Sedla Brooks

Ahoj cykloturisti, každý cyklista při svém ježdění na kole potřebuje sedět na sedle. Sedlo je ta část kola, na kterou cyklisté často nadávají. Většinou po delší jízdě, nebo když si na svém pozadí udělají nějaké odřeniny. Na odřeniny se prodávají různé mastičky a jsou cyklisté, kteří se mastí i před jízdou. V prodejně s jízdními koly vám doporučí cyklistické kalhoty s vložkou mezi nohy. Další věčné téma je sedlo pro ženy. Sedla vyrábí hodně firem a každá firma má hodně typů sedel. Z toho plyne, že na světě existují tisíce typů sedel. Tolik variant nemá žádná součástka na kole. Já bych vás chtěl seznámit se svými zkušenostmi se sedly. Tento článek nemohu nazvat test, protože jsem příznivcem sedel od firmy Brooks a tato sedla budu chválit.

Moje první zkušenost s koženým sedlem se datuje do období sedmdesátých let minulého století a kolo jsem měl z šedesátých let. Bylo to kolo Favorit, na kterém bylo tříkolečko a přesmykač se ovládal páčkou mezi nohama. Na tomto kole bylo kožené sedlo s koženou brašničkou na nářadí. Já jsem na něm najezdil tisíce kilometrů a také své první výlety přes sto kilometrů. Přesto, že jsem v té době jezdil v trenýrkách a kraťasech, nevzpomínám si, že bych měl někdy problém se sedlem. Bylo to tím, že jsem jezdil na vyseděném koženém sedle a to se přizpůsobilo mému pozadí. Proto i v dnešní době nepoužívám žádné vložky v kraťasech. Mám tam jen všitou látku, abych neseděl na materiálu z umělé hmoty. Pokud si všimnete cyklocestovatelů, tak většinou nepoužívají vůbec cyklistické kalhoty. Vše je jen o sedle. Fotku prvního sedla vám nemohu ukázat, protože toto kolo již nemám.

Další mé kolo bylo již s galuskami a na něm bylo kožené sportovní sedlo Favorit. Toto sedlo již můžete vidět na fotce. Sedlo jsem si oblíbil a nikdy jsem jej neprodal. Používám jej asi od roku 1980. S tímto sedlem jsem absolvoval cestu do Itálie k jezeru Lago di Garde. V té době se na našem trhu objevila plastová sedla a já jsem na nich několik roků jezdil. Dokonce plastové sedlo používám dodnes na kole, které mám pro ježdění ve městě. Je to kolo bez přehazovačky s pevným převodem a plastovým sedlem. Když někam jedu v Otrokovicích, tak jej ani nezamykám. Výhodou plastového sedla bylo, že se nemuselo nijak udržovat. Když cyklista spadl a odřel sedlo, tak se jednoduše ošmirglovalo a bylo zase dobré. Když zmokne, nic se nestane. Já jsem s tímto sedlem jezdil v mraze a praskla mně spodní část. Někteří cyklisté si toto sedlo potahovali kůží a jiní jej nahřívali a pak si na něj sedli a snažili se jej vytvarovat. Myslím si, že to bylo dobré sedlo pro některé závodní aktivity. Přesto na něj v naší zemi cyklisté ve vzpomínkách nadávají. Byla to snaha přijít na trh s něčím novým v období komunistického budování státu. Tenkrát měly plasty velkou budoucnost. Nakonec znáte to říkání o plastovém hrnečku : „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“

V jedné chvíli to vypadalo, že opustím sedla Brooks a to tenkrát, když mě pan Kohoutek vzal na výstavu Eurobike u Bodamského jezera. Je to asi největší výstava kol v Evropě. Já jsem se tam tenkrát na první pohled zamiloval do novinky a tou bylo sedlo Flite. Na stánku jsem si jej vypůjčil do ruky a moc se mně líbilo. Ve chvíli kdy se objevilo na trhu jsem si pro sedlo šel do prodejny www.eurobike.cz v Otrokovicích. Pan Kohoutek, jej měl pro mne objednané. Toto sedlo je velmi lehké a má titanové ližiny. Je vhodné pro sportovní cyklistiku. Až si jednou koupím lehké kolo, tak budu na tomto sedle zase jezdit. Já jsem na tomto sedle udělal svou první cestu do Itálie do nejvyššího sedla Passo Stelvio. Na této trase jsem jezdil denně přes sto kilometrů a sedlo Flite bylo po stovce nepohodlné. Znáte ten pocit, že si musíte za jízdy poposednout.



