středa 29. srpna 2012

Šanov - památník pilotů


Ahoj cykloturisti, moji spolupracovníci si na jaro udělali výlet k památníku amerických pilotů. Já jsem o tom nevěděl a teď se mně naskytla příležitost si tam zajet. Vyjel jsem po 12 hodině a bylo hodně teplo. Na snídani jsem si dal velký hrnek kakaa a brzo se to projevilo. Ve stoupání na Kudlov 12 % mě nějaký cyklista předjel a já jsem se za něj v nejprudším stoupání zavěsil a dřel. Po chvilce se mně začalo kakao drát do krku. Na vrcholku mně nakonec odjel a já jsem nic nevyklopil. Ve sjezdu jsem viděl několik kamiónů. Měli tam sobotní sraz a plánovanou parádní jízdu Zlínem. Hodně houkali a já jsem se lekl, co to za mnou jede. Dokonce měli auto se sirenou a já jsem vyjel na krajnici. Myslel jsem, že jede sanitka. To se oni jen bavili.

Pod Březůvkama jsem se zastavil u studánky s vodou pro kojence. Je to tam hezky upravené a kousek dál je i odpočívadlo.

Na přehradě v Luhačovicích jsem byl zvědavý, jak to vypadá s napuštěnou vodou. Asi si vzpomenete na fotky vypuštěné přehrady s bagry. Vyčištění přehrady bylo jako obvykle moc drahé. Bylo horko, ale u vody bylo málo lidí. Já si pamatuji doby, kdy zde nebylo k pohnutí. U kempu jsem začal prudce stoupat k silnici, směrem na Petrůvku. Po chvilce je tam odbočka doleva a jede se po asfaltové cestě lesem. Mine se romantické jezírko a pak se hodně prudce stoupá. Ono je jedno, kama jedete, kopec musíte překonat. Zde je však klid od aut. Z vrcholu sjede cyklostezka do Nevšové. O této cyklostezce jsem už psal. Dál přijde další kopec a po jeho sjezdu se objevíte ve Slavičíně.

Ve Slavičíně jsem chtěl najít informace, ale marně. Chtěl jsem získat nějaké prospekty. Z města jsem vyrazil do bývalých vojenských kasáren v Divnici. Ono to pořádně ani není na mapě. Je to směrem na Vlachovice. U kasáren jsem se zastavil jen u brány. Návštěvy se musí předem ohlásit. Na níže uvedených stránkách je telefon.


Od kasáren jsem jel k nádraží a zde po opravované cyklostezce do Divnice. Cyklostezka není na mapě. Z vesnice jsem se vrátil na okraj Slavičína a pokračoval do Šanova. Byl jsem rád, že jsem opustil Slavičín. Řidiči tam jezdili jako urvaní ze řetězu. Na křižovatce mě předjelo auto a odbočilo doprava. Vůbec si neuvědomil, že má otevřenou korbu a veze dlouhé trubky. Málem mě smetl. Všichni honili auta jako závodníci.

Do Šanova se sjíždí z kopce a je vidět na protějším svahu kostelíček. Uprostřed vesnice je opravená zvonice. Podle rozcestníku je vidět, že je to kousek na Slovensko. Pomník není nakreslený na žádné mapě. Papírové ani internetové. Je vidět, že mapy nejsou udržovány. Já jsem se k pomníku dostal po zelené značce. To už jsem pochyboval, jestli jedu dobře. Naštěstí u lesa byla dřevěná cedule a umělecké dílo. Jinak bych to nenašel. K pomníku je použito místní značení. Po prohlídce pomníku jsem se vrátil. Sedl jsem si u toho uměleckého díla. Nevím, jak bych to moderní umění nazval. Ti piloti by si zasloužili pěkné sousoší. Svačil jsem a díval se do krajiny. Byl tam hezký výhled.



Do vesnice jsem sjížděl po polní cestě s kamením a dával jsem si pozor, abych nespadl. Na křižovatce jsem se zastavil u kříže a udělal zápis do návštěvního sešitu. Na fotce vidíte, že se tam upsal a obrázek namaloval kreslíř Křemeček. Jeho obrázky znáte z časopisu Cykloturistika. Já jsem tam udělal zápis za Otrokovice. Bohužel jsem našel v sešitě i nevhodné zápisky. Teď nastal okamžik, kdy jsem zvažoval jak se vydat domů. Mohl jsem jet přes Bojkovice, ale nakonec jsem zvolil stejnou trasu do Luhačovic s tím, že si naberu vodu.

Stoupání ze Slavičína jsem dobře zvládl a dokonce jsem našel úplně novou cyklostezku, která obchází rušné město. Vyšlapané kopce jsem si po zásluze sjel až k přehradě. Pak jsem jel na kolonádu a k pramenům. Nabral jsem si dva druhy vody. Načasování mně vyšlo velmi dobře. Ve velkém vedru už jsem neměl žádné pití. Po chvilce jsem uslyšel zpěv a zastavil jsem se u kostela. Byla tam večerní mše a pěkně zpívali. Tak jsem si udělal malou přestávku. Už jsem věděl, že domů pojedu ve tmě.

Kousek za Biskupicemi jsem začal svítit. Smrákalo se a auta jezdila hodně rychle. Abych své cyklistické snažení zdokonalil, tak jsem si na závěr dal 12 % stoupání serpentinami na Salaš. Trošku jsem se bál aut, která řezala zatáčky. Oni ti řidiči vůbec nepočítají s tím, že by tam mohl jít neosvětlený chodec. Za Salašem jsem měl správně sjet do Malenovic, mě však něco táhlo dál a tak jsem jel po hřebeni. Byl hezký večer a já jsem si užíval výhledu do krajiny. V dálce bylo vidět osvětlené vesnice. V Oldřichovicích jsem uslyšel hudbu a zajel jsem na hřiště. Nějací mladí kluci trénovali bigbít. Pak už jen následoval sešup do Otrokovic.

