Utržená sedlovka

Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel přes Lhotu, konala se tam Technoparty. Všude na příjezdových cestách byly policejní hlídky. Na JZD cestě za vesnicí jsem potkal kolonu tábořících aut. Všichni byli z Rakouska a Německa. Jejich vzhled byl divný. Obvykle se takových lidí bojíme.

Dále jsem pokračoval do Šarov po hlavní cestě do Zlína. Najednou se pode mnou kolo podlomilo a ozvala se rána. Já jsem se udržel na nahou a sedlo spadlo dozadu. Zastavil jsem a na první pohled jsem usoudil, že se mně ulomila sedlovka. Měl jsem velké štěstí, že jsem nespadl do cesty. Je zde velký provoz a někdo by mě mohl přejet. Řidič neočekává, že na rovném úseku cyklista spadne. Po odmontování sedlovky z kola jsem zjistil, že se utrhl šroub.

Domů jsem se vydal ve stoje na kole. Musel jsem si stále myslet na to, abych si nesedl. Ke všemu ještě začalo pršet.

Ujel jsem 33 km. Závěr v dešti a bez sedla.

30.07.2011

Karel

Veteráni

Ahoj cykloturisti, vydal jsem se na návštěvu na Opavsko a cestou jsem se zastavil u historických vozidel v Bravanticích. Bylo to hodně zajímavé sledovat, jak jednotliví nadšenci dokázali opravit a zprovoznit staré stroje. Myslím si, že jsou to velmi šikovní řemeslníci.

Dnes ráno byl dlouho chládek a dobře se jelo. Až kolem desáté hodiny jsem si svlékl dlouhý dres. Pak následovalo fotografování historických vozidel. Po návštěvě jsem se zastavil u větrného mlýna v Zbyslavicích. Pak už jsem uháněl k domovu. Cestou mě v mírném stoupání před kopcem předjel cyklista na galuskáči. Napřed jsem mu nevěnoval pozornost, ale když jsem zjistil, že mu kopce nejdou, tak jsem jej na lehký převod předjel. Nakonec jsme jeli spolu. On tahal rovinky na velký talíř a já jsem udržoval rychlost do kopců. Tak jsem jej ztrácel. Nakonec jseme přijel k hospodě a rozloučili jsme se. Já jsem potřeboval kopit vodu. Koupil jsem Aquila. Jakmile jsem doplnil zásoby, tak jsem v klidu začal uhánět k domovu. Měl jsem v tašce dostatek sladkostí a voda v dnešním vedru byla také zajištěna. Domů jsem dojel v pohodě a měl jsem ještě dosti času abych zaběhl do supermarketu a udělal si nákup na celý týden. Chudáci lidé, kteří stáli se mnou v řadě. Byl jsem propocený a smrděl jsem jak sviňa. Rychle jsem se okoupal a začalo sledování Tour de France v TV.

Dnes jsem udělal malý experiment a změnil jsem svoji trasu. Dostal jsem se do zapomenuté vesničky mezi kopci a bylo tam hezky. Už jen název Obecná škola hovoří za vše. Připomínky starých časů. Svačinu jsem si snědll v Mendlově rodišti.

Ujel jsem 210 km s průměrem 24km/hod. Ke konci dne přišlo horké počasí.

16.07.2011

Karel

Výběr :



Všechno :

Oldřichovický žejdlík 2011

Ahoj cykloturisti, utekl rok a je zde opět festival v Oldřichovicích. Cyklisticky vás dnes neuspokojím. Ujel jsem jen 11 km. Je to na kopci nad Otrokovicemi. Domů se jede z festivalu bez šlapání. Dnes je velmi teplý den a musím si vzít šaty na převlečení. On ten kopec není zas tak malý. Pivo ze stánku bylo patřičnou odměnou za šlapání.

Na festival jsem dojel trošku později. Někteří vystupující to už měli za sebou. Přesto jsem si toho ještě dost užil. Festival, který začíná ve 12 hod a končí druhý den se nedá usedět. Popisovat jednotlivé kapely nebudu. Přesto dnes hlasovali diváci a vybrali nejlepší jednotlivce a skupiny. Příští rok musíte přijet sami a poslechnout si vystupující hudebníky.

Celá akce byla jako vždy velmi dobře zorganizovaná. Dokonce jsme si užili i trošku veselí, když hasiči ochlazovali rozpálené účastnice. Možná někoho napadne miss mokré tričko. Další novinkou byl speciální stan s výpočetní technikou. Zde se zpracovávaly fotky a každá kapela dostala na počkání zalaminovaný kalendář ze svého vystoupení. O počítač a fotografování se staral pán, který dělá i webové stránky. Ozvučení si taktéž vystupující pochvalovali. Já jsem byl nejvíce spokojen s písničkami, které zazněly při nočním countrybálu. Vydržel jsem skoro až do dvou hodin. Když jsem přijel domů, tak jsem se podíval na Internet a viděl jsem, jaká červená bouřka se sem žene. Naštěstí nás minula. Pohromy od vody a blesků si nechali jinde. Je to vidět na poslední fotce.

Z pohledu cyklistiky zde byl zajímavý divák, který přijel na kombinovaném kole. Nenapadá mě lepší název. Při startování měl jen jeden pokus. Utrhl lanko, kterým se startuje motorek do sekačky.

Akce se velmi vydařila. Letos jsme měli nádherné počasí a už se těšíme na příští rok. Pořadatele pochválím, ale nic si za to nekoupí.

http://www.zejdlik.estranky.cz/

09.07.2011

Karel

Vybrané fotky :



Všechny fotky :

Mariazell-den-07

Tato noc byla těžká. Mám plný stan komárů. Snažím se být celý ve spacím pytli, ale to se zase ve vedru potím. Stále bzučí a koušou. Dokonce ve čtyři hodiny vylézám ze stanu a pomalu se balím. Dělám si snídani a sluním se na vycházejícím slunci. V 7 hodin vyjíždím. Tak brzo jsem ještě žádný den nevyjel. Je to dobře. Pokud se rozhodnu dojet domů, tak budu potřebovat dlouhý den.

Z města přejíždím po místí komunikaci směrem do Bad Deutsch Altenburg. U cesty je bývalý římský amfiteátr a vojenský tábor. Teď ráno zde nikdo není a do objektu se dostanu volně. Oplocení je jen z přední strany. Z boku jsou jen keře. Dále pokračuji do lázeňského města. Je zde dobře vybavená informační kancelář a já se chci vybavit novými mapami. Mají otevřeno až od osmi hodin a tak si jdu nakoupit jídlo na dnešní den. Vracím se k infokanceláři a pořád nikdo neotvírá. Nakonec si na rozpisu spočítám dny a uvědomuji si, že je sobota a oni nepracují. Tak žádné mapy nebudou. Pomaličku projíždím lázně a najíždím na most přes Dunaj. Kdysi jsem se zde potrápil, než jsem zjistil jak se na most dostat. Teď už jedu na jistotu. Most je hodně vysoko nad zalesněnou krajinou. Vždy když jedu po tomto dlouhém mostě, tak se zastavím a dívám se na všechny strany. Je z něj vidět až do Bratislavy.

Za Dunajem jedu kousek po hlavní cestě a pak sjíždím na značenou cyklotrasu po šotolině. Chci se dostat k zámku Schlosshof. Je to romantický výlet mezi loukami s pastvinami pro koně. Koně se pasou v ohradách a mají zde velké místo k projížďkám. Zde to musí být ráj pro jezdce na koních. Krásná členitá krajina s lesíky. Začíná být horko a já se za zámkem svlékám z dlouhého rukávu. Sedím na silnici, která vede na Slovensko do Děvínská Nová Ves. Bohužel to nikdy nebylo propojeno a cesta je nepoužívaná. Dokonce i turistická značka je zabalená. Dělám si svačinu před dlouhým dnem. Po jídle vyjíždím a cítím, že to byla hloupost se svléknout. Přišly hrozivé černé mraky a vypadá to na pořádnou bouřku. Zastavuji a znovu si dávám dlouhý rukáv. Oblékám si i žlutou svítící vestu. Nepoužiji cyklotrasu, ale pojedu rychle po hlavní silnici na Břeclav. Dnes to mám daleko a nemůžu kličkovat po cyklotrasách. Ve městě Marcheg se zastavuji na zámku. Je zde plno trhovců a chystají se na nějakou slavnost. Zámek je ve špatném stavu a chátrá. Po hlavní silnici jedu až do Angern a tím se uzavírá moje putování po Rakousku.

