Ahoj cykloturisti, toto je opravdu poslední příspěvek v roce 2011. Dnes se udělalo hezky a já jsem si vyrazil do okolních kopců. Většinu obrázků znáte a nebudu popisovat, jak jsem jel. Jen na kopcích po západu slunce začala mokrá cesta přimrzat a slyšel jsem, jak to pode mnou křupe. Potkal jsem na kopci pána a ten říkal, že mám jít pěšky. Prý už je to zledovatělé.
Na první fotce vidíte co má můj mlsný čumáček rád a na poslední co jsem si připravil na Silvestrovskou večeři. Nejsem chudobný, ale o domácnost se špatně starám. Dal jsem si Novoroční závazek, že doma brzo povysávám. Už si nepamatuji, kdy jsem to dělal.
O domácnost se nestarám, ale zato jezdím na kole. Letos jsem celkem ujel 10631 km. Z toho jsem na turistických výletech ujel 10281 km. Na WWW jsem dal přes 60 příspěvků s fotkami a mnohem víc jsem vám jich poslal e-mailem bez zveřejnění na WWW.
Na závěr vám přeji hodně ujetých kilometrů v roce 2012 a hlavně ať nepotkáte žádného debila za volantem.
31.12.2011
Karel
sobota 31. prosince 2011
neděle 4. prosince 2011
Větrný Hostýn
Ahoj cykloturisti, kolem 13 hod. se teploměr vyšplhal na 9C a já vyrážím směr Hostýn. V předpovědi počasí je, že kolem 19 hod. začne na Moravě pršet. To v pohodě stihnu. Jedu hodně rychle 25 km/hod a víc. Je to tím, že mám do zad silný vítr. Dobře vím, co mě čeká na zpáteční cestě.
Za Jankovicemi fotím novou cestu do Chomýže. Nechápu, proč někdo investoval peníze do luxusní cesty mezi dvěma vesnicemi. Vždyť jsou v podstatě dostupné po hlavní silnici. Jediný kdo to ocení, jsou cyklisté. Dříve zde byla kamenitá cesta se škvárou. Autům to nevadilo. Za ty peníze mohla být cyklostezka z Otrokovic do Malenovic. Proč to někde jde a v Otrokovicích to nejde. Na převýšení jsou boží muka. Můžete si přečíst, proč zde stojí. Poučení je to pro starší muže. Neberte si mladou ženu.
Na Hostýn jsem začal opravdu pomalu stoupat a moje rychlost se ustálila na 10 km/hod. Když jedu v létě na lehko, tak udržím 15 km/hod a víc. Na moji omluvu je třeba uvést, že mám na sobě spodky a nepromokavé kalhoty. Na hoře několik vrstev oblečení a nepomůže ani moderní prádlo. Na vrcholu jsem propocený jako myš. Dokud jsem jel v závětří, tak se jelo dobře. Ve chvíli kdy se cesta vytočila na jih, tak odolávám prudkým poryvům větru. Větrná elektrárna jede na plné obrátky. Dnes si můžou v klášteře v pohodě svítit. Cesta je pokrytá mokrým ledem a ve stínu leží sníh. Přece jsme ve výšce 734 m.n.m. Otrokovice jsou asi 190 m.n.m. Já raději spěchám do kostela. Mám štěstí a jsem v kostele sám. Je tam tma a svítí jen osvětlení na oltáři. Dnes jsem zde žádné turisty nepotkal. Nikdo nechodí po kostele a nefotografuje. Z venku je slyšet dutí silného větru a já si říkám, co by se stalo, kdybych zde zůstal. Je zde tak dobře. Ke štěstí by mně stačil čaj s Rumem a Hořká čokoláda. Nic z toho se nesplnilo a já musím jet domů. Dobře vím, že pošlapu proti silnému větru. Původně jsem měl v plánu, že si jako vždy koupím ve stánku teplou medovinu s chutí ořechů a k tomu čokoládovou trubičku. Bohužel jsou dnes všechny stánky zavřené.
Když sjíždím z Hostýna dolů, tak se ve tmě ozve hlas a říká : „Cesta je namrzlá“. Já na to myslím a jedu velmi opatrně. Přehoupnu se přes jeden hřeben a u odpočívadla pro turisty se zastavuji. Je zde krásný výhled do údolí Rusavy. Chaloupky po horských úbočích svítí v malých okénkách a z komínu se jim kouří. Vytahuji termosku s čajem a čokoládový banánek. Musím se na další cestu posilnit. Slunce už dávno zapadlo a jen nad horskými hřbety prosvítá červená obloha. Cestou sem jsem dvakrát projel bílým mrakem. Svítil jsem si na cestu a když jsem vjel do mraku, tak jsem viděl kužel světla na bílé mlze. Přemýšlel jsem, jestli se to dá vyfotit. Sjezd do údolí byl moc nádherný a své pocity si vezmu do hrobu. To co jsem viděl, se nedá popsat.
Od Holešova začala rovinatá Haná bez stromů a keřů. Jen otevřené pole. Silný vítr si zde dělal, co chtěl. Házel si semnou po silnici a já jsem musel šlapat jako do velkého kopce. Nakonec jsem domů přijel propocený jako bych dřel do vysokých hor.
Ujel jsem 77 km, napřed s větrem do zad a pak proti větru s poryvy.
04.12.2011
Karel
Za Jankovicemi fotím novou cestu do Chomýže. Nechápu, proč někdo investoval peníze do luxusní cesty mezi dvěma vesnicemi. Vždyť jsou v podstatě dostupné po hlavní silnici. Jediný kdo to ocení, jsou cyklisté. Dříve zde byla kamenitá cesta se škvárou. Autům to nevadilo. Za ty peníze mohla být cyklostezka z Otrokovic do Malenovic. Proč to někde jde a v Otrokovicích to nejde. Na převýšení jsou boží muka. Můžete si přečíst, proč zde stojí. Poučení je to pro starší muže. Neberte si mladou ženu.
Na Hostýn jsem začal opravdu pomalu stoupat a moje rychlost se ustálila na 10 km/hod. Když jedu v létě na lehko, tak udržím 15 km/hod a víc. Na moji omluvu je třeba uvést, že mám na sobě spodky a nepromokavé kalhoty. Na hoře několik vrstev oblečení a nepomůže ani moderní prádlo. Na vrcholu jsem propocený jako myš. Dokud jsem jel v závětří, tak se jelo dobře. Ve chvíli kdy se cesta vytočila na jih, tak odolávám prudkým poryvům větru. Větrná elektrárna jede na plné obrátky. Dnes si můžou v klášteře v pohodě svítit. Cesta je pokrytá mokrým ledem a ve stínu leží sníh. Přece jsme ve výšce 734 m.n.m. Otrokovice jsou asi 190 m.n.m. Já raději spěchám do kostela. Mám štěstí a jsem v kostele sám. Je tam tma a svítí jen osvětlení na oltáři. Dnes jsem zde žádné turisty nepotkal. Nikdo nechodí po kostele a nefotografuje. Z venku je slyšet dutí silného větru a já si říkám, co by se stalo, kdybych zde zůstal. Je zde tak dobře. Ke štěstí by mně stačil čaj s Rumem a Hořká čokoláda. Nic z toho se nesplnilo a já musím jet domů. Dobře vím, že pošlapu proti silnému větru. Původně jsem měl v plánu, že si jako vždy koupím ve stánku teplou medovinu s chutí ořechů a k tomu čokoládovou trubičku. Bohužel jsou dnes všechny stánky zavřené.
Když sjíždím z Hostýna dolů, tak se ve tmě ozve hlas a říká : „Cesta je namrzlá“. Já na to myslím a jedu velmi opatrně. Přehoupnu se přes jeden hřeben a u odpočívadla pro turisty se zastavuji. Je zde krásný výhled do údolí Rusavy. Chaloupky po horských úbočích svítí v malých okénkách a z komínu se jim kouří. Vytahuji termosku s čajem a čokoládový banánek. Musím se na další cestu posilnit. Slunce už dávno zapadlo a jen nad horskými hřbety prosvítá červená obloha. Cestou sem jsem dvakrát projel bílým mrakem. Svítil jsem si na cestu a když jsem vjel do mraku, tak jsem viděl kužel světla na bílé mlze. Přemýšlel jsem, jestli se to dá vyfotit. Sjezd do údolí byl moc nádherný a své pocity si vezmu do hrobu. To co jsem viděl, se nedá popsat.
Od Holešova začala rovinatá Haná bez stromů a keřů. Jen otevřené pole. Silný vítr si zde dělal, co chtěl. Házel si semnou po silnici a já jsem musel šlapat jako do velkého kopce. Nakonec jsem domů přijel propocený jako bych dřel do vysokých hor.
Ujel jsem 77 km, napřed s větrem do zad a pak proti větru s poryvy.
04.12.2011
Karel
sobota 3. prosince 2011
Naučná stezka Stonáč
Ahoj cykloturisti, od rána je venku vlhko, ale teplota se drží nad nulou a není náledí. Já se chci jít projet po rovince a rozhoduji se, že se podívám na cyklostezku z Hulína do Kroměříže. Už je to dávno co jsem vám z této cyklostezky posílal fotky. Dnes jsem byl příjemně překvapen informačními tabulemi.
Na dalších fotkách je vodní biotop u obce Kurovice. Jak vidíte, tak v jezírku žádná voda není. Mám pocit, že se to nepodařilo na tomto místě obnovit.
Na poslední fotce vidíte, jak foukal vítr. Měl jsem jej většinou do zad. Já jsem si z počátku myslel, jak dobře mně to šlape. Byl to omyl. Cestou domů jsem poznal, jak mně to nešlape.
Pokud se vydáte do oblasti Kroměříže na bruslích, tak můžete nechat auto v Záhlinicích a projet se kolem jezer přes lesní oboru do Kroměříže a k vodním tůňkám.
Ujel jsem 48 km, ve větrném a vlhkém počasí.
03.12.2011
Karel
Na dalších fotkách je vodní biotop u obce Kurovice. Jak vidíte, tak v jezírku žádná voda není. Mám pocit, že se to nepodařilo na tomto místě obnovit.
Na poslední fotce vidíte, jak foukal vítr. Měl jsem jej většinou do zad. Já jsem si z počátku myslel, jak dobře mně to šlape. Byl to omyl. Cestou domů jsem poznal, jak mně to nešlape.
Pokud se vydáte do oblasti Kroměříže na bruslích, tak můžete nechat auto v Záhlinicích a projet se kolem jezer přes lesní oboru do Kroměříže a k vodním tůňkám.
Ujel jsem 48 km, ve větrném a vlhkém počasí.
03.12.2011
Karel
sobota 26. listopadu 2011
Odpočívadlo pro koně
Ahoj cykloturisti, já vám vždy píši o odpočívadlech pro cykloturisty, ale dnes udělám výjimku. Budu vás informovat o odpočívadle pro jezdce na koních. Objevil jsem je za Zdounkami u Kroměříže. Odpočívadla jsou již postavená, ale trasa ještě není dodělaná. Trasy budou značeny čtverečky s barevným kolečkem uvnitř. Mělo by to sloužit jezdcům na koni, pěším turistům a cykloturistům. Jak vidíte, tak tam nejsou stojany na kola, ale zábradlí pro přivázání koně.
V obci Milovice se stoupá do prudkého kopce a na hoře nad kapličkou je vyzdobený vánoční stromeček. Když jsem kolem projížděl, tak na mě začali volat lidé, ať se zastavím a jdu se občerstvit. Nabízeli mně občerstvení zadarmo. Jen ať s nimi chvíli postojím. Měli radost z toho, že zdobí Vánoční strom. Chvíli jsem s nimi pokecal a dozvěděl jsem se o značené trase pro koně. Já už jsem měl fotky udělané, ale byla to jen moje domněnka. Je krásné jak na malé vesnici můžou lidé dělat radost jiným spoluobčanům. I to, že volali na neznámého cykloturistu ať si jde dát něco na zahřátí.
Na posledním obrázku vidíte fotky Vánočního stromu z Otrokovic. Můžete zkusit hádat, kterou fotku jsem dělal s bleskem.
Na trase jsem se zastavil u pomníku Sovětských vojáků. Už jsem zde jel tolikrát a až dnes jsem si toho pomníku všimnul. Musím zjistit, co se tam za války stalo. Myslím si, že by si zasloužili alespoň opravit písmenka na pomníku. Přece položili životy za naši svobodu.
Na obrázku vidíte, že jsem jel po sněhu. To už, ale byla tma. Na kopcích byla mlha a mrholilo. V údolí bylo krásně a sucho.
Nemůžu si odpustit ukázat i špatné obrázky. Jak lidé vozí do přírody odpad. Neumím si to představit, jak někdo naloží odpad do auta a někam jede a pak to rychle odhodí.
Ujel jsem 60 km v surovém počasí. 10 minut svítilo slunce. Teplota byla kolem nuly.
26.11.2011
Karel
V obci Milovice se stoupá do prudkého kopce a na hoře nad kapličkou je vyzdobený vánoční stromeček. Když jsem kolem projížděl, tak na mě začali volat lidé, ať se zastavím a jdu se občerstvit. Nabízeli mně občerstvení zadarmo. Jen ať s nimi chvíli postojím. Měli radost z toho, že zdobí Vánoční strom. Chvíli jsem s nimi pokecal a dozvěděl jsem se o značené trase pro koně. Já už jsem měl fotky udělané, ale byla to jen moje domněnka. Je krásné jak na malé vesnici můžou lidé dělat radost jiným spoluobčanům. I to, že volali na neznámého cykloturistu ať si jde dát něco na zahřátí.
Na posledním obrázku vidíte fotky Vánočního stromu z Otrokovic. Můžete zkusit hádat, kterou fotku jsem dělal s bleskem.
Na trase jsem se zastavil u pomníku Sovětských vojáků. Už jsem zde jel tolikrát a až dnes jsem si toho pomníku všimnul. Musím zjistit, co se tam za války stalo. Myslím si, že by si zasloužili alespoň opravit písmenka na pomníku. Přece položili životy za naši svobodu.
Na obrázku vidíte, že jsem jel po sněhu. To už, ale byla tma. Na kopcích byla mlha a mrholilo. V údolí bylo krásně a sucho.
Nemůžu si odpustit ukázat i špatné obrázky. Jak lidé vozí do přírody odpad. Neumím si to představit, jak někdo naloží odpad do auta a někam jede a pak to rychle odhodí.
Ujel jsem 60 km v surovém počasí. 10 minut svítilo slunce. Teplota byla kolem nuly.
26.11.2011
Karel
pondělí 21. listopadu 2011
Malenisko 2011
Ahoj cykloturisti, trošku se nám oteplilo na +5C a já jsem se rozhodl zajet na poutní místo Malenisko na Provodově. Těšil jsem se, že při troše štěstí se dostanu nad bílý opar, ale nepodařilo se. Na všech obrázcích vidíte šeď podzimu. Při tom jsem se dostal nad 500 m.n.m.
Z Otrokovic jsem jel do Malenovic a kolem hradu k vysílači Maják. Je to táhlé stoupání a zapotil jsem se. Přitom jsem cítil chlad na prsty v pletených rukavicích. Pro dnešní den jsem zvolil následující taktiku v oblékání. Vyjel jsem v kabátku a na zpáteční cestu jsem si dal bundu. To samé jsem udělal s rukavicemi. V pletených jsem jel do kopců a domů jsem jel v Goretexových rukavicích. Za Orlím hnízdem jsem chtěl v údolí vyfotit udržovanou chaloupku, ale venku byl majitel a nechtěl jsem obtěžovat. Fotku udělám až v létě za hezkého počasí. Ve sjezdu do Provodova mě předběhl běžec. Cesta je tam hrozně vydrolená a místy je to na rozbití huby. On běžel po louce v pohodě. Výjezd ke kostelu jsem po kostkách zvládl bez problémů. Jen mně to připomnělo, že stejné kopce jsem jel letos v Alpách. Oni však měli všude asfalt. Tento kopec býval na silničním kole těžký oříšek.
U kostela jsem udělal fotku chráněného stromu, ale v šeru se nepodařila. Z termosky jsem si dal čaj a k tomu tyčinku Margotku. Když přišli další lidé ke kostelu, tak jsem odjel. Domů jsem se rozhodl jet přes Zelené údolí. Je to taková romantika. Měl jsem v plánu se zastavit u lesní hospody, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ve vnitřku by měla být hezky vyzdobená. Dále jsem se vezl bez šlapání až do Želechovic. Zde jsem viděl na křižovatce řidiče, jak projel na červenou. Byl to magor. Křižoval hlavní cestu ze Zlína do Vizovic. Je zde velký provoz a měl štěstí. Ve Zlíně jsem jel po cyklotrase na nábřeží. Asi je jedno, kdy zde jedete, vždy je to otrava. Mám moc dobré světlo a jeden chodec uskočil se slovy, že si myslel, že za ním jede auto po chodníku. U fotbalového stadionu bylo hodně policistů a raději jsem jel rychle pryč, než mě přejede nějaký fotbalový fanoušek. Domů jsem dojel podél řeky a už jsem začínal mít velký hlad. Těšil jsem se na oběd s večeří dohromady. Dnes jsem měl omáslovaný chleba s uvařeným vajíčkem.
Ujel jsem 55 km v mlhavém počasí.
19.11.2011
Karel
Z Otrokovic jsem jel do Malenovic a kolem hradu k vysílači Maják. Je to táhlé stoupání a zapotil jsem se. Přitom jsem cítil chlad na prsty v pletených rukavicích. Pro dnešní den jsem zvolil následující taktiku v oblékání. Vyjel jsem v kabátku a na zpáteční cestu jsem si dal bundu. To samé jsem udělal s rukavicemi. V pletených jsem jel do kopců a domů jsem jel v Goretexových rukavicích. Za Orlím hnízdem jsem chtěl v údolí vyfotit udržovanou chaloupku, ale venku byl majitel a nechtěl jsem obtěžovat. Fotku udělám až v létě za hezkého počasí. Ve sjezdu do Provodova mě předběhl běžec. Cesta je tam hrozně vydrolená a místy je to na rozbití huby. On běžel po louce v pohodě. Výjezd ke kostelu jsem po kostkách zvládl bez problémů. Jen mně to připomnělo, že stejné kopce jsem jel letos v Alpách. Oni však měli všude asfalt. Tento kopec býval na silničním kole těžký oříšek.
