Indoor cyklistický závod na trenažérech TACX vyhodnocení

Více fotek zde

Dne 13.3.2011 proběhl v Napajedlech pravděpodobně první indoor cyklistický závod na cyklo trenažérech TACX na území České republiky. Spolupořadateli závody byla prodejna jízdních kol EURO BIKE s.r.o. Otrokovice, prodejce trenažérů TACX a spinningové a fitness zařízení Fitcentrum Napajedla. EURO BIKE byl dodavatelem 3 ks trenažerů TACX I Magic, výpočetní techniky a potřebného SW TACX pro propojení jednotlivých trenažerů mezi sebou. Fitcentrum Napajedla poskytlo prostory, dataprojektor, ozvučení a také zajistilo pohár a ceny pro vítěze a organizovalo také přihlášky závodníků. Zde měl největší podíl na organizaci pan Vycudulík, který je majitelem fitcentra a je velmi nakloněn podobným aktivitám.

Zařazení devíti účastníků do tří rozjížděk po třech bylo stanoveno na základě losování . K rozjížďkám byla vybrána virtuální trasa Apollo course v délce 20,4 km. Jak už bylo řečeno závodilo se na trenažérech TACX I-magic a každý účastník pak závodil na svém vlastním silničním kole, což je velká výhoda oproti jiným indoor cyklistickým aktivitám. Všechny rozjížďky byly dramatické, nejvíce pak rozjížďka č. 2, v níž prakticky po celou trasu spolu tvrdě soupeřili věkově nejstarší a nejmladší účastník Pavel Červenka (41 let ) a Wojta Konečný (17 let ) a neustále se střídali ve vedení. Vítězství v této rozjížďce a také nejlepší čas ze všech rozjížděk dosáhl Pavel Červenka časem 30 min 14 s a Wojta za ním nakonec zaostal o 9 s časem 30 min 23 s. Dramatická byla také třetí rozjížďka, ve které startoval i český representant v triathonu a účastník několika IROMANŮ na Havaji Petr Vabroušek. Až do konce nebylo zcela jasné, zda pokoří doposud nejlepší čas Pavla Červenky, což se mu ale nepodařilo, když za ním zaostal o 6 s časem . Tito tři jmenovaní se tak utkali i ve finále do kterého postupovali tři s nejlepšími časy z rozjížděk. Černý Petr tak vyšel na Petra Kohoutka juniora, jenž dosáhl času 31 min.39 s, ale jak přiznal, měl toho dost již po té rozjížďce a byl tak docela rád, že již nepostoupil.

Na tři účastníky s nejlepšími časy z rozjížděk tak čekal finální závod na virtuální trase Herakles s délkou 28 km. Z počátku jeli všichni jezdci hodně vyrovnaně a tak mohli závodníci i přihlížející diváci sledovat na plátně, kam byl pomocí diaprojektoru přenášen signál z řídícího počítače , cyklisty jedoucí ve vzorném háku za sebou. Po cca 4 km se však oddělil Petr Vabroušek, za ním pak jel Wojta Konečný a pole uzavíral Pavel Červenka. Takové bylo nakonec i pořadí v cíli. Druhý Wojta Konečný ztratil na vítěze 1 min. a 49 s a třetí Pavel Červenka pak o rovné 4 min.

Všichni závodníci se shodli na tom, že celé klání bylo pro ně velmi zajímavým a hodně ostrým testem výkonnosti před začátkem sezony (o tom svědčily skutečné kaluže potu pod jezdci) a spokojeni ba nadšeni byli i diváci, kteří měli možnost na vlastní oči sledovat práci cyklistů a zejména Petra Vabrouška v reálu, což se jim na skutečné silnici nikdy nemůže takto zblízka podařit. Velkým překvapením je výkon bajkera Wojty Konečného, jemuž ještě není 18 let, ale dokázal mimořádnou výkonnost v tomto objektivním testu ve srovnání s mnohem staršími jezdci. Obdiv také zaslouží i jediná zástupkyně ženského pohlaví v soutěži, pro niž to byla vůbec první jízda na silničním kole a dosažený čas nebyl vůbec špatný.