Tak a teď se již budeme věnovat firmě Brooks. Jedná se o velmi starou anglickou firmu založenou v roce 1866. Založil ji pán, kterému se na tehdejších kolech velmi špatně sedělo. V té době se sedla dělala dost podobná sedlům na koně. Tak vznikla firma, která dělá kvalitní sedla až do dnešní doby. Je však třeba říct, že tato sedla byla vytlačena z profesionální cyklistiky. Myslím si, že v mnoha případech je to jen boj sponzorů kdo dá lepší podmínky. Závodníci si nemohou vybírat, na čem budou sedět. Také nesmí říkat své názory, jak se jim sedí. Na to jsou tiskoví mluvčí jednotlivých stájí. V dnešní době se sedlo Brooks převážně používá na turistických kolech lepší třídy a na městských kolech v Anglii. Pokud v zahraničí potkám dálkového cykloturistu, tak má vždy sedlo Brooks. Tato sedla se pro cykloturisty hodně prodávají ve variantě s vinutými pružinami. Firma Brooks také vyrábí doplňky pro cyklisty. Jsou to různé tašky na rameno a na nosič. Dále zde můžete vidět kožené kroužky na řídítka. Já si myslím, že kožené doplňky pro cyklisty jsou přežitkem. V dnešní době existuje spousta jiných výrobců tašek z moderních nepromokavých materiálů. Hlavně si myslím, že je to věc váhy a údržby. Ten kdo si takovou výbavu koupí to dělá proto, že je fanouškem hezkých věcí. Jsou to hezké věci, ale v mém praktickém životě nemají místo. Kdybych měl ženu, tak jí takovou hezkou tašku koupím. Myslím si, že to má význam v zemích kde je tradicí ježdění na kole třeba i do zaměstnání. Bez rozdílu postavení ve firmě. Na to v naší zemi nejsme zvyklí. Firma Brooks se podílí na mnoha sportovních akcích a nejznámější je závod starých kol pořádaný v Itálii. A na těchto stránkách si můžete prohlédnout krásné fotky. Mám ale pocit, že se stránky pomalu zobrazují. Dále v Anglii pořádají zápasy podobné lednímu hokeji, ale jezdí se na jízdním kole a střílí se míčkem. Firma vydává i časopis a já jsem jedno číslo získal u firmy http://www.azub.cz/ Dočetl jsem se tam hodně zajímavých věcí. Například, že sedla s drážkou uprostřed už vyrábějí od roku 1898. Přitom když přijdete do dnešního obchodu s jízdními koly, tak vám bude prodavač nabízet novinku sedlo s drážkou. U firmy AZUB jsem dostal i DVD a shlédl jsem film o historii a výrobě sedel. S tím jsem dostal také plakáty sedel a já jsem pro vás připravil u každého plakátu jedno sedlo, které k němu náleží.



1. Sedlo – jedná se o sedlo odpružené vinutými pružinami. Toto sedlo je vhodné do městského provozu a na cykloturistiku. Je hodně těžké. Zkoušel jsem na něm jezdit a nevyhovovalo mně. Přesto s tímto sedlem potkávám hodně turistů. Možná to příští rok zkusím znovu. Spíše uvažuji o odpružené sedlovce.
2. Sedlo – jedná se o sportovní dlouhé úzké sedlo. Toto sedlo je vhodné pro závodní cyklistiku a jezdilo na něm hodně slavných cyklistů ty největší závody.
3. Sedlo – určené pro cykloturistiku a jiné sporty. Na tomto sedle jezdím.



Údržba – kožené sedlo se musí udržovat. Já jej mastím tukem od firmy Brooks dodávané v kulaté krabičce. Dělám to asi jednou po třech měsících. Sedlo namastím a nechám několik dnů stát. Pak na něm vyjedu a je to vidět na kalhotách. Letos jsem potkal v Německu jednu cyklistku a ta měla nové sedlo. Před tím než vyjela, tak jej namastila krémem na boty. Jak vypadal, její zadek pod kalhotami si můžete představit. Měla již druhé sedlo Brooks a je s ním hodně spokojená. Byla to varianta kratšího sedla pro ženy s dírkami ve středu sedla. Dlouho do noci jsme diskutovali o cyklistice a kožené sedlo by ženám doporučila. Nevěřte na gelová sedla pro ženy. Jsou to zapařovačky. Na fotkách vidíte, jak dopadne sedlo, když jej každý den používám za každého počasí. U jednoho mého sedla si můžete všimnou zvlněné kůže kolem nýtku. Myslím si, že toto sedlo nemělo opustit brány firmy.