U kostela jsem udělal fotku chráněného stromu, ale v šeru se nepodařila. Z termosky jsem si dal čaj a k tomu tyčinku Margotku. Když přišli další lidé ke kostelu, tak jsem odjel. Domů jsem se rozhodl jet přes Zelené údolí. Je to taková romantika. Měl jsem v plánu se zastavit u lesní hospody, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ve vnitřku by měla být hezky vyzdobená. Dále jsem se vezl bez šlapání až do Želechovic. Zde jsem viděl na křižovatce řidiče, jak projel na červenou. Byl to magor. Křižoval hlavní cestu ze Zlína do Vizovic. Je zde velký provoz a měl štěstí. Ve Zlíně jsem jel po cyklotrase na nábřeží. Asi je jedno, kdy zde jedete, vždy je to otrava. Mám moc dobré světlo a jeden chodec uskočil se slovy, že si myslel, že za ním jede auto po chodníku. U fotbalového stadionu bylo hodně policistů a raději jsem jel rychle pryč, než mě přejede nějaký fotbalový fanoušek. Domů jsem dojel podél řeky a už jsem začínal mít velký hlad. Těšil jsem se na oběd s večeří dohromady. Dnes jsem měl omáslovaný chleba s uvařeným vajíčkem.
Ujel jsem 55 km v mlhavém počasí.
19.11.2011
Karel
pátek 18. listopadu 2011
Vánoční ryba
Ahoj cykloturisti, Vánoce se blíží a je potřeba připravit rybu. Já jsem si chtěl koupit rybu z rybníků kolem Záhlinic. Jezdím zde často a posílám vám z tohoto hezkého místa fotky.
Po ránu byla teplota nad nulou a jelo se dobře. Z cesty podél dálnice jsem pozoroval hustý provoz aut. Když si pomyslím, že toto všechno jelo dříve přes Otrokovice, tak jsem příznivcem dálnic. Do rybářství jsem přijel v pohodě nezapocený. Když jsem si zdělal rukavice, tak jsem pociťoval surovou zimu. Zaměstnanci jsou zde asi hodně promrzlí. Myslím si, že zde je pracoviště, kde nikomu nevadí, když si udělají čaj s Rumem. Firma je uprostřed jezer a ze všech stran jde chlad. Byl zde tatínek se dvěma malými chlapci. Kluci si prohlíželi ryby v kádích a těšili se, jak si večer vlezou doma do vany s rybou. Byli moc zvědaví a přátelští. Dokonce mně pomáhali balit nákup do brašen. V kádích byly i velké ryby a neumím si představit, že by se ve vodě něco takového o mě otřelo. Konečně jsem uviděl živého sumce s jeho dlouhými vousy. Já jsem měl v plánu koupit živou rybu a nechat si ji zabít a vyvrhnout. Platí však nová pravidla a ryba se zde nesmí vyvrhnout. Musí na to být speciální pracoviště. Přitom kdysi to bývalo normální. Zde lze rybu jen zabít. Doma jsem nechtěl rybu kuchat a raději jsem si koupil balíčky se zmrazenými polotovary. To jsem si mohl koupit i v supermarketu. Ještě jsem si přibral srnčí plecko a divočáka na guláš. Zvěř, kterou vidíte na mých fotkách si jednou třeba koupím na jídlo.
Po nákupech jsem se vydal do Kroměříže přes ptačí rezervaci. Za městem jsem najel na cyklostezku podél Moravy a šlapal domů jako stroj. Teď když mám volné boty na šlapátkách tak nejsem schopen udržet větší kadenci šlapání než 100 otáček za minutu. Domů jsem přijel trošku zapocený a byla dobrá teplá koupel. Pak jsem si začal číst v Cykloturistice o putování v tropických zemích. Od příštího roku bude vycházet jen osm čísel. Číslování nebude odpovídat měsícům. Už si asi plánují další krizi.
Provozní doba: Po-pá 7-17,so 8-12 hod.
Ujel jsem 41 km v surovém počasí při teplotě kolem nuly.
18.11.2011
Karel
Po ránu byla teplota nad nulou a jelo se dobře. Z cesty podél dálnice jsem pozoroval hustý provoz aut. Když si pomyslím, že toto všechno jelo dříve přes Otrokovice, tak jsem příznivcem dálnic. Do rybářství jsem přijel v pohodě nezapocený. Když jsem si zdělal rukavice, tak jsem pociťoval surovou zimu. Zaměstnanci jsou zde asi hodně promrzlí. Myslím si, že zde je pracoviště, kde nikomu nevadí, když si udělají čaj s Rumem. Firma je uprostřed jezer a ze všech stran jde chlad. Byl zde tatínek se dvěma malými chlapci. Kluci si prohlíželi ryby v kádích a těšili se, jak si večer vlezou doma do vany s rybou. Byli moc zvědaví a přátelští. Dokonce mně pomáhali balit nákup do brašen. V kádích byly i velké ryby a neumím si představit, že by se ve vodě něco takového o mě otřelo. Konečně jsem uviděl živého sumce s jeho dlouhými vousy. Já jsem měl v plánu koupit živou rybu a nechat si ji zabít a vyvrhnout. Platí však nová pravidla a ryba se zde nesmí vyvrhnout. Musí na to být speciální pracoviště. Přitom kdysi to bývalo normální. Zde lze rybu jen zabít. Doma jsem nechtěl rybu kuchat a raději jsem si koupil balíčky se zmrazenými polotovary. To jsem si mohl koupit i v supermarketu. Ještě jsem si přibral srnčí plecko a divočáka na guláš. Zvěř, kterou vidíte na mých fotkách si jednou třeba koupím na jídlo.
Po nákupech jsem se vydal do Kroměříže přes ptačí rezervaci. Za městem jsem najel na cyklostezku podél Moravy a šlapal domů jako stroj. Teď když mám volné boty na šlapátkách tak nejsem schopen udržet větší kadenci šlapání než 100 otáček za minutu. Domů jsem přijel trošku zapocený a byla dobrá teplá koupel. Pak jsem si začal číst v Cykloturistice o putování v tropických zemích. Od příštího roku bude vycházet jen osm čísel. Číslování nebude odpovídat měsícům. Už si asi plánují další krizi.
Provozní doba: Po-pá 7-17,so 8-12 hod.
Ujel jsem 41 km v surovém počasí při teplotě kolem nuly.
18.11.2011
Karel
Zimní doplňky
Ahoj cykloturisti, vyměnil jsem nášlapné pedály za obyčejné a to znamená, že přišlo zimní období. Tento týden bývaly noční teploty až -7C. Dnes bylo -6C a když jsem vyjížděl, tak bylo -1C. Mrzne a je kolem bílá mlha. Nevím, jestli je to ten smog co mají na Ostravsku. Přesto jsem se vydal na kole do lesa.
První jsem jel podél potoka a pak ke kapličce na Chlumu. Kousek dál je v lese studánka a pomník zabitého ševce. Tato místa jsem vám už dříve ukazoval. Dnes jsem se rozhodl k průzkumu lesní cesty. Problém byl hned na začátku. Nezapamatoval jsem si správnou cestu z mapy a vydal jsem se jinam. Bloudil jsem po lese a užíval si krásné přírody. Až doma jsem zjistil, kde jsem jezdil. Nevím, jestli ten pocit znáte. Už dlouho jedete a nevíte, kde jste. Pak znejistíte a říkáte si, co bych udělal, kdybych potřeboval rychle najít pevnou cestu. Jsou dvě možnosti. Vrátit se a věřit, že neztratíte cestu. Pokračovat a nějak to dotáhnout do konce. Já jsem nakonec našel cestu, na kterou jsem chtěl dojet. Jen jsem se o jeden kilometr spletl.
Na 14. obrázku vidíte hliněný domeček.
Bylo štěstí, že jsem neměl nášlapné pedály. Ve zmrzlém korytě mně ujelo přední kolo a byl jsem rád, že jsem seskočil na turistické boty. Jednou to nezvládnu a na jaro najdete moji kostru.
Ujel jsem 28 km v chladnu a mlze. Některé fotky se v mlze nepodařily. Něco jsem nachodil i vedle kola.
17.11.2011
Karel
První jsem jel podél potoka a pak ke kapličce na Chlumu. Kousek dál je v lese studánka a pomník zabitého ševce. Tato místa jsem vám už dříve ukazoval. Dnes jsem se rozhodl k průzkumu lesní cesty. Problém byl hned na začátku. Nezapamatoval jsem si správnou cestu z mapy a vydal jsem se jinam. Bloudil jsem po lese a užíval si krásné přírody. Až doma jsem zjistil, kde jsem jezdil. Nevím, jestli ten pocit znáte. Už dlouho jedete a nevíte, kde jste. Pak znejistíte a říkáte si, co bych udělal, kdybych potřeboval rychle najít pevnou cestu. Jsou dvě možnosti. Vrátit se a věřit, že neztratíte cestu. Pokračovat a nějak to dotáhnout do konce. Já jsem nakonec našel cestu, na kterou jsem chtěl dojet. Jen jsem se o jeden kilometr spletl.
Na 14. obrázku vidíte hliněný domeček.
Bylo štěstí, že jsem neměl nášlapné pedály. Ve zmrzlém korytě mně ujelo přední kolo a byl jsem rád, že jsem seskočil na turistické boty. Jednou to nezvládnu a na jaro najdete moji kostru.
Ujel jsem 28 km v chladnu a mlze. Některé fotky se v mlze nepodařily. Něco jsem nachodil i vedle kola.
17.11.2011
Karel
neděle 6. listopadu 2011
Hrad Střílky
Ahoj cykloturisti, máme zde nádherný podzimní den a já musím jet do lesa. Lesy jsou teď úžasně zbarvené. Nejdříve jedu asi 20 km na Bunč. Je to celé do kopce, ale já to vůbec nepociťuji. Mám toho letos hodně najeto a takové stoupání je sranda. Od Bunče začnou nepříjemnosti. Po trase jdou stovky pěších turistů k rozhledně. Musím je objíždět po okraji chodníčku. Až za rozhlednou se můžu rozjet a ani jsem neudělal fotku.
Kousek před Samotou doháním vozíčkáře. Říká, že dokáže na ruční pohon ujet denně 40 km. Má s sebou děti a jsou šťastní. Děti samozřejmě skotáčí kolem a on je musí přivolávat. U motorestu jsem to nepoznal. Vznikl tam park pro děti a ohrada se zvěří.
Dostat se přes hlavní cestu na Brno je velký problém. Je zde vrchol stoupání a z obou stran se scházejí dva stoupací pruhy. Musím poslouchat, jestli nejede nějaký blázen na motorce a pak přejet. Za cestou se stoupá k hradu. Nevím, koho to napadlo navést na lesní cestu šutry. Místy se nedá jet a musím tlačit. Když zaberu, tak se zadní kolo pode mnou protočí a padám. U zelného obrázku jsem nikdy nebyl. Zato u hradu už víckrát. Pomalu se začíná smrákat. Já usedám na hradby a vytahuji termosku se svačinou. Potichu sleduji usínající krajinu a západ slunce. Je jasné, že domů pojedu za tmy.
Kousek od Vlčáku zapínám světla a sjíždím do Salaše. Musím být hodně opatrný. Cesta je pokrytá listím a já se bojím, aby tam neležela větev. Nebezpečné jsou závory proti autům. Na cyklostezce do Velehradu jsou umístěné balvany, aby tam nejezdily čtyřkolky. Naštěstí jsou na nich přidělané odrazky a já si je nasvítím. Je to hezky vidět na obrázku. Čtyři svítící body. Od Velehradu je již cyklostezka osvícená měsícem jdoucím do úplňku.
Podél Baťova kanálu jsem za poslední měsíc jel za tmy aspoň desetkrát. Dnes je to, ale romantika. Měsíc osvěcuje zakotvené lodě a všude je ticho.
Ujel jsem 78 km, za nádherného počasí v barevné krajině. Fotky vám toho tolik neřeknou, jako když si sami zajdete do podzimního lesa.
06.11.2011
Karel
Kousek před Samotou doháním vozíčkáře. Říká, že dokáže na ruční pohon ujet denně 40 km. Má s sebou děti a jsou šťastní. Děti samozřejmě skotáčí kolem a on je musí přivolávat. U motorestu jsem to nepoznal. Vznikl tam park pro děti a ohrada se zvěří.
Dostat se přes hlavní cestu na Brno je velký problém. Je zde vrchol stoupání a z obou stran se scházejí dva stoupací pruhy. Musím poslouchat, jestli nejede nějaký blázen na motorce a pak přejet. Za cestou se stoupá k hradu. Nevím, koho to napadlo navést na lesní cestu šutry. Místy se nedá jet a musím tlačit. Když zaberu, tak se zadní kolo pode mnou protočí a padám. U zelného obrázku jsem nikdy nebyl. Zato u hradu už víckrát. Pomalu se začíná smrákat. Já usedám na hradby a vytahuji termosku se svačinou. Potichu sleduji usínající krajinu a západ slunce. Je jasné, že domů pojedu za tmy.
Kousek od Vlčáku zapínám světla a sjíždím do Salaše. Musím být hodně opatrný. Cesta je pokrytá listím a já se bojím, aby tam neležela větev. Nebezpečné jsou závory proti autům. Na cyklostezce do Velehradu jsou umístěné balvany, aby tam nejezdily čtyřkolky. Naštěstí jsou na nich přidělané odrazky a já si je nasvítím. Je to hezky vidět na obrázku. Čtyři svítící body. Od Velehradu je již cyklostezka osvícená měsícem jdoucím do úplňku.
Podél Baťova kanálu jsem za poslední měsíc jel za tmy aspoň desetkrát. Dnes je to, ale romantika. Měsíc osvěcuje zakotvené lodě a všude je ticho.
Ujel jsem 78 km, za nádherného počasí v barevné krajině. Fotky vám toho tolik neřeknou, jako když si sami zajdete do podzimního lesa.
06.11.2011
Karel
sobota 29. října 2011
Ukončení sezóny 2011
Ahoj cykloturisti, od začátku týdne nás meteorologové strašili, jaké bude špatné počasí. Nesplnilo se to a my jsme se opět sešli ve Fryštáku za krásného počasí. Sjeli se asi cyklisté z celého kraje Zlín. Můj kamarád přijel z Luhačovic a ujel celkem 113 km.
Po příjezdu na náměstí to začalo dobře. Paní roznášela pečivo a bylo to moc dobré. Cyklisté se navzájem vítali a byli rádi, že se zase vidí. Probírali sezónu a plánovali co příští rok. Zaslechl jsem hovory o nákupu nového kola. Každý plánuje kolo s velkým průměrem kol. Doufám, že to není reakce na vychvalování v cyklistických časopisech. Mám pocit, že redaktoři o ničem jiném nepíšou. Je to vyvolání poptávky po novém zboží a zvýšeném obratu v cykloprodejnách. Náš konzumní svět je založen na vyvolávání spotřeby. Prý se větším nakupováním odvrátí krize. Po 13 hodině došlo k slavnostnímu projevu a odstartování posledního výletu. Každý rok jsme dělali hromadné foto a letos nic. Bylo nás moc a na fotku by, jsme se nevešli.
Jako vždy jsme začali stoupat do oblíbeného kopce účastníků maratonu Drásal. Dnes se nikdo nehnal a spíše se kecalo. Už ve výjezdu jsem zaznamenal dvě píchlá kola a jeden roznýtovaný řetěz. Jedno píchlé kolo bylo proříznuté a plášť se musel vycpat páskou. S Cyklistou jsem jel až pod Hostýn. Ve sjezdu do Chvalčova jsem mu doporučil, ať nedělá rychlostní rekord ve sjezdu. Posledního postiženého jsem viděl při návratu. Ten neměl pumpičku a foukal pusou. Kamarády to moc bavilo ho pozorovat.
Na konec jsme se sešli v hojné účasti v hospodě v Holešově. Je to hospoda oblíbená cyklisty a lidé kolem maratonu Drásal nám připravili občerstvení. Dostali jsme moc dobrý guláš a výborný chléb. Hodně chválím, ale byl jsem hladný jako vlk. Přitom Pod Ondřejovskem jsem dostal od cyklistky uzené maso. Měla ho dobré, ale já bych zvládl obložený chleba uzeným. Mám pořád hlad. Za tento týden budu mít najeto k 500 km a málo vařím. Myslím, že bych doma potřeboval cyklistku, která by vařila a tahala nákupní tašky ze supermarketu. Já bych ji bral za odměnu na cyklovýlety.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil v Kurovicích. Oslavovali Dušičky s průvodem čarodějnic. Měli pěkně vyřezané dýně s kahánky.
Níže jsou vybrané fotky, všechny fotky a fotky z Kurovic. Některé fotky jsem fotil za jízdy a jsou trošku rozmazané.
Ujel jsem 79 km za pěkného počasí. Už se těším na příští rok.
29.10.2011
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
Dušičky Kurovice :
Po příjezdu na náměstí to začalo dobře. Paní roznášela pečivo a bylo to moc dobré. Cyklisté se navzájem vítali a byli rádi, že se zase vidí. Probírali sezónu a plánovali co příští rok. Zaslechl jsem hovory o nákupu nového kola. Každý plánuje kolo s velkým průměrem kol. Doufám, že to není reakce na vychvalování v cyklistických časopisech. Mám pocit, že redaktoři o ničem jiném nepíšou. Je to vyvolání poptávky po novém zboží a zvýšeném obratu v cykloprodejnách. Náš konzumní svět je založen na vyvolávání spotřeby. Prý se větším nakupováním odvrátí krize. Po 13 hodině došlo k slavnostnímu projevu a odstartování posledního výletu. Každý rok jsme dělali hromadné foto a letos nic. Bylo nás moc a na fotku by, jsme se nevešli.
Jako vždy jsme začali stoupat do oblíbeného kopce účastníků maratonu Drásal. Dnes se nikdo nehnal a spíše se kecalo. Už ve výjezdu jsem zaznamenal dvě píchlá kola a jeden roznýtovaný řetěz. Jedno píchlé kolo bylo proříznuté a plášť se musel vycpat páskou. S Cyklistou jsem jel až pod Hostýn. Ve sjezdu do Chvalčova jsem mu doporučil, ať nedělá rychlostní rekord ve sjezdu. Posledního postiženého jsem viděl při návratu. Ten neměl pumpičku a foukal pusou. Kamarády to moc bavilo ho pozorovat.
