neděle 28. června 2009

Nedokonceny vylet

Ahoj cykloturisti, už delší dobu se těším na výroční oheň V Čermné ve Slezsku. Sleduji počasí a vypadá to špatně. Dokonce jsou v okolí záplavy. Moc rád bych jel a pořád sleduji Internet, jak se vyvine počasí. Nakonec se v sobotu ráno rozhodnu, že pojedu. Mračna by měla podle předpovědi jít kolem východní hranice Moravy.
Vyjíždím na Holešov a brzo mám první problém. Za Martinicemi je cesta přebagrovaná do hloubky dva metry. Staví se zde nový most přes potok. Stavební dělníci si zde dali desku na přecházení, ale to mně s naloženým kolem nevyhovuje. Musel bych zdělat tašky a spací pytel z nosiče. Nakonec mně nějaký starší pán s kolem poradí, že kousek v poli je přejezd pro traktory. Objíždím to a stejně to není lehké. Musím kolo přetáhnout přes bažinu. Konečně jedu na Holešov. Proti sobě potkávám naloženou cyklistku s přívěsným vozíčkem. Říkám ji, že zde neprojede a radím, jak může překonat překážku, když odpojí vozík. Ona má ve vozíku děcko. Ona se přesto rozhodne pokračovat a jede dál. Já se za Holešovem vydávám k Bystřici a začínám sbírat první dešťové kapky. Hrozně černá mračna se ženou podél kopců od Hostýna. To odpovídá předpovědi počasí a já jedu dál. Za Bystřicí občas trošku zmoknu, ale je to v pohodě. Cesta je mokrá, ale déšť míří na jih.
Hodně se obávám, jestli přejedu řeku Bečvu do Hranic. Na mostě zjišťuji, že voda již opadla, ale na oplátku se spouští lehký deštík. Přesto jedu dál. Ve městě vidím části domů, které zaplavila Bečva, ale i divoký potok který vystoupil z hlubokého kamenného koryta. Lidé všude uklízejí naplavené věci do kontejnerů. Je vidět, že jsou nešťastní. Projíždím kolem židovské basiliky po cyklotrase. Za viaduktem jedu podél potoka, který napáchal tolik škod. Místy je dobře vymletý. U dálničního přejezdu vychází slunce a já se sluním a svačím. Ve chvilce přijde mrak a skropí mě dávkou vody. Pokračuji dále a dostávám se do části, kde povodeň zaplavila cyklotrasu. Musím se dostat na lavičku a přes potok. Tlačím kolo blátem nějakému pánovi po zahradě. Pozdravím jej a on velmi smutně odpoví. Úplně jsem cítil jak je ten člověk nešťastný. Všechno se to na mne přeneslo. Už tam má bagr a ten uklízí velké naplaveniny.
Tak a teď už mám před sebou několikakilometrové stoupání do výšky 560 m.n.m. Napřed se ještě zastavím u romantického jezera v kamenolomu Olšovec. V lese teče voda po cestě a já jedu jako v potoku. Aspoň si umyji pláště od bláta. Nohy mám také jako čuník. Špatné je, že občas proletí auto a udělá spršku. Na kopci v Partutovicích se jdu podívat na větrný mlýn. Mají zde pěkné vyřezávané věci. Začíná mně být zima. Je to tím, že jsem propocený vyšlapal na otevřený hřeben a fouká zde studený vítr. Po prohlídce se vydávám dál a začíná pršet. Napřed si myslím, že to přejde jako pokaždé. Mýlil jsem se. Ve chvíli jsem mokrý a oblékám si pláštěnku na mokrý dres. Za hlavní cestou na Potštát je větrná elektrárna. Je špatně