Zkušenosti – první kilometry na sedle Brooks bolí. Dokonce se říká prvních tisíc kilometrů. Já to můžu potvrdit. Letos jsem vyjel na dovolenou na novém sedle a cítil jsem to hodně. Teď už mám na tomto sedle ujeto 3000 km a je to pohoda. Když sednu na sedlo na žlutém kole, tak mám pocit, že sedím ve formičce. Prostě si sednu do svého otisku pozadí a na tomto sedle v pohodě zvládnu za den vice jak 200 km. Myslím si, že sedla Brooks jsou širší než v dnešní době prodávaná sedla a jsou proto pohodlnější pro turistiku a pro lidi, kteří mají větší postavu a širší pánev. To si myslím, že platí i pro ženy.

Moje kola – na několika fotkách vidíte moje kola se sedly Brooks. Také zde vidíte kolo německé cyklistky a jak, se pečlivě o své sedlo starala. Na noc jej balila do igelitové tašky. Já to dělám také. Je to ochrana před deštěm a ranní rosou. Na mokrém sedle se špatně sedí, ale myslím si, že se tak rychleji přizpůsobí vašemu pozadí.



Na závěr již jen několik odkazů :

http://www.azub.cz/CZ/kozena-sedla-Brooks/
http://www.azub.cz/CZ/kozena-sedla-proc/
http://www.azub.cz/CZ/kozena-sedla-galerie/

Jeden zákazník firmy Eurobike provedl test sedel a můžete si přečíst zajímavá hodnocení.
http://www.eurobike.cz/test-sedel.php

Predni svetlo

Ahoj cykloturisti, všichni víte, že jezdím často na kole za tmy. Každý den dojíždím do práce za každého počasí. Nejnáročnější to bylo když jsem dojížděl z Uh.Brodu do Zlína. To jsem jel mnohdy 30 km za tmy. Často k tomu ještě pršelo nebo sněžilo. Teď už to mám v Otrokovicích jednodušší. Přesto stále hledám lepší a lepší světlo. Vždy se najde něco nového a já to musím mít.

Na fotografiích přikládám světla, která doma mám. To hranaté se napájelo dynamem, ale nehledal jsem ve sklepě důkladně. Tak dynamo nemám na fotce. S tím světlem jsem jezdil na favoritce. Pak ve Zlíně jsem byl asi první, komu na kolo namontoval pan Mudřík dynamo a světlo od Shimana. Je to stejný pán, se kterým jsem možná také první ve Zlíně zprovoznil planetovou převodovku Rohloff. Později i Shimano. Teď když se podíváte v naší firmě na zaparkovaná kola, tak hodně jich má přední dynamo nebo nějakou variantu převodovky. Myslím si, že nebudu přehánět, když budu tvrdit, že všechny tyto neobvyklé věci byly smontovány ve firmě www.eurobike.cz . Oni mě za to mají moc rádi a stále čekají, s jakou blbostí zase přijdu a oni se to budou muset učit servisovat. Já mám hodně kamarádů a vždy se to někomu zalíbí. Další světla jsou již moderní blikačky. Ta Cateye je moc dobrá a jeden kamarád si ji podle mě koupil dvakrát a každou má na jedné straně řídítek. Dávají se do ní čtyři baterie a mně vydrží celou zimu jezdit do práce. V létě ji používám při táboření. Naposledy jsem ji použil, abych v noci posvítil bobrovi do očí, který hlodal strom, pod kterým jsem spal. To jste si už, ale přečetli v mém cestopise ze Švýcarska.