Ujel jsem 111 km, ve vedru.

24.08.2012

Karel




pondělí 27. srpna 2012

Velká Javořina 2012


Ahoj cykloturisti, už dlouho jsem nebyl na Velké Javořině a dnes jsem se k tomu odhodlal. Je pracovní den a já se chci vyhnou cestám s velkým provozem. Proto vyjíždím podél Moravy do Spytihněvi a pak na kopec do Mistřic. Nad Hradčovicemi jsem zkusil udělat fotky Javořiny v dálce, ale nepodařilo se to. Bylo zatažené počasí. Měl jsem v úmyslu dělat postupně fotky, jak se budu k vrcholu přibližovat. Nakonec jsem to zavrhl. V Havřicích jsem najel na novou cyklostezku a úplně jsem se vyhnul Uh. Brodu. Tak jsem projel kolem Slováckých strojíren a lihovaru v Nivnici. U lihovaru to moc vonělo ovocem. Doufám, že tam stále pálí dobré pití. Stále jsem jel po cyklostezce a před Nivnicí jsem se zastavil v chráněné oblasti. Je tam hezká informační cedule a odpočívadlo.

Na prostředku Nivnice je vzpomínka na Jana Amose Komenského. Oni si zde dělají nárok na jeho rodiště. Asi se to nikdy nevyřeší. Aspoň zde má pěknou sochu. Před knihovnou stojí staré zemědělské stroje.

Ve stoupání v Korytné jsem cítil, že budu mít brzo velkou žízeň a bude následovat úsek bez možnosti získat pití. Proto jsem se zastavil v obchodě a koupil jsem si Janáčka za 9,- Kč. Na konci článku se dozvíte, proč uvádím cenu. Vypil jsem flašku na dvě napití. Žízeň to byla veliká. Bylo to pod kopcem a někdo říká, že mu po pivě ztuhnou nohy. Já takovou zkušenost nemám. Po občerstvení jsem vyrazil do kopců. Tento kopec nemají cyklisté v lásce. Dříve se zde jezdil cyklistický závod a kopec je hodně táhlý. Okruh se jezdil třikrát během závodu. Já jsem jej dnes vyjel v pohodě.

Na vrcholu stoupání se vyjede na velké louky. Už hodně dávno jsem vám z těchto luk přinesl reportáž o historické bitvě z osvobozování. Dnes zde stojí informační cedule o bitvě. Když se od cedule podíváte po louce, tak uvidíte v dálce na kopci novou rozhlednu nad Korytnou. Já jsem tam jel po lesní cestě, která je zde od nepaměti. Je to spojnice turistických tras. No dnešní líní lidé si auty vyjezdili cestu přímo po louce k rozhledně. Je škoda poježděné nádherné louky. Jako by tam nemohli dojít kousek pěšky. V lese kde se má odbočit k rozhledně je chata a dřevěné WC. Podle tohoto orientačního bodu nemůžete rozhlednu minout.

Na rozhledně je velmi užitečná pomůcka. Je to grafické znázornění krajiny co je kterým směrem vidět. Já jsem měl smůlu se zataženou oblohou. Správně jsem měl vidět až do Otrokovic. U paty rozhledny je bednička s razítkem pro turisty. Já jsem neměl žádnou pohlednici, kterou bych si na památku orazil. Až sem půjdete, tak si předem kupte pohlednici na památku.

Od rozhledny se mírně sjede k hlavní cestě do Strání Květné. Přes cestu se musí přejít velmi opatrně. Je zde převýšení a řidiči jezdí jako blázni. Nikdo nechce zdělat nohu z plynu. Na druhé straně je odpočivadlo pro turisty a ukazatel 10 km na Javořinu po kamenité cestě.

Po chvilce se přijede ke Kamenné boudě. Zde se dá sjet směrem na Veličku. Já však pokračuji dále do mírného stoupání. Zato cesta je stále horší. Je to bývalá asfaltová cesta, která se už roky neudržuje. Voda a těžká vozidla ji vydrolili. Kdysi jsem zde jezdil na horu s úzkými plášti a teď mám problém se širokými turistickými gumami. V jednom místě jsem dostal smyk na přední kolo a měl jsem velké štěstí, že jsem nespadl. Jen jsem přeskočil řídítka. Tak jsem dostal obavy, jak po tomto kamení budu sjíždět dolů. Pokud zde pojedete, tak doporučuji horské kolo se širokými plášti. Odpružení bude výhodou.

Po dlouhé jízdě lesem vyjíždím na holý vrchol kopce. Zde skončil příjemný stín lesa a jsem opět v pořádném pařáku. U pomníčků potkávám skupinku cyklistů. Dozvídám se, že jsou ze Zlína. To je dobrá náhoda, že se zde scházíme takový kus od domova. Radí mně, abych se zastavil dole v chatě. Je tam otevřený bufet. Já však s sebou nemám EU a s korunami bych asi neuspěl. Přesto sjíždím k Holubyho chatě. Chata se opravuje a k ní vede úplně nově opravená cesta. Je vidět, že ze Slovenska lze opravit cestu. Fotím ukazatele a poprvé v životě vidím ukazatele s obrázky. Napadlo mě, že je to pro turisty, kteří neumí číst. Tak jako některé restaurace mají v jídelníčku fotky jídel, aby si cizinec mohl vybrat. V dálce je vidět bývalou vojenskou rozhlednu. Teď je prý ve velmi špatném stavu. To by měli vědět bezdomovci. Rozhlednu by v pohodě rozebrali a uklidili.