Na konec jsme se sešli v hojné účasti v hospodě v Holešově. Je to hospoda oblíbená cyklisty a lidé kolem maratonu Drásal nám připravili občerstvení. Dostali jsme moc dobrý guláš a výborný chléb. Hodně chválím, ale byl jsem hladný jako vlk. Přitom Pod Ondřejovskem jsem dostal od cyklistky uzené maso. Měla ho dobré, ale já bych zvládl obložený chleba uzeným. Mám pořád hlad. Za tento týden budu mít najeto k 500 km a málo vařím. Myslím, že bych doma potřeboval cyklistku, která by vařila a tahala nákupní tašky ze supermarketu. Já bych ji bral za odměnu na cyklovýlety.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil v Kurovicích. Oslavovali Dušičky s průvodem čarodějnic. Měli pěkně vyřezané dýně s kahánky.
Níže jsou vybrané fotky, všechny fotky a fotky z Kurovic. Některé fotky jsem fotil za jízdy a jsou trošku rozmazané.
Ujel jsem 79 km za pěkného počasí. Už se těším na příští rok.
29.10.2011
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
Dušičky Kurovice :
pátek 28. října 2011
Málem oběšený
Ahoj cykloturisti, dnes jsem byl v Boršicích a nazpět jsem jel po cyklostezce od Veselí. V Kunovicích jsem sjel z cyklostezky a vydal se po silnici k letišti. V té chvíli jsem před sebou zahledl ve výši krku provázek natažený přes cestu. Podařilo se mně jej srazit níže. Brzdil jsem, ale nestihl jsem zastavit. Naštěstí jsem měl tolik energie, že jsem jej přetrhl a nespadl. Kdybych jej zachytil někde na tvíři tak bych byl pořezaný a určitě bych spadl. Byla by to velká škoda. Byl jsem pro kamarády koupit Kontušovku. Měl jsem tašky plné skla.
Na dalších fotkách vidíte pohledy na cyklostezku podél Baťova kanálu. Vypuštěný rybník v Huštěnovicích. Veslaře na Moravě. Než jsem zastavil tak schoval termosku s čajem. Chtěl jsem jej vyfotit, jak pije. Na vodě je už hrozně zima. Jel jsem proti větru a byl ledový. V Blatničce mě zaujala řada dopravních značek.
Ujel jsem 102 km za větrného počasí. V Karpatech bylo zima a u Moravy teplo.
28.11.2011
Karel
Na dalších fotkách vidíte pohledy na cyklostezku podél Baťova kanálu. Vypuštěný rybník v Huštěnovicích. Veslaře na Moravě. Než jsem zastavil tak schoval termosku s čajem. Chtěl jsem jej vyfotit, jak pije. Na vodě je už hrozně zima. Jel jsem proti větru a byl ledový. V Blatničce mě zaujala řada dopravních značek.
Ujel jsem 102 km za větrného počasí. V Karpatech bylo zima a u Moravy teplo.
28.11.2011
Karel
Jezdění do Kyjova
Ahoj cykloturisti, tentokráte píši článek shrnující putování do Kyjova za dva dny. První den jsem nefotil, ale měl jsem zážitky s kamióny. Navíc jsem měl silný protivítr a po většinu trasy mně pršelo. Ty těžké povětrnostní podmínky mně nevadily. Měl jsem v očích slzy. Moje jezdění do nemocnice v Kyjově skončilo.
Když jsem první den vyjížděl, tak jsem viděl na předpovědi počasí, že jedu do deště. Vyjel jsem pozdě a měl jsem před sebou hodně vyřizování. Během cesty se střídalo mrholení s deštěm. Jel jsem rychlostí 19 km/hod. přitom před týdnem jsem v bezvětří udržel v pohodě 25 km/hod. Na zpáteční cestě jsem seděl na mokrém sedátku. Zapomněl jsem na něj dát igelit, když jsem byl v kanceláři. Byl jsem nerozvážný, jestli si dát pláštěnku a tak jsem jel v kabátku z látky. Domů jsem přijel kompletně promočený. Ani to nešlo svléknout. Když dřete na kole, tak se potíte a jste stejně mokří.
Cestou tam jsem na úseku mezi Nedakonicemi a Moravským Piskem jel po hlavní cestě. Nic souběžného nevede. Proti mně jela souvislá kolona aut. Mezi nimi byl autobus. Ve chvíli kdy jsem se měl potkat s autobusem tak se zezadu přihnal kamión a začal mě předjíždět. Vedle ruky se mně točila kola a líznul jsem si bundou na ruce o něj. Když mě předjel, tak mu půlka zadní nápravy vyjela přes krajnici a kola jela ve vzduchu. Je tam nezpevněná krajnice. Asfalt a propast do příkopy. Na zpáteční cestě jsem jel za tmy a v dešti. Dobře jsem svítil a měl jsem na sobě svítící bundu. Nic proti mně nejelo. Velmi natěsno mě předjel kamión a po 200 metrech odbočil do uličky a zastavil. Musel to být magor. Stačilo mu zdělat nohu z plynu a setrvačností za mnou dojet. Nebo mě mohl předjet protisměrem. Hazardním manévrem získal možná vteřinu času a riskoval můj život. V první chvíli jsem chtěl za ním zajet a vynadat mu. Jenže řidičům kamiónů nemá smysl domlouvat. Oni jsou od přírody bezohlední a v zaměstnání kde se musí myslet se neuplatní.
Druhý den jsem měl už hezké počasí, ale protivítr byl stále silný. Zase jsem měl na nosiči dvě tašky a ve větru se kolo chovalo jako plachetnice. Na stejném úseku jsem potkal kamión a on jel koly přes dělící čáru . Jel moc rychle možná i 100 km/hod. Byl to takový náraz vzduchu, že jsem se s kolem odlepil od země a přistál v trávě mimo cestu. Naštěstí tam byla travnatá krajnice. Ustál jsem to, ale připadal jsem si jako letadlo.
Po těchto zážitcích jsem se rozhodl, že pojedu domů delší trasou přes Uherský Ostroh. Aspoň mám pro vás fotky hradu a starého pivovaru. Je zde moc zajímavý most. Něco takového se z pohledu stavebnictví nevidí. Až bude hezky tak udělám víc fotek mostu a zjistím historii.
Na šotolinovém chodníčku podél Moravy před Napajedly jsem ve tmě dohnal invalidu na vozíčku. Neměl světla ani odrazky. Kdybych neměl dálkové světlo, tak jsem jej převálcoval.
Na obrázku 007 je nějaký hlemýžď a to co přežvýkal.
Na obrázku 011 vidíte místo kde původně vedla železnice do Kyjova.
Na obrázku 013 je záhada. Co je ten litinový odlitek?
První den jsem ujel 111 km v dešti a větru.
Druhý den jsem ujel 115 km se sluníčkem a větrem.
27.11.2011
Karel
Když jsem první den vyjížděl, tak jsem viděl na předpovědi počasí, že jedu do deště. Vyjel jsem pozdě a měl jsem před sebou hodně vyřizování. Během cesty se střídalo mrholení s deštěm. Jel jsem rychlostí 19 km/hod. přitom před týdnem jsem v bezvětří udržel v pohodě 25 km/hod. Na zpáteční cestě jsem seděl na mokrém sedátku. Zapomněl jsem na něj dát igelit, když jsem byl v kanceláři. Byl jsem nerozvážný, jestli si dát pláštěnku a tak jsem jel v kabátku z látky. Domů jsem přijel kompletně promočený. Ani to nešlo svléknout. Když dřete na kole, tak se potíte a jste stejně mokří.
Cestou tam jsem na úseku mezi Nedakonicemi a Moravským Piskem jel po hlavní cestě. Nic souběžného nevede. Proti mně jela souvislá kolona aut. Mezi nimi byl autobus. Ve chvíli kdy jsem se měl potkat s autobusem tak se zezadu přihnal kamión a začal mě předjíždět. Vedle ruky se mně točila kola a líznul jsem si bundou na ruce o něj. Když mě předjel, tak mu půlka zadní nápravy vyjela přes krajnici a kola jela ve vzduchu. Je tam nezpevněná krajnice. Asfalt a propast do příkopy. Na zpáteční cestě jsem jel za tmy a v dešti. Dobře jsem svítil a měl jsem na sobě svítící bundu. Nic proti mně nejelo. Velmi natěsno mě předjel kamión a po 200 metrech odbočil do uličky a zastavil. Musel to být magor. Stačilo mu zdělat nohu z plynu a setrvačností za mnou dojet. Nebo mě mohl předjet protisměrem. Hazardním manévrem získal možná vteřinu času a riskoval můj život. V první chvíli jsem chtěl za ním zajet a vynadat mu. Jenže řidičům kamiónů nemá smysl domlouvat. Oni jsou od přírody bezohlední a v zaměstnání kde se musí myslet se neuplatní.
Druhý den jsem měl už hezké počasí, ale protivítr byl stále silný. Zase jsem měl na nosiči dvě tašky a ve větru se kolo chovalo jako plachetnice. Na stejném úseku jsem potkal kamión a on jel koly přes dělící čáru . Jel moc rychle možná i 100 km/hod. Byl to takový náraz vzduchu, že jsem se s kolem odlepil od země a přistál v trávě mimo cestu. Naštěstí tam byla travnatá krajnice. Ustál jsem to, ale připadal jsem si jako letadlo.
Po těchto zážitcích jsem se rozhodl, že pojedu domů delší trasou přes Uherský Ostroh. Aspoň mám pro vás fotky hradu a starého pivovaru. Je zde moc zajímavý most. Něco takového se z pohledu stavebnictví nevidí. Až bude hezky tak udělám víc fotek mostu a zjistím historii.
Na šotolinovém chodníčku podél Moravy před Napajedly jsem ve tmě dohnal invalidu na vozíčku. Neměl světla ani odrazky. Kdybych neměl dálkové světlo, tak jsem jej převálcoval.
Na obrázku 007 je nějaký hlemýžď a to co přežvýkal.
Na obrázku 011 vidíte místo kde původně vedla železnice do Kyjova.
Na obrázku 013 je záhada. Co je ten litinový odlitek?
První den jsem ujel 111 km v dešti a větru.
Druhý den jsem ujel 115 km se sluníčkem a větrem.
27.11.2011
Karel
sobota 22. října 2011
Památník železnice
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel opět na návštěvu do nemocnice v Kyjově. V minulém článku jsem psal, že jsem si po návratu domů prohlédl mapu a zjistil jsem, že nebezpečné úseky lze objet po cyklotrase. Také jsem zjistil, co to bylo za otesaný kámen u cesty. Jedná se o památník železnice. Zjistil jsem toho velmi málo. Jen to, že zde vedla železnice do Kyjova a po té se v 19 století vozila cukrová řepa.
Ráno bylo -1C a před 12 hodinou byla stále mlha a +3C. Až po poledni se obloha protrhla a ukázalo se teplé slunce. Tak jsem vyrazil na cestu. Jel jsem po stejné trase jako minulý týden. Nákres a téma minulého výletu je v :
http://partasvih.blogspot.com/2011/10/vetrny-mlyn-v-bukovanech.html
Oblečení jsem zvolil podobné. Jen cyklistickou láhev s čajem jsem si zabalil do bundy v batohu a k tomu jsem přibalil CoCaColu. Chtěl jsem aby byla teplá až ji budu pít. Čaj vydržel 30 km a myslím si, že by byl teplý i po 50 km.
Památník železnice je kousek za Vracovem. Je zde úzká hlavní cesta s velkým provozem. Pokud se podíváte na můj nákres, tak nevěřte umístění památníku na mapě. Je to o 500 m blíže k Vracovu. Jedná se o mapu Shocart a ty obsahují hodně chyb. Na letecké mapě by jste to viděli správně. Památník je zajímavě otesán a mám vyfoceny všechny strany. Nápisy jsou již skoro nečitelné.
Ve Vlkoši jsem se zastavil u vojenského muzea. Je věnováno rodáku z Vlkoše. Více se dočtete na :
http://www.militarymuzeum.cz/military-muzeum.php
Ve vesnici mají všechny pumpy natřené na modro a je tam i obrovský lis na hrozny. Za vesnicí se vjede do Skoronic a zde projedete vesnicí na cyklostezku o které jsem se zmínil minule. Vyšlapete malý kopeček přes vinohrady a jste v Kyjově. Já jsem se zde na zpáteční cestě usadil na skruž a posvačil. Bylo tam moc dobře a nechtělo se mně jet domů. Také jsem vyzkoušel cyklostezku do Vracova a byl jsem moc spokojený. Na jednom úseku vede podél borovicového lesa a to mám moc rád. Hlavně v létě. Když les voní.
Dnes jsem využil cyklostezku podél Baťova kanálu a jednotlivé cyklostezky a cyklotrasy od Bzence až do Kyjova. Nejhorší je úsek z Nedakonic do Moravského Písku. Cesta je zde úzká a v jednom místě vede i lesním úsekem. Zde jsem si raději oblékl reflexní bundu. Navíc po 18 hodině jezdili řidiči jako pominutí rozumu. Asi se všichni vraceli z návštěv a chtěli být brzo doma. Takový provoz nebyl ani odpoledne.
Na fotce vidíte řidiče, který parkuje často na cyklostezce ve Vracově. Stál tam i minulý týden. Obec mu zadarmo vybudovala parkoviště a vytvořila nebezpečné místo pro cyklisty.
V nemocnici jsem vyfotil dezinfekci, kterou mají použít návštěvy. Zkusil jsem to a smrdí to jako Okena.
Ta věž na fotce je čerpací stanice z dolů. Odčerpává vodu.
Ujel jsem 109 km za slunečného počasí. Večer při návratu klesla teplota na +3C a měl jsem omrzlé tváře. Kolo bylo studené jako led. Průměr jsem měl 22 km/hod přesto, že jsem se stále snažil jet rychlostí 27 km/hod.
22.10.2011
Karel
Fotky z putování :
Fotky památníku :
Ráno bylo -1C a před 12 hodinou byla stále mlha a +3C. Až po poledni se obloha protrhla a ukázalo se teplé slunce. Tak jsem vyrazil na cestu. Jel jsem po stejné trase jako minulý týden. Nákres a téma minulého výletu je v :
http://partasvih.blogspot.com/2011/10/vetrny-mlyn-v-bukovanech.html
Oblečení jsem zvolil podobné. Jen cyklistickou láhev s čajem jsem si zabalil do bundy v batohu a k tomu jsem přibalil CoCaColu. Chtěl jsem aby byla teplá až ji budu pít. Čaj vydržel 30 km a myslím si, že by byl teplý i po 50 km.
Památník železnice je kousek za Vracovem. Je zde úzká hlavní cesta s velkým provozem. Pokud se podíváte na můj nákres, tak nevěřte umístění památníku na mapě. Je to o 500 m blíže k Vracovu. Jedná se o mapu Shocart a ty obsahují hodně chyb. Na letecké mapě by jste to viděli správně. Památník je zajímavě otesán a mám vyfoceny všechny strany. Nápisy jsou již skoro nečitelné.
Ve Vlkoši jsem se zastavil u vojenského muzea. Je věnováno rodáku z Vlkoše. Více se dočtete na :
http://www.militarymuzeum.cz/military-muzeum.php
Ve vesnici mají všechny pumpy natřené na modro a je tam i obrovský lis na hrozny. Za vesnicí se vjede do Skoronic a zde projedete vesnicí na cyklostezku o které jsem se zmínil minule. Vyšlapete malý kopeček přes vinohrady a jste v Kyjově. Já jsem se zde na zpáteční cestě usadil na skruž a posvačil. Bylo tam moc dobře a nechtělo se mně jet domů. Také jsem vyzkoušel cyklostezku do Vracova a byl jsem moc spokojený. Na jednom úseku vede podél borovicového lesa a to mám moc rád. Hlavně v létě. Když les voní.
Dnes jsem využil cyklostezku podél Baťova kanálu a jednotlivé cyklostezky a cyklotrasy od Bzence až do Kyjova. Nejhorší je úsek z Nedakonic do Moravského Písku. Cesta je zde úzká a v jednom místě vede i lesním úsekem. Zde jsem si raději oblékl reflexní bundu. Navíc po 18 hodině jezdili řidiči jako pominutí rozumu. Asi se všichni vraceli z návštěv a chtěli být brzo doma. Takový provoz nebyl ani odpoledne.
Na fotce vidíte řidiče, který parkuje často na cyklostezce ve Vracově. Stál tam i minulý týden. Obec mu zadarmo vybudovala parkoviště a vytvořila nebezpečné místo pro cyklisty.
V nemocnici jsem vyfotil dezinfekci, kterou mají použít návštěvy. Zkusil jsem to a smrdí to jako Okena.
Ta věž na fotce je čerpací stanice z dolů. Odčerpává vodu.
Ujel jsem 109 km za slunečného počasí. Večer při návratu klesla teplota na +3C a měl jsem omrzlé tváře. Kolo bylo studené jako led. Průměr jsem měl 22 km/hod přesto, že jsem se stále snažil jet rychlostí 27 km/hod.
22.10.2011
Karel
Fotky z putování :
Fotky památníku :
neděle 16. října 2011
Větrný mlýn v Bukovanech
Ahoj cykloturisti, dnes jsem měl jednoduché rozhodování kam pojedu. Potřeboval jsem do nemocnice v Kyjově zavést osobní věci. Abych si tuto smutnou činnost trošku zpestřil, tak jsem se rozhodl navštívit nový větrný mlýn v Bukovanech. Poprvé jsem vám o něm psal, když se stavěl v roce 2006. Dole vidíte staré fotky.
Ráno bylo -1C a já jsem se rozhodl počkat, až se oteplí. Nakonec jsem vyjel až ve 12 hodin. To už krásně svítilo sluníčko. Přesto jsem se na cestu dobře vybavil. Do bot jsem si dal tlusté vlněné ponožky a kraťasy jsem měl ze stejného matriálu. Všechno mně to upletla maminka pro zimní ježdění na kole. Při těchto teplotách bývá sedátko hodně studené. Je potřeba vzít v úvahu, že při jízdě se věci hodně ochlazují. Na hoře jsem měl oblečení z Moiry. Je to dobrý materiál, ale stejně jsem se dnes zapotil. Na cyklostezce podél kanálu jsem byl sám. Už jsou pryč ty davy cyklistů z letního období. Většinou jsem potkával lidi ve věku kolem 60 let. Mladí už teď sedí někde v teple u PC. Dokonce jsem potkal černocha. Také jsem se dnes na kole lekl. Jel jsem rychlostí 25 km/hod a najednou mě někdo předjel. Já vím, že při této rychlosti bývám málokdy někým předjetý. On mě předjel cyklista na kole s motorkem. Vůbec nešlapal a odhaduji, že jel rychlostí 30 km/hod. Myslím si, že tato vozidla chtěla EU zakázat. Dále jsem na cyklostezce potkal kamaráda cyklistu, ale dnes na bruslích. Měl s sebou psa jako tahače. Tento pán po padesátce absolvoval nejtěžší maraton v Alpách. Na obrázku vidíte holku v kroji. Ve Vracově se tak v neděli stále chodí.
