Skalička 2012

Ahoj cykloturisti, letos se koná dvacátý výroční festival trampské písně ve Skaličce. Myslím si, že jsem více jak polovinu festivalů navštívil. Letos se nesoutěžilo, ale hrálo jen pro radost. Festival zatížila vyhlášená prohibice na alkohol. Stalo se to hlavním tématem pro pobavení.

Já jsem se rozhodl změnit svou trasu. Za Holešovem a Bystřicí se staví cesta a je to tam pro cyklistu nebezpečné. Tak jsem se vydal objevovat trasu směrem na Přerov. Z Otrokovic jsem jel na Skály a pak jsem najel na novou asfaltovou cestu do Tlumačova a pak dál na Hulín zase po nové cestě. Už jsem se zmiňoval, že tyto dva nové asfaltové úseky hodně pomůžou cyklistům jedoucím na Hulín. Já jsem však před Hulínem podlehl objevovatelským touhám a sjel jsem na doprovodnou cestu podél dálnice. Z počátku to byla hezká asfaltka, ale ve chvíli kdy opustila dálnici se postupně změnila v kamenitou JZD cestu. Já jsem doufal, že objevím pohodlnou zkratku do Hulína. Ze zkratky se stala delší cesta po špatném podkladě. Jel jsem směrem, jaký jsem potřeboval, ale pak se zase cesta vrátila. Dokonce jsem musel projet hliněný úsek a ušpinil jsem si kola. Nakonec jsem se dostal do vesnice Pravčice a jel jsem směrem na Starou Ves. Byly to krásné dlouhé úseky bez aut, ale mně to nějak nesedlo. Byl jsem z toho nervózní. Já mám rád trošku členitou trasu. Zde byla jen nedozírná pole úrodné Hané. Nakonec jsem se dostal do Přerova a tam na cyklostezku. Další část této cyklostezky popíši v následujícím článku. Cyklostezka-Hranice-Přerov.  Já jsem si doma spočítal, kdy mám vyjet, abych dojel na festival před dvanáctou hodinou, jenže nová trasa byla o dvacet kilometrů delší. Tak jsem dojel se zpožděním.

Na festivale už probíhala jednotlivá vystoupení hostů. Já jsem se převlékl u svého plotku. Každý rok posílám fotku, jak suším propocené cyklistické šaty. Letos se mně na toto místo nasomroval nějaký ochrapa. Jako obvykle zahajuji festival svačinkou. Letos jsem si vzal mletou šunku. Dojídám konzervy od minulého roku. Měl, jsme to nachystané na velký výlet. Na festival přijel někdo na starém kole. Tak můžete porovnat moje moderní karbonové kolo s jeho. Už jsem se dlouho s mnohými z vás neviděl a přikládám svou fotku. Letos probíhal festival venku a byl jsem rád, že jsem si přivezl dobré oblečení. Účastníci si dávali na lavičku deku, aby neprochladli. Protože byla vyhlášená prohibice, tak si každý sám přinesl svoje pití pro zahřátí. Já jsem si koupil pivo na doplnění tekutin a bylo dosti studené. Pak už jsem do večera chodil kupovat černý čaj. V jednu chvíli jsem při sezení tak prochladl, že jsem si o hrníček ohříval ruce. Mezi návštěvníky byli i kluci, kteří chodí oblečení za vandrovníky. Dělali hlouposti a všichni se kolem dobře bavili. Hodně nás pobavil i dobrman se svým pánem.

O zpestření se postarala kapela Špunt, když začala rozdávat CD zadarmo. Lidé se vrhli k jevišti. Já jsem čekal, jak se to vyvine. Viděl jsem takové, co brali i po více kusech. Tak se stalo, že na mě nevyšlo. Když to zpěvačka viděla, tak mně řekla, ať nejsem smutný a zašla do auta pro CD. Velmi jsem byl potěšen skupinami, které hrály staré trampské písně. Někteří hrají svoje nové skladby. Já jsem příznivcem starých písní. Skupina z Valašska nás hodně pobavila svým vtipným humorem v písních. Jako zlatý hřeb večera vystoupil Robert Křesťan a Druhá tráva. Po něm nám až do pozdní noci hrála skupina Poutníci.

Myslím si, že se festival podařil. Do budoucna bych si přál, aby se vystoupení kapel opět dělalo v sále. Je tam teplo a v případě deště nezmokneme. Tentokráte to bylo asi nutné kvůli velkému množství diváků. Já jsem si koupil hodně CD a mám co poslouchat. Vstupné bylo 100,- Kč. Za tu cenu se nám dostalo bohatého programu se vším zajištěním.

Domů jsem vyrazil v 1:15 hod. Předpokládal jsem, že bude na silnicích klid. Je škoda, že letos nevyšel úplněk. Lépe bych viděl na cestu. Ono se to bude posouvat a za několik roků zase napíši, že jsem jel ze Skaličky při úplňku. Kolo mám velmi dobře osvětlené a všechny blikačky mám zdvojené. Pro případ poruchy nebo prázdné baterie. To se mně zrovna stalo. Jedna zadní blikačka se nabíjí přes USB a tu jsem neměl plnou. Navíc vozím svítící vestu. Zvažoval jsem, že pojedu po trase jako ráno. Jel bych hodně po cyklostezkách a po rovině, ale dospěl jsem k názoru, že tuto trasu dobře neznám. Navíc bych musel projet místy, kde bydlí nepřizpůsobiví občané a těch se bojím. Tak jsem jel po trase na Bystřici. Na cestě byl klid. Až od Bystřice se provoz zvýšil. Po cestě chodili mladí lidé a byli hodně společensky unavení. Snažil jsem se jim vyhnou jak se to dalo. Oni jsou často agresivní.

Padesát kilometrů ve tmě jsem ujel za dvě a půl hodiny. Hodně jsem spoléhal na znalost cesty a dobré světlo.

Ujeto 122 km. Za chladnějšího počasí.

15 – 16.09.2012

Karel

Cyklostezka Hranice Přerov

Ahoj cykloturisti, letos jsem několikrát jel podél Bečvy z Přerova do Hranic. V této chvíli mohu konstatovat, že tato trasa je bezpečně průjezdná na trekingovém kole. Slovo cyklostezka se používá pro úsek pro cyklisty vyznačený dopravní značkou. Na takto dlouhé trati to není úplně pravda. Místy se jede po veřejných komunikacích s menším provozem.