Ve městě najíždím na přívoz. Dnes mám štěstí a ihned odjíždíme. Na slovenském břehu fotím bývalou celnici. Udělali z ní prodejnu květin. Ve vesnici se nikde nezastavuji. Je zde plno tmavších spoluobčanů a já se bojím o svoje věci. Proto jsem si nakoupil v Rakousku, abych nemusel nechat kolo bez dozoru u obchodu. Za vesnicí se napojuji na značenou cyklotrasu, po které jsem přijel před týdnem. Jedu do Gajar a Malých Levár. Zde chci udělat průzkum. Je zde jezero a kempink. V kempinku zjišťuji, že mají zavřeno. Chystají se na beach volejbal a vystoupeni Rockové kapely. Já jsem sem chtěl včera dojet a přespat. Tak jsem rád, že jsem spal u Dunaje. Ve chvilce se spouští jemný déšť a já se musím schovat. Přestávku využívám na svačinu. Přeháňka přejde a já vyrážím dál. Od teď už nepojedu po cyklotrasách. Spěchám domů a musím jet po cestách. Věřím, že je sobota a bude malý provoz. U Kútů překonávám dálnici do Břeclavi a nabírám směr Holíč. Toto město znáte z mého putování za větrnými mlýny. Je zde mlýn s kovovými lopatkami. Cesta vede po zdánlivých rovinkách, které však stoupají a klesají. Já se snažím udržovat rychlost pod 30 km/hod. Na několika místech se jede borovými lesy a já to mám moc rád. Je jen škoda, že je zde úzká cesta. V pracovní den by zde cyklista s kamióny na cestě nepřežil. Ve Skalici projíždím historickou část a ani neudělám fotku. Už se těším, jak překonám hranice. To však musím přejet malý kopeček do Sudoměřic. U značky Česká republika si dělám fotku. V té chvíli přijíždějí pán a paní. Jsou z Hradiště a objíždějí vinné sklípky na kole. Paní už toho má dost a je ze šlapání unavená. Po chvilce je opouštím. Moje cestovní rychlost je mnohem vyšší. Já se snažím udržovat na tachometru rychlost 25 km/hod. Za Strážnicí si dávám u altánku cukříky na doplnění energie. Jíst už nemusím. Domů to je už jen 50 km a to vydržím hlady. V nohách mám dnes už hodně přes 100 km. Doma na mě čeká pečený králík s bramborama a pivo. Maminka umí králíka naložit do koření a špeku. Po týdnu lehké stravy to bude žranica.

Dál už jedu po cyklostezce do Veselí nad Moravou a do lázní Ostrožská Nová Ves. Právě zde se mně stala zajímavá věc. Já mám citlivý nos na vůně a cítím na cyklostezce zajímavý kouř. Stále to nechápu kde se to ve volné krajině bere. Až v Kunovicích to zjišťuji. Vidím v mírném stoupání cyklistu a dávám si závazek, že ho předjedu. Čím víc se blížím k domovu, tím jedu rychleji. Vím, že na to mám. Alpy byly výborný trénink. Když cyklistu předjíždím, tak vidím, že kouří doutník. Proto mu to do kopce nejede. On se kochá kouřením. Pochválil jsem jej, jak mu to krásně voní do dálky a on je moc rád. To je správná cyklistika, udělat si z jízdy požitek.

Cyklostezku podél Baťova kanálu nebudu popisovat. To už ode mne znáte. Zato, že jsem vjel v Napajedlích u hřiště do skupinky /nevím jak je pojmenovat/ černá trička a vyholené hlavy. Nevíte. Byl zde fotbal a asi pět policejních aut je pronásledovalo. Oni utekli na cyklostezku. Naštěstí jsem je minul a k žádné kolizi nedošlo. Ještě abych na závěr dostal obuškem po hřbetě. Na závěr jsem měl blbý zážitek na cyklostezce. Nějaký hobík cyklista mě předjel tak blbě, že mně skoro olíznul přední kolo. Málem jsem lehnul kousek od domova. Je to neuvěřitelné, že najedete stovky kilometrů po cyklostezkách a u nás málem nedojedete domů kvůli omezenosti našich cyklistů. Očividně jsem viděl, že si na mě upevňoval sebevědomí, že někoho dnes předjel. Na značce Otrokovic jsem si udělal fotku kola a doma mně udělala fotku maminka. Na posledním snímku vidíte, že putování nepřežila ve zdraví přední brašna SportArsenal. Žebro se zlomilo na obou koncích.

Ujel jsem 178 km s občasnými přeháňkami.

Petronell Carmuntum - Bad Deutsch Altenburg – Schlosshof – Marcheg - Angern /hlavní silnice/ – převoz Záhorská Ves – Gajary - Malé Leváry /cyklotrasa/ – Skalica – Sudoměřice – Strážnice /silnice/ – Veselí nad Moravou – Kunovice – Uh.Hradiště – Napajedla – Otrokovice /cyklostezka/

18.06.2011

Mariazell-den-06

V noci pršelo a jsem rád, že spím ve staně. V jednu chvíli to vypadalo, že se mně podaří vyfotit měsíc v úplňku, ale než jsem vlezl do stanu pro fotoaparát, tak rychle plující mraky měsíc zakryly a už jsem jej neviděl. Po obloze se hodní velkou rychlostí tmavomodré mraky. Rychle balím věci do tašek a pak stan. Musím to udělat tak, abych byl připraven na variantu, že se spustí déšť. To už jsem jednou zažil, že jsem se balil a byl jsem rád, že jsem rychle všechno naházel do stanu. Dnes mám štěstí a kolo je připraveno na cestu. Je chladno a musím jet s dlouhým rukávem.

Městečko je dosti dlouhé a já se snažím napojit na cyklotrasu ve správném směru. Bylo by srandovní vydat se zpět. Na silnici je velký provoz a já doufám, že je zde cyklostezka. Mám štěstí a jedu mimo cestu po krásném asfaltě. Horským údolím klesá železnice, silnice, řeka a podél ní cyklostezka. Na jednom místě nevyšlo místo na cyklostezku a je zde zavěšená lávka na skále. Je ze dřeva a radějí nahoru a dolu kolo tlačím. Dřevo je mokré a nerad bych dostal smyk. Všude je mokro po vydatném dešti. Jsem rád, že neprší. Až po několika kilometrech když se údolí rozšířilo, začíná lehce pršet. Dávám si pláštěnku, ale brzo ji zase svlékám. Pak už ji vezu v pohotovostní poloze celý den na nosiči. V jednom místě je 20 procentní stoupání. Jsem rád, že jsem to vyjel. Cítím, že jsem v horách dobře natrénoval kopce. Kousek dál na kraji cyklostezky leží hromada batohů. Nějací turisté si zde odložili a šli do lesa. Je zde zajímavá studánka. Voda přitéká přírodním korýtkem. Po cyklostezce jede malé auto a pán uklízí odpadky z košů. Stále víc se vzdaluji horám, až se úplně krajina otevře. Zato jedu poblíž nějaké dálnice a slyším hrozný hluk od aut. V horách bylo takové ticho a najednou si musím zvyknout na to, co máme ve městě běžně. Jsem rád, že jedu po cyklostezce. V komplikovaném provoze na silnici bych těžce hledal cestu. Je to hustě obydlená část se spoustou cest.

Za městem Sollenau jedu po cyklostezce a najednou je překopaná. Staví se zde dálnice. Snažím se odhadnout, kterým směrem bych měl jet a zkouším jet po kamenitém podkladě dálnice. Směr jsem zvolil správný, ale neumím sjet na cyklostezku, kterou vidím pod sebou. Nakonec jsem našel vhodné místo a kolo položené na bok spouštím po svahu dolů. Najel jsem na cyklostezku a jedu kousek zpět. Potřebuji nalézt informační tabuli. První však nalézám vodní viadukt. Je zde informační tabule a poprvé vidím, že i v Rakousku mají sprejery. Na dalším rozcestí nalézám informační tabuli a vidím, že jedu po Eurovelo číslo 9 na Vídeň. To je dobrý směr. Vydávám se podél historického kanálu, ale později podle automapy zjišťuji, že mám lepší se ze směru na Vídeň odklonit a více směřovat na Bratislavu. Dokonce zase nacházím místní cyklotrasu a několik kilometrů se vezu mimo silnice. Nakonec, ale stejně musím asi 20 km odjet po silnici. Až před Schwadorf nalézám cyklostezku a mířím k Dunaji. Nad hlavou začínají létat letadla a já jsem za plotem mezinárodního letiště ve Vídni. Dělám si svačinu. Vytahuji sardinky a na lavičce spokojeně obědvám. Přitom pozoruji každých 30 vteřin přistávající letadlo. Lituji lidí, kteří zde ve vesnici žijí a hlučná letadla jim létají nízko nad hlavou.