Z Vlkoše do Kyjova se jede přes táhlý kopec po velmi úzké a frekventované cestě na Brno. Měl jsem z toho špatný pocit a říkal jsem si, jestli zde není nějaká cesta pro cyklisty. Až doma jsem si na Internetu našel, že jsem jel paralelně s cyklostezků vedoucí přes vinohrady. Já nechápu proč někdo kdo si dá práci s vybudováním paralelní cesty neumístí na hlavní cestu značku pro cyklisty, aby sjeli na cyklostezku.
K větrnému mlýnu se musí vyjet na kopec nad vesnici. Byl jsem hodně překvapen, když jsem uviděl, co zde postavili. Já jsem zde byl v roce 2006 v říjnu. Nepamatuji si, že by tenkrát bylo tak zima. Vyrostlo zde několik lidových staveb a restaurace. Poskytují zde ubytování a jak vidíte, tak cyklisté jsou vítáni. Já jsem za mlýnem na sluníčku posvačil. Pití jsem si dal cestou do kopce do zadní kapsy a ohřál jsem si to. Po jídle jsem se spustil z kopce dolů do Kyjova a pak po hlavní silnici do Nedakonic. Před vesnicí je podjezd a auta mě vytlačila na kraj. Okamžitě jsem začal plavat. Na krajnici je hromada písku od zimy. Kdybych jel na úzkých gumách, tak bych se vyválel. Ve vesnici začíná cyklostezka podél Moravy a vede až do Otrokovic. Před Hradištěm zašlo slunce a hodně se ochladilo. Musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem dojel za tmy a se zmrzlými tvářemi. Na teploměru bylo 5C.
Ujel jsem 117km za slunečného, ale studeného počasí. Oblast kolem Bzence doporučuji všem navštívit.
16.10.2011
Karel
Cestování k větrnému mlýnu :
Stavba větrného mlýnu v roce 2006 :
Všechny fotky od větrného mlýnu, historické věci :
Ráno bylo -1C a já jsem se rozhodl počkat, až se oteplí. Nakonec jsem vyjel až ve 12 hodin. To už krásně svítilo sluníčko. Přesto jsem se na cestu dobře vybavil. Do bot jsem si dal tlusté vlněné ponožky a kraťasy jsem měl ze stejného matriálu. Všechno mně to upletla maminka pro zimní ježdění na kole. Při těchto teplotách bývá sedátko hodně studené. Je potřeba vzít v úvahu, že při jízdě se věci hodně ochlazují. Na hoře jsem měl oblečení z Moiry. Je to dobrý materiál, ale stejně jsem se dnes zapotil. Na cyklostezce podél kanálu jsem byl sám. Už jsou pryč ty davy cyklistů z letního období. Většinou jsem potkával lidi ve věku kolem 60 let. Mladí už teď sedí někde v teple u PC. Dokonce jsem potkal černocha. Také jsem se dnes na kole lekl. Jel jsem rychlostí 25 km/hod a najednou mě někdo předjel. Já vím, že při této rychlosti bývám málokdy někým předjetý. On mě předjel cyklista na kole s motorkem. Vůbec nešlapal a odhaduji, že jel rychlostí 30 km/hod. Myslím si, že tato vozidla chtěla EU zakázat. Dále jsem na cyklostezce potkal kamaráda cyklistu, ale dnes na bruslích. Měl s sebou psa jako tahače. Tento pán po padesátce absolvoval nejtěžší maraton v Alpách. Na obrázku vidíte holku v kroji. Ve Vracově se tak v neděli stále chodí.
Z Vlkoše do Kyjova se jede přes táhlý kopec po velmi úzké a frekventované cestě na Brno. Měl jsem z toho špatný pocit a říkal jsem si, jestli zde není nějaká cesta pro cyklisty. Až doma jsem si na Internetu našel, že jsem jel paralelně s cyklostezků vedoucí přes vinohrady. Já nechápu proč někdo kdo si dá práci s vybudováním paralelní cesty neumístí na hlavní cestu značku pro cyklisty, aby sjeli na cyklostezku.
K větrnému mlýnu se musí vyjet na kopec nad vesnici. Byl jsem hodně překvapen, když jsem uviděl, co zde postavili. Já jsem zde byl v roce 2006 v říjnu. Nepamatuji si, že by tenkrát bylo tak zima. Vyrostlo zde několik lidových staveb a restaurace. Poskytují zde ubytování a jak vidíte, tak cyklisté jsou vítáni. Já jsem za mlýnem na sluníčku posvačil. Pití jsem si dal cestou do kopce do zadní kapsy a ohřál jsem si to. Po jídle jsem se spustil z kopce dolů do Kyjova a pak po hlavní silnici do Nedakonic. Před vesnicí je podjezd a auta mě vytlačila na kraj. Okamžitě jsem začal plavat. Na krajnici je hromada písku od zimy. Kdybych jel na úzkých gumách, tak bych se vyválel. Ve vesnici začíná cyklostezka podél Moravy a vede až do Otrokovic. Před Hradištěm zašlo slunce a hodně se ochladilo. Musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem dojel za tmy a se zmrzlými tvářemi. Na teploměru bylo 5C.
Ujel jsem 117km za slunečného, ale studeného počasí. Oblast kolem Bzence doporučuji všem navštívit.
16.10.2011
Karel
Cestování k větrnému mlýnu :
Stavba větrného mlýnu v roce 2006 :
Všechny fotky od větrného mlýnu, historické věci :
sobota 15. října 2011
Kroměříž drakiáda
Ahoj cykloturisti, když jsem jel dnes ráno do práce tak bylo -1C. Měl jsem obavy, aby nebyl na cestě led, ale bylo sucho. Po práci se teplota vyšplhala na 8C. To už bylo dobré a vyrazil jsem na výlet.
Nejdříve jsem se zastavil u Záhlinických rybníků. Už mnohokráte jsem vám z tohoto hezkého místa posílal fotky a dnes to udělám znovu. Na jedné fotce vidíte, jak bobři likvidují krásné zdravé stromy. Mezi rybníky jsem dohnal dvě holky na koních. Třetího koně vedly na procházku. V Kroměříži se opravuje hospoda a má na věži zajímavé sluneční hodiny. Na závěr jsem přidal opravené sluneční hodiny z Otrokovic.
Na letišti v Kroměříži se konala Drakiáda. Byli tam rodiče s dětmi, ale i letečtí nadšenci. Mě nejvíce zaujalo, jak letělo letadlo mezi draky. Paní pořadatelka upozorňovala účastníky, ať létají jen ve vymezeném prostoru. Na letišti byl běžný provoz. Viděl jsem start vrtulníku, ale nevyfotil. V hangárech pracovali mechanici na údržbě letadel. Počasí vyšlo na drakiádu úžasně. Sluníčko a mírný vítr.
Ujel jsem 47 km za chladného počasí. Jen sluníčko zlepšovalo náladu.
15.10.2011
Karel
Drakiáda :
Letiště :
Záhlinické rybníky :
Nejdříve jsem se zastavil u Záhlinických rybníků. Už mnohokráte jsem vám z tohoto hezkého místa posílal fotky a dnes to udělám znovu. Na jedné fotce vidíte, jak bobři likvidují krásné zdravé stromy. Mezi rybníky jsem dohnal dvě holky na koních. Třetího koně vedly na procházku. V Kroměříži se opravuje hospoda a má na věži zajímavé sluneční hodiny. Na závěr jsem přidal opravené sluneční hodiny z Otrokovic.
Na letišti v Kroměříži se konala Drakiáda. Byli tam rodiče s dětmi, ale i letečtí nadšenci. Mě nejvíce zaujalo, jak letělo letadlo mezi draky. Paní pořadatelka upozorňovala účastníky, ať létají jen ve vymezeném prostoru. Na letišti byl běžný provoz. Viděl jsem start vrtulníku, ale nevyfotil. V hangárech pracovali mechanici na údržbě letadel. Počasí vyšlo na drakiádu úžasně. Sluníčko a mírný vítr.
Ujel jsem 47 km za chladného počasí. Jen sluníčko zlepšovalo náladu.
15.10.2011
Karel
Drakiáda :
Letiště :
Záhlinické rybníky :
sobota 8. října 2011
Nepodařené country
Ahoj cykloturisti, již dříve jsem se dozvěděl, že dnes odpoledne ve 14 hodin vystoupí na ranči u kapličky country skupina B.P.T. To jsem netušil, že existuje plakátek na kterém je rozpis a oni budou vystupovat až v 18 hodin. Od rána pršelo a předpověď počasí byla špatná. Nakonec se počasí umoudřilo a já jsem vyjel. Bylo pozdě a jel jsem do Zlína a přes Štákovy paseky do cíle. Ve stoupání v lese začalo lehce pršet a musel jsem si dát bundu. Na kopci jsem potkal dvě holky na koni. Kůň se bál kola a točil se na místě. Já jsem stál bez hnutí, aby mě nekopl. Ani jsem neudělal fotku zepředu. Kdybych měl zapnutý omylem blesk a blikl mu do očí, tak by slečna ležela na zemi.
Udělal jsem si zastávku u opravené kapličky a vyfotil jsem památný strom. Je opravdu obrovský a nádherný. Byla velká škoda, že nebylo vidět do okolí. Toto místo je na mapě vyznačeno jako místo dalekého rozhledu.
Na ranč jsem přijel akorát. Začalo pršet a šel jsem dovnitř. Bylo 14 hodin a ve vnitř bylo ticho. Nikdo nehrál. Od pořadatelů jsem se dozvěděl, že mají zpoždění. Venku hodně pršelo a mně bylo u krbu moc dobře. Usušil jsem si zapocené a zmoklé šaty. Asi po půl hodině přestalo pršet a já jsem objevil program dnešního odpoledne. Rozhodl jsem se, že tam nebudu do večera čekat a raději se projedu na kole v podzimní přírodě. Kdybych to věděl, přijel bych večer na country bál.
Stále jsem se nemohl rozhodnout, jak pojedu domů. Nejjednodušší bylo sjet do Zlína a jet podle řeky domů. Já jsem nakonec vyrazil směrem, jak jsem přijel. Chtěl jsem sjet k silnici a vyjet na Jižní svahy. Nakonec došlo k tomu, co se mně často stává. Uviděl jsem cestu, po které jsem ještě nikdy nejel a vydal jsem se po ní. Hodně klesala a já jsem se těšil, že budu brzo v údolí. Moje radost skončila předčasně. Šotolina se změnila na lesní hliněnou cestu. Byl to hezký vyšlapaný chodníček, ale nakonec jsem stejně musel kolo přenést přes potok do lázní Kostelec. Vylezl jsem přímo na golfovém hřišti. V té chvíli se mně vybavily vzpomínky, jak jsem si v mlze zajezdil na pěkném trávníčku v Anglii na golfovém hřišti. Kdyby mě tenkrát Angličané chytli, asi bych už nežil.
Po sjezdu z lázní jsem se projel po nádherné cyklostezce směrem do Zlína. Všimněte si, jak je ta cyklostezka široká. Dokonce má dva jízdní pruhy a prý zlíňákům nestačí. Od benzinky jsem vyjel zatáčku na Jižní svahy. Moc mně to připomínalo lehká stoupání z Alp a vyjel jsem to svižně. Pak už následovala jízda na kopec nad Zlín. Jede se po šotolině a tak dnešní déšť nevadil. Přesto, že jsem stoupal, tak jsem si musel dát čepku a rukavice. Až doma jsem zjistil, že během odpoledne klesla teplota o 5C. Ve sjezdu do Rackové jsem si musel obléci i šusťákovou bundu.
Domů jsem dojel za sucha. Okamžitě jsem šel vyzkoušet léčivo, které jsem si přivezl ve středu. Dnes jsem vyzkoušel pití z máty. Je to moc dobré a do zmrzlého hrdla je to hotový balzám.
Ujel jsem 46 km za občasného deště a ochlazení. Původní teplota byla 13C a po návratu 8C.
08.10.2011
Karel
Udělal jsem si zastávku u opravené kapličky a vyfotil jsem památný strom. Je opravdu obrovský a nádherný. Byla velká škoda, že nebylo vidět do okolí. Toto místo je na mapě vyznačeno jako místo dalekého rozhledu.
Na ranč jsem přijel akorát. Začalo pršet a šel jsem dovnitř. Bylo 14 hodin a ve vnitř bylo ticho. Nikdo nehrál. Od pořadatelů jsem se dozvěděl, že mají zpoždění. Venku hodně pršelo a mně bylo u krbu moc dobře. Usušil jsem si zapocené a zmoklé šaty. Asi po půl hodině přestalo pršet a já jsem objevil program dnešního odpoledne. Rozhodl jsem se, že tam nebudu do večera čekat a raději se projedu na kole v podzimní přírodě. Kdybych to věděl, přijel bych večer na country bál.
Stále jsem se nemohl rozhodnout, jak pojedu domů. Nejjednodušší bylo sjet do Zlína a jet podle řeky domů. Já jsem nakonec vyrazil směrem, jak jsem přijel. Chtěl jsem sjet k silnici a vyjet na Jižní svahy. Nakonec došlo k tomu, co se mně často stává. Uviděl jsem cestu, po které jsem ještě nikdy nejel a vydal jsem se po ní. Hodně klesala a já jsem se těšil, že budu brzo v údolí. Moje radost skončila předčasně. Šotolina se změnila na lesní hliněnou cestu. Byl to hezký vyšlapaný chodníček, ale nakonec jsem stejně musel kolo přenést přes potok do lázní Kostelec. Vylezl jsem přímo na golfovém hřišti. V té chvíli se mně vybavily vzpomínky, jak jsem si v mlze zajezdil na pěkném trávníčku v Anglii na golfovém hřišti. Kdyby mě tenkrát Angličané chytli, asi bych už nežil.
Po sjezdu z lázní jsem se projel po nádherné cyklostezce směrem do Zlína. Všimněte si, jak je ta cyklostezka široká. Dokonce má dva jízdní pruhy a prý zlíňákům nestačí. Od benzinky jsem vyjel zatáčku na Jižní svahy. Moc mně to připomínalo lehká stoupání z Alp a vyjel jsem to svižně. Pak už následovala jízda na kopec nad Zlín. Jede se po šotolině a tak dnešní déšť nevadil. Přesto, že jsem stoupal, tak jsem si musel dát čepku a rukavice. Až doma jsem zjistil, že během odpoledne klesla teplota o 5C. Ve sjezdu do Rackové jsem si musel obléci i šusťákovou bundu.
Domů jsem dojel za sucha. Okamžitě jsem šel vyzkoušet léčivo, které jsem si přivezl ve středu. Dnes jsem vyzkoušel pití z máty. Je to moc dobré a do zmrzlého hrdla je to hotový balzám.
Ujel jsem 46 km za občasného deště a ochlazení. Původní teplota byla 13C a po návratu 8C.
08.10.2011
Karel
středa 5. října 2011
Kontušovka 2011
Ahoj cykloturisti, myslím si, že většina z vás četla knížku nebo viděla film Poslušně hlásím o vojákovi Švejkovi. Uvádím malý citát :
Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková!
Když jsem zjistil, že v rodinném lihovaru v Boršicích u Blatnice některé výše uvedené produkty vyrábějí, tak jsem se rozhodl zajet koupit testovací vzorky.
http://www.zufanek.cz
Dnes se po mnoha hezkých dnech začíná kazit počasí a já vyjíždím odpoledne na výlet. Bylo těžké zvolit vhodné oblečení. Nakonec zvítězily kraťasy a dres s dlouhým rukávem. Během cesty jsem projel několik pásem, kde se teplota měnila. Měl jsem i pokušení dres svléknout. Vždy však fouknul studený větřík a rozmyslel jsem si to. Dnes jsem v podstatě celou trasu odjel po cyklostezce podél Baťova kanálu a cyklostezky do Hluku. O té jsem psal již dříve.
http://partasvih.blogspot.com/2011/09/cyklotrasa-hluk.html
Svačinu jsem si udělal v altánku o kterém jsem psal minule. Byl obsazen zamilovanou mládeží. Dnes byl prázdný a mohl jsem sníst v klidu oplatky. Když jsem se chystal odjet, tak přijela holka a měla utržený snímač rychlosti ve špicích. Drželo jí to jen na jednom bodě. Neměla nářadí a byla moc ráda, když jsem vytáhl křížový šroubovák a opravil jsem jí to. Já vozím na cesty stále všechno nářadí. Také moje podsedlová brašna váží jeden kilogram. Po několika kilometrech jsem si na štěrkáči oblékl kalhoty. Začalo být s přicházejícím večerem chladno. Z Napajedel jsem se rozhodl jet po staré cestě. Proti mně troubila auta a brzo jsem to pochopil. Po cestě šel vedle kola opilý cyklista bez světel. Nebylo ho vůbec vidět.
Domů jsem přijel v pohodě a ihned jsem všechny vzorky otevřel a vyzkoušel. Musím pochválit Kontušovku. Je to moc dobré a bude to pro lidi, které zlobí žaludek. Myslím si, že nákup, který jsem dnes udělal se může považovat za léčivo člověku prospěšné. Všem vám doporučuji vyzkoušet. Raději si zajedu stovku do Boršic do lihovaru než chodit s recepisem do lékárny.
Ujel jsem 104 km za zataženého počasí.
05.10.2011
Karel
-----
V 17. století byla Kontušovka oblíbený nápoj polské šlechty.
Kontusz byl plášť, který polští šlechtici nosili přes vnitřní oděv, přes tzv. župan.
Do módy přišel v 17. století, kdy si Poláci přivezli první kontuše jako válečnou kořist z bojů proti Turkům a hrdě je nosili na znamení svého vítězství. Kontuš byl plášť dlouhý až pod kolena, výrazně barevný, na prsou bohatě zdobený knoflíky. Měl dlouze prostřižené volné rukávy, které se v horkých dnech přehazovaly na záda.
Kontušovka je likér vyráběný z lihu a aromatických olejů nebo silic z několika bylin, nejčastěji anýzu, fenyklu, kmínu, jalovčinky, máty peprné, koriandru, pelyňku a nepatrného množství citronového a růžového oleje.
http://www.youtube.com/watch?v=1aDivjdU6rQ
Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková!
