neděle 24. června 2012

První dvoustovka 2012


Ahoj cykloturisti, rozhodl jsem se udělat svoji první letošní dvoustovku. Byl to trošku skok. Letos jsem jel nejvíce přes 100km.

První, ale něco k závěru minulé reportáže. Končil jsem s tím, že promastím a znovu složím sedlovku. Udělal jsem to a hrozné praskání přetrvalo. Až s kamarádama jsem zjistil, že mám prasklé kvalitní italské sedlo z karbonu a titanu. Sedlo jsem zařadil do muzeálních kousků a zůstávám věrný poctivému koženému sedlo Brooks.

Ráno jsem se podíval z okna a vypadalo to na hroznou bouřku. Naštěstí na Internetu šly mraky do Rakouska. Na cestu jsem vyrazil až o hodinu později. Byla taková divná teplota. Na první pocit bylo teplo, ale za jízdy zima. Já jsem si po 30 km oblékl kalhoty. Cítil jsem, jak  mám dolík pod kolenem promrzlý od studeného větru. Až po poledni jsem zdělal kalhoty a ve 14 hodin i dlouhý rukáv.

Ve stoupání nad Bystřicí je místo, kde vždy zastavím a dám si nějaký cukřík na cestu. Dnes jsem zažil šok. Na místě chyběl les. Přišel tam, ale nějaký důchodce a ten mně vysvětlil, že je to nová cesta pro auta, aby měli blíže k benzince. Pak jsem se zeptal co je to v lese za betonovou stavbu. Dozvěděl jsem se, že tam Hitler stavěl dálnici na Slovensko. Teď už je beton odkopaný. Pán si posteskl, že to měl dostavět. Ta úvaha, že teď povede za každou cenu dálnice na Slovensko přes Zlín je chybná. Tímto údolím by se to stavělo snáze. Do Zlína by zůstala dálniční přípojka. To by, ale někteří politici nepřežili.

Dál už jsem po celou cestu neměl žádný zážitek a tak jen přikládám obrázky, jak mně přišly pod ruku. Něco z toho už znáte.

- charakteristický obrázek Hranic na Moravě

- větrný mlýn Zbyslavice

- Zámeček Studénka

- dálniční přivaděč do Beskyd

- kostel Hladké Životice

- u potoka je v dálce vidět kostelní věž

- památník osvoboditelů Špičky

Ujel jsem 210 km s průměrem 22 km/hod. Na horské kolo je to dobré. Na silničním kole to bývaly jiné časy.