Od chaty jsem opět vyjel na vrchol a udělal několik fotek kvítek. Měl jsem v úmyslu zde posvačit, ale sedět na ostrém slunci nebylo rozumné a tak jsem sjel k prvnímu odpočívadlu v lese. Teče zde malý vodopád a já jsem si zde mohl umýt špinavé ruce a zasolený čumáček. Brýle jsem měl celé zatečené od potu. Po svačině jsem se rozhodl, že domů pojedu na Hluk. Je to snadnější varianta, než jsem přijel. Už jsem tak neměl před sebou žádný kopec. Jen samé sjezdy. V Dolním Němčí se najede na novou cyklostezku a jede se po ní až skoro k Moravě. Zde jsem se rozhodl, že vypiji všechnu vodu z flašek a při nejbližší příležitosti si koupím pití. Nakonec jsem si pití koupil na štěrkáči v dřevěném bufetě. Koupil jsem 0.5 l minerální vody a ta stála 25,- Kč. To je to na co jsem upozorňoval při nákupu piva. U nás je snadnější být alkoholikem než abstinentem. Cena byla vyvážená hezkou obsluhou. Slečna měla moc hezkou postavu a oblečené jenom plavečky. Když jsem pil vodu, tak jsem sledoval jiné chlapy a jejich oči mířily stejným směrem. Dobře jsem se napil a věděl jsem, že už těch posledních asi 25 km zvládnu. Jede se jen po cyklostezce a krásné rovince.

Ujel jsem 126 km, za vysokých teplot.

22.08.2012

Karel




Svatý Antoníček 2012


Ahoj cykloturisti, jel jsem na návštěvu do Tasova a na zpáteční cestě jsem se rozhodl vyjet ke svatému Antoníčkovi. V Blatnici jsem navštívil velmi dobré pekařství. Dokonce ze Zlína si vozí jejich pečivo. Nakoupil jsem si samé dobré věci a těšil jsem se, jak si u kostela sednu do stínu a pojím. Když jsem nad vesnici začal najíždět do první serpentiny, tak mě napadlo, že to zkusím terénem. Napřed jsem stoupal po polní cestě mezi vinohrady. Pak jsem zjistil, že asi jedu špatně a rozhodl jsem se svůj směr korigovat. Tak jsem se vydal mezi řádky hroznů do kopce a musel jsem tlačit. Měl jsem obavy, aby po mně nějaký vinař nezačal střílet. U lesa jsem se trošku zorientoval a vydal se zpět ve směru silnice. Úspěšně jsem našel zkratku ke kostelu. Svah byl na jižní straně a slunce do mě pálilo jako na Sahaře. Všechnu vodu jsem si vypil a těšil jsem se ke studánce. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že ventily jsou zadělané. Naštěstí tam byla pumpa a ta fungovala. První vypumpované doušky vody byly hrozně teplé. Po chvilce však začala téct studená voda a to byl okamžik uspokojení. Nabral jsem si do flašek a věděl jsem, že cestu domů dobře zvládnu.

Ve stromové aleji pod kostelem jsem si sedl na zem a začal vychutnávat zakoupené pečivo. Bylo to moc dobré a při nejbližší příležitosti si tam zase zajedu. Po stromě vedle mě lozil hmyz a také něco konzumoval. Po chvilce se objevila cyklistka a tlačila kolo. Asi se také rozhodla pro zkratku po louce. Myslím si, že vypadala tak jako já před chvílí. Ona se však u vody nezastavila a tlačila až ke kostelu. Asi měla pitího dost. Já bych se s ní klidně podělil i o buchty. Vzal jsem si velký svatební koláč a dva větší Krosanty s čokoládou. Na čokoládě opravdu nešetřili.

Po občerstvení a nabrání sil jsem se vydal ke kostelu. Chtěl jsem se podívat, jaké mají nové pohlednice, ale bylo zavřeno. Tak jsem vyjel domů. Na fotce vidíte, jak se liší kvalita cest mezi kraji. Vjezd do zlínského kraje vždy poznáte zhoršenou kvalitou povrchu. Domů jsem jel kolem golfového hřiště. Oni mají všichni deštníky, aby je slunce nespálilo. Je to zvláštní sport. Co všechno oni s sebou po hřišti tahají. Na dalších fotkách vidíte místa, která jsem už dříve popisoval. Také je vidět, že úroda bude. Mrazy všechno nespálily.

Ujel jsem 113 km, za vedra.

20.08.2012

Karel


 

neděle 26. srpna 2012

Tovačov - odpolední výlet


Ahoj cykloturisti, v neděli odpoledne jsem se rozhodl, že si udělám malý výlet po okolí. Něco rovinatého po Hané. Neměl jsem přesný cíl cesty. Vyrazil jsem směrem na Holešov a postupně jsem to protahoval. V Kostelci u Holešova jsem si udělal zajížďku do vesnice. Chtěl jsem vědět, jak tama  vede cesta. Ona se zase vrací na hlavní silnici. Z Říkovic do Vlkoše a Troubek to byla pohoda. Jede se po snad zapomenuté vedlejší silnici. Kvalita není nic moc, ale je to bez provozu.

Ve Vlkoši jsem se dozvěděl, že u nich žijí netopýři. Nejprve mě však zaujal trpaslík u cesty a kvůli tomu jsem se otočil a vrátil. Bylo to v zatáčce a nechtěl jsem riskovat srážku s autem. Další zajímavostí byla cesta do Bochoře. Je zde význačná přírodní lokalita. To si přečtete na fotce.

Z Troubek do Tovačova se jede po hlavní cestě s velkým provozem. Bohužel zde není jiná možnost a vede zde i cyklotrasa. Na půlce cesty je soutok Moravy a Bečvy. Fotky jsem vám z tohoto místa již ukazoval.