V Přerově najedete na městskou cyklostezku /červená dlažba/ a jedete k nemocnici. Zde sjedete k řece Bečvě. Pojedete po starším úzkém asfaltu. Místy se v lesní části klikatí. Nelze jet rychle. Navíc zde bývá hodně cyklistů a bruslařů. Z cyklostezky můžete pozorovat řeku a najít si i místo pro koupání a opalování. U mostu na Radslavice se dříve jezdilo spodem, teď se jezdí přes cestu. Stále zůstáváte na stejném břehu a jedete směrem na Oldřichov. V této části je cyklostezka široká a s velmi dobrým povrchem. Zde se dá jet hodně rychle. Za Oldřichovem se musíte vrátit kousek po cestě k mostu přes Bečvu.

Za mostem je odpočívadlo a bývá zde hodně zaparkovaných aut. Po krátké cestě lesním úsekem vyjedete u ranče a následně se dostanete k jezeru, u kterého je občerstvení. Na tomto úseku bývá hodně lidí a je potřeba jet pomalu. Na řece uvidíte velký splav. Lipník nad Bečvou projedete přímo a na konci ulice přejedete most směřující do Týna nad Bečvou. Vy zde však vjedete do lesa. Můžete si vybrat asfaltovou cyklostezku nebo šotolinovou trasu s informačními tabulemi o přírodě. Po vyjetí z lesa uvidíte nádherný pohled na hrad Helfštýn. Majestátně se tyčí na velkém kopci. Dole ve vesnici se můžete občerstvit a vyrazit na hrad.

Vesnicí se projede ve směru trasy Bečvy a najede se na novou asfaltovou cyklostezku. Zde je potřeba dát pozor na pravoúhlé zatáčky. Pokud je na poli vysoká kukuřice, tak se můžete snadno srazit s protijedoucím cyklistou. Pak přijde úsek, který nepotěší cyklisty na galuskách. Jede se po kamení a tuto cestu používají chataři. Je to kamenitý úsek a lze jej projet i za mokra. Toto je jediná část, která by potřebovala zpevnit. Na některých místech je potřeba dát pozor na hromádky kamení. Snadno dostanete smyk. Za chatičkami zase začne asfaltový úsek a ten vede až k části Rybáře. Zde to poznáte podle ocelového klenutého mostu přes řeku. Je zde možnost vyrazit do více míst.

Dále jedeme stále po hezkém asfaltu podél řeky a pod lesem. Tato část je zakrytá větvemi velkých stromů. Je potřeba dávat pozor na spadlé větve na cyklostezce. Za deště zde může být kluzko a naplavená hlína z lesa. V lesním úseku je několik odpočivadel.  Za tímto úsekem vyjedete v zahrádkářské kolonii. Před sebou máte město Hranice.

Délku trasy jsem nezměřil, ale odhaduji to na 30 km.

Karel

07.10.2012

Cyklostezka Nezdenice

Ahoj cykloturisti, objevil jsem na své cestě k rozhlednám další cyklostezky. Cyklostezka vede ze Šumic do Nezdenic. Já jsem v názvu Šumice vynechal. Tak jsem už dříve pojmenoval cyklostezku z Újezdce u Luhačovic do Šumic. Cestu ze Šumic do Bojkovic velmi dobře znám, dokonce z doby kdy tam byly serpentiny.  Je to lehce kopcovitý terén. Teď je to pohoda po rovince podél potoka.

Cyklostezka začíná u hřiště a lávky přes potok. K lávce mám výhrady. Někdo udělal podlahu z ocelové mřížky. V cyklistických botách se to špatně schází. Kdybych to věděl předem, tak bych nedodržel značku o slezéní z kola, ale sjel bych to. Stejně si neumím představit, jak se chodí po této lávce za deště. Dále je to nádherná cyklostezka po rovince podél potoka. Já jsem měl štěstí, že zrovna kvetly žluté palachy. Tak jsme této rostlině říkali. Před Nezdenicemi se cyklostezka náhle pustí prudce do svahu. Možná to někteří slabší turisté vytlačí. Na začátku vesnice je konec hezkého asfaltu.

V Nezdenicích se můžete nechat zlákat návštěvou minerálního pramene a nahlédnout na místní lyžařskou sjezdovku. Pramen je hluboko v zemi a musí se k němu jít po schodech. Od pramene se můžete vrátit na kamenitou cestu do Záhorovic. Ta je průjezdná jen za sucha. Za jízdu po kamenité cestě budete odměněni pohledem k Zámku Světlov. V Záhorovicích můžete jít navštívit léčivý pramen. Já jsem k tomuto prameni jezdil na vodu velmi často. Je to dáno tím, že kolem je udělaný malý park k odpočinku. Od minerálky se můžete dále vydat do Bojkovic. Čeká vás opět kamenitá cesta za deště neprůjezdná. Pokud bude chtít tlačit kolo, tak se můžete vydat po turistické stezce přímo k zámku.

Já jsem jel celou tarasu za sucha a byl jsem spokojen. Pokud bych spěchal, tak bych jízdu terénem vynechal. Asfaltová cyklostezka do Nezdenic je výborná.

11.09.2012

Karel

 

Rozhledna Bukovanský mlýn

Ahoj cykloturisti, v poslední době jsem vám popsal několik rozhleden a dnes to bude jedna zvláštní. Jedná se o napodobeninu větrného mlýna. Zároveň slouží jako rozhledna.

Dnes se udělal nádherný den a mohl jsem vyjet v krátkých kalhotách. Na cyklostezce jsem potkal spolupracovníka. Měl plný batoh hřibů. Jel již domů a pěkně po větru. Já jsem dřel proti větru. Těšil jsem se, až pojedu domů s větrem v zádech. Na cyklostezce bylo dost cyklistů a nejvíce zmatků dělaly holky. Nevím, čím to dnes bylo. Konečně jsem dojel za Kostelany a cyklostezka skončila. Dále se jede částečně po šotolině. Pak přijde úsek, který neumím objet. Musí se jet po rozbité hlavní cestě. Je hodně úzká a řidiči se zde bezohledně předjíždějí. V Moravském Písku jsem raději najel na polní cestu a jel bezpečně až na cestu do Bzence. Za Bzencem se najede na cyklostezku a dojede se až doprostřed Vracova. Tam jsem zkusil podjet náměstí a napojit se na trasu podél Vracovského rybníka. Je zde asfaltová cyklostezka podél borovicového lesa. Bohužel je už místy od kořenů zvlněná. Pak se jede do Skoronic a po cyklostezce do Kyjova. Jsou zde vinohrady a malý kopec. Zde jsem byl svědkem trápení cyklistického páru. Paní si neuměla při jízdě do kopce zařadit a nakonec šla pěšky. Cykloturistika by měla lidi spojovat, ale v tomto případě to mělo opačný výsledek. Padlo i nějaké ostřejší slovo. Kyjovem jsem projel velmi opatrně a nabral směr Bukovany. Nejdříve jsem potkal jednu hezkou cyklistku na galuskáči a ta na mě zavolala pozdrav. Pak jsem potkal ještě několik děvčat na kole a se všemi jsem se zdravil. Myslím si, že holky na Jižní Moravě mají stále v sobě jiskru. Možná je to tím vínem. Táhlé stoupání a jsem u mlýna.