vidět v dešti. Déšť je stále silnější a já se na začátku obce Spálov rozhoduji zabydlet v autobusové zastávce. Je dobře udělaná. Má vchod a lze se schovat před přímým deštěm a větrem. Od pána v protějším domku si beru dva litry vody. On pořád běhá s károu a vyváží sudy plné vody z domku. Asi mu někam teče. Já se snažím svléknout přilepené mokré šaty a také se začínám klepat zimou. Brzo jsem se převlékl a uvařil čaj. To už je dobré. Teď rozkládám věci na lavičku, aby se na zítřek usušily. Sedím v lavičce a čekám, až přijde večer. Jsem unavený. Celou cestu jsem jel proti silnému větru a do kopce. Nechci si lehnout dříve, než bude tma. Déšť a vítr se postaraly, že obloha se brzo zatáhla. Uléhám a myslím na kamarády u ohně. Trošku ve mně vrtá červíček, že jsem to měl dojet. Na druhou stranu, na místě konání je jen les a já bych nemohl v suchu převléci a další problém. Musel bych vyvléci kolo po blátivé lesní cestě na osadu. Navíc nemám stan. Jenom igelit.
Noc prožívám jako nějaký bezdomovec. Lavička je tvrdá a krátká. Stále hledám polohu, jak se složit abych mohl trošku ležet. Přesto usínám a občas se probouzím, když poryv větru začne mlátit větvemi stromů. Přemýšlím nad tím, jestli zítra bude možné při takovém dešti přejet Bečvu. Za svítání vstávám a vidím, že stále prší. Navíc je mlha. Měl jsem v plánu pokračovat dál na sever, ale tak se rozhoduji jet domů. Vařím si z poslední vody čaj a snídám oplatky. Na rybičky ani Majku nemá chuť. Včera večer se mně Majka s teplým čajem znechutila. Oblékám si mokré věci a něco beru i ze suchých šatů v kterých jsem spal. Kdo si ráno v chladnu neoblékal mokré šaty, nepochopí moje pocity.
Vyrážím do deště a mlhy. Naštěstí mám žlutou pláštěnku a je mě vidět. Stejně tu nic nejezdí. Jen občas koňské povozy. Projíždím kolem větrné elektrány. Není v mlze vidět a jen slyším zvuk od rotorů. Po překonání kopce do Partutovic mám před sebou dlouhý sjezd do Hranic. Musím jet opatrně, na cestě je zimní štěrk a teče voda jako v potoku. Když vyjedu z lesa v první vesnici, tak cesta je suchá. Začínám litovat, že jsem nezkusil dokončit můj plán. Ono asi stačilo klesnout o několik stovek metrů do údolí. Nikde se nezastavuji a projíždím hranicemi a nabírám směr na Bystřici. Kolem sebe vidím hrozné dešťové mraky. Snad jim ujedu. Za Holešovem se rozhoduji pro jinou cestu. Vím, že se tam také staví, ale před týdnem to šlo projet. Chyba, oni zde vybagrovali mimoúrovňovou křižovatku. Sjíždím s kolem do koryta a pak ho tlačím do výšky asi tři metry. Nakonec jsem na poli a jdu k cestě do Tlumačova. V této chvíli je jasné, že cyklista nemá slušnou možnost jak se dostat do Holešova. Další cyklotrasa je také překopaná a tak jedu po hlavní cestě. Domů dojíždím hladný a žíznivý. Od rána jsem nic neměl. Zvládl jsem to zajet jedním vrzem. Podívám se z okna a venku prší. To jsem měl i trošku štěstí. Snad to příští rok vyjde a já uvidím kamarády u táborového ohně. Zase se mám na co těšit.