23.06.2012

Karel


neděle 17. června 2012

Hasičské závody


Ahoj cykloturisti, konečně se oteplilo a já jsem se rozhodl, že si zajedu na Svatý Kopeček. Je to přibližně 150 km. Vyjel jsem po 11 hodině a věděl jsem, že to do večera zvládnu. Jenže osud chtěl něco jiného. Začala mně hrozně praskat sedlovka. Už ten zvuk znám. Minulý rok se pode mnou ulomilo sedátko za jízdy. Já mám týden novou sedlovku a je to překvapující. Vždyť jsem včera na ní přijel domů bez problémů. Prostě se sama dorána pokazila. Začal jsem zkoušet utahovat a povolovat šroubky a nic. Nakonec jsem si udělal přestávku a sedlovku úplně rozebral. Složil jsem ji a zvuk byl příšerný. Lezlo mně to na nervy a všichni se za mnou otáčeli. Už jsem neměl čas jet někam daleko a bál jsem se, že se pode mnou ulomí a tak jsem se rozhodl výlet zkrátit. Pojedu jak se mně bude chtít, dokud nepřijde signál se shora.
Signál přišel ve vesnici Troubky. Znáte je ze záplav. Na jedné fotce vidíte stavidlo před vesnicí. Přes to stavidlo voda prošla. Tak si můžete představit, jaká to byla pohroma. Já jsem zde uviděl stát hodně hasičských aut. Ze zvědavosti jsem vjel na hřiště a stal jsem se divákem hasičských závodů. Zrovna probíhala disciplína požárního útoku. Soutěžila děvčata a došlo ke kuriózní situaci. Dvou družstvům naměřili na setinu stejný čas. Nevím, jak to vyřešili. Já můžu jen konstatovat, že hasičky jsou hezké.
Dále jsem se vydal směrem po nebezpečné silnici na Tovačov. Dokonce značka upozorňuje cyklisty na tuto situaci. Po kousku jsem našel odbočku k soutoku řek Moravy a Bečvy. Tak jsem se rozhodl tam zajet. Jel jsem po polní cestě a v místě soutoku jsem objevil zamilovaný pár. Nevěděl jsem jak to udělat aby si nemysleli, že je fotím. Leželi přesně pod stromem, na kterém vidíte, že je to soutok. Níže jsem fotoaparát nesklonil. Velmi rychle jsem romantické místo opustil. Vybrali si dobře, ale se mnou nepočítali.
Těsně před Tovačovem se odbočí směrem do štěrkovny a pak po břehu Aninského jezera se jede k městu. Jsou zde nádherná zákoutí a každý se koupe a opaluje, jak mu vyhovuje. Já jsem se zastavil u rybářů a udělal nějaké fotky. Vykládal jsem si s pánem. On mluvil po Hanacke a já po Moravskoslovácky.  Kdyby nás poslouchal cizinec, tak nic nepochopí. Velmi přátelsky jsme se rozloučili a dostal jsem na závěr radu, jak mám jet, abych se vyhnul hlavní cestě. Tak se stalo, že jsem jel stále podle jezera až před vesnici Cvrčov. Na toto místo jsem se už dávno díval na mapu a špekuloval, jestli bych při svých výletech nevymyslel zkratku. Dnes jsem to objevil nechtěně. Dokonce jsem objevil vodní mlýn a stromy plné střešní. Mělo to jen jednu vadu. Cesta vyla hliněná a hodně jsem musel jet v blátě. Po nohách to nešlo. To bych ztratil boty. Ještě tam jela dvě děvčata na kolech a pokřikovali jsme na sebe, kdo dřív spadne do bláta. Já na cestovních gumách jsem měl velkou šanci. Nic by se, ale nestalo. V jezeře bych se umyl.
Za vesnicí jsem vjel do lesa a přejel Moravu. Na fotce vidíte, že se vodáci vydali na plavbu. Bylo jich tam víc. V lese byl chládek a dlouhé přímé úseky. Tuto cyklotrasu jsem už dříve popisoval. Před Chropyní jsem potkal dva kluky na kole. Jeden řídil a druhý stál na nosiči. Je to neuvěřitelné, jak jsou ta kola dobře navrhnutá. Ve městě jsem si nabral vodu z lázeňského pramene a jel do Kroměříže. Za Kroměřížem jsem to vzal do lesní obory a podél kolejí do Tlumačova. Zde bývala škvárová cesta a dnes je zde rozestavěná asfaltka. To samé se opakovalo před Skalků. Cesta je už vyasfaltovaná. To znamená, že z Otrokovic dojedu suchou nohou po vedlejších cestách až do Hulína. Musím to poradit sousedům. Učí malého chlapce jezdit na kole a hledají vhodné místo. Běžné cyklostezky jsou nebezpečné.
Doma jsem zámek sedlovky úplně rozebral a všechny součástky namastil vazelínů. Vše jsem pečlivě složil a zítra cestou do práce na mě čeká překvapení.
Ujel jsem 88 km, dnes se dalo říct, že už bylo teplo.
17.06.2012
Karel

 

sobota 16. června 2012

Spytihněv přístav


Ahoj cykloturisti, dnes je slavnostní otevření opraveného přístavu ve Spytihněvi. Já jsem vyjel z domu pozdě a neviděl jsem hlavní program. Přesto jsem slyšel uvítání politických funkcionářů a to mě nezajímá. V přístavu je amfiteátr a kolem místo pro zábavu lidí. Já jsem zde před mnoha roky fotil vojenskou bitvu. Bylo zde hodně lidí a spousta zaparkovaných kol.

Po chvilce jsem vyrazil na cyklostezku podél Baťova kanálu a zase jsem musel zastavit. Odpočivadlo s naučným plakátem je poškozené. Stále nechápu, jak to může někomu vadit. Po kousku jízdy jsem dojel do dalšího přístavu v Babicích. Zde si vždy dávám velký pozor. Cyklisté v hospodě a také projíždějící jsou svým chováním nebezpeční. Myslím si, že zahrádka hospody by měla být od cyklostezky oddělená. Za hospodou jsem se vydal do vesnice a viděl jsem cyklistu, jak se ptá paní na cestu. Zastavil jsem a vrátil jsem se. Zjistil jsem, že můžeme jet kousek spolu a já ho zavedu na správnou cestu. On jel do Košíků.

Tak jsme spolu vyrazili. Pánovi bylo 66 roků a je to běžec. Kolo má jen pro zpestření. Vydal se z Tlumačova na okružní jízdu. Měl starou Favoritku s galuskama. Musel jsem si udělat fotku. Už je to hodně roků co jsem měl podobné kolo. Najezdil jsem toho na něm hodně. To kolo s galuskama je velmi rychlé. Nám na horských kolech se může o takové rychlosti bez námahy jenom zdát. Zato nerad vzpomínám na defekty. Já jsem byl s galuskama smolař.