Zámek v Tovačově nemůžete minout. Věž je dobře vidět ze všech stran. Já tuto věž nejčastěji fotím od jezer směrem na Olomouc. Na nádvoří zámku bylo ve stínu stromů moc dobře. Přímo to lákalo k posezení. Já jsem však neměl ani svačinu. Na cestu jsem si vzal dvě flašky s vodou. Nepředpokládal jsem, že si výlet tak natáhnu.

Domů jsem to vzal po polní cestě podél jezer. Je hodně prašná a setkání s autem je jako písečná bouře na poušti. Naštěstí byli všichni řidiči slušní a míjeli nás pomalu. Z této polňačky se dá přímo napojit na lesní cyklostezku do Záříčí. Je zde nádherný lužní les s řekou Moravou. Do Chropyně jsem se hodně těšil. Už jsem měl vypité obě flašky a žízeň byla veliká. Ani mně nevadilo, že voda obsahuje síru. Pak už je to známá cesta přes Kroměříž a po cyklostezce podél Moravy do Kvasic.

Čas na slunečních hodinách si můžete porovnat s mým tachometrem.

Ujel jsem 88 km, za teplého počasí. Prý bylo naměřeno až 40C.

19.08.2012

Karel

 
 

Rusavská padesátka 2012


Ahoj cykloturisti, na Rusavě se pravidelně koná závod horských kol a já jsem se rozhodl zajet na místo startu a cíle. Vyrazil jsem po silnici do Tlumačova a měl jsem nepříjemný zážitek s cyklistou. Ve stoupání jsem jej předjel a táhl špici. V obci mě najednou předjel a já jsem si myslel, že mě chce vystřídat. On však přestal šlapat a málem jsem do něj narazil. Pak odbočil do uličky doprava. Byl to úplně nepochopitelný manévr. Tato situace často nastává, když chce rozjetý řidič auta odbočit a nechce se mu zpomalit za cyklistou. Dále už moje cesta probíhala v klidu. Jen na zúženém místě za Holešovem jsem se bál aut, která se snažila staveniště rychle projet.

Na cestě před Rusavou už bylo poznat, že se něco děje. Jezdilo tam hodně aut a také se na cestě rozjížděli závodníci. Se skupinkou cyklistů jsem pokecal a slíbil jsem jim fotky. Opravdu se mně jednoho při dojezdu podařilo vyfotit. Dobíral jsem si je, že to musí za dvě hodiny objet.

Na místě startu bylo lidské mraveniště. Několik stovek závodníků stálo na silnici před startem. Já jsem se propletl po chodníku až na startovní čáru. První co mě zaujalo, nebyli závodníci, ale slečny roznášející cukroví. Vzal jsem si na vyzkoušení a reklamní tah se podařil. Při večerním nákupu jsem  si stejné cukroví koupil. Líbili se mně i místní občané v kroji. Bylo to hezké zpestření startu a ukázání místních krojů. Nejslavnější účastnicí závodu byla naše reprezentantka Terezka Huříková. Já jsem ji doposud znal jen z cyklistických časopisů. Když se podíváte do výsledkové listiny, tak uvidíte, že ve své kategorii zvítězila a s muži držela krok. Bum a bylo odstartováno. Peleton cyklistů se vrhnul do boje. Někteří to brali moc vážně a jiní zase v pohodě. Věděli, že nemají šanci na nejlepší a chtěli si tento závod v hezké přírodě užít. Navíc bylo velké vedro a nemělo smysl přepálit začátek.

Já jsem zvažoval, že vyjedu někam na trasu fotit, ale nakonec jsem se rozhodl zajet na Hostýn. Potřeboval jsem koupit skořicové trubičky s čokoládou. Odhadl jsem, že se během dvou hodin vrátím a to budou závodníci přijíždět do cíle. Na Hostýn se jede po prudké louce, kterou dobře znají závodníci z Drásala. Já jsem to vyjel v pohodě. Letos mám najeto přes 5000 km a takový kopec mně nedělá problémy. Na hoře jsem zažil šok. Byly tam tisíce poutníků. Na Hostýně se slavilo stoleté výročí. Prý tam bylo 15000 návštěvníků. Do toho jsem se pletl s kolem. Byl tam zajištěn zábavný program a já jsem vyfotil hudební skupinu z Přerova. Měl jsem zase štěstí na krojované poutníky. Chvíli jsem poseděl a sjel dolů do Rusavy.

Cíl závodu byl jinde než start a já jsem cestou do cíle narazil na nájezd závodníků na cestu. Místo se mně zalíbilo a do cíle jsem už nejel. Závodníci zde sjížděli prudký kamenitý kopec a prudce se otáčeli na cestu. Pořadatelé je všechny upozorňovali, ať zpomalí. Bylo to pro závodníky nebezpečné místo a naopak pro diváky zajímavé. Já jsem viděl několik pádů bez následků. Asi tři spadlé řetězy a jeden přetržený řetěz. V lidských silách není přetrhnout řetěz. Řetěz se rozpadne v článku. Je to příčina řazení pastorku a talíře do kříže. Nějaká píchnutá kola, ale to nebyl velký problém. Do cíle to bylo 100 metrů.

Když už jezdili závodníci stále méně, tak jsem se rozhodl jet domů. Nečekal jsem, že budu mít cestou nějaké zpestření, ale stalo se. V Jankovicích probíhaly závody v sečení trávy. Každý sekáč musel v daném časovém úseku poséct co nejdelší kus o dané šířce. Mě se nejvíce líbil pán v kroji a zdravotní sestra, která všem poskytovala občerstvení.  Je hezké, že si na vesnici umí udělat takovou pěknou akci.

Ujel jsem 79 km, v teplém počasí. Myslím si, že se závod podařil a patří se pochválit pořadatele.