Celkem jsem ujel 142 km většinu v dešti.
28.06.2009


pátek 26. června 2009

Kopec nad Kromerizem

Ahoj cykloturisti, počasí je stále divné a já se nomohu vydat na dalekou cestu. Na severu Moravy nás trápí těžké záplavy. Na moji minulou informaci reagovalo několik zájemců o vojenskou rozhlednu a tak přináším více fotografií. Ona už tu asi dlouho stát nebude, když ji budou lidé ničit.

Na kopci nad Kroměřížem se nachází vojenská rozhledna a o kousek dále je Těšanská lípa.
Fotografie Těšanského větrného mlýna jsem posílal již dříve.

Ujeto 37 km.

26.06.2009


pátek 19. června 2009

Orechovka

Ahoj cykloturisti, dnešní ráno jsem byl v pět hodin probuzen dešťovými kapkami na okno. V první chvíli jsem dostal strach, že z mého dnešního výletu nic nebude. Mám volný pátek a chtěl jsem se projet na kole. Proto jsem zapnul počítač a zjistil jsem, že venku neprší. Čemu se dá dnes věřit. Navíc pro mne byla směrodatná informace, že bouřka přijde až ve 14 hodin. Tak jsem si zajel do pekařství na čerstvý chleba z Bojkovic a posnídal jsem.
Na cestu vyrážím přes Napajedla do Včelar. Vyhýbám se frekventované cestě do Bílovic. Pak jedu na kopec do Mistřic a dále na vrchol až nad Hradčovice. Ve vzduchu je cítit vlhkost a teplo. Přímo je dusno. Myslím si, že za těchto podmínek by nemocný člověk kopec nevyjel. Zkouším dělat fotku k Buchlovu a na Velkou Javořinu. Na obloze jsou těžká mračna a v dálce opar. Nic moc. Dole za Hradčovicemi fotím stromovou alej. Je zde úplný klid. Klidně jsem mohl stát i na prostředku cesty. Vzpomínáte na časy, kdy tu vedla hlavní cesta do Brna? To byl jiný provoz. Ve Vlčnově jsem byl příjemně překvapen, přes celou vesnici vede nová asfaltová cesta. Dříve tu byla hrozná kostkovice. Byla tak hrozná, že jsem sem jezdil testovat seřízení kola. Za Hlukem jsem se první zastavil kousek od místa, kde se testují letecké přístroje. Pak jsem přijel ke krásně opravené kapličce a kempinku.
Tak a teď jsem měl před sebou lepší činnost a to koupit si Ořechovku. Už je vám to jasné jsem ve vesnici Boršice u Blatnice. Kousíček vyšlapu na kopec a stojím před firmou. Všechno je zavřené a zkouším zvonit na různé zvonky a ono nic. Nikdo bránu neotvírá. Nakonec slyším ze dvora hlas dětí a jdu nahlédnout přes plot. Je tam s nimi mladá maminka a ta mě zve dovnitř. Vysvětluje, že všichni odjeli na služební cestu a tak nakupujeme spolu. Firma sídlí v pěkném domě a nikoho by nenapadlo, že stojí před malým lihovarem. I vnitřek firmy je pěkně upraven a všude je čisto. Je to dobrý nápad využít firemní budovu i pro bydlení. Občas takové firmy vidím při svých zahraničních cestách. Paní byla moc hodná a dobře mně to zabalila. Trošku jsme i pokecali o životě a zdejším kraji. Nakonec pocházím z této oblasti také.
Dobroty /léčivo/ mám naložené a šlapu na kopec nad vesnici. Dobře vím, že budu odměněn dlouhým sjezdem až do Blatnice pod Sv. Antonínkem. Před nájezdem do slušného kopce se zastavuji udělat fotky u vinných sklepů. Jak na potvoru jede na kopec traktor a já nemám takovou rychlost abych jej předjel, tak musím jet kousek za ním. Před vrcholem raději zastavuji a dělám fotku na vinohrady a okolní kopce.
Když jsem při jel ke kostelu, tak jsem měl štěstí na pána, který zde koná službu a mohl jsem si koupit pohlednice a brožurku s historií tohoto poutního místa. Pán je moc ochotný a nechává mě prohlédnout kostel. Pasuje nám řeč a dozvídám se o knížce, kterou bych si mohl přečíst. Já občas čtu životopisy lidí v románovém ztvárnění. Nakonec víte, jak jsem minulý rok jel na kole do Švýcarska do Lucernu. Podívat se na místo, o kterém jsem četl v knížce. Venku už dnes podruhé začíná pršet, ale po chvilce to přestává a já musím opatrně sjet po mokré cestě do údolí.
Než vyjedu, tak na vrchol přijde tlačící cyklista. Slovo dalo slovo a jedeme spolu. On byl koupit víno v Blatnici. Je s kamarády na rybářských závodech v Ostrožské. Má blbé tašky a ony se mu stáčejí s nákladem do špic. Jedeme pomalu a kecáme o životě. On zná mého kamaráda z Tiché - Knébla cyklocestovatele. Možná, jste četli jeho knížku, jak putoval s kamarádkou na kole do Afganistánu. Jedeme spolu až do Ostrožské a on se ještě zastavuje v řeznictví, má hodně úkolů jak zajistit své kamarády aby neumřeli hlady. Stejně by se mnou nejel kolem štěrkoviště. Kamarádi mu slíbili, že mu přijedou naproti s lodičků.
Já vyrážím sám kolem štěrkoviště a ani by, jste nevěřili, že se zde dnes nikdo neopaluje. Dokonce ani nudisti. Po chvilce doháním skupinku turistů a volám, aby mě pustili projet. Říkám, že nebrzdím a každého přejedu. Na to reaguje slečna hodně nad 100 kg, ať si ji zkusím přejet, jak to dopadne. Raději peláším pryč. Stejně už začíná lehce pršet. Naštěstí v Kostelanech neprší a já jedu jako král po nové cyklostezce do Starého Města. Podél Baťova kanálu je to pohoda a dokonce najíždím na nový asfaltový úsek do Spytihněvi. Jen je škoda, že se spustil pořádný déšť a já nestíhám obléci pláštěnku. Byl to problém dostat mokré ruky do gumové pláštěnky. Ona se na mě přilepila a já jsem moknul. Nakonec jsem zvítězil nad pláštěnkou a jel jsem v dešti až domů. Jen je škoda, že ještě neudělali cyklostezku k Pahrbku. Tak jsem musel nakonec na hlavní cestu. Je pátek a řidiči kamiónů jezdí jako blázni. Navíc kolem sebe stříkají vodu na všechny strany. Domů jsem přijel v pořádku a brzo přišla na návštěvu i maminka. Dal jsem ji okoštovat Ořechovku a ona chtěla za chvíli znovu, že je dobrá. To už jsem dělal drahoty, ať mně to nevypije. Ona neví, že mám pro ni jednu láhev schovanou k narozeninám.