Po rozloučení jsem se vydal do malých serpentin k větrnému mlýnu nad Jalubím. U mlýna probíhala svatba a tak jsem tam moc nepřekážel. Očekával jsem nabízení sladkostí a štamprle, ale nic takového nebylo. Od mlýna jsem sjel do vesnice a vydal se na horní konec. Od té chvíle začalo malé dobrodružství. Najel jsem na pěknou polní cestu a začal jsem hodně stoupat do polí. Kdyby mě někdo viděl, tak by si řekl, že to tam dobře znám. Já jsem si jenom přál, kde bych chtěl vyjet na cestu. Byla to nádherná projížďka po polích s výhledy do okolí. Nevím, jestli znáte ten pocit, když někam jedete a nevíte kam. Prostě malé dobrodružství. V mém případě mělo dobrý konec. Po zdolání velkého převýšení jsem vyjel za hájenkou u Kamenného stolu. Zde jsem už dělal fotky vícekrát.

Byl jsem rád, že jsem vyjel na cestě, jak jsem předpokládal. Teď už jsem měl před sebou prudce stoupající cestu na Bunč. Předjel jsem několik cyklistů a byl jsem před hospodou. Bylo zde hodně lidí a tak jsem udělal fotku kříže u cesty a vyrazil domů. Domů jsem jel v pohodě, dokud mě nešmikla holka na kole. To jsem nemohl nechat jen tak a už na prvním kopci před Kostelanama jsem ji předjel. Ona jela v mírném stoupání třicet a já jsem se musel hodně snažit. Pak už jsem jel stále před ní až nad Novů dědinu. Stále jsem čekal, kdy nastoupí, ale ona nic. Kdoví co si o mně myslela. Já jsem si chtěl s někým zazávodit. V lepším případě pokecat.

Ujel jsem 52 km za teplého počasí. Aspoň to tak všichni říkali. Já jsem si to nemyslel. Bylo asi 28 C.

16.06.2012

Karel
 

neděle 10. června 2012

Cyklostezky 2012 jaro


Ahoj cykloturisti, v poslední době jsem se projel po jedné staré a dvou nových cyklostezkách. Postupně je popíši.

Cyklostezka Políchno – Újezdec u Luhačovic

O této cyklostezce jsem psal v článku


Na začátku článku jsem upozornil na nebezpečný nájezd na tuto cyklostezku. Teď už to někdo vyřešil tak, že v místě nájezdu na silnici vykopal hluboký příkop. Já jsem jej přelezl s prázdným kolem. S naloženým kolem by to nešlo. Z pohledu zbavení se zodpovědnosti za možné dopravní nehody je to dobře udělané. Ten kdo to přeleze směrem na Luhačovice a bude přebíhat přes cestu si za problémy může sám.

Mně se to přesto zdá být dost nešikovné řešení. Je škoda, že cyklista jedoucí po straně cyklostezky na ní nemůže najet. Nájezd je možný až po asi jednom kilometru jízdy po velmi frekventované cestě. Přitom úsek cyklostezky v lese je moc hezký.

Na závěr chci položit otázku. Když to někdo projektoval. Neviděl, co staví? Nebo to mělo někam navazovat a to se ještě nepostavilo? Nejhorší úvaha je ta, že to projektoval člověk, který na tom místě nikdy nebyl.





Cyklostezka Uherský Brod – Havřice

O této cyklostezce jsem věděl ze sdělovacích prostředků, ale neměl jsem bližší informace. Když jsem byl v Brodě na návštěvě v části, které se říká Nivnická, tak jsem se rozhodl, že pojedu jako by směrem na Vlčnov a pak do Havřic. Chtěl jsem se vyhnout hlavní cestě přes město. Abych tuto cyklostezku našel, tak jsem se musel zeptat. Je potřeba vjet do průmyslové zóny. Lidé z Brodu to tam znají jako „sklady Jednoty“. Já jsem tama několikrát jel přímo po břehu Olšavy. Předpokládal jsem, že tomu tak bude. Bylo to jen částečně, až za skladama se cyklostezka napojí na bývalou polní cestu do Havřic. V Havřicích vyjede cyklista před mostem. Pokud neví, že za ním po druhém břehu vede cyklostezka dál, tak ji nenajde.

Možná je tato cyklostezka moc nová a ještě nikdo nestihl udělat naváděcí šipky pro cykloturisty, aby se uměli vyhnout městu. V této chvíli bude dobře sloužit domácím cyklistům.