18.08.2012

Karel


 Fotky ze závodu :
Fotky z Hostýna :



Fotky sečení trávy :




Balony Břestek


Ahoj cykloturisti, kamarád mě pozval na létání balónem. Dokonce mně později dal i fotky z létání a vy je zde uvidíte. Termín létání byl až večer a tak jsem se rozhodl, že tam pojedu oklikou. Vyrazil jsem z Otrokovic na Novou Dědinu a pak stále do kopce na Bunč. Zde jsem ani nezastavoval a ihned jsem vjel do terénu. Na trase k rozhledně byl klid a já jsem mohl v pohodě jet. Asi to bylo tím, že bylo teplo a lidem se nechtělo na výlet. Tak jsem zastavil až na Vlčáku. Zde mě fascinuje obrovský rozcestník s ukazateli.

Kousek jsem se svezl po asfaltové stezce a znovu najíždím do terénu směrem hrad Buchlov. Dole pod Buchlovským kamenem jsem potkal cyklistu. Řekl jsem mu o létání balónem a on se rozhodl, že tam pojede také. Jen si zvolil trasu přes hrad. Poradil jsem mu, jak to má projet. Byl zde na dovolené. Až odjel, tak jsem nahodil nejlehčí převody a začal jsem šlapat ke kameni. Tušil jsem, že to nezvládnu a budu tlačit. Tak se i stalo. Jízda po louce je náročná. U kamene byl krásný výhled do krajiny, jen proti slunku a nešlo to vyfotit. Na kameni si všimněte zaražených skob. Horolezci si zde občas dávají rande.

Dál jsem jel kousek po louce a pak jen po lesních cestách. Cesty měly podklad z kamení a hodně to ustřelovalo. Bál jsem se smyku na přední kolo. To bych šel rovnou na hubu. Chová se to jako kuličkové ložisko. Na začátku Chabaní mě překvapila cyklostezka. Nechápu proč zde je. Jediné vysvětlení je postavení asfaltové cestičky pro chataře.

U sekvoje je moc příjemné posezení. Zrovna tam jedna rodinka seděla. Je to tam jako v zámecké zahradě. Klid a pohoda. Mrzí, mě že se mně nepodařilo udělat hezké fotky. Můj fotoaparát zareagoval na světelné podmínky divně. Přitom jsem stál po slunku.

Tak a jsem v cíli. Od sekvoje se sjede velmi prudké klesání do údolí. Zde jsem uviděl restauraci a asi nejkratší cyklostezku na světě. Je možná dlouhá 10 m. Fotka číslo 6. Ono to asi dobře zní, když se řekne, že byla postavená cyklostezka. Podle současných předpisů musí cyklista jedoucí po silnici tuto cyklostezku použít. Je to blbost sjíždět na tak krátkou cyklostezku. Na louce za hotelem už bylo hodně rušno. Bylo zde hodně diváků a ti si prohlíželi rozložené balóny. Sám jsem byl překvapen, jak je to velká plocha. Vyzkoušel jsem materiál a připomíná to moji jednu bundu. V té chvíli jsem si vzpomněl na nějakou knihu o cestě balónem přes Afriku. Název nevím, ale nechápu, jak se taková věc ve vzduchu řídí, aby letěla tam, kam potřebujeme. Přípravy trvaly dlouho a létání stále nezačínalo. Bylo mně jasné, že pojedu domu za tmy. Organizátor stále vybízel diváky ať si koupí letenku. Měli volná místa. Jedna letenka stála 3000,- Kč.

Konečně začalo nafukování balónů horkým vzduchem. Bylo to moc zajímavé sledovat, jak se jednotlivé posádky snaží. Vůbec jsem si neuměl představit, že budou startovat na sebe namačkaní. Vše se hezky podařilo a o chvíli se už někteří vznášeli ve vzduchu. Já jsem se vydal domů a fotil jsem je nad krajinou.

Před Velehradem jsem vjel do polí a jel jsem po hřebeni. Tato moje cesta byla odměněna nádherným západem slunce nad hradem Buchlov. Jel jsem po polní cestě a musel jsem si dávat pozor, abych nespadl v prachu. Je dlouho sucho a hlína už nedrží pohromadě. Domů jsem dojel za tmy a mohl jsem vyzkoušet svoje nové přední světlo.

Ujel jsem 73 km, za teplého počasí.

17.08.2012

Karel
 
Moje fotky :



Fotky od kamaráda :



Fotky z cesty :




pondělí 20. srpna 2012

Radotín – Lysá hora a zpět (> 200 km)


Na Lysou horu

Slyšel jsem a četl hodně výpovědí o Lysé hoře. Od profíků, pro které je pravidelným cílem při tréninku i od turistů, kteří ji jednou zdolali s vypětím všech sil, na kole nebo pěšky. Výjezd na Lysou je prý jediné stoupání alpského typu v naší zemi. Rozhodl jsem se ji také pokořit a to na svém silničním kole. Měl jsem dost natrénováno a chtěl jsem si dokázat, že na to mám. Taky se jednalo o mou první etapu v délce přes 200 km, navíc orientace v neznámém terénu a zkouška výdrže techniky.

Akci jsem oficiálně vyhlásil a doufal, že se někdo připojí, ale nakonec jsem byl na místě srazu sám. Ten den jsem docela dobře vstal, měl vše připravené, mohl jsem směle vyrazit. Bohužel už v osm hodin ráno se teplota vyšplhala na nějakých 26 °C a nadále stoupala.

Prvních 30 km do ValMezu jsem se jen rozjížděl, ale pak už na Rožnov poněkud přišlápl a na rovince jsem držel kolem 35 km/h, ovšem myslel jsem na rozložení sil. Během cesty jsem měl velkou výhodu v podobě občerstvovací stanice v Pstruží u Čeladné, kde byl kolega u své přítelkyně na dovolené a čekali mě u benzínky na doplnění paliva v bidonech a kontrolu výstroje.