Zde vidím z dálky hodně zaparkovaných aut a zjišťuji, že se zde konají běžecké závody. S tím jsem nepočítal. Těšil jsem se, jak si sednu na lavičku s výhledem a sním Kaštanovou čokoládu s horkým čajem v termosce. Tak jsem se kolem prošel a rozhodl se sjet dolů na cyklostezku. Bylo zde moc rušno. Děti pouštěly draky a hrály golf. Poblíž v ohradě se jezdilo na koních.

Cestou dolů jsem jel proti větru, ale jen chvíli. Měl jsem strach, aby se vítr neobrátil a já nemusel dřít domů proti větru. Na vinici jsem zastavil u křížka a posvačil. Měl jsem klid a rozhled do krajiny. V dálce jsem viděl jak se u nás ženou mraky. Na předpovědi počasí byl naplánovaný déšť až na noční hodiny. Po svačině jsem vyrazil domů. Bylo stále teplo a dal jsem si jen svítící vestu, aby mě bylo lépe vidět. Jel jsem s větrem do zad a to bylo dobré. V několika vesnicích jsem potkal mladé lidi v krojích.  Byli veselí a nutili mě pít víno. Já jsem si raději nedal. Měl jsem před sebou cestu po hlavní silnici.

Šťastně jsem dojel na cyklostezku v Kostelanech a věděl jsem, že jsem v bezpečí před auty. Ne však před cyklisty a bruslaři. Hodně jich jezdilo neosvětlených a to je nebezpečné. Často jel první se světlem a za ním několik bez světla. Dokonce tak jezdily i rodinky s dětmi. Tatínek s dítětem na sedačce.  Někteří neměli ani odrazky, abych si je nasvítil. Byli tam však i vzorní cyklisté a těm modré blikačky svítily až moc. Myslím si, že by se mělo ustanovit, že je povinností použít na cyklostezce světlo bez blikání. Je to na oči velmi nepříjemné. Má to jen význam na silnici pro auta. Potkal jsem skupinku cyklistů a ti měli všichni modrá světýlka. Z dálky jsem si říkal, co to tam je? Snad nějaká svítící reklama na cyklostezce. Domů jsem dojel v pořádku. Na poslední fotce je vidět jak se jezdí v Nedakonicích na kole do kostela.

Ujel jsem 118km, za hezkého teplého počasí.

06.10.2012

Karel

 

Rozhledna Lhotka

Ahoj cykloturisti, cestou od rozhledny nad Březovou jsem si vyjel k rozhledně ve Lhotce. Rozhledna je na kopci nad vesnicí za objektem JZD.  Místo kde je rozhledna, poznáte podle Boží muky. Pokud budete mít smůlu jako já, tak budou vrata zavřená. Jen štíhlí turisté se protáhnou bránou. Já jsem s kolem musel jít po poli.

Rozhledna je ocelové konstrukce a plní komunikační funkce. Je zde vidět hezky do okolí. Hlavně směrem k Lopeníku přes Uherský Brod. Na severozápad je vidět jenom les. Škoda, že rozhlednu nepostavili na kopec nad Hračovicemi, to by bylo vidět i k Buchlovu.

Od rozhledny se můžete vydat směrem na sever a narazíte na zelenou turistickou značku, která vás přivede k mohylovým hrobům.

29.09.2012

Karel

 

 

Rozhledna Březová

Ahoj cykloturisti, myslím si, že rozhledna nad Březovou je poslední z okolí Uherského Brodu, kterou jsem nenavštívil. Odpoledne se teploměr ustálil na 20C a já jsem se rozhodl vyjet v krátkých kalhotách. Na večer byl plánovaný déšť a musel jsem se brzo vrátit. Stihl jsem to s prvními kapkami. Na výlet jsem vyrazil o půl jedné. Jel jsem zase na Mistřice a to už tuto trasu do Brodu znáte.

V Havřicích jsem najel na cyklostezku a s malou trasou mezi domky jsem pokračoval po betonové cyklostezce do Nivnice. Za Nivnicí jsem najel na kamenitou stezku směrem na Suchou Loz. Tam jsem si udělal přestávku u křížku. Musel jsem dopít čaj z plastové termosky. Už byl vychladlý.

Na křižovatce do Suché Lozy se nabere směr Březová a začne poctivý dlouhý kopec. Já jsem si udržel rychlost 14 km/hod. Foukal proti mně celou cestu vítr a tak jsem se nechtěl honit. Ve stoupání jsem pozoroval nové ovocné sady. Všechny byly přikryté síťkou. Musím zjistit k čemu je to dobé. Právě tam probíhala sklizeň. Nahoře se zase pásly krávy a já jsem je pozoroval, jak jsou hezké s pozadím našich kopců. Představoval jsem si, že šlapu do kopce v Alpách a pozoruji modré krávy. Nějak jsem si ten dlouhý kopec musel ukrátit. V lese před vrcholem jsem ucítil jak, mně teče pot po čele. Začalo být dusno před deštěm. Už dlouho jsem se do kopce nepotil.

Na vrcholu je křižovatka do Strání a u lesa je schované odpočivadlo pro turisty. Nemohl jsem jej vyfotit, neboť v něm seděli turisté. To by se jim asi nelíbilo. Cestu k rozhledně si nespletete. Pohodlní lidé vyjezdili auty cestu po louce. Já to nepochopím, že někdo nemůže jít jeden kilometr pěšky k rozhledně. U rozhledny je na severozápadní  straně odpočivadlo a průsek k rozhledně. Od odpočivadla je hezký výhled k Brodu a není zde potřebná rozhledna. Vede zde trasa po hřebeni nad samotami Lopeníku. Já jsem vyfotil putující turisty. Krásně se vedli za ruce a bylo vidět, že si výlet užívají. Tento úsek jel několikrát na horském kole, ale to už je dávno. Když projdete krátkým průsekem k rozhledně, tak se vám otevře krajina směrem na Slovensko. Z rozhledny je pěkně vidět do okolí, ale myslím si, že zde ani nemusela být. Skoro stejný rozhled je i z louky.

Na odpočivadle jsem posvačil a vypil všechen čaj z kovové termosky. Prostě jsem všechno snědl a vypil. Měl jsem domů necelých 50 km a to se dá zvládnout. Na kopci hodně foukalo a bylo zima. Tak jsem si oblékl kabátek. Uvažoval jsem i o kalhotách, ale dalo se to vydržet. Zima bylo jen při klesání v lesním úseku. Jakmile se krajina otevřela, tak bylo teplo. Všechno to bylo ovlivněno i tím, že jsem jel hodně rychle. Dole jsem najel zase na cyklotrasu do Havřic.