Vzhledem k úspěšné premiéře indoor závodu se uvažují organizátoři uspořádat v následující zimní přestávce celou sérii podobných závodů, která by pak vyvrcholila finálním kláním za účasti nejlepších. Takže je na co se těšit.

pořadí	závodník	rozjžďka 20,4 km     čas (min.)	finále 28,0 km čas (min.)
1.	Vabroušek	30:20	40:07
2	Konečný	30:23	41:56
3	Červenka	30:14	44:07
4	Kohoutek	31:09	x
5	Doleschal	33:13	x
6	Bittner	34:50	x
7	Pospíchal	35:52	x
8	Fišer	36:10	x
9	Václavíková	50:55	x

Chropyně pramen

Ahoj cykloturisti, krásné počasí se drží a já vyrážím do Chropyně. Jedu po nové cyklostezce podél Moravy. Nová je jen papírově. Je rozjezděná lesními stroji a na mnoha místech se opravuje. Mám vítr do zad a jedu hodně rychle. Skoro nemusím šlapat. Sluníčko krásně svítí a já se dobře potím. Asi jsem se hodně oblekl. Na začátku Chropyně fotím kozu u jezera. Asi si je toho vědomá a staví se mně do různých pozic. Prostě jako ženská při focení aktů. Nad jezerem létá hodně ptáků a na břehu je pohoda. Dokonce nacházím na keři červené plody. Nechápu, jak to mohlo vydržet tak těžkou zimu. Po průjezdu zámeckou zahradou se vydávám k pramenu. Zatím o něm nic nevím, ale zkusím to hledat na Internetu.

Tak a od teď začíná peklo. Měním směr jízdy a začínám bojovat s větrem. Jedu do Kojetína. Na výjezdu je to přímo proti větru. Chtěl jsem vyfotit, jak dopadnou vybydlené domy od nepřizpůsobivých obyvatel, ale nemám odvahu. V tak silném větru bych neujel. Udělám pro vás fotky příště.

Podjíždím novou dálnici do Brna. Jedu do táhlého kopce proti větru. Je to krásné, že jedu po úplně nové cestě. Jen za kopcem se zase změní v úzkou cestičku. Myslím si, že mě zde ani žádné auto nepředjelo. Jen na vrcholu potkávám holky na koních. Fotografuji je a nestíhám udělat fotku, když se vydají tryskem přes pole. Zastávka je kamufláž, já už nemůžu a musím si ve větru odpočinout. Také si dávám zimní rukavice. Vítr je studený. Dále pokračuji kopcovitou krajinou a zastavuji se u památníku obětem světové války. Překonávám několik údolí a nakonec se rozhoduji pro vrchařskou prémii. Dám si na závěr proti větru stoupání do Kostelan. Jak vidíte na obrázku, tak je to prudký kopec a síla větru jej znásobuje. Pomalu ztrácím síly a občas jedu bez vnímáni trasy. Prostě musím vyjet nahoru a sjet do Otrokovic. Vítr je velmi silný a občas mám pocit, že by bylo bezpečnější jít pěšky než se nechat shodit na zem. Je to dáno tím, že jedu po otevřeném hřebenu. Nakonec vjedu za Kostelanama do lesa a začnu klesat. Přesto si v Otrokovicích ve větru prožívám krizi a uvažuji, že půjdu vedle kola pěšky domů. Dokonce nemám sílu se na křižovatce rozjet proti větru. Energeticky jsem se dostal úplně na dno. Je to asi tím, že jsem si v pátek nekoupil chleba a jím jen rýžová kolečka se sýrem. Přes víkend obědy nedělám. Už se těším do práce, jak se v jídelně najím. Paní kuchařka si myslí, že v Eurestu dobře vaří, když vracím vylízaný talířek.

Ujel jsem 70 km a na závěr ve velmi silném větru.

13.03.2011

Karel

Koštování klobás Machová

Ahoj cykloturisti, v obci Machová dobrovolní hasiči uspořádali koštování klobás. Už jsem se této akce účastnil asi při prvním ročníku a poslal jsem vám fotky. Dnes jsem se zase vydal koštovat klobásy.

Tento týden klesla teplota až na -8C, ale dnešek byl něco jiného. Od rána svítilo sluníčko a teplota se vyšplhala na +15C. Já jsem vyjel z Otrokovic s větrem do zad a do vesnice jsem přijel úplně v pohodě. Přitom do Machové se musí dvakrát vystoupat na kopec. V sále mě přivítali hasiči a dostal jsem hlasovací lístek. Pak už jen probíhalo koštování klobás. K tomu se přikusoval sýr a chleba. Nebylo tam hodně lidí a mohl jsem v klidu vyzkoušet klobásky. Nakonec jsem ocenil klobásku, která byla velmi jemná. Neprojevovala se žádným výrazným kořením. Většina lidí naopak preferuje ostré klobásy. Na fotce vidíte pohár pro vítěze a strom, na kterém rostou klobásy.

Po koštování jsem byl příjemně naladěn a s větrem do zad jsem se vydal směrem Holešov. Vítr byl velmi silný a dokonce jsem na rovině dosáhl rychlosti 55 km/hod. Litoval jsem cyklisty, které jsem potkával. Bylo vidět, jak dřeli. Před Holešovem jsem najel na cyklotrasu a dojel jsem do Hulína. Zde je všechno jinak. Výstavba dálničního přivaděče všechno změnila. Původní krajina zůstane již jen ve vzpomínkách. Z Hulína jsem se vydal po cyklotrase do Kroměříže. Je hodně členitá a myslím si, že cizí člověk by na ní občas i přejel odbočku. Naše značení cyklotras stále zaostává za Rakouskem a Německem. Hodně na to má vliv i chování vandalů. Z Kroměříže jsem jel domů proti silném větru. Dokonce jsem si oblékl šusťákovou bundu.