Rožnov byl klasicky ucpaný až do Zubří, ale na kole jsem kolonu hravě předjel až ke křižovatce a vypálil do Beskyd. Jelo se dobře, slunce ještě nepálilo a od Frenštátu se sjížděli autoveteráni, takže kromě sledování okolních vrcholků hor jsem měl i další vizuální zážitky. Po odbočce na Trojanovice už mě čekal zcela neznámý terén, ale cesta ubíhala a já necítil žádnou únavu. S kolegou jsme se hned našli, tak mi doplnil bidony, byly mi upřesněny parametry další části trasy a pokračoval jsem ve švihu.

Lysá hora už dávno byla vidět, ale ukázalo se, že vrcholek má čapku, byl lehce zahalený v oblacích. Za Frýdlantem se zhoršila kvalita povrchu vozovky a tak už cesta neubíhala tak příjemně a bylo to nahoru dolů. Celé pohoří (centrální masiv Gigula) se vlastně musí objet, protože výstup na Lysou po asfaltce je orientován z východní strany (viz obrázky trasy). Nikde nebyl žádný ukazatel a hlavně ani místní nevěděli, kde je Papežov, místo, ze kterého se odbočuje k cíli. Když už jsem jel dlouho a nejistě, najednou jsem spatřil ceduličku "Lysá hora", tak jsem odbočil vpravo a přede mnou se ukázalo něco jako výjezd na Hostýn přes Grapy.

Jsem trochu dumal, jak to udělám, když na kompíku svítil údaj nadmořské výšky kolem 650 m a vrcholek Lysé je ve výšce 1323 m, takže jsem měl dost rychle nabrat 600 metrů nadmořské výšky. Zařadil jsem kašpárka 34x25, kterého si nechávám pouze pro podobné příležitosti a v klidu jsem točil klikami. Kolem mě se přehnala 60kilogramová blecha s převodem 39x23, ale nenechal jsem si rozhodit své tempo. Dokonce za chvilku šla cesta z kopce a já čekal pohodu. Marně. Následoval drtivý výstup, kdy místy jsem se vzdával, místy lámal kliky, stoupal jsem asi 10 m/min s rychlostí od 5 do 10 km/h podle aktuálního sklonu. I když jsem pak viděl vrcholek Lysé s anténou, nevěřil jsem, že tam vyjedu, ale kousnul jsem se a po 8,5kilometrovém stoupání jsem dosáhl vrcholu.

Teplota už pod kopcem přesáhla 30 °C ve stínu, takže jsem byl rozpálený jak vysoká pec a navíc jsem musel myslet na zpátečních 100 km švihu. Na vrcholu jsem pobyl tak dvacet minut, nechal se vyfotit u mohyly s dotykovým bodem a jel zpět. Sjezd byl taky náročný, brzdy hořely a nikde žádná úniková zóna v případě jejich selhání. Pod kopcem mě bolelo všechno ještě víc, ruce, krk a začal se ozývat palce pravé nohy. Věděl jsem ale, že mě opět čekají přátelé ve Pstruží, tak jsem šlapal. Těsně u mezipřistání krátce sprchlo a už se o mě přátelé v roli týmových ošetřovatelů starali. Poručil jsem si polévku, doplnit bidony a kbelík vody na spláchnutí soli z obličeje a rukou a na zchlazení rozpálených chodidel. Kolega mě trochu farizejsky zrazoval od další cesty, že prý to dojedeme v autě, ale nepřesvědčil mě.

Asi po 40 minutách jsem to znovu rozjel. Nohy nejely, kliky se sotva otáčely. To však po čtvrthodince pominulo a zase jsem začal pěkně šlapat. Nad Frenštátem jsem se rozloučil s Beskydami a za Valmezem už zdolával místní kopečky na cestě vedoucí k domovu. Poslední kilometry už jsem nevnímal a dojel jen setrvačností.

Zde s dovolením přináším několik postřehů ze švihu:

- 200 km lze ujet sólo, ale chce to jet v klidu, rozvrhnout sílu.
- Nešetřit vodou při pití (vypil jsem 6 bidonů po 800 ml), to jsem podcenil a dehydratace na sebe nenechala dlouho čekat.
- Výstup na Lysou je náročný.
- V takovém horku (přes 30 °C) je lepší jít radši k vodě.
- Až později jsem zjistil, že mi nefungovala hustilka :)

Zapsal: Boris

neděle 12. srpna 2012

Čmelák Holešov 2012


Ahoj cykloturisti, letečtí modeláři v Holešově od soboty pořádají letecký den. V sobotu celé ráno pršelo a do Holešova jsem nejel. Dnes se počasí umoudřilo a odpoledne jsem vyjel. Chvílemi svítilo sluníčko a chvílemi bylo hodně pod mrakem. Jen silný vítr foukal pořád stejně.
Létání probíhalo v průmyslové zóně Holešova. Je zde bývalé letiště. Ihned na vjezdu jsem potkal spolupracovníka. Říkal mě, že jedu pozdě. Akce skončila a on byl smutný, že mám zpoždění. On vyhrál v soutěži vrtulníků a já jsem u toho nebyl. Tak nemá fotky na památku. Chválil se, že vyhrál letecký motor. Měl z toho velkou radost.