Na závěr jsem udělal změnu. Nejel jsem do Mistřic přes Hradčovice, ale přes rozhlednu nad Lhotkou. Ve vesnici se vystoupá k JZD a tam je rozhledna. Za vesnicí se jede dlouho po kamenité cestě a až skončí, tak se vyšlape krátké stoupání po louce. No a to už jste na zelené značce, která vede k mohylovým hrobům a do Mistřic. Já jsem zde jel v šeru lesa a špatně jsem viděl na cestu. Raději jsem měl vycvaknuté nášlapné pedály. Kdybych spadl, abych si nezlomil nohu. Nade mnou byly těžké mraky a občas spadla dešťová kapka. Proto jsem se rozhodl jet od Topolné po silnici do Napajedel. Myslel jsem si, že k večeru nebude na silnici provoz, ale mýlil jsem se. Naštěstí jsem dojel domů v pořádku. Brzo po příjezdu se spustil déšť. Vyšlo mně to perfektně. Teď poslouchám, jak venku bubnují kapky deště.

Ujel jsem 91 km, za chladnějšího počasí s občasným sluníčkem.

29.09.2012

Karel

Rozhledna Bystřice pod Lopeníkem

Ahoj cykloturisti, cestou po rozhlednách jsem se zastavil u rozhledny nad Bystřicí pod Lopeníkem – Nad vojansků. Jel jsem od Rasové po hlavní silnici a moc jsem trpěl ve velkém dopravním ruchu. Vede zde v širokém okolí jediná dobrá cesta na Slovensko. Je to samý kamión a dobře víte, jak tito řidiči bezohledně jezdí. Já jsem chtěl jet lesem po cestičce, ale byl jsem překvapen, když jsem objevil krásnou asfaltovou cyklostezku přímo k rozhledně. Je zde zase vidět náš problém. Postavíme pro cyklisty cyklostezku podél nebezpečné silnice, ale na silnici není žádný ukazatel pro cyklisty, aby mohli sjet z cesty. Žádného cizího cyklistu nenapadne, že v lese vede cyklostezka.

Rozhledna je umístěná přímo ve svahu pod lesem. Jediné co je vidět jsou louky směrem k Uherskému Brodu. Myslím si, že tato rozhledna neměla stát. Je to mrhání penězi. Za ty peníze měli raději opravit cestu k rozhledně na Králov.

11.09.2012

Karel

 

Rozhledna Králov

Ahoj cykloturisti, rozhodl jsem se navštívit dvě rozhledny. Jedna je nad obcí Bystřice pod Lopeníkem a druhá na Králově. Poblíž Bánova.

Ráno jsem vyjel po cyklostezce směrem na Uh.Hradiště, ale ve Spytihněvi jsem nabral směr na Mistřice. Touto trasou jezdím často a nebudu ji popisovat. Po sjezdu na bývalou hlavní cestu do Brodu jsem přijel do Havřic a musel jsem projet Brodem. Byl jsem překvapen, že kdysi frekventovaná cesta podél Zbrojovky slouží jako parkoviště. Všechen provoz odvedla nová cesta do Hradiště. V Brodě jsem projel Rybárnou pod pivovarem ke splavu. Na tento splav mám špatné vzpomínky. Šlápnul jsem zde ve vodě na rozbitou láhev a rozřezal si nohu. To už je ale moc dávno. Za Újezdcem u Luhačovic jsem najel na cyklostezku do Šumic. Psal jsem o ní, když se otvírala. O další cyklostezce do Nezdenic se nyní zmiňuji v dalším článku. Po projetí této cyklostezky a cyklotrasy jsem se dostal k zámku Světlov. Jel jsem na závěr po turistické značce a musel jsem to k zámku vytlačit. Přesto jsem si zkrátil cestu přes Bojkovice. Na zámku byl klid a sám jsem si prošel zahradu. Bylo tam moc hezky.

Nyní jsem měl před sebou kopec do Komně. Vesnice si dělá nároky na učitele národů J.A.Komenského. Je pěkně upravená a má jeho sochu a muzeum. Na konci vesnice na mě vyběhl malý rozzuřený pes. Byl to ten druh podvraťáka, který opravdu kousne. Já jsem tomu naštěstí ušel. Na konci vesnice je serpentina a k Rasové se musí poctivě šlapat.

Od Rasové jsem jel po hlavní silnici a moc jsem trpěl ve velkém dopravním ruchu. Vede zde v širokém okolí jediná dobrá cesta na Slovensko. Je to samý kamión a dobře víte, jak tito řidiči bezohledně jezdí. Já jsem chtěl jet lesem po cestičce, ale byl jsem překvapen, když jsem objevil krásnou asfaltovou cyklostezku přímo k rozhledně. Je zde zase vidět náš problém. Postavíme pro cyklisty cyklostezku podél nebezpečné silnice, ale na silnici není žádný ukazatel pro cyklisty, aby mohli sjet z cesty. Žádného cizího cyklistu nenapadne, že v lese vede cyklostezka.

Rozhledna je umístěná přímo ve svahu pod lesem. Jediné co je vidět jsou louky směrem k Uherskému Brodu. Myslím si, že tato rozhledna neměla stát. Je to mrhání penězi. Za ty peníze měli raději opravit cestu k rozhledně na Králov.

V Bystřici jsem se vydal podél potoka k vodní nádrži Ordějov. Kdysi jsme se sem jezdili na kole koupat. Teď zde seděli samí rybáři.

Od přehrady se sjede do Suché Lozy. V této vesnici mají u fotbalového hřiště dva minerální prameny. Jeden hodně smrdí sírou. Bývala zde léčebna a na fotce vidíte nějaké staré dokumenty. Ve vesnici mají namalovanou děvčicu jako reklamu na pití vody. Když jsem se na ní podíval, tak mě chuť přešla. To musel být hrozný malíř, co to kreslil. Za JZD se vjede na starou asfaltovou cestu a pomaličku se stoupá k rozhledně nad Královem. V závěru se jede po zničené asfaltové cestě.