Vydávám se po cyklotrase a uprostřed města Fischamend značení ztrácím. Dělám malé kolečko po okolních ulicích a značku nenalézám. Až později jsem získal mamu a tam je vidět, že jsem dojel na konec značení. Po kousku dojíždím k hlavní silnici do Bratislavy. Musím ve velkém provozu po ní jet. Před sebou mám dálnici a tu neumím překonat. Až jsem přejel přes dálnici tak jedu několik kilometrů v hustém provozu a sjíždím do Maria Ellend. Jsou to za sebou dvě vesnice propojené obyčejnou cestou. Proti mně jede auto a najednou sjíždí na krajnici a zastavuje. Kolem mne se ze zadu prožene ve velkou rychlosti nákladní auto. Úplně těsně mě předjel. Snad mně olíznul i šaty. Řidič v protějším autě byl přinucen zastavit. Je to hrozné, že takoví darebáci jezdí tak bezohledně v nákladních autech. V další vesnici přejíždím přes hlavní cestu a zde již nacházím oficiální cyklotrasu podél Dunaje. Jen se vyhýbá okolní krajině a vzdaluje se od Dunaje na několik kilometrů. Dokonce mě vleče pryč ze směru jízdy do nějaké vesnice s historickým kostelem. Nakonec to je smysl cyklotras. Provést turistu kolem zajímavých míst. Z vesnice jedu po šotolině podél větrných elektráren. Je to celá baterie elektráren. Nakonec vidím před sebou historickou bránu. Ani se mně nechce věřit, že to postavili Římané. Přijíždím do města Petronell Carnuntum. V tomto městě jsem už byl vícekrát, když jsem se vracel od Neusidlerského jezera. Na první pokus nalézám kempink. Je to vedle stěny tenisové haly. Od paní v hospodě dostávám klíček od dveří do hospody. Je upevněn na tenisový míčekk. Oni na noc hospodu zamykají a já bych se nedostal na WC a do sprch.

Na večeři si dávám rýži a vepřové maso. K tomu ještě dojídám sladké oplatky.

Ujel jsem 110 km po velmi členitých cyklotrasách. Několikrát jsem zmokl a nakonec vyšlo ostré slunce a smažím se.

Pernitz – Waldeg – Sollenau /cyklostezka/ - Gunselsdorf – Trumau /cyklotrasa/ - Moosbrunn - Schwadoef /silnice/ - Fischamend /cyklotrasa/ - Maria Ellend /hlavní silnice/ - Scharndorf - Petronell Carnuntum /cyklotrasa šotolina/

17.06.2011

Mariazell-den-05

Budím se po studené noci. Poprvé jsem si za toto putování musel v noci obléci kalhoty, aby mně nebylo zima. Ráno však svítí slunce přímo do stanu a vstávání je veselejší. Rosa na plátně usychá a já povezu lehký stan. Po snídani si vykládám s Holanďanem. On se sem na kopec vyvezl vlakem a putuje dál na kole. Má atlas Rakouska. Já bych takovou knížku nevlekl na nosiči. Vždy si vytrhnu listy s mapami, které budu potřebovat. Do kanceláře přišel pan majitel a jdu zaplatit za ubytování.

Po snídani vyrážím k vodopádu. Už jsem zde byl mockrát, ale vodopád jsem nikdy nenavštívil. Jedu opačným směrem než je cesta domů podél jezera. Na konci přichází prudké stoupání. Toto stoupání jsem už jel víckrát, když jsem jel k jezeru LunzerSee. Naštěstí dnes jen kousek do kopce. Jinak by mě čekalo velké stoupání. Na křižovatce se spouštím do údolí. To je škoda vyšlapaných metrů. Po chvilce nacházím podle mapy odbočku a jedu k vodopádu. Je to jen malý vodopád, ale hezký. Takové pěkné místo k mileneckým schůzkám. O kousek dál je i lavička. Pokračuji dál v klesajícím údolí a dělám si zastávku u statku s krásným pozadím hor. Po kousku cesty jedu kolem nádherného hřebčína. Nechce se mně zastavovat a udělat fotku. Teď mě to mrzí. Měli tam snad několik kilometrů dlouhý výběh. Klesám už dlouho a najednou vidím nad sebou Mariazell. To si dám pořádně do těla, než zase vyšlapu serpentiny do města. Je to dnes taková malá příprava do hor. Ve městě si jedu koupit jídlo do supermarketu a ještě se jednou zastavím v kostele. Pak jdu na informace a mám velké štěstí. Slouží dnes moc hodná slečna a ta mě vybaví na dnešní cestu mapami. Dokonce se podívala, jestli kemp, do kterého dnes jedu je otevřený. Za ochotu jsem jí dal pohlednici.

Z Mariazell vyjíždím po silnici, po které jsem už jednou před mnoha roky přijel. Možná si pamatujete, jak jsem se fotil v křižovatkovém zrcadle. Dnes po chvíli odbočuji z hlavní cesty a jedu do stoupajícího horského údolí. Jedu proti proudu malé, ale dravé řeky. Je krásně čistá a je vidět celé písčité dno. Jedu po mokré silnici a říkám si, jaké mám štěstí, že jsem ušel dešti. Ne na dlouho. U památníku se spouští přeháňka a já se pod stromem schovávám s cykloturistou. On přijel ráno vláčkem do Mariazell. Je to romantické putování po horských úbočích. Teď kousek vyšlape a pak pojede po asfaltové cyklostezce 100 km v kuse z kopce. Přitom nikde nepotká žádné auto. Takový výlet se dá zvládnout za jeden den. Já tento okruh jedu skoro tři dny. Během deště jsem se najedl a vyrážím k jezeru Hubertussee. Z mokré cesty se pod slunečními paprsky kouří a já za chvíli jedu po suché cestě. Jezero je spíše přehrada. Přehradní hráz vybudoval Arthur Krupp. Na protějším břehu je moderní kaplička a kaple pro myslivce. Jízda kolem jezera je moc hezká. Sluníčko pěkně pálí. Od jezera stále stoupám a v jednom místě vidím nad sebou jet cyklisty v táhlém stoupání. Tak si pomyslím, že kdybych s nimi jel po stejné cestě, tak je doženu. Možnost jsem dostal. Na konci se cesta prudce obrací a já jedu stejným směrem. Šlapu jako stroj v pravidelném rytmu a po několika kilometrech je dojíždím. Jsem rychlejší a ujíždím jim. Po několika kilometrech mě zase oni předjedou v prudkém klesání. Já musím v takových klesáních jezdit velmi opatrně. Projíždím zajímavým údolím a je tam i nějaký zábavný park. Jede se stále podél hlavní silnice po nádherné asfaltové cyklostezce. Ten kdo pojede nahoru si opravdu užije poctivého kopce.

V místě kde se údolí rozděluje, jsem se rozhodl si udělat svačinu. Poslední kilometry jsem jen klesal bez šlapání. Cykloturista měl pravdu. Já však opouštím cyklostezku a jedu znovu do hor. Při jídle pozoruji, jak za mnou přicházejí černé mraky. V klidu dojím a vydám se na cestu. Vím, že hlady bych daleko nedojel. Ještě chvíli spekuluji nad tím, že počkám pod mostem, ale pak vyrážím do kopce. Nejdříve jsou to táhlé serpentiny a po chvíli se změní v pořádné stoupání. Po jedné straně je skála a na druhé je prudký svah porostený stromy. Podrobně to zkoumám. Už mně lehce prší na záda a já hledám místo kde bych se schoval. Ono to nejde. Svah je tak prudký, že se ke stromům nedostanu. Dávám si pláštěnku do pohotovostní polohy na nosič. Kolem mne fičí divoký vítr a nese kapky deště. Ujíždím do hor jak o duši. V takovém kopci by mě nikdo normálně nepřinutil tak šlapat. Několikrát přes mě přeletí přeháňka, ale stále to není na pláštěnku. Sleduji okolí a mám pocit, že bouřka šla do jiného údolí. Z čeho mám velký strach jsou padající kameny ze skal. Je to strašidelné když slyšíte jak si kámen děla nad vámi v lese cestu a pak najednou spadne na cestu. Až na samém vrcholu mě dohání déšť. Naštěstí je zde horská chata a já se schovávám ke zdi. Místo se jmenuje Ochsattel 820 m.n.m. Odhaduji, že jsem s deštěm v zádech vyšlapal 300 metrů na výšku. A jako vždy následuje prudké klesání. Cesta je mokrá a musím jet hodně pomalu. Sjíždím do místa zvaného Kalte Kuchl.

Na tomto místě jsem už dávno byl. Je zde museum v přírodě a modlitební místo. Prochází zde poutní cesta do Mariazell. Poutníci se zde můžou účastnit mše v malé kapli. V museu jsou vystaveny různé staré věci. Všechno je volně uloženo a nikdo to nehlídá. V našich podmínkách něco nemyslitelného. Jsou zde opravdové skvosty. Mně se nejvíce líbil starý šicí stroj. Co by za něj u nás sběratelé dali? Na prostranství pracuje nějaký důchodce a moc nám řeč nešla. Je tu hezky, ale musím jet. Ještě mám před sebou jeden pořádný kopec.

