Pohlednice z Brda

Ahoj cykloturisti, dnes od rána pilně cvičím své tělo. Vyšel na mě malý i velký úklid v paneláku a k tomu jsem dospěl k závěru, že už nemůžu chodit bosky po koberci. Je plný hlíny, trávy a větviček z lesa. Něco jsem ve věcech přivezl od Labe. Potřebuji koupit nějaké pohlednice z našeho okolí a poslat je kamarádům v zahraničí. Rozhodl jsem se pro obrázky z Bunče.

Vyjíždím z Otrokovic přes Bělov a Novou Dědinu do Kostelan. Zde dělám malou zastávku u ranče a pak nad vesnicí vjíždím na lesní cestu a jedu na Bunč. Vyhnu se tak cestě s auty a hlavně jedu nádherným lesem. Cesta je to náročnější, protože jsou zde klesání a co jsem vyšlapal, ztrácím. Na závěr si musím vyšlápnout prudší stoupání od Zdounek. Na Bunči je plno zaparkovaných aut. Je to vidět i na fotce. Stojí na všech cestách. První jdu do hospody koupit pohlednice. Je zde moc lidí a musím čekat, než se dozvím, že žádné pohlednice nemají. Kde jsou ty časy, kdy měli. Musím se podívat, jestli mám doma nějakou starou pohlednici schovanou. V hospodě se vaří a roznáší jídlo. Hodně lidí sedí venku a personál jen kmitá. Myslím si, že tato hospoda krizí netrpí. Venku potkávám svého spolupracovníka a později se ještě scházíme u rozhledny.

Nedá se nic dělat, teď už můžu sehnat pohlednice jen u rozhledny. Vyjíždím do lesa a předjíždím davy lidí. Všichni jdou k rozhledně a zpět. Včerejší déšť se zde neprojevil. Hlína je od stovek lidí ušlapaná jako dálnice. Kousek od rozhledny vybudovali kryté místo s ohništěm. To se mně líbí. Oheň je izolovaný od okolí a táborníkům nevadí případný déšť.

K rozhledně jedu po cestě pro terénní auta. Je to prudké stoupání vydřené vodou. U rozhledny se scházím se spolupracovníkem. On vedl kolo po turistické cestě. Jdu koupit pohlednice a jsem zklamán. Mají jen jeden druh. Jako malou útěchu dostávám vrcholové razítko rozhledny Brdo.

Cesta k Bunči byla v pohodě. Stále se sjíždí a lidé mně ochotně dělali místo, abych je mohl předjet. Od Bunče jedu domů po asfaltě. Už se mně nechce jet lesem. Mám i hlad a těším se domů. Za Kostelanama mě nějaký cyklista předjel na kole. Já jsem jel pomalu a kochal jsem se okolím. Rozhodl jsem se, že mu v příštím kopečku ujedu. Rozjel jsem to na dvacet a už jsem jej více neviděl.


Ujeto 50 km za slunečného, ale chladného počasí.

23.08.2009

Vetrny mlyn Jalubi

Ahoj cykloturisti, v zimním období jsem vás informoval o stavbě nového větrného mlýna v Jalubí. Tenkráte jsem slíbil, že udělám i letní fotky. Na závěr přikládám odkaz na zmiňované články. Tehdy jsem jel po sněhu a ledě. Dnes jsem si počkal, až se udělá odpoledne teplo.

Schválně jsem dnes vyrazil po nové cyklostezce z Otrokovic do Napajedel. Je to malá zajížďka, ale nemusíte jet s auty. Jediným problémem je kruhový objezd s pruhem pro cyklisty. Auta neví, že já jedu také po kruhovém objezdu a měla by mně dát přednost. Místo toho jsem musel nechat projet deset aut. Dokonce i autobus a to jsou řidiči, kteří jsou každý rok přezkušováni z předpisů. U nás je problém v lidech. Na cyklostezce se jelo po novém asfaltě jako po dálnici. Na břehu seděli rybáři a chytali ryby. Tento sport se hodně rozmáhá a někteří přijedou autem až k vodě po poli a postaví si stan. Zatím to asi nikomu nevadí. V Napajedlích jsem ještě nemohl projet po nábřeží. Dělníci dodělávají chodník. Tak jsem musel použít cyklostezku přes město a trápit se s neukázněnými chodci a maminkami s kočárky. Přitom zde jsou udělány dva jízdní pruhy. Pro cyklisty a chodce. Rozlišené barevně i dopravní značkou a nechápavé maminky mají i kreslený obrázek na zemi. Za městem jsem potkal řidiče, který řezal zatáčku a málem jsem mu olízl zrcátko. Jel celým autem v mém jízdním pruhu. Přejezd přes jez ve Spytihněvi byl horor. Jezdí zde hodně aut. Přitom je to značeno jako slepá ulice. Dokonce jedna řidička troubila, jako pominutá na chodce aby jí udělali místo. Kdysi zde byl položený panel, aby si zde auta nezkracovala cestu.

