Po pěti hradech Moravské brány

Počasí bylo cyklistické, déšť v nedohlednu, nálada výborná, moje oblíbená věta pro cyklistický výlet. Konečně jsem se odhodlal pokořit dávný plán projet trasu přes pět hradů naší Moravské brány. Vyrazil jsem poněkud později po obědě s úmyslem do tmy být zpět doma. První meta byla pochopitelně hrad Helfštýn, který je od nás vzdálený pět kilometrů vzdušnou čarou. Tuto spojnici přibližně kopírovala moje trasa, kolem známé myslivecké „hospody“ Hubert, přes vrchol Krásnice a pak už jen dolů na parkoviště pod Helfštýnem. Tento hrad je nejznámější z celé pětice, strážil obchodní Jantarovou stezku a byl z něj rozhled po celé Moravské bráně v délce asi 25 kilometrů, v současné době to už není možné kvůli vzrostlému lesu kolem.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Helfštýn

Na hrad jsem jen nakoukl, znám jej dobře v současné podobě i v té předchozí, před rekonstrukcí, kdy bylo možné projít každé zákoutí hradu. U brány jsem sledoval protější kopce přes údolí a marně se snažil odtušit, kde leží má další zastávka, hrad Drahotuš.

První brána hradu Helštýn

Návštěvní hodiny hradu

Druhá brána hradu Helfštýn

Z padacího mostu u první brány jsem se snažil odtušit místo, kde leží hrad Drahotuš

Vydal jsem se údolím přes Lipník nad Bečvou a směřoval k Podhoří, netušil jsem zcela přesně, kam je potřeba jet. Dole ve vesnici jsem našel poutač o hradu Drahotuš a jeden starší vesničan mě zcela jistě nasměroval kolem místního kostela nahoru do lesa. Navigace na mém telefonu Nokia funguje skvěle, ale jen po silnici, neobsahuje totiž turistickou mapu, takže jsem spoléhal na domorodce a svou zvýšenou orientační schopnost. Šplhal jsem strmou cestičkou lesem, kolo jsem tlačil a bylo příliš poznat, že je horko. Zabočil jsem intuitivně na mostku doleva a hle, po nějakém půl kilometru jsem objevil spásnou turistickou značku hradu, docela jsem měl radost. Vyšplhal jsem se na pahorek s rozvalinami a představoval si, jak muselo být v minulosti těžké vůbec se ke hradu dostat, ne tak ho dobýt. Ze tří stran příkré stráně a z poslední strany důmyslně vybudovaný příkop. Drahotuš sice byl mnohem menší než Helfštýn, ale stejně výborně situovaný s výhledem do celé Moravské brány.

Poutač hradu Drahotuš v obci Podhoří

http://cs.wikipedia.org/wiki/Drahotuše_(hrad) (V odkazu je chybně uváděn název hradu Drahotuše, to je ale jen obec nedaleko.)

Pořádně jsem si odpočinul a občerstvil se a vydal se dolů k vesnici. Krosové kolo teď hrálo úlohu DH speciálu a opatrně jsem se sunul po stezce dolů, véčkové brzdy hořely a ocenil jsem kvalitu brzdových špalíků BBB.

Pravá klenba kamenného mostku k hradu

Konečně jsem hrad našel

Můj stroj vydržel i hrubší zacházení

Zbytky staveb hradu

Rozvaliny opevnění

Zbytek obranného valu

Západní vyhlídka z čela hradu

Jižní vyhlídka z čela hradu směrem k Helfštýnu

Následující část výletu probíhala kolem nově zbudovaného úseku dálnice D1, v této části šestiproudého. Minul jsem sochu Pastýře a po průjezdu spojovacích polních cest a obcí Hrabůvka jsem se ocitl na křižovatce k Radíkovu. Ještě dole v údolí se nachází hrad Kunzov, byl ovšem zavřený, takže jsem ho obhlédl jen z venku.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kunzov

Socha Pastýře

Průčelí vstupní brány hradu Kunzov

Hrad Kunzov

Zapadající slunce mně dávalo najevo, že se nemám moc zdržovat a pokračoval jsem tedy směrem do kopce. Byla to vysloveně horská prémie, kterou jsem si značně vyšperkoval. Omylem jsem minul odbočku turistické trasy a pokračoval až na nejvyšší místo v okolí v nadmořské výšce přes 600 metrů. Omyl jsem si uvědomil a se značnou zajížďkou pokračoval k dalšímu bodu výletu.

Po projetí dlouhého klesajícího lesního úseku, tentokrát v duchu XC závodu, jsem se ocitl u hradu Puchart. Bylo nebezpečné kolo nechávat pod kopcem bez dohledu a tak jsem jej vzal na rameno a jako vyčerpaný cyklokrosař šplhal po lesní pěšině, mnohdy po čtyřech, k hradu. Stroj jsem až na vrchol nevynesl, značně zesláblý jsem ho nechal v dohledové vzdálenosti někde v kopci. Nahoře se už potvrdilo, že fotoaparát v mobilu s malinkým objektivem při špatných světelných podmínkách neposkytne dobrý obraz ani za nic (ovšem ušetřená hmotnost velkého foťáku v kapse dresu byla znát celou cestu). Hrad jsou už jen znatelné rozvaliny, ale taktéž těžce přístupné pro dobyvatele minulosti.

http://www.potstat.cz/index.php?nid=1017&lid=CS&oid=1551509

Rozvaliny hradu Puchart

Hrad Puchart

Rozvaliny hradu Puchart

Snesl jsem kolo zase k silnici a hnán zapadajícím sluncem jsem upaloval směrem k Hranicím takovou rychlostí, že jsem utrhnul i našlápnutého borce na silničce za moc peněz. Když se vzpamatoval z této potupy, přeřadil na těžší převod a já, podobně těžkého převodu nemaje, prohrál jsem spurt na značku nejbližší obce Olšovec.