Cyklostezka po nábřeží v Uh. Hradišti

Na tuto cyklostezku jsem se již dříve díval z „Moravního mostu“, to byla ještě ve výstavbě. Moc mně chyběla při průjezdu Hradištěm. Po hlavní cestě nesmí cyklisté ve městě jezdit. Většinou jsem to řešil jízdou po chodníku. Zároveň se tímto vyřeší průjezd pod velmi frekventovanou silnicí. On už je tam další dobu podjezd zakončený velmi prudkými schody. Dnes to vidíte na obrázku číslo 5. Dříve jsem to fotil jako raritu, pro cyklisty s naloženými koly nepřekonatelnou. Dnes už je to vyřešeno. Stavbu této cyklostezky považuji za velmi přínosnou. Myslím si, že nevadí její poloha nízko na břehu řeky Moravy. Když se řeka rozleje, tak se bude jezdit městem. Nakonec na to stavitelé mysleli a na obrázku číslo 2 vidíte upozornění a závoru.




10.06.2012

Karel

sobota 9. června 2012

Dřevorubci


Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že v Liptále bude závod dřevorubců. Oficiální název je trošku jiný, ale to nám nevadí. Já jsem měl z TV představu, že jsou to obrovští chlapi s potetovaným tělem. Takoví siláci.
Ráno jsem vyjel s obavami, že zmoknu. Předpověď počasí nebyla dobrá. Zlínem jsem projel v pohodě. Přiznám se, že jsem nejel po cyklostezce, ale po silnici na druhém břehu. Do Slušovic po široké silnici jsem jel jako závodník. Až před Všeminou jsem měl nepříjemný zážitek. Je tam neobvykle široká cesta, tak jako do Slušovic. Asi pro pohodlné cestování vládních delegací. Proti mně jeli dva cyklisté a ty od rázu předjížděla dvě auta. K tomu se ještě přidal motorkář. Jel tak rychle, že musel ležet na nádrži. To všechno jsem proti sobě pozoroval. V podstatě tři vozidla vedle sebe. Ukecané cyklisty nepočítám. Ve Všemině jsem měl špatné svědomí. „Všeci slušní ludé šli z kostela, enom karel sa vozíl na kole.“ Naoplátku, oni tam snad všichni měli zaparkovaná auta.

Za dědinů se to začne zvedat a jede se táhlými zatáčkami do serpentin. Je to slušný kopec. Vyjel jsem jej v pohodě, ale na vrchu jsem si musel utřít pot z čela. Chvíli jsem se kochal výhledy na obě strany. Toto místo se jmenuje Sedlo Hranica 506 m.n.m. Otrokovice mají něco kolem 200 m.n.m.

Sjel jsem do vesnice a podle počtu zaparkovaných aut jsem našel místo konání. Uviděl jsem spoustu lidí. V té chvíli jsem si uvědomil, že nemám zámek. Takovým davem se s kolem nedalo projít. Naštěstí jsem ze zadní strany našel místo, které hlídal pořadatel a bylo tam hodně zaparkovaných kol. Svého miláčka jsem opustil a šel jsem do davu. Tak jsme se tlačili, že jedna slečna omylem zkusila, jak mám propocené kraťasy z přední strany. Ani jsem se nezlobil. Myslím si, že si tu ruku šla umyt. Byl jsem propocený jako solnička a k tomu smradlavý. Počasí bylo dusné jak před bouřkou. Chtěl jsem se dostat do první řady, ale nešlo to. Nakonec jsem fotil s fotoaparátem nad hlavou. Byl to pokus omyl. Pak jsem zkusil vylézt po boku na pódium. Podařilo se to a od té chvíle jsem občas udělal fotku, aniž by mně tam někdo strčil hlavu. Byl jsem tak daleko, že to můj fotoaparát dostatečně nepřiblížil. Viděl jsem řezání a sekání. Mě nejvíce zaujalo sekání. To je ta odvěká chlapská práce s pantokem v lese. Myslím si, že s mojí postavou bych ten špalek ani nepřesekal.

