málo lidí a mohl jsem v poklidu okoštovat několik vzorků. Dostal jsem hlasovací lístek a bylo moc těžké vybrat jen jeden vzorek. Nakonec jsem si vybral klobásu, která měla hodně masa a nebyla příliš ostrá.
Z Machové jsem mohl jet přímo domů, ale bylo moc hezky a tak jsem se rozhodl zajet do Kvasic. V Kvasicích jsem jel kolem domova důchodců. Zaujal mě nápis na bráně. Píše se tam o zvláštním režimu. Nevím, co to v jazyce zdravotníků znamená.
U Dřevnice trénovali hasiči. Stříkali přes chodník a nějaký bezdomovec se pokusil proběhnout pod proudem vody. Jeho nadávky nelze zveřejnit.
Ujel jsem 38 km za velmi hezkého počasí.
14.03.2009
Ahoj cykloturisti, dnes jsem si na kole přezul zimní pláště za turistické. Počasí je venku opravdu jarní a přímo láká k vyjížďce. Nad Skalkou jsem jel kolem stavby dálnice. Myslím si, že jsme tu cyklisté s ježděním už skončili. Cesta je plná bláta a parkuje tu hodně stavebních strojů. Navíc dálnice povede přes naši cestu a brzy ji překopají. Za kopcem jsem potkal rodinu na výletě. Jeli s koňmi a na jednom seděla holčička. Bylo to moc hezké, jak si vyjeli na výlet. Chvíli jsme se zastavili a shodli jsme se, že už tama jezdit nebudeme. Další jezdci na koních jeli do lesa.
V Machové mně děvčata pomohla najít místo, kde se konala soutěž v koštování klobásek. Uvnitř bylo málo lidí a mohl jsem v poklidu okoštovat několik vzorků. Dostal jsem hlasovací lístek a bylo moc těžké vybrat jen jeden vzorek. Nakonec jsem si vybral klobásu, která měla hodně masa a nebyla příliš ostrá.
Z Machové jsem mohl jet přímo domů, ale bylo moc hezky a tak jsem se rozhodl zajet do Kvasic. V Kvasicích jsem jel kolem domova důchodců. Zaujal mě nápis na bráně. Píše se tam o zvláštním režimu. Nevím, co to v jazyce zdravotníků znamená.
U Dřevnice trénovali hasiči. Stříkali přes chodník a nějaký bezdomovec se pokusil proběhnout pod proudem vody. Jeho nadávky nelze zveřejnit.
Ujel jsem 38 km za velmi hezkého počasí.
14.03.2009
neděle 8. března 2009
Zvýšená hladina Moravy
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, na dnešních fotkách neuvidíte sníh, ale trošku víc vody. Od minulého týdne všechno roztálo a v Dřevnici i Moravě se zvedla hladina.
Já jsem jel nejprve po břehu Dřevnice a pod železničním mostem jsem měl štěstí, že na mé straně byl chodník suchý. Už tam byly jen nějaké větve. Zato na přístavišti voda stoupla a zaplavila molo. Fotky jsem posílal minulý týden. Máme štěstí, že na Moravě vybudovali odlehčovací kanál. Dnes byl pod vodou, ale měl ještě rezervy. Běžně se v něm chodí na procházku se psy. Voda se tak rozlila až do lesa za Otrokovice. Ani na hrázi nešlo o nic strašného. Dokonce směrem ke Kvasicím to vypadá v pohodě. Tentokráte se dá říci, že jsme jarní tání zvládli v pohodě. Naše povodňová ochrana má dnes rezervy. Horší to bylo před dvěma roky. To se rozlila voda i do polí a domků u vody.
Dále jsem se vydal do kopce na Žlutavy a tam jsem se zastavil na ranči. Nějaká holka tam trénovala skoky na koníkovi. Trenér byl asi dědeček. Snad jsem někoho neurazil. Uděloval rady a popoháněl k pilnému cvičení. V lese jsem několikrát potkal lidi na procházce s velkými psy. Neměli náhubek ani vodítko. Ze statku nad Kvasicemi jsem udělal fotku, aby bylo vidět jak je tam Morava široká.
Ujel jsem 25 km. Hezké slunečné počasí s 10C
.
Všimli jste si, že je 10 týden. Ještě čtyřikrát a budou Vánoce. Jestli už máte dárky připravené?
8.3.2009
Ahoj cykloturisti, na dnešních fotkách neuvidíte sníh, ale trošku víc vody. Od minulého týdne všechno roztálo a v Dřevnici i Moravě se zvedla hladina.
Já jsem jel nejprve po břehu Dřevnice a pod železničním mostem jsem měl štěstí, že na mé straně byl chodník suchý. Už tam byly jen nějaké větve. Zato na přístavišti voda stoupla a zaplavila molo. Fotky jsem posílal minulý týden. Máme štěstí, že na Moravě vybudovali odlehčovací kanál. Dnes byl pod vodou, ale měl ještě rezervy. Běžně se v něm chodí na procházku se psy. Voda se tak rozlila až do lesa za Otrokovice. Ani na hrázi nešlo o nic strašného. Dokonce směrem ke Kvasicím to vypadá v pohodě. Tentokráte se dá říci, že jsme jarní tání zvládli v pohodě. Naše povodňová ochrana má dnes rezervy. Horší to bylo před dvěma roky. To se rozlila voda i do polí a domků u vody.
Dále jsem se vydal do kopce na Žlutavy a tam jsem se zastavil na ranči. Nějaká holka tam trénovala skoky na koníkovi. Trenér byl asi dědeček. Snad jsem někoho neurazil. Uděloval rady a popoháněl k pilnému cvičení. V lese jsem několikrát potkal lidi na procházce s velkými psy. Neměli náhubek ani vodítko. Ze statku nad Kvasicemi jsem udělal fotku, aby bylo vidět jak je tam Morava široká.
Ujel jsem 25 km. Hezké slunečné počasí s 10C
.
Všimli jste si, že je 10 týden. Ještě čtyřikrát a budou Vánoce. Jestli už máte dárky připravené?
8.3.2009
neděle 1. března 2009
Pštrosi na sněhu
Ahoj cykloturisti, dnes jsem si zajel serpertiny do Komarova.
Bylo krasne slunecne pocasi.
KP
Bylo krasne slunecne pocasi.
KP
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)