Ujel jsem 90 km v dusném počasí a nakonec jsem i důkladně zmokl. Průměrná rychlost 20 km/hod.

http://www.zufanek.cz/

http://www.camping-babihora.com/index-cz.htm

19.06.2009

neděle 14. června 2009

Brezolupy okoli

Ahoj cykloturisti, mám kolo po malé generálce a vyjel jsem na testovací jízdu. Volil jsem trasu kopcovitou a se škaredými cestami. Z Otrokovic jsem vyjel ke Svaté vodě. Obrázky jsem ani nedělal, už zde znáte ode mne každý kout. V létě i v zimě. Dále jsem pokračoval po kamenité lesní cestě nad Březolupy. Je zde nádherný výhled na Javořinu a Lopeník. Pak následuje sjezd do vesnice. Za vesnicí mají novou nádhernou cestu do Částkova. Bylo to poznat. Někteří řidiči zkoušeli co jejich auto v zatáčce na novém asfaltě dokáže. Já jsem za kopcem našel odbočku na samotu. Jede se zde po hliněné cestě a lidé zde mají poštovní schránky. Myslím si, že v zimě je tato část nedostupná.
Na vrcholu jsem narazil na označení soukromá cesta, ale pokračoval jsem dál. Přijel jsem k několika samotám. Na velké louce lidé rukama sklízeli seno. Bylo to jako za mého mládí. Po kousku cesty jsem přijel k honosné chatě a na kopci stojí replika hradní věže. Možná si vzpomenete, jak jsem zde před několika roky před starým domem poseděl s pánem a on mně vykládal svůj životní příběh. Vedle u souseda jsem vyfotil věci , které už jen tak neuvidíte.
Znovu jsem se vrátil do Březolup a navštívil jsem zámeckou zahradu. Přes cestu stojí kostel a na stěně má sluneční hodiny. Můžete si zkontrolovat, jestli čas v mém fotoaparátu souhlasí. V uličce je fotbalové hřiště a slavná plochá dráha. Dnes zde žádné motocykly nezávodily. Hned za plotem je kempink. Myslím si, že je funkční.
Za vesnicí jsem se vydal po cyklotrase. Doufám, že je značená jako MTB. Za deště by zde nikdo na kole neprojel. Teď je zde jen vysoká tráva. Ideální pro sběr klíšťáků. Já jsem vyjel nad Topolnou a sjel do vesnice. Tudy je značená MTB trasa a já jsem po ní jel k jezeru a po břehu do Spytihněvi. Pak už po hrázi do Napajedel. Rozjezděný úsek od traktorů už kola cyklistů ojezdila a dá se zde s opatrností projet. Ve městě jsem objevil na hrázi další nový úsek cyklostezky. Je zde nové přístaviště lodí. Pak už jsem upaloval k domovu po cyklostezce, o které jsem psal minule.
Ujeto 42 km.
14.06.2009