Mezi stovkami lidí mě to nebavilo a vyrazil jsem na kolo. První jsem se zastavil před zámečkem a vyfotil informace o malířovi Kobzáňovi. Když si ten obrázek zvětšíte, tak si něco o něm přečtete. Ve vesnici jsem vyfotil několik opravených chalup a vyrazil jsem do sedla. Z této strany je to krátké přímé stoupání a rychle jsem je vyjel. Ze sedla jsem sjel do Všeminy a pak směrem k rekreačnímu středisku. Zde jsem najel na horskou cestu. Zařadil jsem jedničku a s hlavou na řídítkách jsem šplhal nahoru. Z této strany je stoupání jednoduché a na několika místech je zhoupnutí, kde si cyklista odpočine. Na vrcholu před sjezdem jsem si sedl na cestu a posvačil. Kochal jsem se nádherným výhledem na hory. Po svačině jsem sjel do Trnavy a Slušovic. Ve Slušovicích jsem nabral směr na Hvozdnou. Toto stoupání se serpentinami miluji. Když jsem bydlel ve Zlíně, tak jsem sem často jezdil. Po překonání sedla následuje nádherné údolí s rybníky a pak zase výjezd. Potom kousek po hřebeni a byl jsem u větrného mlýna ve Štípě. Ten dobře znáte z mých obrázků v každém ročním období. Pak skok přes údolí a jsem u ZOO na Lešné. Ve Fryštáku jsem znejistěl, jestli stihnu projet trasu po suché zemi. Já jsem potřeboval projet několik kilometrů po polní cestě. Jinak by tato zkratka neměla smyl. Můj hlavní důvod tohoto činu byl v tom, abych se vyhnul nebezpečnému průjezdu Zlínem. Pokud by, zapršelo, tak by se mě obalila kola blátem a neprojel bych. Padaly kapky, ale vážně pršet nezačalo. Dokonce jsem to zvládl i za Sazovicemi. Tam už pršelo, tak že bylo vidět mokrou zem. Naštěstí mně v Otrokovicích na panelové cestě hliněný prach opadal. Domů jsem přijel suchý, ale důkladně propocený.

Ujel jsem 89 km, za počasí kdy nikdo nevěděl, kdy přijde slejvák.

03.06.2012

Karel



Pekařství Mařatice


Ahoj cykloturisti, dozvěděl jsem se o pekařství v Mařaticích a rozhodl jsem se zjistit, jak mají otevřeno. Vyjel jsem v sobotu před polednem a bylo mně jasné, že bude zavřeno. Na cestu jsem se vydal přes Napajedla a Topolnou. Použil jsem cyklotrasu, po které jsem dříve jezdil, než postavili cyklotrasu podél Baťova kanálu. Jede se zde po dlouhém panelovém úseku. Dobře si vzpomínám na svého bývalého spolupracovníka, jak na tomto úseku nadával. V Jarošově u pivovaru se najede na šotolinovou cestu podél Moravy. Do Mařatic se musí projet kolem bývalých kasáren.
Jak jsem předpokládal, tak bylo zavřeno. Já jsem měl v plánu podle počasí v Hradišti otočit a jet domů. Jenže počasí bylo hezké a já jsem se vydal na Velehrad. Stále bylo hezky a jel jsem k památníku na Salaši a nakonec i k památníku na Bunči. Cestou z Bunče jsem odbočil na cestu „Stará hradská“ a jel do Halenkovic ke svatým. Při fotografování u kapličky jsem v lese našel starý lak na vlasy. Je ještě z dob socialismu. Stál 19,- Kčs. Všimněte si, že cena byla na zboží přímo vytištěna. Nikdo ji v té době několik roků neměnil. Ceny byly stálé a pracující měli sociální jistoty. Z ekologického hlediska je tento obal nezničitelný. Já jsem jako kluk tento obal házel do ohně a čekal na výbuch. Bývalo toho spousta na skládce za vesnicí. Po prudkém sjezdu jsem jel do Spytihněvi a domů.

U paneláku mě čekalo překvapení. Do popelnice na elektroodpad vlezla bezdomovkyně a nemohla vylézt ven. Po chvilce přijela dvě hasičská auta. Dvě policejní auta a jedna sanitka. Nakonec ji zachránil autojeřáb. Chudáci záchranáři, když ji ušpiněnou museli vzít do sanitky. To se určitě musela udělat dezinfekce.

Ujel jsem 73 km, za podmračeného počasí. Ve sjezdu jsem použil bundu.

02.06.2012

Karel




Rozhledna Zdenička


Ahoj cykloturisti, minulý týden jsem vám psal o výletě do Zdounek a na zpáteční cestě jsem si v lese spletl cestu. Tak se stalo, že jsem nenašel kaštanovou alej. Později jsem se ještě od kamaráda dozvěděl, že jsem minul novou rozhlednu. Tak jsem se to dnes rozhodl napravit a opět jsem se tam vydal.
Vyjel jsem směrem do Kvasic. Během cesty jsem před sebou uviděl cyklistku, která jela velmi dobře na kole. Po chvilce námahy jsem ji dohnal a zjistil jsem, proč jede tak rychle. Ona měla v kole elektromotor. Cyklistka byla postavy nad 100 kg a já jsem se rozhodl za ní proti větru schovat. Bylo to perfektní, tak se vyvézt v závětří. To mně připomnělo, jak jsme v Brně trénovali za motorkou. Jenže to jsem byl mladší a jezdili jsme rychlostí 60 km/hod. Do mírného stoupání jela pomalu a já jsem ji ujel.