Jako vždy následuje dlouhé klesání a pak opět stoupání. Odhaduji, že jsem klesl do 500 metrů. Na křižovatce v nejnižším místě si dávám cukr, abych dodal do těla energii. Tuším, že to bude dobrý kopec. Je to však ten typ stoupání kdy několik kilometrů jedete do mírného stoupání a na závěr se to zvedne v serpentinách. Tak jsem kolo dostal opět do nadmořské výšky 864 m.n.m. Rohrer Sttl. Na vrcholu je mokro a já musím sjíždět velmi pomalu. Cesta je moc úzká a příkrá. Naštěstí je k večeru a provoz je malý. Je to hodně zalesněno a jen občas mám hezký výhled do hlubokého údolí. Tady bych v opačném směru s auty nechtěl šlapat. Pomaličku sjíždím do města Gutenstein. Je to historicky zajímavé město. Projel jsem se kolem zámecké zahrady a zámku. Dále už to mám kousek do kempu. Dojíždím do města Pernitz a ptám se kluků na kolech kde je kemp. Říkají ať jedu s nimi a tak mě zavedli až do kempu. Měli jsme stejnou cestu. Oni si jeli dát po vyjížďce pivo.

V hospodě vyřizuji formality a dostávám elektronický klíč k otvírání dveří do WC a sprch. Už jsem se na teplou sprchu moc těšil. Na večeři jsem si dal Lunchmeat a přinesl jsem si z hospody čepované pivo. Kemp má vlastní elektrárnu poháněnou vodou. Uvnitř budovy je turbína a stroje dělají rámus.

Ujel jsem 99 km, s mnoha bouřkami.

Erlaufsee – vodopád - Mariazell – Hubertussee /vedlejší silnice/ - Gscheid – Utmitterbach /cyklostezka/ - Ochsattel - Kalte Kuchl - Rohrer Sttl. – Gutenstein – Pernitz /horská silnice/

16.06.2011

Mariazell-den-04

Dnes jsem si pospal. Na stan spadla v noci rosa a teď jej sluníčko suší. Mám stan namířený na východ a je dobrý pocit stávat se sluncem. Spěchat nemusím, mám před sebou jen asi 50 km. Zato několik velkých kopců. Přesto vím, že to zvládnu do večera. Tak vyjíždím až v 10 hodin.

Nejdříve mám prudký sjezd do městečka a pak už jen poctivé šlapání do kopce. Je to táhlé stoupání až po úpatí Annabergu. Cestou jezdí kolem mě nákladní auta se dřevem. Jsou to dlouhé kamiony a jezdí hodně rychle. Oni vůbec nepočítají s tím, že by mohli potřebovat zastavit. Mám z nich strach. Další nebezpečná auta jsou dodávky. Tito řidiči mají snad vyhlášený tajný závod. Po několika kilometrech je kaplička se studánkou. Chci si udělat fotky a musím být hodně opatrný při přecházení přes cestu. Připadám si jako na české silnici. Počasí mám proměnlivé. Stoupající údolí se klikatí a za každou zatáčkou mám jiné podmínky. Jednou do mě pere slunce a podruhé jedu pod černými mraky. Neustále vyhlížím, kdy uvidím moji dnešní výzvu. Postupně se mně ve výhledu ukazuje vrchol stoupání. Je tam vidět kostel. Já si dělám fotky, jak se to postupně přibližuje. Konečně je zde opravdové stoupání. Řadím nejlehčí převod a pouštím se do boje s číslovanými zatáčkami. Oni mají v Alpách číslované zatáčky. Řidiči tak ví, ve kterém místě se nacházejí. Postupně stoupám a cítím se dobře. Jsem rád, že na to mám vyšlapat to v pohodě.

Konečně jsem na vrcholu Annaberg 976 m.n.m . Udělám jednu fotku do údolí a spěchám do obchodu. Nechci, aby mně zavřeli. Potřebuji si koupit pohlednice. Po nákupu se vracím na vrchol vesnice. Začíná lehce pršet a já si vyhlížím místo, kde se budu moci schovat. Přesto jedu na vyhlídku a těžké dešťové mraky postupně odcházejí dál do hor. Sedám si na lavičku a svačím. Je to úžasný pocit jíst na takovém místě. Vidím před sebou celé údolí. Ono je to umocněno tím, že jedu až od Dunaje a tuto nádhernou vyhlídku jsem si zasloužil šlapáním na kole.

Všechno jednou skončí a já musím jet dál. Teď mám před sebou hezký dlouhý sjezd a budu fotit okolní hory. Je to škoda vyšlapané metry zase ztratit. Hodně se ochladilo a musím si obléci dres s dlouhým rukávem. Projíždím kolem hezkých zemědělských usedlostí. Už se těším do dalšího stoupání, abych se zahřál. Mám před sebou Josefsberg. Je to mnohem víc serpentin než před chvílí, ale s lehčím stoupáním. Použiji druhý a třetí nejlehčí převod. Je to jednoduché. Já mám na kole osm převodů. Planetová převodovka Shimano je dobře odstupňovaná pro turisty. Jede se dobře i po cestě. Jsou zde dva stoupací pruhy a auta mě hezky objíždějí s odstupem. Šlapu, šlapu a jsem na vrcholku stoupání. V pohodě jsem dosáhl Josefsberg 1012 m.n.m. Udělám si vrcholovou fotku a zase sjíždím dolů. Není zde ani kousek rovný. Teď se sjíždí hodně serpentin a já pozoruji výhledy pod sebou.

V Eben se zastavuji a dělám fotky nádherného pohledu od jezera na vysoké hory. Je zde odpočívadlo pro turisty a kříž. Ještě kousek a jsem v St. Sebastian. Není to tak snadné. Cesta zase zákeřně stoupá. Každý by čekal, že po sjezdu z Josefsberg se povezu až do Mariazell. Na začátku St. Sebastian se ptám mladé maminky s kočárkem, jak najdu cestu na Burgeralpe. Pak ještě fotím a dochází k srandovní situaci. Ona mě předbíhá a jde stejným směrem. Tak si spolu kousek vykládáme. Nakonec musím odbočit do prudkého stoupání mezi domy. To jsem netušil, že tento kopec nemá žádnou rovinku. Po chvilce jízdy opouštím vesnici a s tím končí asfalt. Podklad je stále horší šotolina. Místy je vydřená od dešťů a jsou odkryty velké kameny. Musím jet opatrně, abych na kamení nepodtrhl přední kolo. S naloženými taškami se v takové chvíli špatně řídí. Značení je nějaké divné a já mám obavy, abych nesjel na jinou cestu. Stoupání je stále prudší a v jeden okamžik nad sebou slyším veselé povykování. První mě napadlo, že nade mnou jede lanovka a lidé se baví. Nakonec jsem to v zatáčce zjistil. Proti mně jedou mladí kluci na vozíčcích. Náramně si toho užívají. Mají jen pod zadkem desku s kolečky. V zatáčce zastavili a čekají na sebe. Asi si můžete představit, jak to byl prudký kopec, když se po něm dá jet dolů v šotolině. Po chvilce pozorování se rozjíždím a mám s tím vážné problémy. Kopec je moc strmý a podklad velmi špatný. Vyloženě plavu v písku a při záběru do pedálů to nemůžu uřídít v přímém směru. Nakonec seskakuji a kousek tlačím. Tlačení je hrozná dřina. Těžké naložené kolo nechce překonávat kamenitý podklad. Potím se tak, že vidím, jak mně v pórech kůže vytéká pot. Jsem mokrý jako bych stál pod sprchou. K tomu do mě paří slunce. Jsem na svahu, do kterého se odpoledne opírají sluneční paprsky. Už mám jen v jedné láhvi vodu z přírodní studánky. Když se napiji, tak cítím plesnivinu a v té chvíli jsem bez tekutin. Takové pití nebudu riskovat. Po chvilce slyším za sebou jízdní kolo a říkám si, že musím jako cyklista jet na kole. Bylo to potřeba. Předjížděla mě hezká bikerka. Krásně opálená v bílých kraťasech a oddílovém dresu. Začala mě povzbuzovat. Všichni víte, že jsem při jízdě do kopce ukecaný. Tak tentokráte mně došel dech. Byl jsem rád, že jedu. Takticky jsem počkal, až zajede za další serpentinu a slezl jsem. Musel jsem si vydechnout. Bylo to dobře, přede mnou se objevil nádherný výhled na rozhlednu. Tak jsem měl důvod zastavit a udělat fotku. Opět jsem nasedl na kolo a za hrozného kličkování od kraje ke kraji jsem se rozjel. Jestli jste se někdy rozjížděli do prudkého kopce na sněhu, tak je to podobné. Musíte dostat obě nohy na pedály a pak už se dá jet. Bojoval jsem statečně až pod vrchol stoupání. Tam byl tak prudký kopec, že jsem předem slezl. Nemělo to smysl se snažit. Na předním kole mám naložené tašky a ty se i s předním kolem zvedaly do výšky od cesty. Hrozilo, že se překlopím na záda. Na tomto místě jsem při zpáteční cestě neměl odvahu sjíždět a kolo jsem svedl kousek dolů pěšky. Jak tak tlačím, tak se z vrchu přihnala ta krásná bikerka a užívala si divokého sjezdu. Chlapi obvykle očima hezké cyklistky svlékají, ale já jsem si v této chvíli představil jak leží vybouraná v zatáčce a po hezkém těle ji stéká krev z odřenin. Konečně jsem se přehoupl přes hranu svahu a jsem na lyžařské sjezdovce. Je to neuvěřitelný pohled na okolní hory. Ta dřina stála za to. Jsem neuvěřitelně šťastný, že jsem to dokázal vyjet. Přitom jsem si řekl, že už sem nikdy v životě nepojedu. Jednou a dost. Dojezd k horským chatám je pozvolný a já jedu po trávě abych se nebrodil v kamení. Jedu přímo k rozhledně Burgeralpe 1247 m.n.m. Pěší turisté mě uznale zdraví.