S touto rozhlednou jsem byl spokojený. Ona má hezký výhled do okolí. Jen kdyby zde nefoukal tak silný vítr. Přesto jsem posvačil a pozoroval rušný provoz na cestě do Brodu. Když jsem viděl, jak jedou za sebou kamióny jako korálky, tak jsem se rozhodl, že po této cestě nepojedu. Tam by šlo cyklistovi o život. Proto jsem sjel do obydleného JZD Králov a zeptal se pána, jak se dostanu do Brodu po polní cestě. Pán mně poradil, kde mám v JZD překonat svalenou bránu, abych se dostal z objektu a najel na polní cestu. Za chvíli jsem si to už mašíroval podél potoka za Slováckými strojírnami. Už je to dávno co jsem tam jezdil po poli na kole, ale dnes jsem si netroufal vjet na bývalou cestičku. Stály tam sluneční kolektory a nevěděl jsem jestli cesta není uzavřená. Proto jsem raději jel k benzínové stanici v Brodě a pak zase k Olšavě pod pivovarem. Dál už jsem jel domů po stejné trase jako ráno.

Ujel jsem 110 km, za hezkého počasí a hodně z toho v terénu.

11.09.2012

Karel

Rozhledna Králov :

Zámek Bojkovice :

 

 

Komňa pobyt J.A.Komenského :

Vodní nádrž Ordějov :

Kyselka Suchá Loz :

Rozhledna Vartovna

Ahoj cykloturisti, již před nějakou dobou jsem dostal ochutnat Medovník ze Všeminy. Tenkrát jsem si řekl, že si jej zajedu koupit. Dnes jsem se rozhodl, že to udělám, ale bylo mně to málo a rozhodl jsem se k tomu přidat rozhlednu Vartovnu.

Na výlet jsem vyrazil před polednem a hned jsem měl jeden zážitek. V areálu Svitu je úzká cesta z rozpadnutých kostek. Jel jsem pomalu a vyhýbal jsem se dírám, v té chvíli se ze zadu přihnalo auto a začalo troubit. Ať pohnu. Udělal jsem místo a to auto mě předjelo a po 20 m zaparkovalo u firmy. Ten člověk možná získal vteřinu. Když jsem viděl, jak si hodně otevřel dveře od auta a pomalu lezl ven, tak to musel být hodně vypasený řidič. Ten potřeboval nahonit každou vteřinu.

Ze Zlína jsem jel raději po silnici, než po cyklostezce plné maminek s kočárky. Jezdí i několik kočárků vedle sebe a nejde na kole projet. Maminky mají k řešení důležité věci a na okolí vůbec nehledí. Ve Slušovicích jsem potkal velkou skupinu mladých cykloturistů. Myslel jsem si, že prázdniny skončily a děti zasedly do školních lavic. Ve Všemině jsem jel pomalu a hledal nějaký nápis kde je firma vyrábějící dobroty. Měl jsem štěstí a našel jsem dokonce dva ukazatele. Tak jsem věděl, kde musím na zpáteční cestě zastavit.

Za Všeminou se začne silnice prudce zvedat a je třeba si dát lehčí převody. Jel jsem zde naposledy před dvěma měsíci a dnes to byla pohoda. Je vidět, že jsem od té doby ujel několik tisíců kilometrů. V sedle jsem zastavil a udělal první fotky. Zde jsem opustil asfalt a vydal se na kamenitou cestu do lesa. Na několika místech byly navozené kachličky a co komu zbylo při bourání koupelny. Při vjezdu do lesa se cesta prudce zvedla a já jsem začal raději tlačit. Cesta je plná kamení a nechtěl jsem spadnout. Je velké sucho a na cestách je to hodně nebezpečné. Kameny se chovají jako ložiska. Uklouznete a nevíte jak. Na vrcholu jsem se mohl v poklidu spustit do sedla na Sirákov, ale neměl jsem odvahu. Raději jsem šel pěšky i z kopce. Na tento kamenitý terén mám úzké gumy. Navíc mám na kole vysoký rám a v terénu nedosáhnu nohama na zem.

V sedle u chaty Sirákov jsem přešel opatrně přes cestu. U chaty jsem si všimnul, že se názvy gramaticky liší. Syrákov sedlo a Sirákov chata. Za chatou je slibná zpevněná cesta, která se brzo změní v hliněnou cestu. Je to, ale v pohodě. Cesta je dobře ušlapaná. Později je ujetá od aut. Na jednom místě bylo WC ve volné krajině. Něco pro umělecké fotografy. Konečně jsem před sebou uviděl rozhlednu a prudké stoupání. Myslím si, že bych to dokázal vyjet, kdyby tam chataři nenavozili kamení. Na takovém podkladu se neudržím. Tak jsem zase tlačil až pod rozhlednu.

Před rozhlednou jsem potkal dva jezdce na koni. Bylo to hezké popředí pro rozhlednu. Rozhledna je opravdu zajímavě stavěná. Má prostě jedinečný vzhled. Nevím, že by někde bylo něco stejného. Na vrcholu rozhledny foukalo, ale já se nenechal odradit a prohlížel jsem si dalekou krajinu. Bylo docela slušně vidět. Rozpoznal jsem Velkou Javořinu a Pulčiny.

Po prohlídce okolí jsem posvačil a u mapy nastudoval, jak pojedu dál. Nechtělo se mně jet stejnou trasou a táhnout kolo z kopců dolů. Nakonec jsem se rozhodl pro sjezd do údolí a pro jízdu po hlavní silnici. Cestou dolů jsem se zastavil u partyzánské chaty. Jak zde žili si neumím představit. Ti chlapi zde leželi na postelích v zimě a o hladu. Měli strach, že je Němci odhalí a zároveň si určitě lezli na nervy.

Jízdu po hlavní silnici jsem zvládl a po dvou kilometrech jsem vjel do vesnice. Zde jsem musel změnit směr a znovu vyjet do Hraničního sedla. Z kopce to jelo samo až do vesnice. První jsem se zastavil u prodejce Medovníku, ale nikdo nebyl doma. Tak jsem se rozhodl zajet přímo k výrobci. Jede se tam do pěkného stoupání. Cyklista si musí sladkosti zasloužit. U firmy mě přivítal pán a hned mě zavedl dovnitř. Bylo tam hodně chladno a já jsem si vybral zboží. Venku jsme pokecali o cyklistice. Pan jezdí na kole. Na brašně Ortlieb jsem musel povolit popruh, abych nabalil dvě krabice. K tomu jsem koupil novinku, která snad ještě není ani na pultech. Jsou to tři kruhové zákusky. Všechno jsem to nabalil do nepřirozené polohy a vyrazil domů.

Za Slušovicemi jsem se rozhodl, že pojedu přes Fryšták kolem větrného mlýna a ZOO v Lešné. Myslel jsem si, že jízdou po vedlejších cestách se vyhnu provozu aut. Opak byl pravdou. Domácí řidiči jezdí na místních komunikacích jako blázni. Zde snad každý s každým závodí. Na křižovatce ve Fryštáku jsem dostal nápad vytáhnout kolo na chodník. Sotva jsem to udělal, tak přes moje místo projel jeden blázen za volantem. S hvízdajícími gumami projel křižovatku a ohrozil úplně všechny účastníky. Měl jsem to, ale štěstí. Raději jsem počkal, až auta přejedou a přešel po přechodu pro chodce. Projet křižovatku na kole jsem neměl odvahu.