Před Kroměřížem jsem vymyslel novou zkratku. Jel jsem kousek po polní cestě a vyhnul jsem se městu. Také jsem se vyhnul hodně frekventované cestě do Zdounek. Jedná se o vedlejší cestu, která je hodně členitá a je na ní i 12% stoupání. V jednom místě jsem předjel hezkou blondýnku s klukem. Usmál jsem se na ní a ona to opětovala. V té chvíli jsem slyšel kluka, jak jí domlouvá, proč se usmívá. Asi to byl nějaký žárlivec. V Troubkách jsem vyjel doprostřed vesnice a vyjel serpentinami do Zdislavic.

Ve Zdislavicích je starý zámeček. Dalo by se napsat, že je zanedbaný. Jen v zahradě byla posečená tráva a díry v plotě ucpané větvemi. O tomto zámečku jsem již dříve psal. Narodila se zde paní Marie von Ebner Eschenbach. Psala pohádky a příběhy z vesnice. Je často srovnávána s Boženou Němcovou, ale ona psala německy. Do zahrady jsem se nedostal, ale myslím si, že tam sochy a altánek stále stojí. Kousek od zámku je kaplička. Při mojí poslední návštěvě měla novou střechu. Už nemá. Někdo ten plech potřeboval. Z vesnice jsem vyjel k posledním domkům u lesa. Je zde kaplička a studánka s lavičkami.

Podél lesa jsem jel k hájence. Jsou zde břízy a krásné modříny. U hájenky jsem si dal pozor, abych si vybral správnou cestu. Po chvilce jsem vjel do lesa a jel jsem starou alejí. Postupně se klesá do údolí a je to příjemná projížďka s výhledy do krajiny. Na zemi leží hodně šišek a musí se jet opatrně. Stačí jen málo a ležíte na zemi. Na okraji lesa je lavička se stolkem. Hezké romantické místo. Po chvilce klesání se přijede na křižovatku. Vlevo se jede po malém hřebení alejí dál. Bohužel zde někdo postavil sluneční elektrárnu a panely ohyzdí krásnou krajinu. Já jsem sjel dolů a zastavil se u zámečku v Hošticích. Tento zámeček vypadá udržovaný.

Cestou zpět do Troubek jsem si u jezírka dal svačinu. Dnes se mně čokoládový banánek neroztekl. K jídlu mně zpívaly žáby a o kousek dál řvali chlapi při fotbale. Po svačince jsem se vydal na kopec. Musel jsem jet na nejlehčí převod. Na hoře u rozhledny je hliněná cesta. Je hodně ujezděná. Lidé sem jezdí auty a na motorkách. Nechápu to, proč se ten kousek neprojdou pěšky. Rozhledna je hezky udělaná ze dřeva a rozhled do okolí je nádherný. Já jsem si vybral další moji trasu, abych se nevracel po stejné cestě. Na hřebeni byli letečtí modeláři a v ohradě se pásli koně. Mně se moc líbil rybník s hřebčínem v údolí. Rozhodl jsem se, že se sem brzo vrátím. Vyjedu ráno a projedu si velký okruh pro koně. Na internetových stránkách si můžete stáhnout mapu ve formátu PDF.


Ze Zdounek jsem si dal zase horskou etapu do Kostelan. Jel jsem domů stejně jako minulý týden. Já mám zdejší kopce moc rád. Domů jsem přijel až v 19 hod. Bylo to tím, že jsem vyjel po 14 hodině.

Ujel jsem 72 km, za hezkého počasí. Na závěr jsem si dal dlouhý rukáv.

27.05.2012

Karel




http://www.moravskehipostezky.cz/images/mapy/Mapa%20hipostezek%20-%20Hříběcí%20hory.pdf

Košíkářské muzeum

Ahoj cykloturisti, ráno jsem se díval na TV a byla tam reportáž o muzeu košíkářství v Morkovicích Slížanech. Tak a měl jsem cíl jasný. Jen jsem musel udělat velký úklid v paneláku a doma také.

Na cestu jsem vyrazil po 13 hodině a jel jsem s větrem do zad na Kroměříž. Na cyklostezce bylo dost turistů a já jsem jel stále přes 30 km/hod. Myslím si, že je to na hranici bezpečnosti. Někteří lidé vůbec nedokážou odhadnout, jak brzo se takto jedoucí cyklista přiblíží. Projel jsem městem a za květnou zahradou jsem vyjel z města. Tam už foukal vítr blbě a musel jsem chvílemi dřít.