Na vrcholu je rozhledna s křížem. Symbolicky to připomíná Svatý Hostýn. Jen Hostýn ohyzdí větrná vrtule. O kousek dál je kříž s výhledem do krajiny. Je vidět okolní hory. Bokem všeho je dřevěná hospoda a lidé si při občerstvení můžou vychutnat i pohled do okolí. V malém lese je podle mého názoru museum staveb s vodní tématikou. Vodní kola, náhony a podobně. Sjíždím na lyžařský svah a nechávám se vyfotit na památku. Pak se zastavuji u nějakých sbírek kamení. S odborným vysvětlením na nástěnce. Po prohlídce sjíždím k hraně lyžařského svahu a jdu hledat dobré místo k fotografování okolních hor. Opírám kolo o lavičku a jdu dál. Kochám se výhledy do krajiny, ale musím myslet i na ubytování. Končí radovánky a začíná nebezpečný sjezd. Jedu velmi opatrně a vyhýbám se všem rýhám, do kterých by se mně mohlo chytit přední kolo. Občas zastavím a udělám fotky. Je to důležité, aby se ochladily ráfky od brzdění. Zastavuji se i u lesní hospody a objevuji WC pro dva sedící vedle sebe. To jsem ještě neviděl. Bez problémů se dostávám do vesnice na asfalt.

Na začátku Mariazell mám oblíbený malý supermarket. Kupuji si dvě velké plechovky piva a cukr s vitamíny pro sportovce. Když odcházím, tak slyším jak prodavačka volá na jiné prodavačky něco v tom smyslu, ať se podívají na, co jezdí cyklisté. Konečně vjíždím do města. Na fotce vidíte, že pro mě udělali i slavnostní bránu. Rychle jdu do stánků nakoupit pohlednice. Pak zajdu do kostela. Za kostelem jdu do kapličky a do hrobky, ve které hoří stovky kalíšků za mrtvé. Je tam hrozné dusné vedro. Rychle jdu ven a věnuji pozornost památníku padlých vojáků v I. a II. Světové válce. Uvědomuji si, že Rakušané bojovali ve válkách a truchlili za mrtvé jako u nás. V první válce jsme byli spojenci. V druhé nepřátelé. My se díváme na památníky jako na výraz smutku v spravedlivé vále. Ale co oni? Kolik jejich vojáků v druhé válce dělalo zvěrstva po boku Němců? Přesto je doma příbuzní oplakávali. Na tomto putování jsem ještě několikráte vyfotil válečné památníky.

Po prohlídce města jedu do kempu. První se, ale zastavuji u jezera Erlaufsee. Prohlížím si historický vagón a místo pro nakládání uhlí do funkčního vláčku. V kempu je všechno otevřeno a majitel je pryč. Už jsem zde byl víckrát a vím co kde je. Jdu se osprchovat. Ve sprchách je zapnuto vytápění a to znamená, že je stále chladno. K večeru si vařím rýži a konzervu. K tomu mám dvě piva. Dnes jsem hodně vypotil a ještě v noci si vařím litr čaje. K tomu si dávám oplatky. Jako vždy se večer vydávám k jezeru. Je to moc romantické. Dnes je úplněk.

Ujeto 56 km. Dnes jsem ujel málo kilometrů, ale převýšení muselo být velké.

Turnitz – Annaberg – Josefsberg - St.Sebastian - /hlavní cesta/ - šotolinový výjezd Burgalpe – Mariazell – jezero Erlaufsee

15.06.2011

Mariazell-den-03

V noci mě probudilo bubnování dešťových kapek na plátno stanu. To jsem večer uvažoval, že se mně nechce stavět stan a přespal bych pod celtou. Ráno jsem si u vedlejšího stanu prohlédl turistické brašny Ortlieb. Cyklistické brašny od Sportarsenal si již nikdy nekoupím. Jsou stále v horším provedení. Raději si připlatím za kvalitní práci a promyšlené upínání.

Po snídani se vydávám v dlouhém oblečení na další trasu. Je pod mrakem a chladno. Snad nebude pršet. Pro moje spálené ruce od slunce je to úleva. Dnes jsem se rozhodl, že nebudu experimentovat se zkratkami. Už několikrát jsem tímto směrem jel a vždy jsem to zkusil nějak k řece Traisen zkrátit. Jel jsem poctivě po břehu Dunaje a nemusel jsem hledat cestu. Ono je lepší jet rychleji bez komplikací po delší trase než po kratší cestě a stále hledat správnou cestu. Tak jsem dojel za soutok Dunaje a řeky Traisen. Věděl jsem přesně, kde budu odbočovat. Je zde loděnice a velká restaurace přímo na břehu. Z kempu to bylo 30 km. Na fotce s rozcestníkem vidíte, že teď mám do Mariazell 111 km.

Sjel jsem z cyklostezky podél Dunaje a vypravil se proti toku řeky Traisen. Zde už bude na trase lehce cítit stoupání. Je to vidět i na vodě jak svižně běží po kamení. Až zde pojedete, tak se nenechejte zlákat nějakou polní cestou podél řeky. Já už jsem to udělal a byla to dosti namáhavá zkratka terénem. Oni značkaři dobře vědí, proč na začátku objíždějí deltu řeky Traisen. Až později se jede po břehu do města Traismauer. Přímo z cyklostezky je vidět malý supermarket. Mnozí neznalí cyklisté říkají, proč táhnu tolik jídla. Oni však neví, že cyklostezky bývají často vedeny daleko od měst a cyklista nemá možnost si nakoupit. Každý řekne, že ve velkém městě je supermarket. Já však nikdy nevím, kde je umístěn. Většinou to bývá u cest kde je velký automobilový provoz. Hledáním obchodu můžete ztratit i hodinu času.

Za městem jsem si našel poklidné místo s lavičkou a otevřel jsem si sardinky. V té chvíli přijelo po cyklostezce malé nákladní auto a dělníci cyklostezku uzavřeli. Začali tam něco dělat a já jsem s otevřenými sardinkami nemohl odjet. Jiné jídlo bych sbalil a popojel na jinou lavičku. Nakonec jsem to vydržel a vyjel. Ve městě Sankt Polten se jede podél budovy s vodními kaskádami. Já to zde vždy obdivuji a za horkého dne to přináší osvěžení. Jen malý kousek za městem pozoruji důchodkyni na kole. Předvedla přímo komediantský kousek. Do cesty jí vběhla kačena a ona prudce zatočila řídítky. Podle zákonů fyziky, které jsme se učili ve škole měla skončit na zemi. Ona to však ustála. Hodně jsem si oddechl. Neumím si představit, že bych jí měl zavolat první pomoc. Tato cyklostezka je poměrně nová. Já jsem po ní jezdil už se šotolinovým podkladem. Dnes je zde nádherný asfalt a na každém kilometru kámen s nápisem firmy, která to sponzorovala. Já jsem zde dříve jezdil některé úseky po hlavní cestě. Stále se stoupá směrem k Alpám. Je to před vámi krásně vidět jak pomalu stoupáte. V duchu si říkáte, tam zítra dojedu.

Ve městě Freiland asfaltová cyklostezka odbočuje směrem na Hohenberg. Jako cykloturista bych zde měl správně jet, ale já chci dojet do města Turnitz. Chci navštívit vodní mlýn a ubytovat se v kempu. Navíc chci pokořit serpentiny Anaberg a Josefberg. Tak najíždím na hodně frekventovanou cestu do Mariazell. Po cestě se zastavuji u památníku hornictví. Vede zde i poutní cesta pro věřící. Cestou začínají přibývat kapličky. Ve městě Turnitz jsem už spal. Je však špatné, že si nemůžu vybavit cestu přes město do kempu. Pamatuji si jen dobře závěrečné stoupání. První však chci navštívit vodní mlýn. Na náměstí jdu do trafiky koupit pohlednice a ptám se na cestu. Trafikant mně to podrobně vysvětlí. Musel jsem projet mezi domky podél dvorků, abych si zkrátil cestu. Mlýn je v kopcích nad městem a prudce stoupám. Navíc začíná lehce pršet. Nevzdám to a jedu i za cenu, že budu stavět stan v dešti. Jsem kousek od cíle dnešního dne. Nakonec před sebou vidím vodní mlýn a mám už zařazený poslední lehký převod. Kdyby to bylo prudší tak bych asi musel tlačit. Jsem moc rád. Opírám si kolo tak, aby neujelo do údolí. Jdu fotit a ke své radosti zjišťuji, že jsou zde dva mlýny. Mezi nimi v skalní soutěsce stojí kaplička. Je to úžasné romantické místo. Jen kdybych měl slunce na focení. Tak budou moje obrázky tmavé. Radovánky skončily a jedu do kempu.