Konečně jsem na cyklostezce směrem na Hradiště a na úrovni Huštěnovic sjíždím na polní cestu a jedu směrem ke kolejím do Uh.H. Tady je na JZD cestě památník obětem války které byly zabity jako rukojmí. Projíždím pod kolejemi a mířím do Jalubí. Je to hezká cesta mezi poli. Je zde taková zajímavost, kterou jsem nedokázal vyfotit. Kostel ve vesnici je na kopci, ale když jedete, tak vidíte jen část věže. Ke kostelu se jedou dvě zatáčky a pak táhlé stoupání k větrnému mlýnu. Tentokráte jsem neměl při focení omrzlé prsty. Kousek od mlýna je na vyvýšeném místě kříž a lavička. Já jsem se zde rozhlédl a zvolil jsem trasu v krajině. V Traplicích jsem si našel výrazně barevný dům, kolem kterého musím projet a ono se to podařilo.

Nad Traplicemi se stoupá na hřeben. Je zde vodárna a rozcestník. Já jsem tu jezdil na výlety z Brodu už před dvaceti roky na Favoritce. Teď jsem si osvěžil vzpomínky. Po hřebenu vede napřed pěkná cesta a později se změní v kámen, po kterém se nedá jet. Lepší je pak jízda po polní cestě. Na pěkném úseku jsem potkal auto a řidič jel jako po hlavní silnici. Ani nezpomalil při míjení. Přitom je to úzká JZD cesta. V Německu po takových cestách jezdí auta 30 km/hod. Přitom tam nestojí žádný policajt. Jakmile vjedete do lesa zvětší se i stoupání a jede se po hlíně s pískem a kamením. Je to, ale stále průjezdné autem. Stoupání mně nevadí. Moje nohy nic neříkají a já se můžu kochat krajinou. Je zde opravdu nádherně. Pěkné výhledy k Buchlovu i na Javořinu. Občas se jede po loukách a musíte překonat elektrické ohradníky. Na vrcholu jste odměněni hezkým pohledem na skály a můžete si udělat pěší procházku na vrchol. Na závěr je to pohoda skoro celá cesta do Otrokovic klesá.

Ujeto 59 km. Za velmi hezkého teplého počasí. Kéž by nám tu takové počasí zůstalo. Tento výlet je dobré jet na horském kole.