Za Fryštákem jsem vjel do polí a tak jsem jel až skoro domů. Byl jsem moc ráz, že tam nejsou žádná auta. Jen jsem se kochal výhledy k Hostýnským vrchům.

Zákusky jsem přivezl domů, pomačkané. Na chuti se však nic nezměnilo. Večer s čajem byly výborné.

Ujel jsem 87 km, za hezkého slunečného počasí.

10.09.2012

Karel

http://www.medoks.cz/

http://eagri.cz/public/web/regionalni-potraviny/regionalni-potraviny/zlinsky-kraj/medovnik-1.html

 

 

Rozhledna Rovnina

Ahoj cykloturisti, k rozhledně Rovnina jsem se dostal cestou od rozhledny ve Vlčnově. Vyjel jsem sem z vesnice Popovice. Za vesnicí se sjede do rekreační oblasti a pak se jede prudkou cestou v lese.  Je třeba si dát pozor, aby vás nezlákala odbočka. Já jsem tam potkal turisty, jak hledali cestu. Je to hodně prudké stoupání, ale s lehkými převody se to dá vyjet. Na konci lesa se vjede na pole a musí se jít po oraništi. Objekt, do kterého vede cesta je oplocený. Je to nějaká zřícenina se zavřenou branou.

O rozhledně Rovnina jsem už psal víckrát a obvykle jsem sjížděl na poutní místo Rochuz. Dnes jsem to neudělal a jel jsem rovnou do Mistřic.

09.09.2012

Karel

 

Rozhledna Vlčnov

Ahoj cykloturisti, na rozhlednu ve Vlčnově jsem se vydal jako na odpočinkový výlet. Předchozí den jsem ujel 114 km. Vyjel jsem odpoledne a jel jsem zase přes Mistřice do Havřic. Zde jsem přejel hlavní cestu do Uh. Brodu a po vedlejší cestě jsem najel na cestu do Vlčnova. Kousek před Vlčnovem je odbočka k bývalému zámečku Pepčín. Kdysi to byla krásná cesta, ale teď je to zničená kamenitá cesta. O osudu zámečku si přečtete v části fotografii Vlčnovské búdy. 

K rozhledně jsem přijel po krátkém stoupání. Je zarážející, že rozhledna stojí v půlce kopce k Pepčínu. To znamená, že když si vyjdu o kousek výš, tak mám lepší rozhled než z rozhledny. Pokud se podívám z rozhledny směrem k Vlčnovu, tak uvidím další rozhlednu. Ta je umístěna mezi búdami a nevěděl jsem, jestli k ní do ohrazeného areálu můžu jít. K rozhledně vede krátká cyklostezka z Vlčnova. Toto zde nemá žádný význam. Myslím si, že jenom někdo schoval peníze na stavbu cesty pro vinaře za stavbou cyklostezky. Na oko to vypadá dobře. Jsme na správné cestě do EU. Víme jak na to. Spíš je srandovní, že okolí jedné vesnice má dvě rozhledny.

Od rozhledny jsem vyjel k bývalému zámečku Pepčín. Jako malý kluk jsem zde chodil lozit po zřícenině. Na osudu zámečku se podepsala armáda a lidé z okolí. Teď je zde krásné prázdné místo s ohništěm. Moc jsem zde však nepobyl. Uslyšel jsem bzukot a uvědomil jsem si, že na zemi leží cedule pozor sršni. To už jsem měl moc málo času a se zapnutým fotoaparátem na řídítkách jsem ujížděl z místa pryč.

Domů jsem se vydal přes Veletiny a rozhlednu Rovninu nad Mistřicemi.

Ujel jsem 69 km, za krásného teplého odpoledne.

09.09.2012

Karel

 

Rozhledna :

Vlčnovské búdy a bývalý zámeček Pepčín :

 

 

Rozhledna Travičná

Ahoj cykloturisti, kolem rozhledny Travičná jsem jel už hodně dávno a ani jsem se nezastavil. Dnes jsem se to rozhodl napravit. Vyjel jsem z Otrokovic podél Baťova kanálu do Kostelan a pak kolem štěrkáče. Tam jsem měl první zastávku. Rybář bojoval s asi velkou rybou. Kolem stálo hodně lidí a všichni mu radili. Nakonec praskla struna a bylo to hotovo. O kousek dál jsem se seznámil se skupinkou cyklistů ze Zlína. Říkali, že mají před sebou dlouhou trasu. Jedou do Hodonína a vlakem se vrací domů. Tak jsem se v duchu pousmál. Do Hodonína se jezdí na otočku. Trasu neznali a snažil jsem se je klikatící cestou provést úsekem s mnoha odbočkami. Nakonec jsem jim ujel. Byl jsem rychlejší.

Ve Veselí nad Moravou jsem si zajel do zámecké zahrady. Chtěl jsem vyzkoušet trasu přes zámeckou zahradu do Vnorov. Já nemám rád průjezd městem. Ihned mě zaujal zchátralý zámeček. Myslím si, že je to hezká stavba. Hlavně ze zadu zahrady. V zahradě rostou vzácné dřeviny a jsou u nich umístěné informační tabulky. Hezké byly figurky na stavu. Průjezd na kole jsem vyzkoušel a má to smysl jen za sucha a když se nespěchá. Projet po hlavní cestě městem je rychlejší a jednodušší. Hlavně v případě s naloženým kolem.

Před Strážnicí jsem si udělal přestávku u mého oblíbeného odpočívadla. Štve mě, že jsou zde stále poházené odpadky. Asi sem chodí místní mládež chlastat. Toto odpočivadlo už vidělo moje tělo v hodně zničeném stavu, když jsem se několikrát vracel z Rakouska. Tady si vždycky říkám. Máš to domů posledních padesát kilometrů.

Na začátku Strážnice jsem si našel zkratku a najel jsem přímo na cestu do Tvarožné Lhoty. Až do vesnice byl můj výlet nádherná rovinka. Ve vesnici se začne stoupat na hřeben. Jede se táhlé stoupání a na vrcholu se odbočí doprava k rozhledně. Zde je už horší kvalita asfaltu. Ještě chvilku se stoupá a jste u rozhledny v lese. Já jsem nahoru nelezl. Pohled na lesy Karpat jsem si uměl představit a výhled do rovinky řeky Moravy jsem měl od lesa. Myslím si, že za dobrého počasí bych se podíval do Rakouska. Předpokládám, že bych uviděl Alpy za Vídní.

