Ahoj cykloturisti, tento víkend jsem zahájil aktivitami již v pátek. Měli jsme pracovní táborák. Udělali jsme to u spolupracovníka v Napajedlích na zahrádce. Pokud si vzpomenete na moje fotky ze záplav před týdnem tak nebudete daleko. Všude na polích stojí voda a hnije. Vůbec si nejste jisti, že tam kam šlápnete si nenaberete do bot vodu. To jsou ideální podmínky pro komáry. Moji spolupracovníci to pocítili na vlastní kůži. Od táboráku jsem chtěl odjet za světla, ale kamarádi slíbili, že budou hrát country a já jsem zůstal. Domů jsem jel po cyklostezce a moje světla jsou výborná. Za tuto výbavu musím firmu AZUB z Uh. Brodu pochválit.
V sobotu jsem chtěl jít původně na folkový festival v Otrokovicích, ale letos jsem se rozhodl, že nepůjdu. Je to velmi náročné sedět v hledišti od 10 hod do 24 hod. Už jsem to několikrát absolvoval a je to velmi únavné. Navíc je nešikovné, že pořadatelé dělají pořadí tak aby měli i slabší vystupující diváky. Dříve se nechávali ti lepší na odpoledne a stávalo se, že ráno nikdo nepřišel. Já si myslím, že bych za svoje peníze měl mít možnost výběru uceleného bloku zajímavých muzikantů. Tak se stalo, že jsem se poprvé dostal do role poslouchajícího diváka přes plot. Vydržel jsem vystoupení po dobu jedné kapely. Cestou na festival jsem si chtěl zkrátit cestu a udělal jsem si delší zajížďku. Nevěděl jsem, že ještě některé části Otrokovic jsou pod vodou.
Na další část výletu jsem se nechal inspirovat cestou kamarádů z party Švih. Psali, jak jeli ve vedru na Bunč. Já jsem na rozdíl od nich vyrazil po asfaltu přes Kvasice. Dá se říct, že je to 20 km dlouhé stoupání. Jel jsem svižně a vedrem jsem se nezabýval. Já si myslím, že to nejsou žádné extrémy. Kdyby jste v létě vyrazili na kole do Itálie, tak vám budou takové teploty připadat normální. Spíš na lidi hodně působí sdělovací prostředky. Na Bunči jsem udělal několik fotek. Kromě reklamy na pivo jsem zde neviděl nic nového. Lidí zde bylo jako obvykle hodně. Všechny cesty byly zaplněny parkujícími auty.
Cestou jsem měl špatný zážitek. Sjížděl jsem v lesním úseku serpentinami a najednou proti mně ženská na kole v protisměru. Naštěstí jsme se minuli. Ani jsem nestačil zabrzdit. Kdybych byl auto tak po ní zůstaly jen sračky na silnici. Nechápu, co jí to napadlo.
Za chvíli jsem si v pohodě šlapal do stoupání a najednou mě předjeli dva cyklisti. Nevím, co se to ve mně stalo. Prostě bouchly saze a já jsem vystartoval jako zamlada na velodromu. Okamžitě jsem měl na tachometru 40 a ujel jsem jim s neuvěřitelným kmihem. Určitě 150 otáček za minutu. Když jsem se na ně podíval, tak zírali údivem. Až na kopci jsem si uvědomil, že ještě do podzimu se nesmím namáhat. Zvolnil jsem a oni za chvíli přijeli. Předjeli mě a asi čekali nějakou reakci. To jsem však už byl zase hodný cykloturista.
Cestou jsem se zastavil na ranči v Kostelanech. Myslím si, že tam pořádali nějakou akci pro děti. Mě moc zaujala oprátka a na pozadí prapor. Oprátky se nebojím. Vím, že umřu na silnici. Aspoň tak to mám v předpovědi.
Dále jsem se projel lesem po cestě nazývané Stará hradská. Myslím si, že už od minulého roku je zde kousek s novým asfaltem. Na fotce je odpočívadlo pro turisty, ale dnes by jej nikdo nepoužil. Letošní rok jsou v lese miliony komárů a nemůžete se ani na chvíli zastavit. Jízda na kole je však v pohodě. Po výjezdu z lesa jsem se spustil Ke svatým. Je to část Halenkovic. Před sebou jsem měl kopec na letiště. Je třeba říct, že na 500 metrech se překoná slušná výška. Do kopce se mnou začal závodit nějaký vesnický kluk. Myslím si, že byl tělesně postižený a nechal jsem jej dojet na vrchol prvního.
U letiště stálo hodně aut a u občerstvení ještě více cyklistů. Podávalo se chlazené pivo a uzeniny. Mě však zajímali více moji spolupracovníci. Od rána vydrželi jen ti nejodolnější. Na otevřeném hřebenu bez stínu bylo hodně teplo. Někteří už měli kůži na těle od sluníčka hodně přebarvenou. Myslím si, že se dobře nevyspí. Nejlepší byl náš kolega Ota. Převedl akrobacii s vrtulníkem. Na fotce můžete vidět, jak letí vrtulí ve spod. Sám říkal, že by se uvnitř pilot pozvracel. Domů jsem se vydal přes Spytihněv a Napajedla. V Napajedlích u bývalých lázní jsem si nabral sírovou minerálku. Třeba bude mít na mne blahodárné účinky. Pak už jen po cyklostezce domů. To jsem však netušil, že budu mít na cestě i kulturní vložku. Potkal jsem bruslařku a bruslaře. To není nic neobvyklého. Oni však měli na sobě něco málo, co ještě připomínalo plavky. Myslím si, že by to krejčí z kapesníku ušil pro oba. Ona jela první a on ji svou hrudí tlačil. Rukama ji držel za prsa, aby neupadla. Jako počítačový expert jsem si představil virtuální spojení. V praxi je to však asi při bruslení nerealizovatelné.
Za Napajedlama ze stromů opadalo chmýří a celá cyklostezka je bílá. Nabaluje se to na kola a na nohy. Domů jsem přišel celý obalený.
V neděli jsem se rozhodl jet prozkoumat zkratku, o které jsem psal na jaro. Jedná se o místo bývalého letiště v Holešově. Cyklisté a chodci by mohli přímo chodit do Holešova ze Záhnašovic. V současné době je průmyslová zóna prázdná. Je zde nádherná cyklostezka a cesta. Provoz je zde uzavřen a vše využívají bruslaři a cyklisté. Jak vidíte na fotce, tak se našel někdo rozumný a vyrobil provizorní lávku. Tímto se hodně zkrátí cesta, ale hlavně se vyhnete nebezpečné komunikaci do Holešova.
Od Holešova jsem nabral směr na Žeranovice. Jedná se o velmi romantickou cestu do Zlína přes kopcovitou krajinu. Před vesnicí jsem vyfotil památný strom. Spíš co z něj zbylo a roste nový. Mám obavy, že fotku nového stromu v jeho dospělosti vám nepošlu. To bude trvat ještě dlouho. V další vesnici jsem měl silniční zážitek. V podstatě normální situace kdy přijíždějící auto po vedlejší silnici nedá přednost cyklistovi a ohrozí jej. Já jsem po incidentu na řidiče zahrozil a spolujezdkyně mu dala pohlavek. Předpokládám, že to byla manželka a vychovávala chlapa za volantem. Pak už jsem v pohodě jel přes lesy domů. Dnes jsem litoval, že jsem si nevzal nějaké oblečení navíc. Proti včerejšku mně bylo zima.
Ujeté kilometry Pá = 8, So = 56, Ne = 40 /komáři, vedro, zima/
13.06.2010
Karel