28.08.2009

Vetrne mlyny podel Labe

2009-07-28-Arzberg

2009-07-28-Grodel

2009-07-28-Kosdorf

2009-07-28-Merschwitz-turmkran

2009-07-29-Elster

2009-07-30-Breitenhagen

2009-07-30-Kuhren

2009-07-31-Grieben

2009-08-01-Wanzer

2009-08-02-Artlenburg

2009-08-02-Stover

2009-08-05-Borstel

2009-08-09-Barby

2009-08-09-Pommelte

2009-08-09-Wedlitz

Nakup darku Orechovka

Ahoj cykloturisti, na přelomu srpna a září se bude konat mezinárodní setkání v CZ a já se poprvé setkám s kamarádem, se kterým si již několik let dopisuji pomocí e-mail. Přemýšlel jsem, jaký mu mám připravit dárek, který by charakterizoval náš národ a dospěl jsem k názoru, že je to gořalka. Kde nejlépe nakoupit než ve specializované firmě Žufánek. Určitě si vzpomenete na můj zápis z cesty za nákupem ořechovky.
http://partasvih.blogspot.com/2009/06/orechovka.html
Dnes nejedu přes kopce, ale podél Baťova kanálu. Do Napajedel se musí po hlavní cestě a pak po vedlejší cestě do Spytihněvi. Dále do Starého Města jsem to popsal v příspěvku o hotové cyklostezce. Přejel jsem Moravní most a chtěl jsem přejít na druhou stranu cesty. Ono to, ale nešlo. Jsou zde čtyři jízdní pruhy a já jsem si myslel, že je zde přechod pro chodce. Vracet se mně nechce a stejně tam už nějaký chytrák odbrousil z cesty zebru. Tak musím po schodech pod most. Je to velmi prudké schodiště a domů po této cestě nepojedu. Naložené kolo bych nevytáhl. Dále jedu kolem nemocnice a lesem k Letu. To už je celé po staré cyklostezce až do Kunovic.

V Kunovicích nabírám směr na Hluk a čeká mě dlouhé táhlé stoupání. V této chvíli začínám cítit hlad. Ráno jsem měl jen rýžová kolečka s máslem a medem. Nic vydatného. Poslední chleba jsem snědl včera večer. Abych hlad zahnal, tak jsem se hodně napil vody z flašky a slíbil, že se bude svačit u Sv. Antoníčka. Slib pomohl a v pohodě jsem kopec překonal. Za Hlukem míjím kempink a hezkou kapličku. Již jsem to doložil fotkami minule. V Boršicích jsem byl přívětivě přivítán a vybral jsem si věci, s kterými jsem ani nepočítal. Bylo to, ale přesně to co jsem chtěl. Důkladně jsem vše zabalil do bublinek a vyrazil na kopec. Po dlouhém sjezdu jsem přijel do Blatničky. Zrovna tam stála skupinka cyklistů a cyklistek. Nějak se nám nedařilo navázat kontakt. Nakonec odjeli a já jsem udělal fotku zvláštní autobusové zastávky. Je moc hezká a praktická. Dá se v ní přespat a dozvíte se i kolik je hodin. O dřevěné soše jsem se nic nedozvěděl. Jen kaplička má historii od roku 1886.

Tak a už mám před sebou jen stoupání k Antoníčkovi. Je krásně táhlé a prudké. Za mnou jede traktor domácí výroby a já jsem schopen mu ujet, ale musím zastavit a dělat fotky vinohradů. On nakonec také jede na vinohrad. To aby si nemyslel, že už nemůžu. Hrozny už jsou krásné velké a brzo budeme mlsat. U kostela jsou nějací turisté a já se jdu podívat dovnitř. Koupil jsem knížku o historii kostela. Jsou v ní hezké barevné obrázky z historie okolí i naše nádherné slovácké kroje. Knížku dám mamince k svátku. Před kostelem jsem posvačil a ani jsem všechno nedokázal sníst. Tak si to povezu domů. Měl jsem Margotku a čtyři rohlíky.

V Ostrožské se zastavuji u golfového hřiště. Měl jsem šok, když jsem uviděl, kolik pomůcek si veze pán na golfovém autě. Golf se stává módní záležitostí bohatých lidí a já do této kategorie občanů nepatřím. Tak jedu raději podél štěrkoviště do Kostelan. Na pláži je málo lidí. Je to tím, že je pátek a každý nemá volné pátky jako já. Za Kostelanama najíždím na novou cyklostezku z betonu a jedu jako raketa do Starého Města. Pak už podél Baťova kanálu domů. Ještě jsem viděl přepouštění komory a přepravu lodičky.

Cesta do Napajedel od Topolné je hrůza. Jezdí zde i kamiony a řidiči jezdí jako o závod. Jsou hrozně bezohlední. Nakonec jsem domů dojel v pořádku.

Ujel jsem 95 km za krásného slunečného dne. Jel jsem pohodovým tempem.