OTROKOVICmaj-FEST

Ahoj cykloturisti, utekl rok a je tu zase festival folku a country v Otrokovicích. Je jasné, že nemůžu chybět a seznámím vás se svými postřehy. Počasí nám dnes po propršeném a studeném týdnu vyšlo. Je hezky, ale trošku chladno. Na festival se vydávám na starém kole a beru si s sebou šaty na večer. Jedu podél kolejí a přijedu přímo k areálu Rybářského svazu.
Letošní festival zaznamenal změnu. Jednotlivé žánry jsou proházeny. Dříve vystupovali první písničkáři, pak dvojice a kapely. Stávalo se, že diváci přicházeli až na kapely a jednotlivci neměli skoro žádné publikum. Když řeknu svůj názor podložený zkušeností s tímto festivalem, tak usedět v hledišti od 10 hod až do druhého dne je velmi náročné. Sám jsem to absolvoval několikrát a ke konci už vás to nebaví.
Sotva jsem začal fotit, už jsem byl napomenut. Můj spolupracovník tam filmoval a já jsem mu vlezl do záběru. Co se dá dělat, vrátit čas nelze. Sedli jsme si mezi diváky a poslouchali jsme. Občas jsme byli ofukováni kouřem z cigaret, ale to se dalo vydržet. Také občas někdo prošel s jídlem z kuchyně a k večeru už bylo cítit, na jakém přepáleném oleji to dělají. Jídlo bych si tam nekoupil. Pivo bylo dobré. Vždy když nastoupila na jeviště nová kapela tak jsem vystartoval k pódiu dělat fotky. Také jsem prostřídal kamarády, potkal jsem tam jednoho cyklistu a trošku jsme o přestávkách pokecali. Samozřejmě o tom komu jak dlouho vydrží pláště a podobně. Vždyť to znáte. Měl jsem i neobvyklý zážitek. Něco takového jako běží v TV seriálu, že se nacházejí ztracení lidé. V poklidu sedíme na lavičce a najednou k nám přijde šikovná paní a říká mně. Ahoj Taťko, holčičky budou za chvíli vystupovat. Tak jsem se najednou stal otcem a vy můžete hádat na fotkách, která by mohla být moje dcera. Zpívaly hezky a když přidaly vlastní píseň v Angličtině, tak jsem byl i pyšný.
K večeru se začal areál zaplňovat. Hlavním tahákem bylo vystoupení skupiny Nezmaři a Mikiho Ryvoly. Někteří posluchači po ničem jiném netoužili. Vystoupení začala nejdříve skupina a po několika písničkách přišel na jeviště i oblíbený zpěvák. Vystoupení mělo velký úspěch a diváci se sami přidali a zpěvem doprovázeli skupinu. Prostě to bylo to nejlepší co mohli zažít. Na závěr jsme byli pozváni na příští rok do Zlína. Budou tam vystupovat dohromady s filharmonii. Bude to v březnu a bude to velkolepé. Prý už jsou vstupenky rozprodané. Předplatné mají nějací trvalí abonenti.
Po vystoupení následovalo vyhlášení výsledků soutěže. Dárky z keramiky předávala samotná autorka – umělecká keramička. V kapelách ve všech kategoriích vyhrála skupina Quanti Minoris. Hráli středověkou hudbu s vlastními úpravami a novými skladbami. Diváky i porotu si získali perfektním provedením. Po vyhlášení výsledků se zapálil oheň a většina z nás si běžela prohřát promrzlá záda k ohni. Bylo velmi chladno a vidíte, že i zpěvačka měla na sobě zimní bundu. Posledním programem na jevišti bylo vystoupení country skupiny, která měla hrát do tance. To už jsem, ale nečekal a vyrazil jsem domů. Nakonec tato skupina svým vystoupením v soutěžní části vůbec nezaujala.
13.06.2009