První zastávku jsem udělal u pomníku amerického vojáka. Pak ještě ve Věžkách u výstaviště květin. Potom jsem vjel do města a u kostela našel muzeum. Paní byla moc ochotná, a když jsem ji sdělil, že jsem přijel na základě TV vysílání, tak byla šťastná. Po celou dobu se mě věnovala a všechno okomentovala. Já jsem si uvědomil, že ty věci většinou znám. Vyrůstal jsem na vesnici a hodně věcí bylo vyrobeno z proutí. Dokonce moje maminka měla proutěný košíček na parádu. Na fotce vidíte i košík na vojenskou munici. Za I. Světové války se to vyrábělo ve velkém.
Po prohlídce jsem vyrazil za město a brzo našel lesní cestu. Byla to nádherná projížďka do kopců. Měl jsem už hlad a vytáhl jsem Čokoládový banánek a oplatky. Čokoláda se roztekla a jak jsem byl ulepený, si umíte představit. Ruce jsem si utřel do ponožek a jel jsem dál. Po chvilce jsem našel kapličku se studánkou. Pak jsem dojel k hájovně a udělal jsem chybu. Špatně jsem si zapamatoval trasu a jel jsem jinam. Nakonec to dobře dopadlo a najel jsem na cestu, kterou dobře znám. Jezdívám po ní k větrným mlýnům. Zde jsem nabral směr do Zdounek. Ze Zdounek jsem si dal kopcovitou trasu do Kostelan. Po každém výjezdu existuje sladká odměna sjezd. Do Otrokovic jsem už dojel velmi snadno.
Ujel jsem 84 km, za slunečného počasí.

20.05.2012

Karel

Pekárna Přílepy

Ahoj cykloturisti, v Přílepech je již delší dobu otevřená pekárna. Já jsem se tam už dříve chystal vyrazit. Po přečtení článku v novinách jsem se rozhodl pro dnešní den. Podle předpovědi mělo odpoledne začít hodně pršet a já jsem musel vyjet tak, abych se vrátil domů suchý.
Cestu do pekárny jsem zvolil terénem. Je velké sucho a polní cesty jsou pevné. Byl jsem spokojený jak hezky jedu přírodou až do chvíle než jsem jel po drtí sypané cestě. Proti sobě jsem uviděl jet auto. Kolem něj byl mrak prachu a kamení. Když se přiblížil, tak jsem na něj mával, ať zpomalí. Ani náhodou. Jel jako hovado. Vůbec nepřemýšlel nad tím, že na cestě z kamení může začít tancovat. Já jsem jen stačil zavřít oči a jel jsem poslepu. Přitom jsem dostával rány od odlétávajícího kamení. Dobře to dopadlo. Nic se mně nestalo. Tak si myslím, že můžu klidně jezdit po jakékoliv cestě u nás. Debila za volantem potkám kdekoliv. Myslet si, že si vybírám bezpečné cesty je hloupost.

K Přílepům jsem se blížil před jedenáctou hodinou a proti mně se stále zvětšovaly černé mraky. Před pekařstvím už začalo lehce poprchat a zvedl se vítr.

V pekařství bylo dobře a voněly tam sladkosti. Paní byla moc ochotná a představila mně celý sortiment zboží. Já jsem si vybral sladký rohlík s čokoládou a vanilkou, prý je to vhodné ke kávě. No a přímo pro sebe jsem si vzal slaný Preclík. V pekárně je opravdu vidět na pracoviště, tak jak se píše v novinách. Mají zde i nějaké starší věci. Pokladnu nebo porcelánové sošky.

Nákup jsem zabalil do igelitu a vyrazil k zámku. Zámek znáte z festivalu Přílepské békal. Letos se bude opět konat. Pršelo jen lehce a já jsem stihl neušpiněný od bláta přejet po polní cestě do Martinic. Zde už byl asfalt mokrý a byl jsem rád, že jedu po pevném podkladě. Napřed to vypadalo, že si užiji hrozné bouřky, ale vítr to zahnal pryč. Domů jsem dojel v pohodě a lehce začalo pršet až před jednou hodinou. Nebylo to nic hrozného, jak nás strašili v TV.

Ujel jsem 38 km, pod mrakem a trošku déšť.

http://www.pekarnaprilepy.eu

12.5.2012

Karel










Věrovany

Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl zajet na poutní místo Dub n/Moravou. Napřed jsem se, ale podíval na mapu a zjistil jsem, že ve Věrovanech je vodní mlýn a kaple malovaná Jožkou Úprkou.

Vyjel jsem před polednem a kousek za domem jsem si oblékl šusťákovou bundu. Bylo opravdu chladno. Jel jsem podél řeky Moravy do Kroměříže. Na cyklostezce hodně foukalo a těšil jsem se, až pojedu domů po větru. V Kroměříži jsem vyfotil dva kajakáře pod mostem. Jeden, se zrovna převrátil. V Chropyni na prostředku křižovatky stál velký kamión a hledal bránu do Fatry. Řič byl snad nějaký Maďar, nic jsem mu nerozuměl. Já jsem nevěděl kde ta brána je. On však pochopil, že má jet za mnou. Já jsem jel vedlejší uličkou a kamión za mnou. Měl jsem z toho hrozný pocit, když jsem si uvědomil, že řidič mně věří. Jak jsem si oddechl, když jsem při výjezdu na cestu uviděl ukazatel do Fatry. Ukázal jsem mu jej a spadl mně kámen ze srdce. Kdoví jak dlouho by za mnou jel, než by pochopil, že nic nevím.