Když jsem zjistil, že v rodinném lihovaru v Boršicích u Blatnice některé výše uvedené produkty vyrábějí, tak jsem se rozhodl zajet koupit testovací vzorky.
http://www.zufanek.cz
Dnes se po mnoha hezkých dnech začíná kazit počasí a já vyjíždím odpoledne na výlet. Bylo těžké zvolit vhodné oblečení. Nakonec zvítězily kraťasy a dres s dlouhým rukávem. Během cesty jsem projel několik pásem, kde se teplota měnila. Měl jsem i pokušení dres svléknout. Vždy však fouknul studený větřík a rozmyslel jsem si to. Dnes jsem v podstatě celou trasu odjel po cyklostezce podél Baťova kanálu a cyklostezky do Hluku. O té jsem psal již dříve.
http://partasvih.blogspot.com/2011/09/cyklotrasa-hluk.html
Svačinu jsem si udělal v altánku o kterém jsem psal minule. Byl obsazen zamilovanou mládeží. Dnes byl prázdný a mohl jsem sníst v klidu oplatky. Když jsem se chystal odjet, tak přijela holka a měla utržený snímač rychlosti ve špicích. Drželo jí to jen na jednom bodě. Neměla nářadí a byla moc ráda, když jsem vytáhl křížový šroubovák a opravil jsem jí to. Já vozím na cesty stále všechno nářadí. Také moje podsedlová brašna váží jeden kilogram. Po několika kilometrech jsem si na štěrkáči oblékl kalhoty. Začalo být s přicházejícím večerem chladno. Z Napajedel jsem se rozhodl jet po staré cestě. Proti mně troubila auta a brzo jsem to pochopil. Po cestě šel vedle kola opilý cyklista bez světel. Nebylo ho vůbec vidět.
Domů jsem přijel v pohodě a ihned jsem všechny vzorky otevřel a vyzkoušel. Musím pochválit Kontušovku. Je to moc dobré a bude to pro lidi, které zlobí žaludek. Myslím si, že nákup, který jsem dnes udělal se může považovat za léčivo člověku prospěšné. Všem vám doporučuji vyzkoušet. Raději si zajedu stovku do Boršic do lihovaru než chodit s recepisem do lékárny.
Ujel jsem 104 km za zataženého počasí.
05.10.2011
Karel
-----
V 17. století byla Kontušovka oblíbený nápoj polské šlechty.
Kontusz byl plášť, který polští šlechtici nosili přes vnitřní oděv, přes tzv. župan.
Do módy přišel v 17. století, kdy si Poláci přivezli první kontuše jako válečnou kořist z bojů proti Turkům a hrdě je nosili na znamení svého vítězství. Kontuš byl plášť dlouhý až pod kolena, výrazně barevný, na prsou bohatě zdobený knoflíky. Měl dlouze prostřižené volné rukávy, které se v horkých dnech přehazovaly na záda.
Kontušovka je likér vyráběný z lihu a aromatických olejů nebo silic z několika bylin, nejčastěji anýzu, fenyklu, kmínu, jalovčinky, máty peprné, koriandru, pelyňku a nepatrného množství citronového a růžového oleje.
http://www.youtube.com/watch?v=1aDivjdU6rQ
neděle 25. září 2011
Poslední dvoustovka 2011
Ahoj cykloturisti, měsíc září nám připravil krásné počasí a já jsem se rozhodl zajet si poslední dvoustovku. V Ostravě jsou na letišti Dny NATO. Mohla by to být zajímavá podívaná.
Ráno je 6C a vyjíždím až v osm hodin. Aspoň jsem si zajel do pekárny a koupil bagetu na cestu. Obložil jsem si ji šunkou a sýrem. Uvařil jsem si litr čaje. Dnes během cesty nebudu hladný. Čaj po několika kilometrech ochladnul a nedal se pít. Bylo hodně zima a musel jsem vyjet oblečený jako v zimě. Pod kalhoty jsem si dal spodky, na hlavu čepku a na ruce rukavice. Tak jsem jel oblečený prvních 65 km.
První fotky jsem už udělal v Holešově. Měli tam na hřišti akci pro děti. Berušky se nechaly ochotně vyfotit. Pak jsem fotil až na lávce přes Bečvu. Je to kousek od Skaličky, kde jsem byl před týdnem na festivalu. Před Studénkou se hodně zvýšil provoz. Všichni si hledali dobré místo na okolních kopcích aby mohli pozorovat letadla. Já jsem to první nepochopil a když jsem viděl stát tolik lidí na kopci, tak jsem si myslel, že tam mají soutěž v létání s drakem. Oni si až na pole v autech přivezli křesla a samozřejmě svačinku. Byli tam i cyklisté a ty jsem za odměnu vyfotil. Na mých fotkách toho moc z leteckého umění není vidět. Diváci měli dalekohledy a užívali si to. Těch aut bylo v okolí hodně. Prý se přišlo podívat 45000 diváků.
Přes den svítilo sluníčko, ale vítr byl ledový. Měl jsem na sobě kraťasy a tričko, ale nepoužil jsem to. Někteří cyklisté jezdili v krátkém oblečení, ale ti byli obézní a do kopce se hodně potili. Domů jsem vyrazil pozdě odpoledne. Na kopci Špičky jsem si na sluníčku udělal přestávku a posvačil jsem. Slunce hřálo z posledních paprsků a zapadalo do kopců u Hranic na Moravě. Ve sjezdu jsem to pustil padesátkou a dole jsem cítil, jak jsou brzdové páčky ledové. Kolem 19 hodiny jsem už byl zmrzlý a musel jsem si dát čepku a rukavice. Také jsem si oblékl svítící vestu a zapnul světla. Do Bystřice jsem sjížděl už v úplné tmě. Za městem jsem mohl pozorovat krásně osvícený Svatý Hostýn. Moc jsem si toho však neužil. Na cestě byl velký provoz a musel jsem se věnovat řízení. Přesto jsem občas zastavil a kochal jsem se noční krajinou. Nad Kůrovicemi jsem měl oblohu plnou hvězd. Našel jsem si na obloze velký vůz. Pak přišel sjezd do Tlumačova a já jsem si myslel, že je zima. V údolí byla přímo kosa.
Dnes jsem jel na horském kole s neprůstřelnýma gumama. Opravdu mám na nich hodně tisíc kilometrů a ještě jsem nepíchl. Daň za tuto jistotu je však velká. Gumy jsou hodně těžké a cyklista se s nima hodně nadře. První krizi jsem měl po 160 km. To jsem spravil sladkou svačinkou. Opravdová únava však přišla na posledních 10 km. Přestalo se mně chtít šlapat. Z kopců jsem se vozil bez šlapání. Přitom domů to byl jen kousek. Když jsem zastavil před domem, tak jsem přemýšlel, jak vyjdu po schodech. Navíc moje horské kolo s taškou je hodně těžké. Dnes bylo zima a byl problém pít tekutiny z láhve. Pití bylo jako z ledničky. Za celou trasu jsem vypil 2 litry tekutin a to je moc málo. Byl jsem hodně oblečený a potil jsem se. Navíc mně to dnes trvalo i s posezením na návštěvě asi 13 hodin.
Na cestě jsem měl hrozný zážitek. Jel jsem po úzké cestě mezi vesnicemi. Občas zde projede nějaká stará Škodovka. Já jsem jak naschvál potkal dvě auta. Ten zadní řidič se rozhodlo na mojí úrovni to auto předjet. Je zde asfaltová cesta bez krajnice. Prostě ostrá hrana a pak je hluboká příkopa. Vyjel přímo proti mně a já jsem jel půlkou gumy po hraně asfaltu. Kdybych měl silniční kolo, tak jsem na zemi. Jeho zrcátko minulo v milimetrech moje řídítka. Já jsem se mu díval z několika centimetrů do tváře. Byl to tmavý neupravený člověk s neoholenou tváří. Takový vesnický traktorista. Nevím jak popsat to co jsem prožil. Možná nejvyšší forma adrenalinového zážitku. To se musí prožít a pak pochopíte, o čem píši. Vše proběhlo ve vysoké rychlosti a mělo by to pro mě tragické následky.
Ujel jsem 215 km za chladného, ale přes den slunečného počasí. Průměrnou rychlostí 22 km/hod.
24.09.2011
Karel
Ráno je 6C a vyjíždím až v osm hodin. Aspoň jsem si zajel do pekárny a koupil bagetu na cestu. Obložil jsem si ji šunkou a sýrem. Uvařil jsem si litr čaje. Dnes během cesty nebudu hladný. Čaj po několika kilometrech ochladnul a nedal se pít. Bylo hodně zima a musel jsem vyjet oblečený jako v zimě. Pod kalhoty jsem si dal spodky, na hlavu čepku a na ruce rukavice. Tak jsem jel oblečený prvních 65 km.
První fotky jsem už udělal v Holešově. Měli tam na hřišti akci pro děti. Berušky se nechaly ochotně vyfotit. Pak jsem fotil až na lávce přes Bečvu. Je to kousek od Skaličky, kde jsem byl před týdnem na festivalu. Před Studénkou se hodně zvýšil provoz. Všichni si hledali dobré místo na okolních kopcích aby mohli pozorovat letadla. Já jsem to první nepochopil a když jsem viděl stát tolik lidí na kopci, tak jsem si myslel, že tam mají soutěž v létání s drakem. Oni si až na pole v autech přivezli křesla a samozřejmě svačinku. Byli tam i cyklisté a ty jsem za odměnu vyfotil. Na mých fotkách toho moc z leteckého umění není vidět. Diváci měli dalekohledy a užívali si to. Těch aut bylo v okolí hodně. Prý se přišlo podívat 45000 diváků.
Přes den svítilo sluníčko, ale vítr byl ledový. Měl jsem na sobě kraťasy a tričko, ale nepoužil jsem to. Někteří cyklisté jezdili v krátkém oblečení, ale ti byli obézní a do kopce se hodně potili. Domů jsem vyrazil pozdě odpoledne. Na kopci Špičky jsem si na sluníčku udělal přestávku a posvačil jsem. Slunce hřálo z posledních paprsků a zapadalo do kopců u Hranic na Moravě. Ve sjezdu jsem to pustil padesátkou a dole jsem cítil, jak jsou brzdové páčky ledové. Kolem 19 hodiny jsem už byl zmrzlý a musel jsem si dát čepku a rukavice. Také jsem si oblékl svítící vestu a zapnul světla. Do Bystřice jsem sjížděl už v úplné tmě. Za městem jsem mohl pozorovat krásně osvícený Svatý Hostýn. Moc jsem si toho však neužil. Na cestě byl velký provoz a musel jsem se věnovat řízení. Přesto jsem občas zastavil a kochal jsem se noční krajinou. Nad Kůrovicemi jsem měl oblohu plnou hvězd. Našel jsem si na obloze velký vůz. Pak přišel sjezd do Tlumačova a já jsem si myslel, že je zima. V údolí byla přímo kosa.
Dnes jsem jel na horském kole s neprůstřelnýma gumama. Opravdu mám na nich hodně tisíc kilometrů a ještě jsem nepíchl. Daň za tuto jistotu je však velká. Gumy jsou hodně těžké a cyklista se s nima hodně nadře. První krizi jsem měl po 160 km. To jsem spravil sladkou svačinkou. Opravdová únava však přišla na posledních 10 km. Přestalo se mně chtít šlapat. Z kopců jsem se vozil bez šlapání. Přitom domů to byl jen kousek. Když jsem zastavil před domem, tak jsem přemýšlel, jak vyjdu po schodech. Navíc moje horské kolo s taškou je hodně těžké. Dnes bylo zima a byl problém pít tekutiny z láhve. Pití bylo jako z ledničky. Za celou trasu jsem vypil 2 litry tekutin a to je moc málo. Byl jsem hodně oblečený a potil jsem se. Navíc mně to dnes trvalo i s posezením na návštěvě asi 13 hodin.
Na cestě jsem měl hrozný zážitek. Jel jsem po úzké cestě mezi vesnicemi. Občas zde projede nějaká stará Škodovka. Já jsem jak naschvál potkal dvě auta. Ten zadní řidič se rozhodlo na mojí úrovni to auto předjet. Je zde asfaltová cesta bez krajnice. Prostě ostrá hrana a pak je hluboká příkopa. Vyjel přímo proti mně a já jsem jel půlkou gumy po hraně asfaltu. Kdybych měl silniční kolo, tak jsem na zemi. Jeho zrcátko minulo v milimetrech moje řídítka. Já jsem se mu díval z několika centimetrů do tváře. Byl to tmavý neupravený člověk s neoholenou tváří. Takový vesnický traktorista. Nevím jak popsat to co jsem prožil. Možná nejvyšší forma adrenalinového zážitku. To se musí prožít a pak pochopíte, o čem píši. Vše proběhlo ve vysoké rychlosti a mělo by to pro mě tragické následky.
Ujel jsem 215 km za chladného, ale přes den slunečného počasí. Průměrnou rychlostí 22 km/hod.
24.09.2011
Karel
pondělí 19. září 2011
Festival trampské písně Skalička 2011
Ahoj cykloturisti a trampové, ani letos vás neošidím o pohled na Festival trampské písně ve Skaličce. Letošní ročník je významný tím, že v soutěži kapel zvítězila dvojnásobně kapela B.P.T ze Zlína. Získali cenu diváků i poroty. Jsem z Otrokovic a tak jsem na své sousedy ze Zlína hrdý. Tuto kapelu znám již dlouho a na obrázku můžete vidět CD, které jsem si od nich koupil už hodně dávno.
Pokud se chcete dozvědět něco víc o kapele : http://www.bpt-zlin.cz/
Není to obvyklé, ale ihned na začátku vás zvu na příští ročník festivalu. Bude to dvacátý výroční festival. Nebude se soutěžit, ale budou pozvány kapely, které stály u zrodu tohoto festivalu. Pro mnohé to bude zajímavé potkat lidi, kteří se určitě nějak změnili. Vzhledem, názory na život /po revoluci/ a tím co teď hrají. Já asi zkusím najít všechny fotky z těchto festivalů.
Ráno bylo kolem 10C a vyjel jsem nabalený jako medvěd. Během cesty jsem postupně oblečení odkládal do batohu. Přesto jsem dojel na festival jako vždy upocený. Na fotce vidíte, jak suším oblečení. Už několik roků mám stejné místo za stany u plotu. Letos to, ale bylo trošku jiné. Sotva jsem si opřel kolo o plot, tak přišel tramp a prohlásil, že jsem si zvolil špatné místo pro kolo. Pak vytáhl něco z kalhot a zkropil celý plot. Asi toho hodně v noci vypil.
V sále už běžela soutěž naplno a já jsem jako vždy přijel pozdě. Tak nemám některé kapely na fotkách. Ono to ani nejde usedět, tolik hodin v sále. O přestávkách jsem vybíhal ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, jak si hrají jen pro sebe. To je hezké na tomto festivalu. Ani nemusíte jít do sálu a poslechnete si venku spoustu nádherných písniček. Někteří se účastní soutěže, a když vyjdou ven, tak začnou hrát dohromady s kamarády jen tak pro potěšení. Po prvním soutěžním bloku se spočítají hlasy a vyberou se finálové kapely. Pak už hrají jen kapely soutěžící o umístění. K tomu ještě vystoupí hosté. Letos to byly kapely Domino a Špunt. Kapela Špunt zde již víckrát vyhrála. Po ukončení soutěže probíhá losování tomboly. Jako každý rok i letos zde byla spousta hodnotných cen. Mě zaujalo, kolik si někteří účastníci koupili lístků do tomboly. Nejhezčí je pes čekající na výhru. Po tombole následovalo vyhlášení vítězů. Večer se sál změnil v taneční parket a jako vždy jsme mohli shlédnout předtančení. Já se countrybálu neúčastním a raději venku poslouchám hraní starých písniček. Letos to nebylo u ohně, ale ve velkém staně. U ohně se hrály spíš novější písničky a to mě nevzrušuje. Jak je vidět, tak se zájem ubírá dvěma směry. Mladí a staří si hrají zvlášť pro sebe. Samozřejmě se začalo ochlazovat a postupně jsem se oblékal. Vydržel jsem poslouchat až do půlnoci.
Pak jsem sbalil věci a vyjel jsem domů. Jelo se moc dobře. Na cestu mně svítil měsíček a byl malý provoz. Jen jeden řidič do mě napral dálková světla, jinak byli všichni hodní. Moc to nechápu. Já mám na kole velmi dobré světlo a nasvítím si cestu na 200 m. To mě musel vidět. Velmi hezký byl pohled na svatý Hostýn. Bylo vidět nasvícenou rozhlednu a kostel s klášterem. Fotku nemám. Vím, že to s mým malým fotoaparátem bez stativu nezvládnu. I na fotkách z místnosti je vidět, že to nezvládám. K tomu občas někoho vyfotím bez nohou.
Na závěr bych chtěl upozornit na pána, který zde presentoval svoji knihu. Jedná se o člověka, který si udělal úraz a stal se invalidou. Ze svého života sepsal několik příběhů a ty vydal vlastním nákladem. Teď se snaží získat podporu pro tělesně postižené lidi. Já jsem si od něj koupil knížku a CD.
Celkem jsem ujel 100 km. Za hezkého počasí a noci s úplňkem.
17.09.2011
Všechny fotky :
Pokud se chcete dozvědět něco víc o kapele : http://www.bpt-zlin.cz/
Není to obvyklé, ale ihned na začátku vás zvu na příští ročník festivalu. Bude to dvacátý výroční festival. Nebude se soutěžit, ale budou pozvány kapely, které stály u zrodu tohoto festivalu. Pro mnohé to bude zajímavé potkat lidi, kteří se určitě nějak změnili. Vzhledem, názory na život /po revoluci/ a tím co teď hrají. Já asi zkusím najít všechny fotky z těchto festivalů.
Ráno bylo kolem 10C a vyjel jsem nabalený jako medvěd. Během cesty jsem postupně oblečení odkládal do batohu. Přesto jsem dojel na festival jako vždy upocený. Na fotce vidíte, jak suším oblečení. Už několik roků mám stejné místo za stany u plotu. Letos to, ale bylo trošku jiné. Sotva jsem si opřel kolo o plot, tak přišel tramp a prohlásil, že jsem si zvolil špatné místo pro kolo. Pak vytáhl něco z kalhot a zkropil celý plot. Asi toho hodně v noci vypil.