21.08.2009

Cyklostezka Spytihnev - Stare Mesto

Ahoj cykloturisti, dnes jsem měl možnost projet cyklotrasu ze Spytihněvi do Starého Města. Předem můžu říct, že tento úsek je hotový. Už ani nevím kolik je to roků, co jsem přinesl o této cyklostezce první informace. Teď už je to skutečnost. Opravdu celý úsek projedete po krásném asfaltě. Odhaduji, že celý úsek měří 8 km. To až se dozví bruslaři, tak budou štěstím jásat. Podél úseku je Baťův kanál a podjíždí se několik mostů. Dále jsou zde vyrovnávací komory pro plavící se lodě. Asi uprostřed je hezká hospoda pro cyklisty. Na některých místech roste ovoce a můžete se během jízdy občerstvit. Podél cyklostezky je vedena poutní cesta ze Svatého Hostýna na Velehrad. Mají zde hezká a poučná zastavení.

Když jsem zde projížděl, tak pracovník sekl trávu podél cyklostezky. Ještě by bylo dobré na několika místech ostříhat větve keřů, které zasahují do cesty. Myslím si, že je to pracovní příležitost pro nějakého dělníka. O každou cyklostezku by se měl někdo starat. Uklízet odpadky. Vysypávat odpadkové koše apod. V Německu jsem viděl pána, který to projíždí autem a dělá potřebný úklid i údržbu.

Před časem jsem vás informoval, že jsem viděl na břehu cyklistu, který spadl do kanálu. Dnes jsem četl noviny a dozvěděl jsem se o dalším případě. Tentokráte skončil cyklista v nemocnici a nevím určitě, jestli kolo leží na dně kanálu. Na těchto případech si je třeba uvědomit, jestli jsou záchranné složky v Otrokovicích a Uh.Hradišti připraveny na cyklostezce zasáhnout. Pracovník v řídícím centru by měl mít mapu na které bude zakresleno do kterých úseků se sanitka dostane a které jsou slepá ulička. Je to dáno tím, že cyklisté podjíždějí vysoké mosty úzkým průjezdem. Nevím, jestli je v silách řidiče třeba jeden kilometr couvat po úzké cestě. S úrazy musíme počítat. Už jsem to na cyklotrasách viděl několikrát a viděl jsem i kříž pro mrtvého cyklistu.

Na závěr jsem byl potěšen ještě jednou a to když jsem uviděl, že se dělá i úsek pod mostem ve St.Městě. Já jsem zde doposud projížděl po pěšince. Průjezd městem na cyklostezku do Kostelan je komplikovaný a nebezpečný.

Pokud bude do příštího roku dokončen úsek mezi Spytihněví a Napajedly, tak už nebudeme potřebovat cestu při cestě z Otrokovic do Uh.Hradiště. Zároveň tak přibude 20 kilometrů páteřní cyklotrasy podél Moravy.

21.08.2009

Podel Labe navrat

Ahoj cykloturisti, jsem doma celý a zdráv. Tohle je po mnoha letech první velký výlet kdy jsem sebou netřískl o zem. Jen když jsem vyjel, tak jsem začal cítit minulý rok naraženou ruku při pádu při cestě podél Dunaje. Asi to bylo tím, že jsem měl naložené přední brašny a ruka musela držet řídítka jinak než je obvyklé. Je to zvláštní pocit, když se poprvé rozjedete na naloženém kole. Vy šlápnete a kolo pořád stojí. Prostě to má zpoždění. Někteří kamarádi váhově těžší říkají, že je to stejné, ale já nesouhlasím. Pět naložených tašek po celém kole se projeví na stabilitě a ovládání.

Než jsem vyjel, tak jsem psal, že jsem se rozhodl vyjet narychlo a zkusit štěstí s počasím. V sobotu byly prudké dešťové přeháňky. Můj risk vyšel. Do večera byly přeháňky, ale další dny už bylo dobře. Ihned ve vlaku jsem se seznámil s cykloturisty, kteří jeli do Orlických hor. Svou turistiku pojali hvězdicově. Ubytují se na chatě a budou jezdit na výlety do okolí. Má to výhodu v tom, že nemusí tahat věci a mají každý den zajištěný nocleh. Byli veselí a plastiková láhev se slivovicí jen povzbuzovala k dobré náladě.