středa 10. června 2009

Cyklostezka Napajedla

Ahoj cykloturisti, dnes jsem se vydal na malý výlet zkontrolovat jak daleko je výstavba cyklostezky z Napajedel do Otrokovic. Spíše po železniční most. Otrokovice o stavbě této cyklostezky asi neví a nečiní nic proto, aby asi padesát metrů alespoň zpevnily. V období deště bude tento krátký úsek asi nesjízdný. Cyklista se musí vyškrábat na vyvýšený protipovodňový násep. Po náspu již vede kamenitá cesta do Otrokovic. V této chvíli je to jediná bezpečná cesta pro lidi dojíždějící do zaměstnání v Otrokovicích.
Cyklostezka je už skoro hotová. Chybí jen malý kousek položit asfalt. Už v tomto stavu je použitelná. Na jednom místě ji poškodilo nějaké těžké vozidlo. Jsem zvědavý, jestli to opraví nebo se na to vykašlou. Povrch je z hrubšího asfaltu a myslím si, že nebude lákat bruslaře. Už se těším, jak si zde budu dělat výlety bez použití hlavní cesty.
Po projetí městem jsem si zajel serpentiny na Komárov a pak nad samotu Leopoldov. Zde jsem se nechal zlákat polní cestou a projel jsem se ještě lesem. V lese stojí hezká hájenka a je tu pěkný výhled k Hradišti. Pak jsem prudce sjel před Napajedla a zajel jsem si do zámeckého parku. Domů jsem jel po nové cyklostezce.
Na obrázku trasy je červeně zakreslena nová cyklostezka. Modře je část mé dnešní trasy.
Ujel jsem 28 km za slunečného počasí
07.06.2009