V sále už běžela soutěž naplno a já jsem jako vždy přijel pozdě. Tak nemám některé kapely na fotkách. Ono to ani nejde usedět, tolik hodin v sále. O přestávkách jsem vybíhal ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, jak si hrají jen pro sebe. To je hezké na tomto festivalu. Ani nemusíte jít do sálu a poslechnete si venku spoustu nádherných písniček. Někteří se účastní soutěže, a když vyjdou ven, tak začnou hrát dohromady s kamarády jen tak pro potěšení. Po prvním soutěžním bloku se spočítají hlasy a vyberou se finálové kapely. Pak už hrají jen kapely soutěžící o umístění. K tomu ještě vystoupí hosté. Letos to byly kapely Domino a Špunt. Kapela Špunt zde již víckrát vyhrála. Po ukončení soutěže probíhá losování tomboly. Jako každý rok i letos zde byla spousta hodnotných cen. Mě zaujalo, kolik si někteří účastníci koupili lístků do tomboly. Nejhezčí je pes čekající na výhru. Po tombole následovalo vyhlášení vítězů. Večer se sál změnil v taneční parket a jako vždy jsme mohli shlédnout předtančení. Já se countrybálu neúčastním a raději venku poslouchám hraní starých písniček. Letos to nebylo u ohně, ale ve velkém staně. U ohně se hrály spíš novější písničky a to mě nevzrušuje. Jak je vidět, tak se zájem ubírá dvěma směry. Mladí a staří si hrají zvlášť pro sebe. Samozřejmě se začalo ochlazovat a postupně jsem se oblékal. Vydržel jsem poslouchat až do půlnoci.
Pak jsem sbalil věci a vyjel jsem domů. Jelo se moc dobře. Na cestu mně svítil měsíček a byl malý provoz. Jen jeden řidič do mě napral dálková světla, jinak byli všichni hodní. Moc to nechápu. Já mám na kole velmi dobré světlo a nasvítím si cestu na 200 m. To mě musel vidět. Velmi hezký byl pohled na svatý Hostýn. Bylo vidět nasvícenou rozhlednu a kostel s klášterem. Fotku nemám. Vím, že to s mým malým fotoaparátem bez stativu nezvládnu. I na fotkách z místnosti je vidět, že to nezvládám. K tomu občas někoho vyfotím bez nohou.
Na závěr bych chtěl upozornit na pána, který zde presentoval svoji knihu. Jedná se o člověka, který si udělal úraz a stal se invalidou. Ze svého života sepsal několik příběhů a ty vydal vlastním nákladem. Teď se snaží získat podporu pro tělesně postižené lidi. Já jsem si od něj koupil knížku a CD.
Celkem jsem ujel 100 km. Za hezkého počasí a noci s úplňkem.
17.09.2011
Všechny fotky :
neděle 11. září 2011
Cyklotrasa Hluk
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel do Nivnice na návštěvu a pak jsem se rozhodl jet domů zkratkou. Byl jsem dobře naložený. Obě brašny byly plné, ale přesto jsem si chtěl užít nádherného teplého dne. Rozhodl jsem se jet domů přes štěrkáč v OstrožskéNové Vsi.
Vyrazil jsem do Dolního Němčí a zde jsem najel na novou cyklostezku. Hned za vesnicí se musí překonat potok a pak už se jede po nádherné cyklostezce do Hluku. Jsou zde v každé zatáčce lavičky a na odpočívadle jsem si dal svačinku. Do Hluku se přijede kolem potoka a dostanete se k historické tvrzi. V dnešní době slouží jako restaurace. Já znám okolí Hluku z dřívějších dob jako kopcovitý terén. Nikdy jsem si neuvědomil, že zde teče potok a musí existovat údolí, kde nebudou kopce. Až dnes jsem to odhalil, že se můžu dostat k řece Moravě, aniž bych vyšlapal nějaký kopec. Kdysi jsem zde jel cyklistický závod a věděli jsme, že je zde hlucký kopec. Za Hlukem se opět dostanete na asfaltovou cyklostezku a pojedete údolím do Ostrožské Lhoty. Během cesty jsem chtěl vyfotit pěkně umístěný altánek, ale nešlo to. Seděl tam kluk na lavičce a měl čelem k sobě na klíně posazenou holku s roztaženýma nohama. Ve Lhotě si musíte dát pozor na správnou cyklotrasu. Je zde rozdvojení ke svatému Antoníčkovi. Za vesnicí se jede mezi vinohrady a ovocnými sady. Po několika kilometrech skončí asfalt a jede se po šotolině. To už se budete blížit do Uherského Ostrohu a v dálce uvidíte siluetu hradu Buchlov s Barborků.
Já jsem zde nabral směr na štěrkáč. U kolejí jsem zjistil, že nemůžu přejet přes železniční přejezd. Prý tam někdo spáchal sebevraždu. Tak jako jiní cyklisté jsem kolo přenesl přes koleje. Horší to měli na druhé straně řidiči aut. Byli chyceni v pasti. Je to jediný železniční přejezd. Byly tam stovky lidí s auty na pláži a také bohatí lidé v golfovém klubu.
Domů jsem jel z Kostelan po cyklostezce. Podařilo se mně připojit k asi desetičlenné skupince cyklistů. Jeli stále něco kolem 30 km/hod. Chvílemi jsem měl strach, že někoho přejedou. Nejhorší je potkávání a předjíždění pomalých cyklistů. K tomu jsou tam pěší turisté a rodiny s dětmi. Já si myslím, že rodiče s dětmi, které neumí jezdit na kole nepatří na cyklostezku. Během jízdy po cyklostezce jsem viděl dvě holky ve stavu zamdlení z vedra. Ležely ve stínu a kamarádi je ochlazovali. Další cyklistku jsem viděl za Napajedly. Ležela na zemi a kamarádi ji umývali vodou odřeniny. Vodu jsem nemohl poskytnout. Už jsem jel 30 km bez pití. Dnes jsem za celou horkou trasu vypil jeden litr tekutin.
Ujel jsem 96 km, za horkého počasí. Cyklotrasa, kterou jsem dnes jel, je hezká a doporučuji projet. Může to být zpestření, když odbočíte z cyklostezky podél Moravy.
Jak se tato cyklotrasa oficiálně jmenuje nevím.
11.09.2011
Karel
Vyrazil jsem do Dolního Němčí a zde jsem najel na novou cyklostezku. Hned za vesnicí se musí překonat potok a pak už se jede po nádherné cyklostezce do Hluku. Jsou zde v každé zatáčce lavičky a na odpočívadle jsem si dal svačinku. Do Hluku se přijede kolem potoka a dostanete se k historické tvrzi. V dnešní době slouží jako restaurace. Já znám okolí Hluku z dřívějších dob jako kopcovitý terén. Nikdy jsem si neuvědomil, že zde teče potok a musí existovat údolí, kde nebudou kopce. Až dnes jsem to odhalil, že se můžu dostat k řece Moravě, aniž bych vyšlapal nějaký kopec. Kdysi jsem zde jel cyklistický závod a věděli jsme, že je zde hlucký kopec. Za Hlukem se opět dostanete na asfaltovou cyklostezku a pojedete údolím do Ostrožské Lhoty. Během cesty jsem chtěl vyfotit pěkně umístěný altánek, ale nešlo to. Seděl tam kluk na lavičce a měl čelem k sobě na klíně posazenou holku s roztaženýma nohama. Ve Lhotě si musíte dát pozor na správnou cyklotrasu. Je zde rozdvojení ke svatému Antoníčkovi. Za vesnicí se jede mezi vinohrady a ovocnými sady. Po několika kilometrech skončí asfalt a jede se po šotolině. To už se budete blížit do Uherského Ostrohu a v dálce uvidíte siluetu hradu Buchlov s Barborků.
Já jsem zde nabral směr na štěrkáč. U kolejí jsem zjistil, že nemůžu přejet přes železniční přejezd. Prý tam někdo spáchal sebevraždu. Tak jako jiní cyklisté jsem kolo přenesl přes koleje. Horší to měli na druhé straně řidiči aut. Byli chyceni v pasti. Je to jediný železniční přejezd. Byly tam stovky lidí s auty na pláži a také bohatí lidé v golfovém klubu.
Domů jsem jel z Kostelan po cyklostezce. Podařilo se mně připojit k asi desetičlenné skupince cyklistů. Jeli stále něco kolem 30 km/hod. Chvílemi jsem měl strach, že někoho přejedou. Nejhorší je potkávání a předjíždění pomalých cyklistů. K tomu jsou tam pěší turisté a rodiny s dětmi. Já si myslím, že rodiče s dětmi, které neumí jezdit na kole nepatří na cyklostezku. Během jízdy po cyklostezce jsem viděl dvě holky ve stavu zamdlení z vedra. Ležely ve stínu a kamarádi je ochlazovali. Další cyklistku jsem viděl za Napajedly. Ležela na zemi a kamarádi ji umývali vodou odřeniny. Vodu jsem nemohl poskytnout. Už jsem jel 30 km bez pití. Dnes jsem za celou horkou trasu vypil jeden litr tekutin.
Ujel jsem 96 km, za horkého počasí. Cyklotrasa, kterou jsem dnes jel, je hezká a doporučuji projet. Může to být zpestření, když odbočíte z cyklostezky podél Moravy.
Jak se tato cyklotrasa oficiálně jmenuje nevím.
11.09.2011
Karel
sobota 10. září 2011
Slavnosti vína Uh.Hradiště
Ahoj cykloturisti, ani jsme se nenadáli a máme zde podzimní události. V Uherském Hradišti se zase slaví Slavnosti vína. Udělalo se hezky a já jsem se rozhodl, že se tam pojedu podívat. Abych to trošku zdokonalil, tak jsem jel přes rozhlednu Rovnina nad Mistřicemi. To jsem, ale napřed zkusil projet po cyklotrase MTB od radiovysílače v Topolné. Chtěl jsem zjistit, jestli už tam není lepší cesta. Pokud nemusíte, tak zde nejezděte. Je to pořád cesta z navezeného kamení.
V druhé částí jsou vidět obrázky rozhledny a to co je vidět v okolí. Fotky jsou horší kvality. Můj malý fotoaparát si s tím neporadí. Kdo to chce dobře vidět krajinu, ten si tam musí zajet osobně.
Po prohlídce rozhledny jsem se spustil do Mařatic. Už cestou jsem potkával lidi, kteří byli koštovat víno a burčák. Bylo dobře, že šli polní cestou. Aspoň je nic nepřejelo. Ihned na začátku Mařatic byl první stánek s vínem a s cimbálovků. Podařila se mně fotka značky cyklotrasy a stánkem. Postupně jsem se zastavoval u všech stánků. Všechny byly umístěny podél ulice s vinnými sklepy. Šlo se mně špatně. Bylo tam moc lidí a s kolem jsem se musel prodírat. Nechtěl jsem o nikoho zavadit. Občas jsem potkal účastníky koštováním unavené a vyhnutí bylo obtížnější. Všechno to znásobovalo ostré slunce.
Na náměstí bylo hodně stánků s domácími produkty. Na tribuně vystupovaly mužské sbory. Kolem bylo hodně diváků a já jsem musel kolo odložit u hlavního stánku. Vidíte jej na fotce. Ve vnitř bylo vidět, jak se lisuje burčák. Po chvilce jsem přešel na druhé náměstí a tam vystupovala country skupina s tanečníky. To byla zajímavá kombinace pro slavnosti vína.
Večer se rychle blížil a já jsem musel vyrazit dom. Jel jsem jako vždy po cyklostezce až do Otrokovic.
Ujel jsem 49 km, za pěkného slunečného počasí.
http://www.slavnostivinauh.cz
10.09.2011
Karel
Rozhledna Rovnina
V druhé částí jsou vidět obrázky rozhledny a to co je vidět v okolí. Fotky jsou horší kvality. Můj malý fotoaparát si s tím neporadí. Kdo to chce dobře vidět krajinu, ten si tam musí zajet osobně.
Po prohlídce rozhledny jsem se spustil do Mařatic. Už cestou jsem potkával lidi, kteří byli koštovat víno a burčák. Bylo dobře, že šli polní cestou. Aspoň je nic nepřejelo. Ihned na začátku Mařatic byl první stánek s vínem a s cimbálovků. Podařila se mně fotka značky cyklotrasy a stánkem. Postupně jsem se zastavoval u všech stánků. Všechny byly umístěny podél ulice s vinnými sklepy. Šlo se mně špatně. Bylo tam moc lidí a s kolem jsem se musel prodírat. Nechtěl jsem o nikoho zavadit. Občas jsem potkal účastníky koštováním unavené a vyhnutí bylo obtížnější. Všechno to znásobovalo ostré slunce.
Na náměstí bylo hodně stánků s domácími produkty. Na tribuně vystupovaly mužské sbory. Kolem bylo hodně diváků a já jsem musel kolo odložit u hlavního stánku. Vidíte jej na fotce. Ve vnitř bylo vidět, jak se lisuje burčák. Po chvilce jsem přešel na druhé náměstí a tam vystupovala country skupina s tanečníky. To byla zajímavá kombinace pro slavnosti vína.
Večer se rychle blížil a já jsem musel vyrazit dom. Jel jsem jako vždy po cyklostezce až do Otrokovic.
Ujel jsem 49 km, za pěkného slunečného počasí.
http://www.slavnostivinauh.cz
10.09.2011
Karel
Rozhledna Rovnina
Biofarma Juré
Ahoj cykloturisti, byl jsem pozván na opékání prasátka. Abych nejel přímo ze Zlína, tak jsem si vymyslel trošku delší trasu. Myslím si, že by mohla být námětem na výlet pro turisty ze Zlína.
Ze středu města jsem se vydal podél potoka Januštice směrem na Fryšták. Celé se to jede po nové cyklostezce až do lázní Kostelec. Přes vesnici se už musí projet po hlavní cestě. Za zmínku stojí poutní místo s velkým kostelem. Z vesnice se klesne do Štípy a pak se musí vyjet na kopec k Větřáku. Jak už název napovídá, tak se jedná o větrný mlýn. Dá se k němu snadno dostat ze zahrady.
Na rozcestí za mlýnem je kříž a tam jsem potkal dvě holky. Chtěly poradit s trasou putování. Ony se účastnily nějaké hry a hledaly podle mapy zajímavá místa. Dokonce něco i šifrovaly. Poradil jsem jim a vydal jsem se po asfaltové cestě směrem na Zlín. Napřed se jede mezi poli a pak se vjede do lesa. Od začátku je zde značená naučná stezka s odpočívadly. Hlouběji v lese se sjede na značenou turistickou stezku a jede se po zpevněné hlíně. Obsahuje hodně kamení. Tato stezka vás dovede až na okraj farmy. Já jsem nevěděl, jestli můžu projít po trávě a raději jsem sjel níž na hodně kamenitou cestu, která vede na farmu.
Na farmě už bylo připraveno prasátko a pomalu se otáčelo na rožni. Všimněte si, že rožeň je poháněn pomocí vodního kola. Pan majitel se o něj pěkně staral, tak aby se hezky propeklo a postupně nám ukrajoval kousky masa. Maso jsem si dával na domácí chleba. Byl tak moc dobrý, že jsem si vzal patku i bez masa. Paní musím za chleba pochválit.
Kolem jsou v ohradách vidět domácí zvířata. V hospůdce je to stylově zařízeno a můžete dostat zdravou stravu. Dokonce si můžete některé produkty koupit.
Na farmě jsem se zdržel dlouho do večera a odjížděl jsem za tmy. Ve sjezdu jsem musel být hodně opatrný. Jede se dlouho po hodně kamenité cestě. Dá se to vyjet běžným autem, ale pomalu. Dole se dostanete do průmyslové zóny.
Všem doporučuji jet tento okruh, tak jak jsem to jel já. Pokud pojedete z průmyslové zóny, tak budete muset vyšlapat hodně prudký kopec. Pravděpodobně hodně cyklistů bude tlačit.
Na biofarmě se mně moc líbilo a je zde hezký výhled do krajiny. Cyklistům a turistům tento okruh doporučuji.
Z Otrokovic jsem najel 49 km. Počasí mně moc nepřálo, alespoň nepršelo. Zato byl v noci nádherný měsíc v úplňku.
www.biofarmajure.cz
10.09.2011
Karel
Ze středu města jsem se vydal podél potoka Januštice směrem na Fryšták. Celé se to jede po nové cyklostezce až do lázní Kostelec. Přes vesnici se už musí projet po hlavní cestě. Za zmínku stojí poutní místo s velkým kostelem. Z vesnice se klesne do Štípy a pak se musí vyjet na kopec k Větřáku. Jak už název napovídá, tak se jedná o větrný mlýn. Dá se k němu snadno dostat ze zahrady.
Na rozcestí za mlýnem je kříž a tam jsem potkal dvě holky. Chtěly poradit s trasou putování. Ony se účastnily nějaké hry a hledaly podle mapy zajímavá místa. Dokonce něco i šifrovaly. Poradil jsem jim a vydal jsem se po asfaltové cestě směrem na Zlín. Napřed se jede mezi poli a pak se vjede do lesa. Od začátku je zde značená naučná stezka s odpočívadly. Hlouběji v lese se sjede na značenou turistickou stezku a jede se po zpevněné hlíně. Obsahuje hodně kamení. Tato stezka vás dovede až na okraj farmy. Já jsem nevěděl, jestli můžu projít po trávě a raději jsem sjel níž na hodně kamenitou cestu, která vede na farmu.
Na farmě už bylo připraveno prasátko a pomalu se otáčelo na rožni. Všimněte si, že rožeň je poháněn pomocí vodního kola. Pan majitel se o něj pěkně staral, tak aby se hezky propeklo a postupně nám ukrajoval kousky masa. Maso jsem si dával na domácí chleba. Byl tak moc dobrý, že jsem si vzal patku i bez masa. Paní musím za chleba pochválit.
Kolem jsou v ohradách vidět domácí zvířata. V hospůdce je to stylově zařízeno a můžete dostat zdravou stravu. Dokonce si můžete některé produkty koupit.
Na farmě jsem se zdržel dlouho do večera a odjížděl jsem za tmy. Ve sjezdu jsem musel být hodně opatrný. Jede se dlouho po hodně kamenité cestě. Dá se to vyjet běžným autem, ale pomalu. Dole se dostanete do průmyslové zóny.