Když jsem vjel na plochu, tak jsem uviděl, že je opravdu konec. Mě však zaujalo něco jiného. Přímo mě to táhlo. Na volné ploše byli ochránci přírody a ve mně se cosi probudilo. Kdysi jsem byl také v této věci činný. To ještě existovala organizace Tis. V současné době však s názory a s tím co současní ochránci dělají, nesouhlasím. Je to sprostá politika a zviditelňování. Lidé, které jsem dnes uviděl, jsou něco jiného. Ti opravdu přírodě pomáhají. Když se podíváte na tu slečnu s mývalem, tak vidíte jak je hezká a pro věc zapálená. Je to opravdový obětavý přístup v pomoci zvířátkům.
Po prohlídce ochránců jsem se věnoval posledním aktivitám leteckých modelářů. Bohužel jsem zaznamenal nepodařený start a letadlo skončilo v drátěném oplocení. Další létání bylo hezké a je škoda, že můj fotoaparát nedokáže ve velkých výškách přiblížit letadlo. Ty všelijaké vývrtky byly hezké. Na závěr jsem se šel podívat na start vrtulníku. Lidé si měli možnost udělat vyhlídkový let nad Holešovem. Tu fotku před čumákem vrtulníku jsem nepřiblížil, ale vlezl jsem přímo do startovní dráhy. Myslím si, že pilot na moji hlavu spustil spoustu nadávek. Všechno dobře dopadlo a nepřejel mě. To by tak bylo, aby cyklistu zabil vrtulník. Já čekám na silnici na svůj osudný kamión.

Z Holešova jsem chtěl jet do Hulína a Kroměříže. Rozhodl jsem se, že využiji místní cyklostezky a můžu vám prozradit, že jsem jich našel dost, ale nejsou značené a cizí cykloturista nemá šanci nalézt cestu ven z města. Né tak, ještě správný směr. Je to nepochopitelné. Někdo postaví cyklostezky, vloží do toho velké částky a značení pro cizí cestovatele neudělá. Několikrát jsem si zajel, než jsem se dostal na cestu do Pravčic. Pak už jsem jel směrem na Břest a Kroměříž. Cesty jsou zde většinou opravené. Stavěla se zde dálnice na Brno a Přerov a okolní cesty si polepšily.
Od Kroměříže jsem jel po cyklostezce a jako vždy to bylo utrpení. Nejhorší jsou zamilovaní bruslaři. Drží se za ručičky a na volání moc nereagují. V Kvasicích byly hody a projít mezi stánky bylo opravdu těžké. Když jsem se díval na to co se tam prodávalo, tak nechápu, že někdo něco takového vyrobí a ještě, že to někdo koupí. Jak ti lidé můžou z toho co vydělají žít? Skoro všechno tam bylo neprodejné.

Ujel jsem 70 km, za slunečného i zamračeného počasí.
12.08.2012

Karel

 Letečtí modeláři :

Ochránci přírody :



středa 8. srpna 2012

Veteráni-modelky-mlýny


Ahoj cykloturisti, tuto sobotu se koná hodně akcí a já je chci stihnout. V Kroměříži je výstava veteránů a staré módy. V Oldřichovicích je festival Žejdlík. Já jsem se rozhodl jet první do Kroměříže. Vyrazil jsem po cyklostezce a na náměstí jsem zastihl veterány, jak se registrují. Měli svůj celodenní program. Já jsem se snažil udělat co nejvíce fotek, ale bylo to těžké. Bylo tam moc lidí a udělat fotku bez diváků bylo velmi obtížné. Vždy vám někdo do fotky vlezl. Byli tam lidé, kteří se na mě dívali, jak fotím a přesto mě bezohledně vlezli do záběru. Jako by to dělali naschvál. Já jsem měl situaci ztíženou tím, že jsem stále jednou rukou držel kolo. Bál jsem se jej někde přimknout.


Akce byla doprovázená hudebním vystoupením a předváděním módy z třicátých let minulého století. Dámy se zaměřily na klobouky. Musím říct, že jim to moc slušelo. Tenkrát bylo těžké ženu hezky obléci, aby vás veřejnost nepomlouvala. Dnes si ženská obleče rifle a pomačkané tričko a je vyparáděná. O účesu ani nemluvím. Nejlépe ostříhat na kluka, aby nemusela pečovat o vlasy.

Po shlédnutí programu na náměstí jsem vyrazil podél dálnice na Brno. Je zde pomocná cesta a jet po ní není jednoduché. Musíte dohledávat, kde vede a překonávat sjezdy a prudké výjezdy. Místy se jede jen po kamení. Nakonec jsem nenašel pokračování a sjel jsem na bývalou hlavní cestu. Měl jsem obavy, že na ní bude velký provoz, ale bylo to v pohodě. Potkával jsem hodně cykloturistů. Myslím si, že nestojí za to jet po pomocné cestě. V Nezamyslicích jsem jel k nádraží a do vesnice Dřevnovice. Ona ta cyklostezka začíná kus za nádražím.


Po cyklostezce jsem v pohodě dojel do Morkovic. Popis cyklostezky je v samostatném článku.

V Morkovicích jsem jel směrem k muzeu Košíkářství. To, o kterém jsem před nedávnem psal.


Po cestě jsem potkal slavnostní průvod hasičů. Byli hezky oblečení do uniforem a doprovázela je krojovaná hudba. Byl jsem však v šoku z toho jak, zastavili provoz na silnici. Napříč přes cestu najelo stařičké bílé osobní auto s maličkým modrým majáčkem. Ve slunečním svitu jej nebylo vidět. Ten hasič vyrobil potencionální dopravní nehodu. Naštěstí se zde nenašel žádný rychlý řidič a nevletěl do něj. Kdyby si ten člověk oblékl svítící vestu a vzal do ruky plácačku, tak to bylo mnohem lepší. Z druhé strany zajišťovali zastavení provozu policisté a to bylo provedeno dobře.


Dále už jsem mohl nabrat směr domů, ale mně se nechtělo. Festival mě tolik nelákal. Tak jsem se vydal do Páčlavic. Zde je památník Oty Kříže, který se účastnil výpravy na Severní točnou. O kousek dál je zchátralý zámeček, který slouží jako domov důchodců.