Zase řadím nejlehčí převod a jsem v kempu. Kemp je v prudkém stoupání. Jdu se do domu zapsat a zaplatit za ubytování. Také si chci koupit pivo k jídlu. Jako kancelář funguje domácí výčep. Když si to vyřizuji, tak na mě někdo zavolá. A on je to trafikant. Přišel si dát pivo s kamarády a je zvědavý jestli jsem našel vodní mlýn. Začíná obvyklá debata od kud jedu a kam. Kolik už jsem ujel kilometrů a podobně. Jsem pro zdejší lidi zpestření. Zde táboří jen lidé v karavanech. Já jsem v tomto kempu již tábořil na konci září a tenkrát jsem vymrzl.

Nechce se mně nic vařit a dávám si na večeři paštiku a tři bulky. Sprchování je zrádná věc. Ve sprše se rozehřejete a venku je zima. Navíc stále poprchá. Je to takové alpské mrholení a chlapi sedí v pohodě venku před hospodou. Večer se jdu projít na kopec. Je zde vozíčková dráha. Na fotkách vidíte ceník. Dnes budu asi na čerstvém vzduchu dobře spát. Je to jiný vzduch než v údolí.

Ujel jsem 99 km, za podmračeného dne. K večeru mrholilo. Většinu jsem odjel po cyklostezce.

Tulln kempink – odbočka za soutokem řeky Traisen – Traismauer - Sankt Polten – opuštění cyklotrasy Freiland – po cestě Turnitz

14.06.2011

Mariazell-den-02

Večer jsem říkal, že se budím v pět hodin, ale dnes jsem se vzbudil až v sedm hodin. Moc dobře se mně spalo v přírodě. Sbalil jsem si věci a rozhodl jsem se, že zajedu do nedalekých Tvrdonic na nákup. Ještě si nakoupím na dnešní den za české peníze. V kempu jsem se s majitelem rozloučil a vyrazil na lesní pěšinku. Po chvilce jsem byl na lesní asfaltce a po krátkém stoupání ve vesnici. Z vesnice je vidět, jak velkou měla Morava kdysi záplavovou oblast. V malém obchodě jsem si nakoupil jídlo a minerálku do flašek. Vyrazil jsem do Lanžhota a na hraniční přechod. Po přejetí Moravy jsem se dostal na Slovensko. Je zde pěkný altánek a já jsem si zde dal snídani. Přitom jsem si prohlédl obrázky na téma železné opony. Teď zde vede stejně pojmenovaná cyklotrasa. O tomto projektu, jste mohli minulý rok číst v časopise Cykloturistika.

Tak a mám před sebou nekonečnou rovinu po šotolinové cestě. Řeku Moravu není vidět, neboť se jede po hrázích lužního lesa. Vybral jsem si dobře. Na celé trase jsem nepotkal člověka. Na úrovni přejezdu do Hohenau je bývalá vojenská tvrz. Je zde naučná nástěnka. Od tohoto místa se musí asi 2 km jet po cestě a opět se sjede na vedlejší cestu. Pak se jede po cestách různé kvality. Asfalt a šotolina. Občas je vidě v povzdálí nějakou vesnici. Na cyklotrase jsem potkal dvě auta. Jedno staré a řidič sjel na kraj a nechal mě bezpečně projet. Druhé bylo drahé terénní auto a řidič jel jako hovado. Jen za ním létalo kamení. Vůbec ho nenapadlo řešit, jestli se spolu na cestu vejdeme. Prostě bezohledný zbohatlík. Na cyklotrase stával altánek. Když jsem jel před několika roky do Maďarska, tak jsem zde svačil. Dnes zde leží zničená rozvalina. Myslím si, že je to práce dnešní mládeže. Už tenkrát zde byla špína a láhve od alkoholu. Lidé tyto altánky používají na mejdany. Po několika kilometrech jsem dohnal skupinku cyklistů a zjistil jsem, že jsou Rusové. Vydali se na kolech po Evropě. Najednou jsem zjistil, že moje maturita z Ruštiny byla na houby. Nebyl jsem schopný nic použít. Tak to skončilo u Angličtiny. Dále jsem míjel bývalá JZD. Po revoluci zkrachovala ekonomicky a teď se rozpadají opuštěné budovy.

No a přichází okamžik k přeplavení do Rakouska. V Záhorské Vsi je trajekt. Zrovna když jsem přijel na břeh, tak šli chlapi do maringotky. Slyšel jsem, jak řekli něco hanlivého na můj účet, že si počkám než pojedou. Dlouho jim to však nevydrželo. Přijelo několik aut a oni museli jít pracovat. Za jedno Euro jsem se přeplavil do Angern. Už ve městě jsem se napojil na cyklotrasu a jel do vnitrozemí. Po dvou dnech jsem opustil řeku Moravu. Teď jsem se vydal do neznáma. Jel jsem po cyklotrase, kterou jsem nikdy nepoužil. Po pár kilometrech jsem si našel pěkné místo ve stínu a udělal jsem si přestávku. Vytáhl jsem rohlíky a salám. Bylo to hluboko v taškách a zůstalo to chladné. Naopak kolem bylo hodně teplo. Sluníčko svítilo z plných sil. Všichni kolem jedoucí cyklisté mně přáli dobrou chuť. Po svačině jsem se vydal dál. Cyklostezka byla dobře značená a já jsem si to pochvaloval. Je to trasa věnovaná těžbě. Najednou jsem vjel do vesnice a zjistil jsem, že jsem ztratil značení. Byl jsem nepozorný a jel jsem hodně rychle. To se mně občas stává. Vydal jsem se nad vesnici a po několika kilometrech jsem cyklotrasu našel. Potom jsem se musel dostat přes úsek, který se hodně změnil. Moje mapa tomu už neodpovídá. Postavili zde dálnici a nějaké nové cesty. Budu si muset vyptat na informacích novou mapu. Před několika roky jsem se zde projížděl po rozestavěných cestách. Teď jsem se musel přizpůsobit. Navíc jsem si vymyslel zkratku. Na chvíli jsem se rozhodl opustit cyklotrasu, abych nejel přes velmi prudké stoupání. Cyklotrasa zde vede turisty po zajímavostech a já jsem se naopak chtěl co nejsnáze dostat k Dunaji. Podařilo se a po trošce kličkování jsem u vody.

Je to zvláštní pocit, když najednou přijedete k velké řece. Celodenní námaha na kole a najednou jste blízko cíle. Kolikráte jsem tak přijel ve svém životě k Dunaji? Toto je věc, kterou si musí každý cyklista prožít sám. Je to však předčasná radost. Dobře vím, že mám před sebou něco přes 20 km po břehu řeky. Je hezké, že zde udělali nový asfalt. Před několika roky jsem psal jak je cyklostezka podél Dunaje v stále horším stavu. Tento úsek jsem jel mnohokráte a jedu do kempu na jistotu. Na fotce je vidět jak jsou vysoké břehy Dunaje. Chatové oblasti jsou hluboko pod úrovní vody. To kdyby se protrhlo, tak během chvilky nic nezbude. Přijíždím do kempu a recepce je zavřená. Slečna se ptá, jestli se zde orientuji. Vysvětlil jsem ji, že to zde dobře znám. Zapsat se přijdu až zítra ráno. Oni věří, že neuteču a zaplatím. Postavím si stan na moje místo. Nevím čím to je, ale vždy je toto místo volné. Já to mám blízko do kuchyňky a na WC. Postavím stan a osprchuji se. Po horkém dni je to pocit úlevy. Jdu vařit do kuchyňky a zjišťuji, že vařič je špatný. Nakonec vařím na mém plynovém vařiči. Aspoň si v teplé vodě umyji ešusy. Jako vždy čučím kolik nádobí na umytí přinášejí lidé z karavanů.

Ujel jsem 145 km, za teplého dne.

Cyklokemp – Tvrdonice – Lanžhot /silnice/ - Slovensko cyklotrasa podél Moravy – plavba do Rakouska – Angern – cyklotrasy – Shonkirchen Reyersdorf - Bockliess – Konigsbrunn - Flandorf /silnice/ - Korneuburg Dunaj – cyklostezka kempink Tulln

13.06.2011

Mariazell-den-01

Od rána znovu všechno balím do brašen. Dnes už je to pohoda. Včera jsem si všechno připravil a dnes to jen uskladňuji. Konzervy mám z ledničky podchlazené a tak dlouho vydrží. Navíc s sebou vezu dvě male „CocaCola“ z mražáku. Změnily se na led a chladnou teplotu v brašnách udrží několik dnů.