Prilepske Bekal 2009

Ahoj cykloturisti, když se řekne Přílepy, tak si moji spolupracovníci představí známou porodnici z dob komunismu. Byla situována do krásného zámečku v obci Přílepy u Holešova. Letos se zde koná devátý ročník folkového festivalu Přílepské békal. Pořadatelé mají nádherné místo pro pořádání různých akcí. Zámecká zahrada poskytuje plochu pro kulturní vyžití i stanové městečko. Musím říct, že jsem zde byl poprvé a místo se mně moc líbí. Určitě sem zase někdy pojedu.
Na sobotu je zase hlášeno velmi špatné počasí, ale já se přesto vydávám na festival na kole. Jen si s sebou beru pláštěnku a kolo s blatníky. Z domu vyjíždím se zataženou oblohou, ale teplým vzduchem. Jedu po samých polních cestách. Je to nejkratší způsob jak se bezpečně dostat do Přílep. Využívám polní a škvárové cesty JZD. Na jednom úseku se někdo snaží zabránit projíždění aut po polní cestě a umístil zde betonové kužely.
Na místo konání přijíždím s malým zpožděním, ale nic se neděje akce má zpoždění. Vstupné je 30,- Kč. Jsme přece v nemocnici a tak je to jako u doktora. Na rozdíl od doktora se nám zde budou snažit zlepšit náladu, aniž by nás léčili pod vlivem farmaceutických sponzorů.
Na začátku vystoupilo folkové duo a pak už vystupovaly kapaly. Trošku mě štve, jak jim dlouho trvá zapojení elektroniky. Já mám rád festivaly s minimálním využitím techniky. Také nemám rád, když je hudba hodně zesílena a proto jsem si našel místo co nejdále od reprobeden. Chvíli jsem seděl s kamarády u stolu a z hluku mě bolela hlava. Já jsem na tomto festivalu očekával folk a vystupující skupiny se spíše řadily k tvrdšímu proudu. Dokonce to sami řekli, že to dnešní doba vyžaduje. Většinou všichni původně hráli folk a country. Skupina Ztráty a nálezy má velmi dobrou houslistku. Všichni diváci její hru obdivovali. Na závěr oficiální části vystoupila dvě děvčata, která si založila dnes ráno při přípravě stanového městečka hudební duo. Holky hrály na kytarách vážnou hudbu a bylo to moc zajímavé. Myslím si, že si získaly diváky. Obzvláště, když se nechaly přesvědčit, aby v komorním podání zahrály ovčáky čtveráky a pec nám spadla. Diváci je nechtěli nechat odejít z jeviště. Po půlnoci následovalo volné hraní a na jeviště vystoupil muzikant, který hrál písničky přes dvacet let staré. Hrál přesně to, co jsem chtěl slyšet. Já mám velmi blízko k trampské a country hudbě.
Všichni diváci i hudebníci byli nervózní z počasí. V dálce se honila černá mračna a my jsme čekali, kdy přijde nějaký přívalový déšť. Naštěstí nás jen zkropilo pár kapek. Někteří se nešli ani schovat. Přesto mraky, které nad námi proletěly, vypadaly hrozně. Pomalu se blížil večer a začalo se ochlazovat. Postupně si diváci začali oblékat šaty a já jsem začal pociťovat únavu a potřebu spánku. Neměl jsem s sebou spací pytel a ani karimatku. Proto jsem si u táboráku sebral dvě velké klády a použil jsem je jako postel. Byly přesně na délku mých zad. Poležení to bylo opravdu tvrdé a teplo mně také nebylo. Přesto jsem v pohodě podřimoval a poslouchal hudbu. V podstatě je to se mnou tak na každém festivalu. Rád poslouchám v leže a nechám se hezkými tóny uspávat.
Asi ve dvě hodiny jsem se sbalil a vyjel do tmy. Na obloze svítil měsíc v úplňku a sliboval, že se mně dobře pojede. Nebylo to, ale tak snadné. Po obloze se honily strašně černé mraky a občas měsíc úplně zastínily. Já jsem to měl domů 20 km a jel jsem schválně přes Holešov. Získal jsem tím několik kilometrů osvětlené cesty, ale hlavně jsem si netroufal jet po polních cestách v noci. Provoz na cestách byl minimální. Navíc pracovala Policie. Celkem jsem potkal pět hlídek, které zastavovaly auta a dělaly kontrolu. Také jsem potkal tři cyklisty bez světel a měl jsem hrozný pocit, když jsem je v poslední chvíli před sebou uviděl. Do Otrokovic jsem nakonec dojel po hlavní silnici. Moje oblíbená JZD cesta z Tlumačova je překopaná stavbou dálnice a já nevím, kde jsou na cestě výkopy.
S akcí jsem byl celkově spokojen. Příště si, ale vezmu spacák a budu tam až do rána. Zajištění občerstvení bylo výborné a na fotce vidíte, jak chlapcovi chutnal guláš. Také jsem se nechal vyfotit s hlavním pořadatelem. Je to náš spolupracovník z firmy. Důvod focení jsme pojmenovali tak, že nevíme, jak dlouho budeme ještě spolupracovníci. Propouštění se všichni hodně bojíme a žijeme v nejistotě. Ať máme aspoň památku. Fotka se moc nepodařila. Slečně se třepaly ruce, asi cítila vážnost situace. Ještě jsem vyfotil paní, která malovala obrázek. Vybrala si hezký pohled na zámeckou věž.
Celkem jsem ujel 41 km.
06.06.2009