Na cestu za Tovačovem jsem se moc těšil. Jede se mezi rybníky a já to tam mám moc rád. Také alej na břehu je moc hezká. V létě je v ní příjemný chládek k posezení na lavičkách. Já jsem se zde zastavil i při zpáteční cestě a vyslechl rozhovor dvou důchodců. Jeden byl mladší a druhý říkal, že je mu 83 roků. Měl staré kolo Favorit. Napřed si vykládali o tom, jaké kopce kdo z nich u nás zdolal a pak přišel závěr. Zkušenost staršího. Řekl, že po 80 roce už to jezdění na kole není takové, jak bývalo dříve. V duchu jsem si přál, abych to mohl, také jednou říct. Byl to takový drobný štíhlý pán.

Ve Věrovanech jsem našel Kapličku a později i vodní mlýn. Historii si přečtete na prvním obrázku. Pak jsem jel do Dubu. Na mapě jsem si našel, že je tam kaplička s léčivou vodou. To co jsem našel jsem nečekal. Kaplička u cesty a s nečitelným nápisem. Snad tam bylo napsáno, že ta voda není ani pitná. Štítek byl rezavý. Po tomto objevu jsem se vydal do kostela. Zde jsem si vzal hodně vzdělávacího materiálu, pohlednice a historické podklady. Kostel je známým poutním místem a neblaze se proslavil vraždou kněze. Zabil jej zde bezdomovec. U kostelního plotu jsem si na sluníčku dal svačinu. Slunce se zde krásně opíralo o zeď a já jsem se konečně prohřál. Domů jsem vyrazil posilněný CoCaColou a rýžovým oplatkem s čokoládou. Domů jsem jel po stejné trase a měl jsem většinou vítr do zad.

Ujel jsem 100 km, ve studeném větru se sluníčkem. Stále jsem udržoval rychlost otáčení nohou nad 100 ot/min.

Při předjíždění jsem točil 120.

08.05.2012

Karel

Chřibská 50 - 2012

Ahoj cykloturisti, rok nám utekl a máme zde první závod horských kol. Počasí je zachmuřené, ale pršet nebude. Vydávám se z Otrokovic přes Moravu do Bělova. Na fotce můžete vidět přípravu stavby plavební komory. Byla dlouhé roky pod hlínou a teď se ji rozhodli obnovit. Pokud to udělají, tak bude asi celá Morava splavná. Do Chřibů jsem stoupal po loukách a fotil jarní přírodu. S mým ježděním to není už takové jako dřív. Ve stoupání na Bunč mě předjela holka na silničním kole. Vůbec mně nedala šanci se svézt. Projela kolem jako nůž máslem.

Já jsem se první zastavil na sjezdu přes cestu. Chvíli jsme čekali na první závodníky a obloha se zatáhla. Prudce se ochladilo, zvedl se vítr a začalo lehce pršet. Naštěstí tento mrak přešel a bylo zase sucho. Letošní rok je suchá zem a cyklisté to měli v terénu velmi rychlé. Po chvilce jsem se vydal k občerstvovací stanici na Bunči. Zde bylo několik diváků a hlavně hodně neukázněných řidičů, kteří se snažili projet křižovatkou. Dokonce jsem viděl auto, které vjelo do křižovatky a zastavilo. Ze všech stran jej objížděli závodníci. Řidič nevěděl, jak se má zachovat. Udělal dobře, že zůstal stát. Závodníci to vyřešili sami. Na občerstvovací stanici se zastavili jen někteří cyklisté. Bylo zde bohaté občerstvení a paní se o závodníky velmi dobře staraly. Občerstvovací stanice byla velmi dobře vybavená a musím je za jejich činnost pochválit.

Opravdu pečovali o cyklisty dobře. Po průjezdu jsem se vrátil směrem na Kostelany a jel jsem se podívat na letecké modeláře v Halenkovicích. Našel jsem zde jen jedno letadlo. Byl velmi silný ledový vítr a nemělo smysl létat. Minulý rok zde bylo hodně přes sto účastníků. Domů jsem jel proti větru a těšil jsem se do tepla. Zateplují nám panelák a já mám z venku zadělaná okna igelitem. Tak žiji doma jako v černé díře. Ani vyvětrat nemůžu. Ujeto 46 km, za chladného větrného počasí.

14.04.2012

Karel