Po několika kilometrech jsem měl technický problém. Chcípl mně tachometr. Je to záležitost, kterou nedokážu uhlídat. Tachometr funguje a najednou se vypne. Prostě baterie odejde. Já jsem to dokonce i tušil a uvažoval jsem, že si na cestu koupím rezervní baterii a napíši na papírek obvod kola. Nakonec jsem to neudělal a stalo se to. Měl jsem, ale štěstí na cyklotrase podél Labe je umístěna informační tabule kde je cykloservis. Ikdyž bylo pozdní odpoledne a já jsem zabouchal na vrata, tak přišel prodavač a baterii mně ochotně prodal. Dokonce sám aktivně podle tabulky nastavil obvod kola. Je to dobrá věc, když je takový obchod dostupný kdykoliv.

Teď něco o cyklotrase u nás podél Labe. Já souhlasím s názorem, že je tato trasa vyznačená, ale nesouhlasím s tím, že je průjezdná za každého počasí a na každém kole. V okolí větších měst a památných míst jsou udělány hezké úseky z asfaltu. Jinak se jede terénem a mělo by se to značit jako trasa MTB. Podrobnosti popíši v denních zápiscích. V NSR je situace jiná. Tam se dá projet suchou nohou všude. Jen podklad bývá různé kvality. Nejhorší jsou velké kameny a v situaci kdy zaprší je to velmi nebezpečné. Na těchto kamenech jezdí auta maximálně 20 km/hod. Byl jsem šokován, kolik existuje druhů zámkové dlažby a jak se po kterých jede. V současné době se používá zámková dlažba v historických městech a mimo je již jen asfalt. Bohužel staré úseky mimo měst jsou ze zámkové dlažby. Kdysi to byla móda a teď se od ní upouští. Snad se u nás při stavbě cyklostezek poučíme.

Pokud se rozhodnete jet podél Labe a nechcete se trápit. Dovezte se do Děčína a jeďte po levé straně až na úroveň Hřenska. Jede se většinou po asfaltě a nejsou tam kopce. Tam se převezte lodí a dále už jeďte podle cykloprůvodce.

Já jsem si poprvé v životě koupil cykloprůvodce podél Labe a udělal jsem dobře. Moje cesta probíhala ve větší pohodě. S touto zkušeností si říkám, že jsem byl hlupák, že jsem si už dávno nekoupil cykloprůvodce podél Dunaje a Inu. Kolikráte jsem se trápil při hledání cesty i ubytování. Já jsem vždy jel podle automapy. Je pravda, že na výlety dlouhé přes 2000 km si nelze vzít s sebou podrobné mapy. To by člověk táhl celou knihovnu.

V oblasti bývalého NDR se budete cítit jako doma. Je tam o trošku větší pořádek, ale jinak naházené odpadky na zemi, rozbité láhve na chodníku a devastované budovy najdete také. Hodně jsem přemýšlel, jestli je to opravdu následek několikaleté nadvlády komunistů a dospěl jsem k závěru, že není. V těchto oblastech žijí lidé podobných vlastností jako u nás a také se tak chovají. Jediné co je tam cítit je větší bezpečnost a nemusíte se bát, že vás někdo vyloženě okrade. Kempy nemají oplocení a často bývají součástí koupališť a pláží. Lidé si tam nechávají věci u stanu a nemají strach. Jediné co jsem zaznamenal, tak ve velkých městech vozí každý cyklista obrovský zámek na kolo.

Pohyb po cyklostezkách. Ve sváteční dny jsou přeplněné a je utrpení po nich jet. Cykloturistika a bruslení jsou trendem dnešní doby. K tomu se na těchto cyklostezkách najdou cyklisté na rychlých silničních kolech, kteří se snaží jet velmi razantně a předjíždějí bezohledně za každé situace. Dospěl jsem k závěru, že silničáři jsou bezohlední blbci a na cyklostezky nepatří. Další problém jsou ženy arabského původu. Tu když potkáte na cyklostezce nebo chodníku, tak nepočítejte s tím, že vám udělá místo. Ona se na vás dívá a ani ji nenapadne, že zavazí.

Během cestování jsem se seznámil s hodně cyklisty. Byla to vždy přátelská setkání. Zašli jsem i do otázek proč nemáme Euro nebo jak jsme tu Evropskou unii vedli. Výsledek je takový, že oni věděli jak to s námi dopadne. Přesto nám dali šanci, ať se projevíme. Němci mají charakteristiku našeho národa nastudovanou za staleté zkušenosti a ví, co od nás mohou čekat. Při rozhovoru na toto téma se vždy soucitně usmívali. Oni se na nás nezlobí. My jsme prostě takový národ a oni s námi chtějí žít ve společné Evropě.