Na zimním kole mám v současné době přední dynamo Shimano a LED světlo, které mně vyrobil kamarád. Já jsem používal světla s halogenovou žárovkou a ona jednou za rok shořela. Jejich cena byla tak vysoká, že se vždy vyplatilo koupit celé světlo. S LED světlem jsem spokojený, ale stále to není to co bych chtěl. Až před dvěma týdny mně spolupracovník, který jezdil na dynamu Shimano řekl, že si koupil dynamo u firmy www.azub.cz . On je náročný uživatel. Dojíždí denně 60 km z hor za Slušovicemi do naší firmy. Na trase má takové kopce, že jezdí běžně rychlostí 60 km/hod. Planetovou převodovku si nemůže vynachválit. Světlo se mu pokazilo a hledal něco lepšího. Teď nastala situace, že jsem si koupil něco já podle jiného cyklisty. Když se zamyslím, tak jsem tato přední světla letos potkával v Německu.

Odkaz najdete na :
http://www.azub.cz/CZ/dynamo-v-naboji-son-schmidt/
http://www.azub.cz/CZ/edelux/
http://www.nabendynamo.de/produkte/dynamos.html
http://www.nabendynamo.de/produkte/Edelux.html

Přední kolo jsem si nechal vyplést v www.eurobike.cz a nahradil jsem již hodně let používaný přední vysoký náboj. Vysoký náboj se používá pro lepší rozklad sil při zátěži. Kdysi to hodně používali dráhaři. Kolo jsem měl vypletené na počkání, pláště jsem přehodil ještě odpoledne a v noci jsem vyjel testovat. Napřed po osvětleném sídlišti, pro případ poruchy. Pak jsem se vydal za město do úplné tmy. Teď, ale kecám. Byl krásný úplněk. První jsem se snažil za jízdy vyfotit osvětlenou silnici, ale můj fotoaparát něco takového nezvládne. Já jsem chtěl ukázat jak je rozložené světlo. Zjistil jsem, že asi na 300 metrů mám před sebou osvětlenou cestu. Na 500 metrů osvítím dopravní značky. Velmi dobrá je vlastnost, že světlo při zastavení nezhasne, ale asi ještě jednu minutu svítí. Toto je problém všech světel s dynamem. Cyklista zastaví na křižovatce a nikdo o něm neví. Pokud si chcete prohlédnout technickou specifikaci podrobněji, tak běžte na stránky výrobce v Německu Schmidt Maschinenbau.

http://www.nabendynamo.de/produkte/Edelux.html

Někteří namítnete, že je to další zátěž a musí se víc šlapat. Výrobce uvádí, jak moc to zatěžuje cyklistu a já můžu říct, že o tom nevím. Když přihlédnu, že jezdím s planetovou převodovkou, tak to nic není. O těžkém kole s nosiči nemluvím. Věřte tomu, že se na tomto kole dá ujet za den 200 km.

Světlo je vybaveno magnetickým přepínačem a tak se zabrání tomu, aby se nějakou škvírou do světla dostala vlhkost. Přepínač má polohu zapnuto, vypnuto a autodetekci. To znamená, že senzor na světle pozná kdy má začít svítit.

Už jsem zjistil i nevýhody tohoto světla. Když jedu po cyklostezce, tak to nedělá dobře chodcům, jak moc svítím. Nechce se mně stále světlo vypínat. Dále je nevýhodné, že se nedá asi jednu minutu vypnout. To pro případ, že chcete být ve tmě neviditelní. Chcete se s kolem někam schovat. To už, ale zavání dobrodružstvím.

Pokud získám další zkušenosti, tak dám vědět. Pokud máte někdo doma zajímavé světlo, tak pošlete fotku. Rád ji vystavím.

Teď mám otázku na vás, máte dobře osvětlené kolo? A co vaše děti? Nešetříte na nevhodném místě?
05.10.2009

Navsteva firmy AZUB

Ahoj cykloturisti, před týdnem jsem se rozhodl navštívit firmu AZUB v Uherském brodě. www.azub.cz tato firma se zabývá výrobou lehokol a přívěsných vozíků. Dále jsou zahraničními distributory cyklistických komponent. Komponenty si můžete objednat například u firmy www.eurobike.cz v Otrokovicích. Doporučuji vám podívat se na jejich stránky. Naleznete zde hodně zajímavých věcí na kolo. Já mám připraveny dva články a to o předním světle a o sedlech na kolo. Napíši a pošlu později. Webové stránky firmy AZUB se mně velmi líbí. Jsou členěny podle prodávaných výrobků, ale také podle oblastí zájmu návštěvníka. Doporučuji vám stránku ODKAZY. Zde naleznete hodně zajímavých článků o lidech, kteří jezdí na lehokole. Já bych chtěl upozornit na akci Hamé Nordkapp-Gibraltar non-stop ride 2007. Jednalo se o přejezd našeho kontinentu od severu na jih. http://www.nordkapp-gibraltar.com/ , http://www.hame.cz/o-firme/aktuality/hame-nordkapp-gibraltar-non-stop-ride-2007/ O této akci jsem vás již informoval dříve. Při příležitosti kdy jsem se seznámil s účastnicí této akce. Možná si vzpomenete na fotky holky na ležatém kole /Evina Navrátilová/. Bylo to cestou na jablečné slavnosti v Pitíně.