Kousek pod rozhlednou je salaš. Za vstup na dvůr se platí a je tam posezení s občerstvením. Já taková místa nemám rád a jel jsem pryč. Dole u vody je chatkové rekreační středisko. Já jsem měl zrovna štěstí na festival na vodě. Bylo to na téma křesťanské písně. Kdybych měl s sebou dlouhé oblečení, tak bych zůstal na festival. Nemohl jsem to však udělat. Teď už je večer chladno. Asi 60 km po tmě bych zvládl. Trasu dobře znám. Tak jsem jel dál. Za přehradou se dá vystoupat lesem na hřeben. Je zde stará cesta ve velmi špatném stavu. Je to vhodné pro široké gumy. Navíc je to velmi prudké stoupání.

Po překonání hřebene jsem se spustil do Kněždubu. Zde jsem nedávno psal o Moravském Slavíně. Dnes jsem šel udělat fotky, o které jsem vás minule ošidil. Zastavil jsem se na informacích a dozvěděl jsem se, že jsem tam byl včera. Po chvilce vysvětlování jsme dospěli k závěru, že mám dvojníka cykloturistu. Dál jsem nabral směr Veselí, ale před tím jsem ještě přejel po mostě přes řeku Veličku. Jak vidíte, tak řeka vyschla. To svědčí o tom, jaká máme letos velká sucha. Na cyklostezce od Hradiště jsem dohnal čtyřkolo.

Ujel jsem 114 km, za pěkného počasí s honícími se mraky.

08.09.2012

Karel

 

Rozhledna :



Trasa :



Zámecká zahrada Veselí nad Moravou :

Rozhledna Nivnice

Ahoj cykloturisti, na rozhlednu v Nivnici jsem se vydal po práci. Jel jsem kolem Svaté vody v Malenovicích do Březolup a pak do Prakšic a Drslavic. Tuto trasu jsem tak zvolil schválně, abych se vyhnul velkému provozu na cestách.

Správný název rozhledny je Rozhledna U trojice v Nivnici. Já jsem se na Internetu dočetl, že má velmi pozoruhodné umístění. Totiž stojí skoro na hnoji. To jsem nemohl nechat jen tak a vydal jsem se to ověřit. Bohužel tomuto tvrzení musím dát za pravdu. Rozhledna stojí vedle hnojiště. Na věc se však můžeme dívat i z lepšího pohledu z druhé strany má poutní místo U trojice. To už je hezčí pohled. Nevím, proč k tomuto umístění došlo, ale je to tak.

Pod rozhlednou jsem posvačil. Od oběda v práci bylo už dlouho. Domů jsem vyrazil pozdě a dojel jsem až za tmy. Z Bílovic jsem to risknul a jel jsem po hlavní cestě přes Topolnou. Dalo se to zvládnout, ale tato cesta nemá krajnici a bílé pruhy. V Napajedlích jsem najel na cyklostezku a dojel do Otrokovic.

Ujel jsem, za krásného pozdního odpoledne 88 km.

Karel

05.09.2012

Brno a zpět 213 km

Ahoj cykloturisti, dopisuji si s panem profesorem z Brna a on přestal odpovídat. Tak jsem se rozhodl, že za ním zajedu. V sobotu byly přeháňky, ale v neděli měla být jen ranní oblačnost.

Vyjel jsem ráno se zataženou oblohou nad hlavou. Až za Kroměříž se počasí drželo, ale pak začínalo stále intenzivněji mrholit, až to přešlo v lehký déšť. Já jsem vjel do autobusové zastávky a zvažoval jsem, jestli se nemám vrátit. Nakonec jsem uvěřil předpovědi počasí na Internetu a vyrazil jsem. Dal jsem si šusťákovou bundu, abych se nezapotil. Cesta už byla hodně mokrá a já jsem nechtěl jet po hlavní cestě. Byl jsem však v místech, o kterých jsem psal při cestě, když jsem objevoval cyklostezku po železničním náspu z Nazamyslic. Tak jsem najel na cyklotrasu, které jsem si všimnul při minulé cestě. Odhadl jsem, že povede souběžně s hlavní cestou. Opravdu tomu tak bylo, ale musel jsem hledat v každé další vesnici připojení. Mají tam jen svoje místní značení a já to tam neznám. Mapa s novými cyklostezkami asi neexistuje. Je to škoda, že někdo postaví drahé cyklostezky a nedá na hlavní silnici informační ceduli pro cyklisty, aby použili bezpečnou cyklostezku. Myslím si, že jsem tuto cyklostezku neobjevil celou, ale pomohlo mně to. Až před Ivanovicema na Hané jsem najel na cestu. A hned po kousku jsem měl zpestření. Chvíli přede mnou vyjel v dešti z pole traktor a na hlavní cestu zavlekl hodně bláta. Už tam byl shrňovač a uklízel to. Bylo to tak kluzké, že jsem se rozhodl jet asi kilometr protisměrem. Všichni řidiči to pochopili a jeli velmi opatrně.

Přes Vyškov nejezdím rád, ale mají zde přes město cyklostezku. Na křižovatce jsem přejel přes cestu a najel na cyklostezku. Po několika metrech však byla překopaná. Správně jsem se měl vrátit přes čtyři jízdní pruhy na druhou stranu. Já jsem však projel podél plotu a pak po chodníku. Myslím si, že to bylo bezpečnější. Ve stoupání jsem vyfotil zajímavé hodiny na fasádě domu. Za městem jsem pokračoval po hlavní silnici. Je zde hodně široká a bylo to bezpečné. Pře Rousínovem se špinavá cesta od bláta opakovala. Já jsem zde však mohl najet na chodník v průmyslové zóně. Přestalo pršet a já jsem si zdělal horní vrstvu. Za Rousínovem jsem se zastavil u památníku návštěvy Josefa II.  O kousek dál jsem zase uviděl památník dělostřelecké bitvy. Zde už se silnice hodně vlnila a já jsem sjížděl a vyjížděl kopce. Horší bylo, že i kvalita cesty byla hrozná a ocenil jsem, že mám odpruženou vidlici. V tomto úseku nedoporučuji jízdu na silničním kole. Navíc zde zhoustnul silniční provoz a byl jsem rád, když jsem dojel na Rohlenku.