Projel jsem bleskově Hranicemi a vystoupal na kašpárka kopec s turistickou trasou k nejdříve Svatému Janu a hned vzápětí k poslednímu hradu Moravské brány, Svrčovu, to už bylo opravdu šero, takže poslední obrazový záznam nicotné kvality se pořizoval s bleskem (některé „moderní“ mobily už ani blesk nemají). Vlastně šlo jen o turistickou značku hradu a několik kamenů rozsetých po okolí.

http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Zricenina-hradu-Svrcov.aspx

Svatý Jan

Hrad Svrčov

Rozvaliny hradu Svrčov

Sjel jsem rychle do Teplic (a ještě před zavíračkou stihl nabrat léčivou vodu do bidonu) a výletně naplněn vyrazil k domovu. Původní záměr cesty lesem přes vrchol Maleník vzal za své, jelikož i když jsem měl světlo slušného výkonu, netušil jsem, zda je v lese vše při starém a tak jsem si zajel po běžných silnicích. Domů jsem dorazil za tmy, příjemně unavený a hlavně spokojený. Sliby se mají plnit a tento výlet byl naplánovaný už hodně dlouho.

Mapa trati

Profil trati

Zapsal: Bronislav Hedbávný (Boris)

Prokopským údolím

Počasí bylo cyklistické, déšť v nedohlednu, nálada výborná. Padlo rozhodnutí, že konečně vymyslíme dlouho slibovaný cyklovýlet přes pražské Prokopské údolí neboli Prokopák. Dali jsme dohromady trasu a společně s kolegou z elektroúdržby jsme na bajcích vyrazili do akce. Jeli jsme ryze výletně, žádný švih, jednalo se o cca 30 km lehkým, téměř rovinatým terénem. Začátek výletu jsme volili po „zloprckových“ cyklotrasách, abychom se přesvědčili o jejich kvalitě, když už byly tak neskutečně předražené. Bohužel jízdou se prokázalo, že investované peníze leží nejspíš na švýcarských kontech, protože kvalitního povrchu bylo pomálu a značení také bylo mnohdy nejednoznačné. Naštěstí mapa v mobilu pomáhala na odbočkách a křižovatkách se správnou volbou směru.

Přibližně ve čtvrtině trasy jsme dorazili k Vltavě a hle, přes známý Barrandovský most se dá přejet i na bicyklu zcela bezpečně, mimo hlavní provoz. Z mostu byl krásný výhled na Prahu z jižního směru. Po několika minutách jízdy se naskytl uchvacující pohled na viadukty „Pražského Semmeringu“ a také na moderní tramvajovou estakádu vedoucí k sídlišti Barrandov. Zanedlouho jsme vjeli do Dalejského a Prokopského údolí, kde bylo moc příjemně a dobře se šlapalo, neboť jsme zůstali skryti před sluncem ve stínu vzrostlých stromů. Minuli jsme retenční nádrž Hůrka s důmyslným přepadem přívalových vod a první polovinu trasy jsme ukončili svačinkou u Nepomuckého rybníku, nad kterým se vine venkovní tubus metra B mezi stanicemi Hůrka a Lužiny. Této oblasti lze tak trochu závidět, jelikož je čistá a slušná, poněvadž většinu okolních bloků (v podstatě celé Jihozápadní město) obývají bohatší Rusové a není zde do budoucna předpoklad nechtěného multikulturního obohacování. Kdo umí rusky, má výhodu, protože v některých obchodech v okolí se člověk už česky nedomluví.

Po občerstvení jsme se vydali zpět, ještě jsme zastavili pod dočasným leteckým koridorem a sledovali letadla jdoucí na přistání na letišti v pražské Ruzyni (název Letiště V. Havla nikdo zdejší nepoužívá), obdivovali jsme interval mezi letícím letadly, jenž byl mezi minutou až dvěma minutami a na horizontu bylo vidět i tři stroje za sebou. Dál cesta probíhala rychleji, věděli jsme kam odbočit a navíc utichal provoz pěších. Cesta byla okořeněna jedním velmi technickým výjezdem a sjezdem. (A jedním pětischodem, který kolega poněkud nezvládl.) Výlet jsme zhodnotili slovy herce R. Hrušínského z filmu Slavnosti sněženek: „Tady by bylo tak krásně!“

Zapsal: Boris

Mapka trasy, jak vidno, jsou zaznamenány i místa fotografování, jedná se o výstup z aplikace Sports-Tracker.

Výškový a rychlostní profil trasy (nepřesnosti jsou možné kvůli občasnému slabšímu signálu GPS). 

Pohled z Barrandovského mostu, uprostřed je slabě vidět Vyšehrad

Nepomucký rybník a nad ním vinoucí se tubus metra B

Retenční nádrž Hůrka asi kilometr od stejnojmenné stanice jižním směrem.

Čtyřmotorové „Jumbo“ jde na přistání.

Jeden z viaduktů Pražského Semmeringu, zde náhodně zachycen i projíždějící osobní vlak.

Jeden z oblouků tramvajové barrandovské estakády, člověk vpravo není sebevrah, ale „sotouš“ čekající na fotografický úlovek