Všem doporučuji jet tento okruh, tak jak jsem to jel já. Pokud pojedete z průmyslové zóny, tak budete muset vyšlapat hodně prudký kopec. Pravděpodobně hodně cyklistů bude tlačit.
Na biofarmě se mně moc líbilo a je zde hezký výhled do krajiny. Cyklistům a turistům tento okruh doporučuji.
Z Otrokovic jsem najel 49 km. Počasí mně moc nepřálo, alespoň nepršelo. Zato byl v noci nádherný měsíc v úplňku.
www.biofarmajure.cz
10.09.2011
Karel
sobota 30. července 2011
Utržená sedlovka
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel přes Lhotu, konala se tam Technoparty. Všude na příjezdových cestách byly policejní hlídky. Na JZD cestě za vesnicí jsem potkal kolonu tábořících aut. Všichni byli z Rakouska a Německa. Jejich vzhled byl divný. Obvykle se takových lidí bojíme.
Dále jsem pokračoval do Šarov po hlavní cestě do Zlína. Najednou se pode mnou kolo podlomilo a ozvala se rána. Já jsem se udržel na nahou a sedlo spadlo dozadu. Zastavil jsem a na první pohled jsem usoudil, že se mně ulomila sedlovka. Měl jsem velké štěstí, že jsem nespadl do cesty. Je zde velký provoz a někdo by mě mohl přejet. Řidič neočekává, že na rovném úseku cyklista spadne. Po odmontování sedlovky z kola jsem zjistil, že se utrhl šroub.
Domů jsem se vydal ve stoje na kole. Musel jsem si stále myslet na to, abych si nesedl. Ke všemu ještě začalo pršet.
Ujel jsem 33 km. Závěr v dešti a bez sedla.
30.07.2011
Karel
Dále jsem pokračoval do Šarov po hlavní cestě do Zlína. Najednou se pode mnou kolo podlomilo a ozvala se rána. Já jsem se udržel na nahou a sedlo spadlo dozadu. Zastavil jsem a na první pohled jsem usoudil, že se mně ulomila sedlovka. Měl jsem velké štěstí, že jsem nespadl do cesty. Je zde velký provoz a někdo by mě mohl přejet. Řidič neočekává, že na rovném úseku cyklista spadne. Po odmontování sedlovky z kola jsem zjistil, že se utrhl šroub.
Domů jsem se vydal ve stoje na kole. Musel jsem si stále myslet na to, abych si nesedl. Ke všemu ještě začalo pršet.
Ujel jsem 33 km. Závěr v dešti a bez sedla.
30.07.2011
Karel
sobota 16. července 2011
Veteráni
Ahoj cykloturisti, vydal jsem se na návštěvu na Opavsko a cestou jsem se zastavil u historických vozidel v Bravanticích. Bylo to hodně zajímavé sledovat, jak jednotliví nadšenci dokázali opravit a zprovoznit staré stroje. Myslím si, že jsou to velmi šikovní řemeslníci.
Dnes ráno byl dlouho chládek a dobře se jelo. Až kolem desáté hodiny jsem si svlékl dlouhý dres. Pak následovalo fotografování historických vozidel. Po návštěvě jsem se zastavil u větrného mlýna v Zbyslavicích. Pak už jsem uháněl k domovu. Cestou mě v mírném stoupání před kopcem předjel cyklista na galuskáči. Napřed jsem mu nevěnoval pozornost, ale když jsem zjistil, že mu kopce nejdou, tak jsem jej na lehký převod předjel. Nakonec jsme jeli spolu. On tahal rovinky na velký talíř a já jsem udržoval rychlost do kopců. Tak jsem jej ztrácel. Nakonec jseme přijel k hospodě a rozloučili jsme se. Já jsem potřeboval kopit vodu. Koupil jsem Aquila. Jakmile jsem doplnil zásoby, tak jsem v klidu začal uhánět k domovu. Měl jsem v tašce dostatek sladkostí a voda v dnešním vedru byla také zajištěna. Domů jsem dojel v pohodě a měl jsem ještě dosti času abych zaběhl do supermarketu a udělal si nákup na celý týden. Chudáci lidé, kteří stáli se mnou v řadě. Byl jsem propocený a smrděl jsem jak sviňa. Rychle jsem se okoupal a začalo sledování Tour de France v TV.
Dnes jsem udělal malý experiment a změnil jsem svoji trasu. Dostal jsem se do zapomenuté vesničky mezi kopci a bylo tam hezky. Už jen název Obecná škola hovoří za vše. Připomínky starých časů. Svačinu jsem si snědll v Mendlově rodišti.
Ujel jsem 210 km s průměrem 24km/hod. Ke konci dne přišlo horké počasí.
16.07.2011
Karel
Výběr :
Všechno :
Dnes ráno byl dlouho chládek a dobře se jelo. Až kolem desáté hodiny jsem si svlékl dlouhý dres. Pak následovalo fotografování historických vozidel. Po návštěvě jsem se zastavil u větrného mlýna v Zbyslavicích. Pak už jsem uháněl k domovu. Cestou mě v mírném stoupání před kopcem předjel cyklista na galuskáči. Napřed jsem mu nevěnoval pozornost, ale když jsem zjistil, že mu kopce nejdou, tak jsem jej na lehký převod předjel. Nakonec jsme jeli spolu. On tahal rovinky na velký talíř a já jsem udržoval rychlost do kopců. Tak jsem jej ztrácel. Nakonec jseme přijel k hospodě a rozloučili jsme se. Já jsem potřeboval kopit vodu. Koupil jsem Aquila. Jakmile jsem doplnil zásoby, tak jsem v klidu začal uhánět k domovu. Měl jsem v tašce dostatek sladkostí a voda v dnešním vedru byla také zajištěna. Domů jsem dojel v pohodě a měl jsem ještě dosti času abych zaběhl do supermarketu a udělal si nákup na celý týden. Chudáci lidé, kteří stáli se mnou v řadě. Byl jsem propocený a smrděl jsem jak sviňa. Rychle jsem se okoupal a začalo sledování Tour de France v TV.
Dnes jsem udělal malý experiment a změnil jsem svoji trasu. Dostal jsem se do zapomenuté vesničky mezi kopci a bylo tam hezky. Už jen název Obecná škola hovoří za vše. Připomínky starých časů. Svačinu jsem si snědll v Mendlově rodišti.
Ujel jsem 210 km s průměrem 24km/hod. Ke konci dne přišlo horké počasí.
16.07.2011
Karel
Výběr :
Všechno :
neděle 10. července 2011
Oldřichovický žejdlík 2011
Ahoj cykloturisti, utekl rok a je zde opět festival v Oldřichovicích. Cyklisticky vás dnes neuspokojím. Ujel jsem jen 11 km. Je to na kopci nad Otrokovicemi. Domů se jede z festivalu bez šlapání. Dnes je velmi teplý den a musím si vzít šaty na převlečení. On ten kopec není zas tak malý. Pivo ze stánku bylo patřičnou odměnou za šlapání.
Na festival jsem dojel trošku později. Někteří vystupující to už měli za sebou. Přesto jsem si toho ještě dost užil. Festival, který začíná ve 12 hod a končí druhý den se nedá usedět. Popisovat jednotlivé kapely nebudu. Přesto dnes hlasovali diváci a vybrali nejlepší jednotlivce a skupiny. Příští rok musíte přijet sami a poslechnout si vystupující hudebníky.
Celá akce byla jako vždy velmi dobře zorganizovaná. Dokonce jsme si užili i trošku veselí, když hasiči ochlazovali rozpálené účastnice. Možná někoho napadne miss mokré tričko. Další novinkou byl speciální stan s výpočetní technikou. Zde se zpracovávaly fotky a každá kapela dostala na počkání zalaminovaný kalendář ze svého vystoupení. O počítač a fotografování se staral pán, který dělá i webové stránky. Ozvučení si taktéž vystupující pochvalovali. Já jsem byl nejvíce spokojen s písničkami, které zazněly při nočním countrybálu. Vydržel jsem skoro až do dvou hodin. Když jsem přijel domů, tak jsem se podíval na Internet a viděl jsem, jaká červená bouřka se sem žene. Naštěstí nás minula. Pohromy od vody a blesků si nechali jinde. Je to vidět na poslední fotce.
Z pohledu cyklistiky zde byl zajímavý divák, který přijel na kombinovaném kole. Nenapadá mě lepší název. Při startování měl jen jeden pokus. Utrhl lanko, kterým se startuje motorek do sekačky.
Akce se velmi vydařila. Letos jsme měli nádherné počasí a už se těšíme na příští rok. Pořadatele pochválím, ale nic si za to nekoupí.
http://www.zejdlik.estranky.cz/
09.07.2011
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
Na festival jsem dojel trošku později. Někteří vystupující to už měli za sebou. Přesto jsem si toho ještě dost užil. Festival, který začíná ve 12 hod a končí druhý den se nedá usedět. Popisovat jednotlivé kapely nebudu. Přesto dnes hlasovali diváci a vybrali nejlepší jednotlivce a skupiny. Příští rok musíte přijet sami a poslechnout si vystupující hudebníky.
Celá akce byla jako vždy velmi dobře zorganizovaná. Dokonce jsme si užili i trošku veselí, když hasiči ochlazovali rozpálené účastnice. Možná někoho napadne miss mokré tričko. Další novinkou byl speciální stan s výpočetní technikou. Zde se zpracovávaly fotky a každá kapela dostala na počkání zalaminovaný kalendář ze svého vystoupení. O počítač a fotografování se staral pán, který dělá i webové stránky. Ozvučení si taktéž vystupující pochvalovali. Já jsem byl nejvíce spokojen s písničkami, které zazněly při nočním countrybálu. Vydržel jsem skoro až do dvou hodin. Když jsem přijel domů, tak jsem se podíval na Internet a viděl jsem, jaká červená bouřka se sem žene. Naštěstí nás minula. Pohromy od vody a blesků si nechali jinde. Je to vidět na poslední fotce.
Z pohledu cyklistiky zde byl zajímavý divák, který přijel na kombinovaném kole. Nenapadá mě lepší název. Při startování měl jen jeden pokus. Utrhl lanko, kterým se startuje motorek do sekačky.
Akce se velmi vydařila. Letos jsme měli nádherné počasí a už se těšíme na příští rok. Pořadatele pochválím, ale nic si za to nekoupí.
http://www.zejdlik.estranky.cz/
09.07.2011
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
pondělí 4. července 2011
Mariazell-den-07
Tato noc byla těžká. Mám plný stan komárů. Snažím se být celý ve spacím pytli, ale to se zase ve vedru potím. Stále bzučí a koušou. Dokonce ve čtyři hodiny vylézám ze stanu a pomalu se balím. Dělám si snídani a sluním se na vycházejícím slunci. V 7 hodin vyjíždím. Tak brzo jsem ještě žádný den nevyjel. Je to dobře. Pokud se rozhodnu dojet domů, tak budu potřebovat dlouhý den.
Z města přejíždím po místí komunikaci směrem do Bad Deutsch Altenburg. U cesty je bývalý římský amfiteátr a vojenský tábor. Teď ráno zde nikdo není a do objektu se dostanu volně. Oplocení je jen z přední strany. Z boku jsou jen keře. Dále pokračuji do lázeňského města. Je zde dobře vybavená informační kancelář a já se chci vybavit novými mapami. Mají otevřeno až od osmi hodin a tak si jdu nakoupit jídlo na dnešní den. Vracím se k infokanceláři a pořád nikdo neotvírá. Nakonec si na rozpisu spočítám dny a uvědomuji si, že je sobota a oni nepracují. Tak žádné mapy nebudou. Pomaličku projíždím lázně a najíždím na most přes Dunaj. Kdysi jsem se zde potrápil, než jsem zjistil jak se na most dostat. Teď už jedu na jistotu. Most je hodně vysoko nad zalesněnou krajinou. Vždy když jedu po tomto dlouhém mostě, tak se zastavím a dívám se na všechny strany. Je z něj vidět až do Bratislavy.
Za Dunajem jedu kousek po hlavní cestě a pak sjíždím na značenou cyklotrasu po šotolině. Chci se dostat k zámku Schlosshof. Je to romantický výlet mezi loukami s pastvinami pro koně. Koně se pasou v ohradách a mají zde velké místo k projížďkám. Zde to musí být ráj pro jezdce na koních. Krásná členitá krajina s lesíky. Začíná být horko a já se za zámkem svlékám z dlouhého rukávu. Sedím na silnici, která vede na Slovensko do Děvínská Nová Ves. Bohužel to nikdy nebylo propojeno a cesta je nepoužívaná. Dokonce i turistická značka je zabalená. Dělám si svačinu před dlouhým dnem. Po jídle vyjíždím a cítím, že to byla hloupost se svléknout. Přišly hrozivé černé mraky a vypadá to na pořádnou bouřku. Zastavuji a znovu si dávám dlouhý rukáv. Oblékám si i žlutou svítící vestu. Nepoužiji cyklotrasu, ale pojedu rychle po hlavní silnici na Břeclav. Dnes to mám daleko a nemůžu kličkovat po cyklotrasách. Ve městě Marcheg se zastavuji na zámku. Je zde plno trhovců a chystají se na nějakou slavnost. Zámek je ve špatném stavu a chátrá. Po hlavní silnici jedu až do Angern a tím se uzavírá moje putování po Rakousku.
Ve městě najíždím na přívoz. Dnes mám štěstí a ihned odjíždíme. Na slovenském břehu fotím bývalou celnici. Udělali z ní prodejnu květin. Ve vesnici se nikde nezastavuji. Je zde plno tmavších spoluobčanů a já se bojím o svoje věci. Proto jsem si nakoupil v Rakousku, abych nemusel nechat kolo bez dozoru u obchodu. Za vesnicí se napojuji na značenou cyklotrasu, po které jsem přijel před týdnem. Jedu do Gajar a Malých Levár. Zde chci udělat průzkum. Je zde jezero a kempink. V kempinku zjišťuji, že mají zavřeno. Chystají se na beach volejbal a vystoupeni Rockové kapely. Já jsem sem chtěl včera dojet a přespat. Tak jsem rád, že jsem spal u Dunaje. Ve chvilce se spouští jemný déšť a já se musím schovat. Přestávku využívám na svačinu. Přeháňka přejde a já vyrážím dál. Od teď už nepojedu po cyklotrasách. Spěchám domů a musím jet po cestách. Věřím, že je sobota a bude malý provoz. U Kútů překonávám dálnici do Břeclavi a nabírám směr Holíč. Toto město znáte z mého putování za větrnými mlýny. Je zde mlýn s kovovými lopatkami. Cesta vede po zdánlivých rovinkách, které však stoupají a klesají. Já se snažím udržovat rychlost pod 30 km/hod. Na několika místech se jede borovými lesy a já to mám moc rád. Je jen škoda, že je zde úzká cesta. V pracovní den by zde cyklista s kamióny na cestě nepřežil. Ve Skalici projíždím historickou část a ani neudělám fotku. Už se těším, jak překonám hranice. To však musím přejet malý kopeček do Sudoměřic. U značky Česká republika si dělám fotku. V té chvíli přijíždějí pán a paní. Jsou z Hradiště a objíždějí vinné sklípky na kole. Paní už toho má dost a je ze šlapání unavená. Po chvilce je opouštím. Moje cestovní rychlost je mnohem vyšší. Já se snažím udržovat na tachometru rychlost 25 km/hod. Za Strážnicí si dávám u altánku cukříky na doplnění energie. Jíst už nemusím. Domů to je už jen 50 km a to vydržím hlady. V nohách mám dnes už hodně přes 100 km. Doma na mě čeká pečený králík s bramborama a pivo. Maminka umí králíka naložit do koření a špeku. Po týdnu lehké stravy to bude žranica.
Dál už jedu po cyklostezce do Veselí nad Moravou a do lázní Ostrožská Nová Ves. Právě zde se mně stala zajímavá věc. Já mám citlivý nos na vůně a cítím na cyklostezce zajímavý kouř. Stále to nechápu kde se to ve volné krajině bere. Až v Kunovicích to zjišťuji. Vidím v mírném stoupání cyklistu a dávám si závazek, že ho předjedu. Čím víc se blížím k domovu, tím jedu rychleji. Vím, že na to mám. Alpy byly výborný trénink. Když cyklistu předjíždím, tak vidím, že kouří doutník. Proto mu to do kopce nejede. On se kochá kouřením. Pochválil jsem jej, jak mu to krásně voní do dálky a on je moc rád. To je správná cyklistika, udělat si z jízdy požitek.
Cyklostezku podél Baťova kanálu nebudu popisovat. To už ode mne znáte. Zato, že jsem vjel v Napajedlích u hřiště do skupinky /nevím jak je pojmenovat/ černá trička a vyholené hlavy. Nevíte. Byl zde fotbal a asi pět policejních aut je pronásledovalo. Oni utekli na cyklostezku. Naštěstí jsem je minul a k žádné kolizi nedošlo. Ještě abych na závěr dostal obuškem po hřbetě. Na závěr jsem měl blbý zážitek na cyklostezce. Nějaký hobík cyklista mě předjel tak blbě, že mně skoro olíznul přední kolo. Málem jsem lehnul kousek od domova. Je to neuvěřitelné, že najedete stovky kilometrů po cyklostezkách a u nás málem nedojedete domů kvůli omezenosti našich cyklistů. Očividně jsem viděl, že si na mě upevňoval sebevědomí, že někoho dnes předjel. Na značce Otrokovic jsem si udělal fotku kola a doma mně udělala fotku maminka. Na posledním snímku vidíte, že putování nepřežila ve zdraví přední brašna SportArsenal. Žebro se zlomilo na obou koncích.
Ujel jsem 178 km s občasnými přeháňkami.
Petronell Carmuntum - Bad Deutsch Altenburg – Schlosshof – Marcheg - Angern /hlavní silnice/ – převoz Záhorská Ves – Gajary - Malé Leváry /cyklotrasa/ – Skalica – Sudoměřice – Strážnice /silnice/ – Veselí nad Moravou – Kunovice – Uh.Hradiště – Napajedla – Otrokovice /cyklostezka/
18.06.2011
Mariazell-den-06
V noci pršelo a jsem rád, že spím ve staně. V jednu chvíli to vypadalo, že se mně podaří vyfotit měsíc v úplňku, ale než jsem vlezl do stanu pro fotoaparát, tak rychle plující mraky měsíc zakryly a už jsem jej neviděl. Po obloze se hodní velkou rychlostí tmavomodré mraky. Rychle balím věci do tašek a pak stan. Musím to udělat tak, abych byl připraven na variantu, že se spustí déšť. To už jsem jednou zažil, že jsem se balil a byl jsem rád, že jsem rychle všechno naházel do stanu. Dnes mám štěstí a kolo je připraveno na cestu. Je chladno a musím jet s dlouhým rukávem.