Konečně jsem sjel z hlavní cesty na cyklotrasu přes vesnice. Předem jsem si vytiskl mapu této oblasti. Na první pohled se to zdá být jednoduché, ale když vezmeme v úvahu kvalitu značení cyklotras přes vesnice, tak se mapa hodí. V jedné vesnici jsem minul ulici a na konci vesnice jsem se pána zeptal jestli, jedu správně do Brna. Odpověď zněla, leda tak do prdele. Byl však hodný a poradil mně, jak mám jet, abych se nemusel vracet. Po chvilce jsem cestu našel. V duchu jsem si vyčítal jaký, jsem nešika. Vždyť já jsem těmito místy před 25 roky jezdil na kole domů během studia na VUT. Tenkráte jsem to měl najeté podle silniční mapy a kolem Brna nebyly dálnice. Nyní nemůžu jet jen tak. Musím použít cyklostezku, která překonává dálnici po malém mostku. Navíc provoz byl velmi malý a po cestách jezdily pomalé Škodovky. Za chvíli jsem projel kolem letiště a pak jsem našel i most přes dálnici.

Za mostem začíná soustava cyklostezek kolem Brna. Je zde i soutok řek Svratky a Svitavy. Tento pojem je dobré znát. Tak jsou značeny žluté cykloturistické ukazatele. Je zde několik okruhů pro sportovní vyžití a centrum zábavy pro děti. Na cyklostezce začalo peklo, které dobře znám. Jezdilo zde hodně cyklistů hobíků a k tomu vyjely snad všechny holky z Brna, které neuměly bruslit. Bylo to moc nebezpečné a jel jsem krokem. U pěkného výhledu na Brno jsem vyfotil počmárané Boží muka. Ať tomu sprejerovi někdo urazí ruky. Dále jsem musel projet po cyklostezce městskou částí za Mendlovým náměstím. Zde se přejíždí cesty s hodně jízdními pruhy. Viděl jsem cyklistu, jak nečekal na zelenou pro cyklisty a projel přes cestu. Měl štěstí a nic se mu nestalo. My jsme vyrazili po speciálním pruhu pro cyklisty na zelenou. Bylo nás hodně a nějací splašení kluci na skákacích kolech mě vzali mezi sebe. Neshodli se, jak mě předjedou. V nájezdu na chodník mně zkřížili cestu a málem jsem spadl. Uzavřeli mně mezi sebe přední kolo a odbočili. Skočil jsem na zem a zvládl to. Od této chvíle jsem si dával ještě větší pozor na cyklisty. Do Pisárek se jede na kopec a pak se zase sjíždí. Je zde hezký výhled na Brno a hlavně na velodrom. Tam jsem strávil hodně času a mám na to hezké vzpomínky. Pro děti zde udělali lanové hřiště. Myslel jsem si, že je to zadarmo, ale když jsem uviděl tu cenu, tak jsem žasnul. Za BVV vzniklo několik nadjezdů a tunel. Cestu na druhou stranu do Pisárek jsem našel. Dokonce jsem jel po cyklostezce vyznačené na vozovce.

Konečně jsem přijel k domu pana profesora a byl jsem plný očekávání, co se stane, až zazvoním. Bylo to však milé překvapení, uviděl jsem starého pána, jak mně jde pomalým krokem otevřít. Byli jsme oba dva rádi, že se vidíme. Měli jsme si toho tolik co říct. Pan Profesor stále nad něčím bádá. Dokonce jsem dostal přenášku o rotujících hmotách. Je mu už pře osmdesát, ale stále mu to dobře myslí. Jen příhoda jej postihla na pravou stranu a nemůže psát. To byl důvod, proč na mé psaní nechodily odpovědi. Poseděl jsem dlouho a bylo jasné, že domů pojedu za tmy.

Na zpáteční cestě jsem si svlékl kalhoty. Na vrchu jsem si nechal dlouhý rukáv. Byl jsem z jízdy v dešti prochlazený. Všichni kolem jezdili v krátkém oblečení. Na cyklostezce jsem si dával velký pozor na cyklisty, ale musím pochválit řidiče aut. Na všech místech, kde cyklostezka křižovala silnici a nebyly tam semafory, tak řidiči vzorně nechávali projet nás. Bylo jim jasné, že rozjetí bruslaři nezastaví. Já jsem zde mněl veselý zážitek. Potkal jsem bruslařku s velkým výstřihem. Ona udělala nějakou chybu a začala padat. Co jí vyklouzlo, ven z výstřihu si domyslíte. Naštěstí to ustála a nespadla. Na Rohlenku už jsem dojel bez bloudění.

Zde však nastal problém. Provoz byl tak hustý, že jsem nebyl schopen přejet přes cestu. Navíc se našli i takoví řidiči, kteří po krajnici podjížděli odbočující auta a málem mě smetli. Jezdili jako blázni. V té chvíli mně bylo jasné, že po hlavní silnici na Vyškov nepojedu. Po překonání cesty jsem vytlačil po louce kolo na Santon. Je zde kaplička a hezký výhled. Na druhé straně je památník s vlajkami. Po prohlídce jsem se vydal na putování po vedlejších cestách. Po této trase jsem už jednou jel a věděl jsem, že si užiji kopců. Jede se po svahu vinic, ale často se sjíždí a znovu vyjíždí nahoru. Jsou zde i serpentiny. Kopce jsou, jak říkáme zalamováky. Zde jsem hodně ztratil na rychlosti a dojel jsem do Drnovic. To je kousek od Vyškova. Průjezd Vyškovem jsem zvládl dobře. Pak jsem jel po hlavní cestě a začalo být tma, tak jsem raději zase najel na cyklotrasu mezi vesnicemi. V jedné vesnici jsem uviděl světlo v garáži a požádal jsem paní o vodu. Měl jsem takovou žízeň, že jsem po chvilce celou láhev vypil. Udělal jsem si přestávku, abych snědl nějaké sladkosti a zároveň jsem si oblékl dlouhé oblečení. S večerem se prudce ochladilo. Na několika místech jsem hledal návaznost cyklostezky. Neuměl jsem tuto trasu projet ve tmě. Když cyklotrasa skončila, tak jsem najel na cestu. To už bylo hodně hodin a provoz byl malý. Mám velmi dobré světlo a troufal jsem si dobře dojet. V jednom místě vzlétl velký pták z krajnice a narazil mně do rukou na řídítkách. Ucítil jsem jak má hladké peří. Kdyby vletěl jen o kousek níže do kola, tak bych spadl. Chvíli před tím jsem projel kolem radaru a ten ukazoval 30 km/hod. nechápu, proč ta zvířata vyrážejí přes cestu, když uvidí světlo. Byl jsem z tohoto zážitku tak vystrašený, že jsem zastavil na krajnici a trošku si oddechl.

Dál do Kroměříže a po cyklostezce podél Moravy jsem jel velmi opatrně. Ze zážitku s ptákem jsem se poučil. Domů jsem přijel hodně pozdě, ale nebyl jsem nějak zvlášť unavený. Z pohledu šlapání jsem byl schopný jet dál. Na druhý den v práci se to nijak neprojevilo.

Ujel jsem 213 km, část v dešti a závěr ve tmě.

02.09.2012

Karel