Vyjíždím na trasu do Napajedel stejně jako včera a doufám, že už se nebudu vracet. Kupodivu dnes je na cyklostezce málo lidí a dobře se mně jede s naloženým kolem. Soused mně odhadl váhu kola na 35 až 40 kg. Když vezmu do úvahy, že vážím kolem 74 kg, tak je to zajímavý poměr. Po cyklostezce jedu až do Kostelan. Nechce se mně kličkovat přes Hradiště. V Ostrožské Nové Vsi jedu kolem štěrkoviště. Opaluje se zde hodně lidí a někteří se i koupou. Nevím jakou má teplotu voda, ale je horký den. Dále jedu po cyklostezce do Veselí nad Moravou a přes náměstí projíždím směrem do Vnorov. Zde je ve vesnici cyklostezka a na konci vesnice se dostanete na novou cyklotrasu do Strážnice. Dnes zažívám příjemné překvapení. Panelová cesta je nahražena nádherným asfaltem. U nového altánku si dělám malou přestávku. Sem to mám přibližně 50 km. Altánek za městem byl v hrozném stavu a nakonec zrušen. Zde je už asi dost daleko aby jej chodila mládež ze Strážnice ničit. Přes Strážnici si to zkrátím po náměstí a jedu do Petrova. Na fotce vidíte, jaké těžké mraky se na mě hnaly. Ve vesnici jsem potkal dva pány s kolama. Říkali, že se vrátili předčasně ze zahraničí. Měli špatné počasí. Dělali nějakou cyklotrasu s doprovodným vozidlem. Radili mně jak se dostat do Hodonína co nejbezpečněji. Vyrazil jsem po hlavní silnici a ve chvilce začaly padat velké dešťové kapky. Okamžitě jsem se otočil a vrátil do historické části s vinnými sklepy. Schoval jsem se do výklenku a pozoroval, jak řádí bouřka. Asi po půl hodině jsem mohl vyjet.

Na cestě stála voda a auta mě sprchovala. Po chvilce jsem měl hrozný zážitek. Proti mně jelo auto a to začalo ze zadu předjíždět další auto se čtyřma závodníma kolama na střeše. On jel jako blázen a vůbec nehleděl na to co má na střeše. Jel tak bezohledně, že mě vytlačil ze silnice. Tentokráte musím prohlásit, cyklista debil za volantem auta. Vše je o lidech. Je jedno, jestli jede na kole nebo v autě. Stále je to stejný bezohledný člověk. O kousek dál pozoruji cykloturisty, jak jdou vedle kol pěšky. Celí zabalení do igelitových pláštěnek. Oni se vydali po značené cyklotrase. Ta však vede po hlíně a oni si v tom velkém dešti obalili kola blátem. Teď jim to asi nejede. Naštěstí jsem se rozhodl jet po hlavní silnici a kolo mám čisté. Stát se mně něco podobného s naloženým kolem, tak je to vážný problém. Před Rohatcem mně nějací cyklisté ukazují, kde mám sjet na vedlejší cestu do Hodonína. Je to neuvěřitelné. Zde končí hranice bouřky a cesta je úplně suchá. Kdybych neklebetil s cyklisty, tak jsem bouřku nezažil. Hodonín projíždím podle cykloznačení bez problémů. Za městem se napojuji na cyklotrasu a jedu po pískových cestách směrem do Mikulčic. Z Mikulčic se to neuvěřitelně vleče po rovinkách, než se dostanu k Starověkému hradišti. Je to zde ráj bruslařů.

V areálu památníku je jen pár hostů a můžu si vše v klidu prohlédnout. Kolem nové sochy věrozvěstů a obnovených vykopávek se vydávám k Anglické aleji. To mně poradili cyklisté, abych se dostal do kempu. Předem mě varovali, že si mám zvážit, co od ubytování očekávám. Já jsem skromný a moc toho nepotřebuji. Když jsem narazil na cyklotrasu podél Moravy, tak jsem se po ní vydal. Doma jsem si prohlížel mapu a odhadoval jak daleko je kemp. Zapamatoval jsem si, že je to u dvou slepých ramen. Po několika kilometrech jsem usoudil, že jsem blízko a sjel jsem do lesa hledat cestu do kempu. Bylo to předčasné a musel jsem se vrátit na lesní asfaltku. V lužním lese jsem se zkoušel prodírat zelenou vegetací a moc mně to připomnělo americké vojáky ve vietnamském pralese. Prostě jsem chtěl vymyslet zkratku zarosteným lesem bez chodníčků. Bylo to malé dobrodružství a vrátil jsem se do klukovských let. Nakonec jsem na cestě našel manžele a ti mně poradili, že mám po této cestě pořád jet. Také říkali, abych pozdravoval majitele kempu. Později jsem pochopil, že je to zde místně známý člověk. Po kousku jsem dohnal cyklistu a dali jsme se do řeči. Byl to pán, který má za koníčka pozorovat ptáky a jel do lesa. Má svoje oblíbená místa a tam chodí pozorovat. Po několika kilometrech jsme se rozloučili a jel jsem dál. Zase jsem měl pozdravovat pána z kempu. Konečně se na cestě objevila značka do kempu. Svedla mě na lesní hliněnou pěšinku. Nevím, jestli by zde auto za mokra projelo.

Hurá, jsem u kempu. Co to nevidím? Kemp je zavřený. Okamžitě jsem se rozhodl, že nikam nepojedu a přespím zde. Přesto zatluču na vrata a po chvilce přiběhnou štěkající psi. Za nimi přichází majitel a zve mě dovnitř. Jsem jediný host. Včera v sobotu zde byla velká akce a dnes už tu nikdo není. Prý hráli na kytaru a zpívali celou noc. Nacházím se na místě bývalé trampské osady. Na fotkách vidíte totem a ohniště. Pak další věci vztahující se k cestování. K přespání dostávám jeden stan s podsadou. Jsem rád, že nemusím rozbalovat svůj stan. Na večeři si kupuji dvě piva. V dnešním horkém dni jsem si udělal chuť na dobře vychladěné pivo ze sklepa. V kempu je sklep s občerstvením a má správnou teplotu. Já si dávám konzervy Majky a sobotní rohlíky. S konzumací večeře mně pomáhají dva psi. Stále loudí a já jim vždy kousek Majky dám. Myslím si, že by takovou reklamu na Majku se mnou mohlo Hamé také natočit. Jen by to asi vyznělo jako reklama na psí konzervu. Záleží to, jak by se to divákovi podalo.

Po večeři chodím po kempu a prohlížím si různé věci. Je to hotové místo pro sběratele. Nafotil jsem hodně fotek, ale lepší bude, když se sem zajedete podívat. S večerem rychle přichází tma. V kempu není elektřina a já toho využívám k vykonání hygieny. Svlékám se u studny a pumpuji si vodu. S tou se pak umývám. Jsem celý slaný od žhavého slunce. Mám výhodu, že jsem sám a nemusím dodržovat cudnost. Tak a jsem čistý a můžu jít spát. Uléhám do spacáku a poslouchám okolní les. Ten kdo nespal ve volné přírodě daleko od civilizace, nikdy nepozná tu nádheru. Les má svůj noční život. Některá zvířata vychází na lov a je slyšet co se při tom odehrává. Já když si doma lehnu při otevřeném okně, tak stále slyším auta a občas sanitku nebo hasiče jak vyjíždějí ze základny. Mam je za barákem.

Tento kemp je určen pro cestovatele bez velkých nároků na ubytování. Turista zde prožije krásnou noc v přírodě. Není zde elektřina a to znamená, že nebudete rušeni moderní technikou a stresujícími zprávami TV Nova. Není zde pitná voda a vy si uvědomíte, v jakém světě žijete. Jak často s pitnou vodou plýtváte. Ničeho si v běžném životě nevážíte. Pokud se zde sejde skupinka trempů s kytarou, tak můžete zažít krásné okamžiky s písničkou. Jinak je kemp připraven i na zábavu pro děti a já bych si zde uměl představit i náš firemní táborák. My děláváme táborák u kamaráda na zahradě.

Cyklokem ranč Lanžhot / U Zlomené šlapky /
Bob Linha
P.O.BOX č.6
69151 Lanžhot
Mobil se slabým signálem : 776 856 767 , raději poslat SMS.

Stále jet po cyklotrase podél Moravy a je tam informační tabule. Druhá možnost je jet Anglickou alejí po turistické značce lesem.

Ujel jsem 97 km, za horkého počasí s bouřkou.

Otrokovice – Napajedla – Kostelany /cyklostezka/ - Osrožská Nová Ves /lesem/ - Veselí nad Moravou /cyklostezka/ - Strážnice – Petrov /asfaltka JZD/ - Hodonín /hlavní cesta/ - Mikulčice /cyklotrasa po pískových cestách/ - Kemp U Zlomené šlapky /lesem/

12.06.2011

Mariazell-den-00

Úvod
----
Ahoj cykloturisti, po několika letech jsem se rozhodl udělat malý výlet do poutního místa Mariazell. Jsou to naše nejbližší Alpy s nádhernou krajinou. V Mariazell jsem byl již víckrát a pokaždé jsem některou z cest jel jinak. Už brzo nebude varianta, kterou bych tam nejel.