Dále vám doporučím navštívit sekci O NAS. Zde najdete dva moje kamarády. Laďu Koníčka a Broňka Nágla. Laďa býval můj konkurent při závodech na silničním kole a o Broňkovi se musím trošku rozepsat. Je to můj kamarád, s kterým jsem měl střídavé období úrazů. Vycházelo nám to skoro přesně. Vždycky jeden z nás byl vážně zraněn při jezdění na kole. Nejvíce šokující zranění bylo, když Broňka v Belgii srazilo auto na cyklostezce. On tam pak jel za rok a zastavil se na tom místě. Z domu vyšli lidé a on jim řekl, že byl na tom místě sražen autem. Ti lidé se tak styděli za svého spoluobčana, že pozvali Broňka na oběd a ještě mu dali svačinu na cestu. Stále se omlouvali, že se to v jejich zemi nestává, aby cyklistu přejelo auto. Další historka je technického rázu. Broněk je velmi zručný nástrojář a v době prvních nášlapných pedálů si koupil nějaké divné pedály a rozhodl se je vylepšit. Skončilo to dlouhým pobytem v posteli. Vyjet si s Broňkem na kole není jednoduché. On vozí v tašce autoatlas Československa a vy nikdy nevíte, odkud se vrátíte domů. On vyjede na západ a vrátí se od východu.

Tak a teď už o mé cestě. Začal jsem den nevhodným způsobem. Rozbolel mě zub moudrosti a já jsem musel jet první do Zlína k zubařce. Teď už vám můžu prozradit, že mám termín na operaci. Mám tak prorostené kořeny, že se to musí operovat u chirurga Slívy. Z ordinace jsem vyjel směrem na Vizovice po cyklostezce podél řeky Dřevnice. Pokud si myslíte, že jsem v pátek ráno v pohodě projel, tak se mýlíte. Po stezce šly i tři maminky s kočárky vedle sebe. Nakonec jsem se dostal do Jaroslavic a vyjel na Kudlov. To byl můj nejvyšší bod mé cesty. Z Kudlova jsem to měl v podstatě do Brodu celé z kopce. Cestou jsem se jen zastavil u studánky a doplnil do flašek pití. Jedná se o nejlepší studánku v našem kraji. Za Biskupicemi jsem najel na velmi frekventovanou cestu do Brodu. Naštěstí jsem za Políchnem našel ve výstavbě cyklostezku a jel jsem tak až do Brodu v bezpečí. O cyklostezce jsem již psal minulý týden. V Brodě jsem přijel na Nivnickou ulici po výpadovce na Slovensko. Zde vidíte, že když se chce tak i u nás je možné vyznačit na cestě jízdní pruhy pro cyklisty.

Můj odhad na dobu jízdy se trošku protáhl z důvodu fotografování během cesty, ale už jsem na dvoře firmy AZUB. Je třeba říct, že se jedná o bývalý vodní mlýn. Majitel tento mlýn přestavěl na moderní firmu s dílnami. V dílně jsem se setkal s kamarádem a jeho spolupracovníky. Měli jsme si toho co říct. Vždyť jsme se deset roků neviděli. Ještě zajímavější byla exkurse firmy. Prošli jsme snad všechny jejich položky v prodeji. Já mám největší slabost pro sedla od firmy Brooks a dostal jsem nějaké propagační materiály, které mně udělaly velkou radost. Dalším mým zájmem bylo přední světlo s dynamem. O těchto věcech napíši zvlášť. Pak byly na řadě cykloturistické tašky Ortlieb. Vy, kteří jezdíte na kole na delší výlety, tuto značku znáte. V podstatě tak poznáte dálkoplaza z Německa. Jsou to tašky s pětiletou zárukou a někteří cyklisté říkají, že jsou na celý život. To zatím nemůžu potvrdit. Já jsem měl vždy tašky SportArsenal. Tašky jsou zajímavě udělané a je vidět, že návrhář měl hodně zkušeností. Velmi zajímavě je řešeno upevnění tašek ke kolu. Já jsem byl jen rozpačitý z principu upevnění spacákové tašky. To neodpovídá mým představám. U tašek se hodně cení jejich nepromokavost. Já jsem si nakonec odvezl přední světlo a dynamo. Ve firmě jsme se hezky rozloučili a já jsem se vydal dál.