Za vesnicí jsem uviděl hustý kouř. Vycházel z lesa a já jsem odhadl, že je v místě kam jedu. Měl jsem namířeno do Lhoty ke zdravé vodě. Ke studánce se jede po polní cestě a moje cestování se změnilo v terénní cykloturistiku. U studánky je hájenka a někdo zde dělal úklid. Pálili všechno nepotřebné. Od studánky jsem kousek tlačil po zarostlém chodníčku. Navíc v něm byla vymletá rýha od deště a bylo  nebezpečné, po něm jet. Na kopci jsem přijel ke kapličce. Nemohl jsem udělat rozumné fotky. Seděl tam divný poutník. Nebyl jsem schopen odhadnou, jestli má nějaký duševní problém nebo je to náboženský fanatik. Tak jsem tiše obešel místo a odjel.

Směrem k TV vysílači se jede nejprve po hřebeni a pak se stoupá lesem. Na hřebeni byl nádherný výhled do okolí a já jsem se málem vyválel. Nedíval jsem se kam jedu a vjel jsem předním kolem do výmolu v hliněné cestě. V lese je hájenka a spousta odpočívadel s naučnou stezkou. Od nejvyššího bodu se klesá k vesnici Chvalkovice. Je zde odpočívadlo a nádherný výhled do okolí. Já jsem už o tomto místě dříve psal, že je zde vidět až do Vídně. Na druhém konci vesnice jsem vyjel k větrnému mlýnu. Tento mlýn byl použit jako pozadí ve filmu. Přes les a údolí jsem dojel do Kunkovic k dalšímu větrnému mlýnu. O obou místech jsem už vícekrát psal. Fotky mlýnů znáte z různých ročních období.

Abych svoji cestu vylepšil, tak jsem se rozhodl, že pojedu po hipostezce. Je to podle mapy pro jezdce na koních. První jsem musel obejít oplocený objekt JZD Nový dvůr Marie. Projel jsem hustým porostem, ale měl jsem štěstí. Část někdo protáhl traktorem. Pak následoval sjezd po loukách do údolí. Jel jsem do vesnice Strabenice. Je to slepá ulice. Za vsí jsem opět prudce vystoupal na hřeben a začala zase krásná část mojí cesty. Z hřebene jsem se rozhlížel na všechny strany. Byly zde krásné výhledy na Chřiby s rozhlednou. Horší bylo vidět jak nádhernou krajinu ohyzdí sluneční panely. Po hřebeni jsem se dostal k nové rozhledně Zdenička. Už jsem o ní letos psal.


Bylo zde nádherné putování, ale já jsem musel nabrat směr domů. Blížil se večer. Flašky s vodou jsem ve vedru vypil a jídlo jsem už dávno snědl. Dnes se dá říct, že jsem trpěl hlady. Netušil jsme, jak velký výlet si udělám a vzal jsem si jen jednu kokosovou tyčinku. Sjezd do Zdounek a stoupání do velkých kopců ke Kostelanům dobře znáte. Domů jsem dojel hladový a žíznivý. Byl jsem hodně špinavý. Je velké sucho a já jsem byl obalený hnědým prachem z hlíny. Doma jsem si vzal staré kolo se světlem a vyrazil jsem na kopec do Oldřichovic na festival. Při poslechu hudby jsem si lehl pod strom a usnul. V noci mě probudila zima. Neměl jsem dobré oblečení do přírody. Jen cyklistické oblečení. Jak jsem ležel přímo na trávě, tak jsem hodně prochladl. Už vím, co prožívají bezdomovci. Navíc mě pokousal všecek hmyz, který v trávě žije. Asi si myslel, že jsem mrtvola. Domů jsem se vrátil nad ránem se svítáním. V noci byl nádherný úplněk a nebylo ani potřeba svítit. Jízda po hřebeni z Oldřichovic je při úplňku nezapomenutelný zážitek. Z romantiky mě probrala zima ve sjezdu do Otrokovic. Doma jsem musel utišit velkou žízeň a hrozný hlad.

Ujel jsem 135 km v horkém počasí a na závěr jsem v noci prochladl.

04.08.2012

Karel


úterý 7. srpna 2012

Cyklostezka Nezamyslice


Ahoj cykloturisti, před časem jsem vás informoval o cyklostezce po železničním náspu u Kyjova.


Dnes jsem se vydal na další podobnou cyklostezku u Nezamyslic. Před časem zde došlo ke zrušení železniční trati z Nezamyslic do Morkovic. Články od jiných autorů si přečtete na odkazech níže. Podívejte se na galerii fotografií, jak to vypadalo po zrušení trati a při otevření cyklostezky.



Cyklostezka začíná za železničním podjezdem u obce Dřevnovice. Jako obvykle, zde není žádná informační tabule o směru k cyklostezce. Náhodný cyklista to mine, aniž by věděl, že jede poblíž cyklostezky.

U cyklostezky mě překvapilo, že má nakreslený dělící pruh. Je to dobrá věc, hlavně v noci když si na něj může cyklista svítit předním světlem. Na posledním obrázku je vidět trasa a tak nebudu popisovat obce, kterými se projíždí. Na této cyklotrase budete muset vyšlapat i mírná stoupání. Není to ideální rovinka. Cyklotrasa rychle zarůstá travou a keři. Pokud se nebude udržovat, tak bude za chvíli velmi úzká. O tom už svědčí vzhled bývalých nádraží. Budovy jsou vybydlené. Úplně zničené. Je to zvláštní. Když se podíváte na staré nádražní budovy na cyklostezce u Kyjova, tak vidíte hezky upravené domečky. Myslím si, že to svědčí o tom, jací lidé v dané oblasti bydlí. Zde jsem měl pocit, že projíždím pohraničím. Přes to je okolní krajina hezká a projížďka po skoro 12 km dlouhé cyklostezce je zajímavá. Doporučuji vám toto místo navštívit. Je to vhodné i pro bruslaře.

04.08.2012

Karel