Ujel jsem 49 km za slunečného počasí v silném větru. Na závěr musím pochválit hasiče za podařenou akci.

12.03.2011

Karel

Zelený led lom Kurovice

Ahoj cykloturisti, venku je přes okno krásný slunečný den a já se vydávám do kamenolomu v Kurovicích. Naposledy jsem vám posílal fotky z tohoto místa, když bylo žhavé léto.

http://partasvih.blogspot.com/2010/07/lom-kurovice.html

Dnes je tak silný ledový vítr, že místy jedu rychlostí 12 km/hod. Nejhorší byl vítr nahoře nad kamenolomem. To jsem si zvedl i límec. Zato dole u jezera bylo moc dobře. Vítr tam nefoukal a sluníčko nádherně hřálo. Tak jsem si ohřál i zmrzlé prsty na rukou. Domů jsem jel s větrem do zad a nemusel jsem ani šlapat.

Ujeto 22 km v ledovém větru.

06.03.2011

Karel

Odpružená vidlice

Ahoj cykloturisti, koupil jsem si na cyklokrosové kolo odpruženou vidlici. Budu si šetřit ruce na našich děravých cestách a zároveň si zvýším výšku řídítek. Rozhodl jsem se pro vidlici RST Bontrager. Mně se na ní líbí, že má pružení v ose a já si budu moci na vidlici upevnit přední nosič na tašky.

Dnes krásně svítilo sluníčko, ale byl ledový vítr. Teplota byla 2C. Já jsem však potřeboval suché silnice a to se mně splnilo. Vyjel jsem si k Záhlinickým rybníkům. Z Otrokovic jsem jel po hlavní silnici směrem na Přerov a v Tlumačově jsem sjel na vedlejší cestu. Teď už jezdím po hlavní silnici. Většina provozu se odstěhovala na dálniční přivaděč. Je jen škoda, že je to placený úsek a někteří řidiči tama nejezdí. Bylo by to pro nás cyklisty bezpečnější. Během cesty jsem se nevyhýbal děrám v silnici abych vyzkoušel vidlici. Mám z pružení dobrý pocit, ale je to dělané pro větší nerovnosti a při větší rychlosti. Nejvíce se mně to osvědčilo na vyfrézovaném asfaltě.

U Záhlinických rybníku jsem se zastavil a fotil jsem měsíc nad vrbami. Pak mě zaujal led na rybnících, ale ten jsem nedokázal ve slunečním svitu nafotit. Na fotce vidíte jen, jak daleko led od břehu ještě zůstal. Bobri si vybrali velký strom a brzo jej asi podrazí. V oboře si letos bruslaři nezajezdí. Probíhá zde těžba dřeva a za mokra to bude pohroma i pro cyklisty. Krásný hladký asfalt se změnil v lesní cestu. Nedá se nic dělat, v oboře jsme hosté a majitelem lesáci. Měl jsem i zajímavý zážitek s cyklistkou. Z dálky vypadala jako naha černoška na kole. Ona však měla na sobě cyklisticků kombinézu. Snad to bylo z nějakého materiálu Windstoper. Určitě měla pod tím jednu vrstvu z Moiry nebo Craftu. Jinak by zmrzla. Neumím si u holky představit při 0C jak provede WC potřebu. Mám na mysli propocená záda a najednou na ně pustí ledový vzduch. Zřejmě se počítá s krátkým tréninkem na jednu hodinu při vysoké zátěži. Zato já jsem měl obyčejné tretry a trošku mně promrzly nohy.

Ještě se zmíním o včerejší cestě do práce. Ráno mě probudil déšť bušící na římse a na digitálním teploměru jsem uviděl -0C. Bylo jasné, že to bude venku klouzačka. Už na prvním přechodě pro chodce jsem viděl pána, jak vyhodil kopyta do vzduchu na bílé zebře. O chvíli dál jsem jeho akrobatický výkon zopakoval já. Šel jsem po chodníku do pekařství. Koupil jsem si chleba a raději jsem jel dál na kole. Musím pochválit řidiče v autech. Nenašel se žádný blázen, který by jel rychle.

Na poslední fotce je vidět oprava hospody v Kroměříži. Trošku to připomíná hradní věž. V létě se zde dá posedět na dvoře.

Ujel jsem 39 km. Slunečné počasí se studeným větrem. Kvality vidlice po tak málo kilometrech nemohu vyhodnotit.

12.02.2011

Karel