Téma počasí bylo hlavní důvod, jak se rozhodnout kdy vyjedu. Během výletu jsem měl několik přeháněk a čím blíže jsem byl k moři tím více jsem si užil slunečného počasí. To platilo obráceně i při cestě domů. Nakonec se to cestou domů stupňovalo až na průtrže mračen a hrozné bouřky. Dokonce jsem dvakrát nemohl spát ve staně a spal jsem v kuchyňce.

Přeprava kola po železnici. Dá se říct, že se nádražáci hodně změnili. Jsou ochotnější a snaží se pomoci. Problém je, že na velké vzdálenosti je těžké najít spoje, které berou jízdní kola, tak jako dříve. U speciálních spojů je povinná rezervace den předem. To je nepoužitelné když nevím, jestli se po sto kilometrech dokážu na určitou hodinu dostat na nádraží. Stačí defekt a časový plán je nabouraný. Moderní nádraží jsou s podchody pro cyklistu s taškami obtížně řešitelný problém. Každé nádraží je řešeno jinak. Když už jsem našel výtah pro invalidy, tak do něj nevejde jízdní kolo. Je prostě krátký na vozíček. Nakonec to dopadne tak, že odstrojíte tašky z kola a na tři etapy vynosíte tašky a kolo na nástupiště. Musíte si jen přát, aby vám to někdo nesebral.

Tento výlet byl opravdu pohodový a já jsem se nijak nehonil. Petr říká, že jsem zchudnul. Asi je to pravda. Když jsem si večer doma oblékl pyžamové kalhoty, tak spadly na zem a musel jsem si najít jiné s těsnější gumou. Od návratu domů mám pořád pocit hladu. Včera jsem dokonce čtyřikrát jedl.

Když se někdo z vás zeptá která cyklotrasa je nejhezčí /Labe, Dunaj, Inn …/, tak nedokážu odpovědět. Umím vyjmenovat rozdíly v povrchu cest, okolní přírodě a jiné hmatatelné údaje, ale to co jsem cítil při jízdě po každé cyklotrase nelze porovnat. Neumím říct, kterou bych měl jako oblíbenou. Přesto cykloturistům začátečníkům doporučím cyklotrasu podél Labe na území NSR.

Téma cesty do Hamburku za děvčaty se nenaplnilo, ale mohl bych jej nazvat tématem putování za větrnými mlýny. Našel jsem jich hodně a občas jsem si udělal i několikakilometrovou zajížďku.

Sedlo Brooks. Opravdu se projevilo a sedlo jsem potřísnil vlastní krví. Dokonce jsem si na zadku utrhl kůži /velikost pětikoruny/ a při každém zvednutí ze sedla jsem si to znovu utrhl. Krvácející místo se snažilo prorůst do látky kalhot. Nakonec jsem to vyřešil namaštěním a masné kalhoty se nelepily a krev zaschla. Je pravda, že sedlo se přizpůsobí po 1000 km. Teď už na něm budu zase hodně let jezdit dlouhé výlety bez problémů.

Na cestu jsem měl vypracovanou písemnou přípravu, kde jsou jaké zajímavé věci. Tu jsem však nechal doma. Nakonec jsem vynechal jen rodiště Karl May a to mě jako kluka mrzí.

Celkem jsem ujel 2126 km a něco ve smazaném tachometru. Zvládl jsem to za 18 dnů a dva dny ve vlaku.

Budu se snažit sepsat cestopis pro jednotlivé dny a opět jej zveřejnit jako minule cestu z Alp. Nevím, jaké to bylo číst si zápisky a prohlížet fotky z WWW. Čekám na vaše ohlasy.

15.08.2009

Král Krkonoš

Spřáteleným klubem CykloPORG jsem byli přizvání k účasti na silničním cyklomaratonu Král Krkonoš. Za Partu švih se akce zúčastnil Petr Kohoutek a Mira Havran. Oba borci se úspěšně vyrovnali s délkou závodu (210 km) i převýšením ( 3500 m) a dorazili štastní a vyčerpaní do cíle v čase okolo 10 hod.