neděle 30. března 2014

Švédské šance



Ahoj cykloturisti, v zimě mně kamarád poslal odkaz na smutnou událost. Jedná se o zavraždění civilního obyvatelstva naší armádou na Moravě. Podrobnosti si přečtete v odkaze :



Máme posunutý letní čas a já jsem si pospal. Tak to mám akorát na úklid v paneláku a hurá na výlet. Venku je lepší počasí než v sobotu, ale přesto s sebou beru i teplé věci. Studený vítr je zákeřný.

Z domu vyrážím po hlavní silnici na Přerov. Dal jsem si žlutou vestu, aby mě bylo lépe vidět. Před Přerovem vjíždím do vesnice Moštěnice. Všichni znáte jejich minerální vodu. Tak si do flašky beru vodu také. Od pramene přejíždím na náves a fotím zajímavý dům. Pak už jedu k bývalému zámečku a velkému jilmu. Za vesnicí se jede po polní cestě, která se postupně zhoršuje. Já ji stejně nevyužiji a vydám se do prudkého stoupání na hřeben. Zde nacházím turistickou značku a za chvíli stojím na kopci u bývalé vojenské pevnosti. Je zde pěkný výhled na Přerov. Pohodu ruší jen kluci na terénních motorkách. Po chvilce sjíždím do Beňova.

V Beňově je památný strom a já si uvědomuji jak už je to dávno co jsem o něm psal. Tenkráte byla vyhlášena soutěž stromů. Z vesnice se vydávám na kopec do Karlovic. V této vesnici jsem byl před týdnem. Dnes však jedu do hloubi lesa. Míjím bývalý hrad. Zříceninu se nesnažím hledat. Nechám si to na léto. Asi po kilometru přijíždím k zámečku. Řekl bych, že je to hájovna. Informační tabuli někdo poškodil nápisem. Moc se zde nezdržím. Na dvoře mají několik psů a ti hrozně štěkají. Na sjezd do vesnice Pacetluky si dávám vestu. Vzduch je stále studený. Z vesnice vede úplně nová cesta do Bořenovic. Kdysi jsem zde hledal bývalý větrný mlýn. Jeho část byla odvezena po válce k Brnu. O tom jsem však psal velmi dávno.

Na závěr projedu okrajem Holešova a přes Kurovice jedu domů.

Ujel jsem 69 km za pěkného počasí.

30.03.2014

Karel

Fotky :


Válečné památníky na trase :

sobota 29. března 2014

Cyklopoint Kelniky



Ahoj cykloturisti, dostal jsem za úkol převést na hrob velkou skleněnou lampu, kvítka a kalíšky. Všechno jsem to dobře zabalil do papíru a dal do cyklotašek. Vypadalo to, že jsem hodně naložený. Od Napajedel jsem měl silný vítr do zad a musel jsem si dát vestu. Bylo mně zima na záda. Zato v Částkově nefoukalo a musel jsem si věci svléknout, nakonec následující kopec prověřil moji připravenost na kopcovitou etapu.  Dnes to bylo opravdu nahoru a dolu do pořádných kopců. Několikrát jsem použil nejlehčí převod. Věci jsem předal a udělal dohodu, že jsem to přivezl v pořádku. Po návratu byla první otázka od maminky, jak jsem do dovezl.

Po návštěvě hřbitova jsem vjel na kamenitou cestu a zastavil se u letiště leteckých modelářů. V té chvíli tam projel kluk na terénní motorce a byl jsem rád, že jsem k němu zády. Za Pašovicemi jsem vyšlapal několik kilometrů dlouhý kopec na Velký Ořechov. Z tama serpentinami dolů do údolí Částkova. Zde začala vrchařská prémie do Kelníků. Je to několik prudkých zatáček. Myslím si, že v zimě je to zde pro řidiče velmi zajímavé. O historii obce si přečtete na obrázcích. Mě zaujala hospoda spojená dohromady s obecním úřadem. Aspoň to mají na jednom místě. Ti mají určitě vysokou účast při volbách. Nad vesnicí je cyklopoint. Já bych to nazval cyklistickým odpočívadlem.

Zde jsem opět vjel do terénu a jel jsem po nádherných loukách. Jen jsem se musel obléknout. Vítr byl na otevřených pláních studený. Měl jsem hezký výhled na Ořechov a další okolí jsem v oparu neviděl. Musím si sem zajet, až bude lepší viditelnost. Jízda po loukách skončila a sjel jsem serpentinami do údolí. A zase stoupání nad Březolupy a sjezd do obce. Zde jsem vyfotil sluneční hodiny a vydal se do posledního stoupání v terénu. Vyšplhal jsem se až na trojrozmezí, které znáte z mých cest na chleba v Topolné. V lese jsem se oblékl a sjížděl po nové cestě. U závory jsem se potkal s cykloturistou. Měl staré ocelové kolo Boticco asi 20 roků staré. Myslím si, že to bylo moje první horské kolo. Najezdil jsem na něm hodně kilometrů, než jsem jej prodal. Teď mám karbonové a nevěřím, že toho tolik vydrží.

Do Otrokovic jsem sjížděl po loukách a těsně před městem jsem dohnal skupinku mladých lidí. Neměl jsem je jak předjet a oni byli moc veselí. Tak nějak divně. Jako by měli něco jiného než alkohol. Nakonec mě pustili a o kousek jsem potkal další takovou skupinku. Ti však mezi sebou rozpoutali bitvu. Házeli po sobě rohlíky. Když odešli, tak jsem pečivo na silnici posbíral a dal na krajnici. Byly to čerstvé rohlíky. První co mě napadlo bylo, že by na ně měla přijít válka, aby dostali úctu k věcem a jídlu. Dnešní mládež má všeho dostatek a ničeho si neváží. 

Ujel jsem 58 km v kopcovitém terénu. Počasí bylo hezké, ale studený vítr.

29.03.2014

Karel