Moje další jízda směřovala na sídliště Olšava, kde jsem kdysi bydlel a teď jsem zde najel na cyklostezku a po ní jsem dojel až do Nivnice. V dolním Němčí jsem se rozhodl pro cyklotrasu vedenou terénem. Nechtěl bych se unáhlit v hodnocení, ale značení bylo špatné. Ještě sem příští rok zajedu a prověřím to. Neměl jsem mapu, ale zdejší okolí znám a po polních cestách, po poli i loukách jsem dojel na cestu, kterou jsem hledal. V této chvíli vám tuto trasu nedoporučuji. Raději si zajeďte do Hluku po silnici. Tak jsem se dostal do Boršic. Nad vesnicí je altánek pro cykloturisty a památná kaplička. Zdálo se, že slunce hodně pálí, ale ve stínu bylo zima. Teď jsem si dal své první jídlo asi po 50 km. Od rána jsem nejedl. Když jdu k zubařce tak nejím. Tři rohlíky a kaštanová čokoláda bylo velké potěšení pro můj žaludek.

Po svačince jsem vyrazil směrem na Veselí nad Moravou. V této chvíli jsem byl na kopci a měl jsem před sebou dlouhý sjezd až k Moravě. Dokonce mně pomáhal i vítr, to však bylo špatně. Já jsem za Blatnicí změnil směr a vítr mně přestal pomáhat. Z jízdy na kole se stala dřina. V Blatnici jsem u JZD objevil ruský pluh. Asi rozoral hodně mezí při kolektivizaci. Od Uherského Ostrohu je podél cyklostezky udělaná naučná trasa pro děti o včelách a medu. Asi každý kilometr je nějaká naučná cedule. V lázních v Ostrožské Vsi jsou v parku umístěny úly. Tuto trasu doporučuji pro rodiny.

V Kunovicích jsem nabral směr k firmě LET. Teď se asi jmenuje jinak. Na její úrovni vede cyklostezka do Hradiště. Pokud pojedete dále, tak dojedete na cyklostezku v Kostelanech. Tyto cyklostezky již z mých vyprávění znáte. Já jsem zde však dohnal invalidního cyklistu. Jaká to náhoda, že jsem byl u firmy AZUB vyrábějící lehokola a tento člověk zrovna takové vozidlo potřebuje. Požádal jsem jej o fotku a on souhlasil. Říkal, že se nerad fotografuje. Začali jsme si vykládat a bylo to na dlouho. Já jsem mu vykládal o svých zahraničních cestách, kam by se mohl podívat se svým kolem. /Dunaj a Labe/. On mně zase vykládal své zážitky z našich cest. Je smutné, že naši řidiči na takové cestovatele neberou ohled. On jezdí do 70 km denně. Jeho trasy jsou kolem Hradiště. Zná všechny cesty v okolí a rád jezdí i do lesa. Problém jsou pro něj závory. Už se mu stalo, že vjel na lesní asfaltku a někdo zavřel závoru. On se pak na zpáteční cestě nemohl dostat domů a čekal tam, až někdo přijde a přenese mu kolo kolem závory. Tyto závory mívají výřez pro cyklisty nebo se objíždí bokem. Probrali jsme i téma kdy člověk potřebuje chvíli soukromí. Já prostě opřu kolo o strom a za chvíli jedu dál. On to tak udělat nemůže. Nakonec jsme si řekli, že musíme jet. Já jsem nechtěl jet domu za tmy.

Hradiště jsem projel po rozestavěné cyklostezce podél kanálu a pak jsem jel po cyklostezce až do Spytihněvi. To už, ale dobře znáte. Přesto, že byl teplý den, tak bylo chladno a musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem přijel až večer hladný jako vlk.


Ujel jsem 117 km. Slunečné počasí se studeným větrem.
25.09.2009