Na cestu jsem se připravoval průběžně a rozhodl jsem se, že až v sobotu si všechno sbalím a vyjedu odpoledne. Na fotce vidíte můj nákup ve firemní prodejně Hamé v Babicích. Z TV reklam znáte oblíbenou Majku. Já jsem zde toho vzal víc, abych měl i na moje další letošní cesty. V oblibě mám konzervy v alobalu. Jsou lehčí než kovové a trošku se během jízdy přizpůsobí nákladu v taškách.

Celé sobotní ráno jsem snášel věci na cestu a balil. Nějak se mně nedařilo. Byl jsem takový unavený. Nakonec jsem to měl odpoledne sbaleno a vyjel jsem. Na nově otevřené cyklostezce v Napajedlích jsem udělal fotku transparentu. Pak už jsem jel směrem podél kanálu a hlavou se mně honily myšlenky, co všechno nemám. Stále mě to otravovalo, až to nakonec ve Starém Městě přišlo. Neměl jsem s sebou potřebné doklady a to byl důvod vrátit se domů. Bylo to k vzteku po 15 km. Začal jsem kalkulovat variantu, že bych ještě vyrazil jednou, ale už bylo hodně hodin. Já jsem potřeboval za odpoledne ujet asi 100 km a jel jsem do neznámého místa.

Tak jsem se vrátil domů. Všechno jsem vybalil a konzervy nanosil do ledničky. Byl velmi teplý den. S určitým pocitem úlevy jsem pojedl a začal odpočívat u PC. Znovu jsem si prohlížel trasu cesty.

Ujel jsem 34 km, za teplého počasí s plně naloženým kolem.

Závěr
-----
Když se vrátíte na kole domů, tak se vás každý zeptá, kolik jsi toho najel a já odpovím 784 km za sedm dnů. Když k tomu přidám první nevydařený den, tak je to přes 800 km. Další spekulace je kolik tě to stálo? Když spočítám úplně všechny náklady, tak se dostanu pod 3000,- Kč. Velkou položkou jsou kempy. To lze nahradit spaním nadivoko. Ceny kempů se pohybují od 6 do 12 Euro. Nejlevnější jsou na statku. Nejdražší je v městě Tulln, zde však máte všechno v ceně. Koupání v teplé vodě, vařič a kompletní kuchyňku. Myslím si, že u tohoto kempu je součástí i bazén. Někteří neuvádějí, že ve sprše musíte vhodit 0,5 Euro do automatu a začne vám téct teplá voda. Já hodně kupuji pohlednice a to je také drahé. Nejdražší pohlednice stála 1,5 Euro. Nejlevnější 0,5 Euro. Vezl jsem s sebou hodně jídla a něco jsem dovezl zpět. Co jsem měl úplně zbytečně, byly různé povzbuzující prostředky pro sportovce. Při cykloturistice se to neuplatní. To potřebují ti, kteří jezdí na kole na doraz.

Cyklostezky – téma, které u nás v republice nabralo na vážnosti a je to poznat. S určitou nepřesností můžu prohlásit, že do Mariazell se dá dojet po cyklostezkách a cyklotrasách s minimálním kontaktem s automobilovou dopravou. Z Otrokvic dojedete po cyklostezce až do Veselí nad Moravou a dále se jede po cyklotrase do Strážnice s novou cyklostezkou. Pokud by bylo sucho, tak po české straně dojedete po polních cestách až na hranice se Slovenskem. Druhá varianta je vjet z Petrova na Slovensko po vedlejší cestě a tam se za Skalicí napojíte na cyklostezku podél Moravy. Já tento úsek mám prozkoumaný až od spojnice do Lanžhota. Po slovenské straně jsou to většinou cyklostezky po břehu Moravy. V Rakousku se jede po cyklotrasách vedených po JZD cestách. Zde jsou řidiči velmi ohleduplní. Podél Dunaje až do Mariazell se jede jen po cyklostezce. Auto nepotkáte. Z pohledu bezpečnosti si troufám říct, že na tuto trasu se dá vyrazit i s dětmi. Jen na pár místech by bylo potřeba zvýšit opatrnost.

Rakousko a cyklista na cestách. Ještě stále se dá tvrdit, že je to bezpečnější než u nás. Já jezdím do Rakouska už víc než 10 roků a můžu říct, že se bezpečnost cyklistů velmi rychle snižuje a blíží se to Česku. Pokud jsem musel jet po cestě, tak jsem si dával žlutou svítící vestu. V Rakousku se mnohonásobně zvýšil počet vozidel na cestách a jezdí se tam mimo obce mnohem rychleji a razantněji. Mám pocit, že ti staří poklidní řidiči umřeli a nastoupili mladí a dynamičtí řidiči s nohou hluboko na pedálu s plynem. Co je stejně katastrofické je bezohlednost řidičů kamiónů a dodávek. To je stejně nebezpečné jako u nás. Kde zůstala slušnost, jsou města a cesty značené pro cyklisty. Zde se k vám budou řidiči chovat velmi hezky. Při míjení sjedou jedním kolem do trávy a zastaví. Pokud pojedete po silnici, tak budete mít pocit, že vám chtějí řidiči naznačit. Vypadni z cesty cyklisto, cesta je pro auta. Dobrá rada, počítejte s tím nejhorším jako u nás a přežijete.

Během cesty jsem neměl žádnou závadu. Jen mně začalo praskat v rámu a to bude asi ve středovém složení.

Lidé byli všude velmi vstřícní a přátelští. Na hodně místech je stále vidět, že se nepočítá s tím, že by vás chtěl někdo okrást. Kempy jsou neohrazené a kolo jsem si ani jednou u obchodu nezamknul. Na jedné fotce uvidíte, že na dveřích do domu neměli ani zámek na klíč. Dírku měli vycpánu alobalem. Tímto bych vás chtěl požádat aby jste se v zahraničí chovali slušně a bude se nám dobře cestovat.

Počasí jsem měl proměnlivé. Několikrát jsem lehce zmoknul a schovával se pod stromy. Přesto jsem se i opálil. V noci bylo teplo a jen jednou jsem si přidal kalhoty.

Termín výletu mimo dovolenou je výborná věc. Cyklostezky jsou ráno prázdné a v kempech jsem byl někdy jediný se stanem. Většinou v kempech vidíte důchodce v karavanech. Usuzuji, že zde žijí celoročně a užívají si důchod v přírodě.

Cesta se mně podařila a jel bych zase. Všem tuto trasu doporučuji.

11.06.2011

Drásal 2011

Ahoj cykloturisti, v posledních dnech nám hodně prší a okolní cesty jsou promáčené. Dokonce na Rusavě divoká voda strhla most. Přesto se nejslavnější maraton horských kol pojede. Chci se podívat na start krátké trati, ale můj plán se kazí ihned kousek za Otrokovicemi. Přichází velký černý mrak a já se musím velmi rychle vrátit do autobusové zastávky. Je to hotová průtrž mraků. Když už si myslím, že to přestalo, tak přicházejí kroupy. Poskakují kolem mne na zemi. Bouřka však brzo končí a já můžu pokračovat. Jaké to je překvapení, když po kilometru zjišťuji, že je tam suchá zem. Stačilo jet kousek v bouřce a byl jsem pryč. Za Tlumačovem přichází další bouřka a já přijíždím do Holešova pozdě. Tak se rozhoduji, že zůstanu v Dobroticích a budu sledovat závodníky těsně před cílem.

Na fotkách vidíte, že pořadatelé za pomocí policie dobře zajistili bezpečný přejezd závodníků přes cestu. Slečna se zvednutou rukou na mě nemává, ale dává pokyn, že se můžou pustit auta. Pískání na píšťalku znamená, že jede závodník. Na fotkách vidíte vítěze a další dva závodníky. Bylo neuvěřitelné, s jakým náskokem vítěz dojel. Čekání na další závodníky bylo nekonečné a vydal jsem se dál po trati. Předpokládal jsem, že na mokrém podkladu pojedou pomalu. Ti první asi v terénu létají. V Žopech se projíždělo vesnicí a viděl jsem tam hned dva závodníky za sebou, jak tlačili kola s proraženými gumami. Nad vesnicí se sjíždí z lesa prudký sjezd po kamenité cestě. Závodníci to zde pustí a jsou již po dlouhé cestě unavení a můžou bourat. Naštěstí jsem žádnou havárii neviděl.

S přibývajícím odpolednem vycházelo slunce na oblohu a udělalo se hezky. Dokonce se i oteplilo. Závodníci tak byli odměněni za svou dřinu v terénu. Do cíle jsem fotit nejel. Takové fotky jsem vám poskytl minulý rok. Dnes jsem si taktéž vybral místa, kde nebyli diváci. Nádherné to bylo poblíž hřebčína. Jen mě mrzí, že nemám nějakou pěknou fotku koní s cyklisty. V této chvíli nevím, jak závod celkově dopadl, ale doufám, že se nikomu nic v těžkém terénu nestalo.

Ujel jsem 63 km. Dvakrát jsem zmokl a na závěr ohřál na slunci.

02.07.2011

Karel

Vybrané fotky :



Všechny fotky :