Městečko je dosti dlouhé a já se snažím napojit na cyklotrasu ve správném směru. Bylo by srandovní vydat se zpět. Na silnici je velký provoz a já doufám, že je zde cyklostezka. Mám štěstí a jedu mimo cestu po krásném asfaltě. Horským údolím klesá železnice, silnice, řeka a podél ní cyklostezka. Na jednom místě nevyšlo místo na cyklostezku a je zde zavěšená lávka na skále. Je ze dřeva a radějí nahoru a dolu kolo tlačím. Dřevo je mokré a nerad bych dostal smyk. Všude je mokro po vydatném dešti. Jsem rád, že neprší. Až po několika kilometrech když se údolí rozšířilo, začíná lehce pršet. Dávám si pláštěnku, ale brzo ji zase svlékám. Pak už ji vezu v pohotovostní poloze celý den na nosiči. V jednom místě je 20 procentní stoupání. Jsem rád, že jsem to vyjel. Cítím, že jsem v horách dobře natrénoval kopce. Kousek dál na kraji cyklostezky leží hromada batohů. Nějací turisté si zde odložili a šli do lesa. Je zde zajímavá studánka. Voda přitéká přírodním korýtkem. Po cyklostezce jede malé auto a pán uklízí odpadky z košů. Stále víc se vzdaluji horám, až se úplně krajina otevře. Zato jedu poblíž nějaké dálnice a slyším hrozný hluk od aut. V horách bylo takové ticho a najednou si musím zvyknout na to, co máme ve městě běžně. Jsem rád, že jedu po cyklostezce. V komplikovaném provoze na silnici bych těžce hledal cestu. Je to hustě obydlená část se spoustou cest.
Za městem Sollenau jedu po cyklostezce a najednou je překopaná. Staví se zde dálnice. Snažím se odhadnout, kterým směrem bych měl jet a zkouším jet po kamenitém podkladě dálnice. Směr jsem zvolil správný, ale neumím sjet na cyklostezku, kterou vidím pod sebou. Nakonec jsem našel vhodné místo a kolo položené na bok spouštím po svahu dolů. Najel jsem na cyklostezku a jedu kousek zpět. Potřebuji nalézt informační tabuli. První však nalézám vodní viadukt. Je zde informační tabule a poprvé vidím, že i v Rakousku mají sprejery. Na dalším rozcestí nalézám informační tabuli a vidím, že jedu po Eurovelo číslo 9 na Vídeň. To je dobrý směr. Vydávám se podél historického kanálu, ale později podle automapy zjišťuji, že mám lepší se ze směru na Vídeň odklonit a více směřovat na Bratislavu. Dokonce zase nacházím místní cyklotrasu a několik kilometrů se vezu mimo silnice. Nakonec, ale stejně musím asi 20 km odjet po silnici. Až před Schwadorf nalézám cyklostezku a mířím k Dunaji. Nad hlavou začínají létat letadla a já jsem za plotem mezinárodního letiště ve Vídni. Dělám si svačinu. Vytahuji sardinky a na lavičce spokojeně obědvám. Přitom pozoruji každých 30 vteřin přistávající letadlo. Lituji lidí, kteří zde ve vesnici žijí a hlučná letadla jim létají nízko nad hlavou.
Vydávám se po cyklotrase a uprostřed města Fischamend značení ztrácím. Dělám malé kolečko po okolních ulicích a značku nenalézám. Až později jsem získal mamu a tam je vidět, že jsem dojel na konec značení. Po kousku dojíždím k hlavní silnici do Bratislavy. Musím ve velkém provozu po ní jet. Před sebou mám dálnici a tu neumím překonat. Až jsem přejel přes dálnici tak jedu několik kilometrů v hustém provozu a sjíždím do Maria Ellend. Jsou to za sebou dvě vesnice propojené obyčejnou cestou. Proti mně jede auto a najednou sjíždí na krajnici a zastavuje. Kolem mne se ze zadu prožene ve velkou rychlosti nákladní auto. Úplně těsně mě předjel. Snad mně olíznul i šaty. Řidič v protějším autě byl přinucen zastavit. Je to hrozné, že takoví darebáci jezdí tak bezohledně v nákladních autech. V další vesnici přejíždím přes hlavní cestu a zde již nacházím oficiální cyklotrasu podél Dunaje. Jen se vyhýbá okolní krajině a vzdaluje se od Dunaje na několik kilometrů. Dokonce mě vleče pryč ze směru jízdy do nějaké vesnice s historickým kostelem. Nakonec to je smysl cyklotras. Provést turistu kolem zajímavých míst. Z vesnice jedu po šotolině podél větrných elektráren. Je to celá baterie elektráren. Nakonec vidím před sebou historickou bránu. Ani se mně nechce věřit, že to postavili Římané. Přijíždím do města Petronell Carnuntum. V tomto městě jsem už byl vícekrát, když jsem se vracel od Neusidlerského jezera. Na první pokus nalézám kempink. Je to vedle stěny tenisové haly. Od paní v hospodě dostávám klíček od dveří do hospody. Je upevněn na tenisový míčekk. Oni na noc hospodu zamykají a já bych se nedostal na WC a do sprch.
Na večeři si dávám rýži a vepřové maso. K tomu ještě dojídám sladké oplatky.
Ujel jsem 110 km po velmi členitých cyklotrasách. Několikrát jsem zmokl a nakonec vyšlo ostré slunce a smažím se.
Pernitz – Waldeg – Sollenau /cyklostezka/ - Gunselsdorf – Trumau /cyklotrasa/ - Moosbrunn - Schwadoef /silnice/ - Fischamend /cyklotrasa/ - Maria Ellend /hlavní silnice/ - Scharndorf - Petronell Carnuntum /cyklotrasa šotolina/
17.06.2011
Mariazell-den-05
Budím se po studené noci. Poprvé jsem si za toto putování musel v noci obléci kalhoty, aby mně nebylo zima. Ráno však svítí slunce přímo do stanu a vstávání je veselejší. Rosa na plátně usychá a já povezu lehký stan. Po snídani si vykládám s Holanďanem. On se sem na kopec vyvezl vlakem a putuje dál na kole. Má atlas Rakouska. Já bych takovou knížku nevlekl na nosiči. Vždy si vytrhnu listy s mapami, které budu potřebovat. Do kanceláře přišel pan majitel a jdu zaplatit za ubytování.
Po snídani vyrážím k vodopádu. Už jsem zde byl mockrát, ale vodopád jsem nikdy nenavštívil. Jedu opačným směrem než je cesta domů podél jezera. Na konci přichází prudké stoupání. Toto stoupání jsem už jel víckrát, když jsem jel k jezeru LunzerSee. Naštěstí dnes jen kousek do kopce. Jinak by mě čekalo velké stoupání. Na křižovatce se spouštím do údolí. To je škoda vyšlapaných metrů. Po chvilce nacházím podle mapy odbočku a jedu k vodopádu. Je to jen malý vodopád, ale hezký. Takové pěkné místo k mileneckým schůzkám. O kousek dál je i lavička. Pokračuji dál v klesajícím údolí a dělám si zastávku u statku s krásným pozadím hor. Po kousku cesty jedu kolem nádherného hřebčína. Nechce se mně zastavovat a udělat fotku. Teď mě to mrzí. Měli tam snad několik kilometrů dlouhý výběh. Klesám už dlouho a najednou vidím nad sebou Mariazell. To si dám pořádně do těla, než zase vyšlapu serpentiny do města. Je to dnes taková malá příprava do hor. Ve městě si jedu koupit jídlo do supermarketu a ještě se jednou zastavím v kostele. Pak jdu na informace a mám velké štěstí. Slouží dnes moc hodná slečna a ta mě vybaví na dnešní cestu mapami. Dokonce se podívala, jestli kemp, do kterého dnes jedu je otevřený. Za ochotu jsem jí dal pohlednici.
Z Mariazell vyjíždím po silnici, po které jsem už jednou před mnoha roky přijel. Možná si pamatujete, jak jsem se fotil v křižovatkovém zrcadle. Dnes po chvíli odbočuji z hlavní cesty a jedu do stoupajícího horského údolí. Jedu proti proudu malé, ale dravé řeky. Je krásně čistá a je vidět celé písčité dno. Jedu po mokré silnici a říkám si, jaké mám štěstí, že jsem ušel dešti. Ne na dlouho. U památníku se spouští přeháňka a já se pod stromem schovávám s cykloturistou. On přijel ráno vláčkem do Mariazell. Je to romantické putování po horských úbočích. Teď kousek vyšlape a pak pojede po asfaltové cyklostezce 100 km v kuse z kopce. Přitom nikde nepotká žádné auto. Takový výlet se dá zvládnout za jeden den. Já tento okruh jedu skoro tři dny. Během deště jsem se najedl a vyrážím k jezeru Hubertussee. Z mokré cesty se pod slunečními paprsky kouří a já za chvíli jedu po suché cestě. Jezero je spíše přehrada. Přehradní hráz vybudoval Arthur Krupp. Na protějším břehu je moderní kaplička a kaple pro myslivce. Jízda kolem jezera je moc hezká. Sluníčko pěkně pálí. Od jezera stále stoupám a v jednom místě vidím nad sebou jet cyklisty v táhlém stoupání. Tak si pomyslím, že kdybych s nimi jel po stejné cestě, tak je doženu. Možnost jsem dostal. Na konci se cesta prudce obrací a já jedu stejným směrem. Šlapu jako stroj v pravidelném rytmu a po několika kilometrech je dojíždím. Jsem rychlejší a ujíždím jim. Po několika kilometrech mě zase oni předjedou v prudkém klesání. Já musím v takových klesáních jezdit velmi opatrně. Projíždím zajímavým údolím a je tam i nějaký zábavný park. Jede se stále podél hlavní silnice po nádherné asfaltové cyklostezce. Ten kdo pojede nahoru si opravdu užije poctivého kopce.
V místě kde se údolí rozděluje, jsem se rozhodl si udělat svačinu. Poslední kilometry jsem jen klesal bez šlapání. Cykloturista měl pravdu. Já však opouštím cyklostezku a jedu znovu do hor. Při jídle pozoruji, jak za mnou přicházejí černé mraky. V klidu dojím a vydám se na cestu. Vím, že hlady bych daleko nedojel. Ještě chvíli spekuluji nad tím, že počkám pod mostem, ale pak vyrážím do kopce. Nejdříve jsou to táhlé serpentiny a po chvíli se změní v pořádné stoupání. Po jedné straně je skála a na druhé je prudký svah porostený stromy. Podrobně to zkoumám. Už mně lehce prší na záda a já hledám místo kde bych se schoval. Ono to nejde. Svah je tak prudký, že se ke stromům nedostanu. Dávám si pláštěnku do pohotovostní polohy na nosič. Kolem mne fičí divoký vítr a nese kapky deště. Ujíždím do hor jak o duši. V takovém kopci by mě nikdo normálně nepřinutil tak šlapat. Několikrát přes mě přeletí přeháňka, ale stále to není na pláštěnku. Sleduji okolí a mám pocit, že bouřka šla do jiného údolí. Z čeho mám velký strach jsou padající kameny ze skal. Je to strašidelné když slyšíte jak si kámen děla nad vámi v lese cestu a pak najednou spadne na cestu. Až na samém vrcholu mě dohání déšť. Naštěstí je zde horská chata a já se schovávám ke zdi. Místo se jmenuje Ochsattel 820 m.n.m. Odhaduji, že jsem s deštěm v zádech vyšlapal 300 metrů na výšku. A jako vždy následuje prudké klesání. Cesta je mokrá a musím jet hodně pomalu. Sjíždím do místa zvaného Kalte Kuchl.
Na tomto místě jsem už dávno byl. Je zde museum v přírodě a modlitební místo. Prochází zde poutní cesta do Mariazell. Poutníci se zde můžou účastnit mše v malé kapli. V museu jsou vystaveny různé staré věci. Všechno je volně uloženo a nikdo to nehlídá. V našich podmínkách něco nemyslitelného. Jsou zde opravdové skvosty. Mně se nejvíce líbil starý šicí stroj. Co by za něj u nás sběratelé dali? Na prostranství pracuje nějaký důchodce a moc nám řeč nešla. Je tu hezky, ale musím jet. Ještě mám před sebou jeden pořádný kopec.
Jako vždy následuje dlouhé klesání a pak opět stoupání. Odhaduji, že jsem klesl do 500 metrů. Na křižovatce v nejnižším místě si dávám cukr, abych dodal do těla energii. Tuším, že to bude dobrý kopec. Je to však ten typ stoupání kdy několik kilometrů jedete do mírného stoupání a na závěr se to zvedne v serpentinách. Tak jsem kolo dostal opět do nadmořské výšky 864 m.n.m. Rohrer Sttl. Na vrcholu je mokro a já musím sjíždět velmi pomalu. Cesta je moc úzká a příkrá. Naštěstí je k večeru a provoz je malý. Je to hodně zalesněno a jen občas mám hezký výhled do hlubokého údolí. Tady bych v opačném směru s auty nechtěl šlapat. Pomaličku sjíždím do města Gutenstein. Je to historicky zajímavé město. Projel jsem se kolem zámecké zahrady a zámku. Dále už to mám kousek do kempu. Dojíždím do města Pernitz a ptám se kluků na kolech kde je kemp. Říkají ať jedu s nimi a tak mě zavedli až do kempu. Měli jsme stejnou cestu. Oni si jeli dát po vyjížďce pivo.
V hospodě vyřizuji formality a dostávám elektronický klíč k otvírání dveří do WC a sprch. Už jsem se na teplou sprchu moc těšil. Na večeři jsem si dal Lunchmeat a přinesl jsem si z hospody čepované pivo. Kemp má vlastní elektrárnu poháněnou vodou. Uvnitř budovy je turbína a stroje dělají rámus.
Ujel jsem 99 km, s mnoha bouřkami.
Erlaufsee – vodopád - Mariazell – Hubertussee /vedlejší silnice/ - Gscheid – Utmitterbach /cyklostezka/ - Ochsattel - Kalte Kuchl - Rohrer Sttl. – Gutenstein – Pernitz /horská silnice/
16.06.2011
Mariazell-den-04
Dnes jsem si pospal. Na stan spadla v noci rosa a teď jej sluníčko suší. Mám stan namířený na východ a je dobrý pocit stávat se sluncem. Spěchat nemusím, mám před sebou jen asi 50 km. Zato několik velkých kopců. Přesto vím, že to zvládnu do večera. Tak vyjíždím až v 10 hodin.
Nejdříve mám prudký sjezd do městečka a pak už jen poctivé šlapání do kopce. Je to táhlé stoupání až po úpatí Annabergu. Cestou jezdí kolem mě nákladní auta se dřevem. Jsou to dlouhé kamiony a jezdí hodně rychle. Oni vůbec nepočítají s tím, že by mohli potřebovat zastavit. Mám z nich strach. Další nebezpečná auta jsou dodávky. Tito řidiči mají snad vyhlášený tajný závod. Po několika kilometrech je kaplička se studánkou. Chci si udělat fotky a musím být hodně opatrný při přecházení přes cestu. Připadám si jako na české silnici. Počasí mám proměnlivé. Stoupající údolí se klikatí a za každou zatáčkou mám jiné podmínky. Jednou do mě pere slunce a podruhé jedu pod černými mraky. Neustále vyhlížím, kdy uvidím moji dnešní výzvu. Postupně se mně ve výhledu ukazuje vrchol stoupání. Je tam vidět kostel. Já si dělám fotky, jak se to postupně přibližuje. Konečně je zde opravdové stoupání. Řadím nejlehčí převod a pouštím se do boje s číslovanými zatáčkami. Oni mají v Alpách číslované zatáčky. Řidiči tak ví, ve kterém místě se nacházejí. Postupně stoupám a cítím se dobře. Jsem rád, že na to mám vyšlapat to v pohodě.
Konečně jsem na vrcholu Annaberg 976 m.n.m . Udělám jednu fotku do údolí a spěchám do obchodu. Nechci, aby mně zavřeli. Potřebuji si koupit pohlednice. Po nákupu se vracím na vrchol vesnice. Začíná lehce pršet a já si vyhlížím místo, kde se budu moci schovat. Přesto jedu na vyhlídku a těžké dešťové mraky postupně odcházejí dál do hor. Sedám si na lavičku a svačím. Je to úžasný pocit jíst na takovém místě. Vidím před sebou celé údolí. Ono je to umocněno tím, že jedu až od Dunaje a tuto nádhernou vyhlídku jsem si zasloužil šlapáním na kole.
Všechno jednou skončí a já musím jet dál. Teď mám před sebou hezký dlouhý sjezd a budu fotit okolní hory. Je to škoda vyšlapané metry zase ztratit. Hodně se ochladilo a musím si obléci dres s dlouhým rukávem. Projíždím kolem hezkých zemědělských usedlostí. Už se těším do dalšího stoupání, abych se zahřál. Mám před sebou Josefsberg. Je to mnohem víc serpentin než před chvílí, ale s lehčím stoupáním. Použiji druhý a třetí nejlehčí převod. Je to jednoduché. Já mám na kole osm převodů. Planetová převodovka Shimano je dobře odstupňovaná pro turisty. Jede se dobře i po cestě. Jsou zde dva stoupací pruhy a auta mě hezky objíždějí s odstupem. Šlapu, šlapu a jsem na vrcholku stoupání. V pohodě jsem dosáhl Josefsberg 1012 m.n.m. Udělám si vrcholovou fotku a zase sjíždím dolů. Není zde ani kousek rovný. Teď se sjíždí hodně serpentin a já pozoruji výhledy pod sebou.
V Eben se zastavuji a dělám fotky nádherného pohledu od jezera na vysoké hory. Je zde odpočívadlo pro turisty a kříž. Ještě kousek a jsem v St. Sebastian. Není to tak snadné. Cesta zase zákeřně stoupá. Každý by čekal, že po sjezdu z Josefsberg se povezu až do Mariazell. Na začátku St. Sebastian se ptám mladé maminky s kočárkem, jak najdu cestu na Burgeralpe. Pak ještě fotím a dochází k srandovní situaci. Ona mě předbíhá a jde stejným směrem. Tak si spolu kousek vykládáme. Nakonec musím odbočit do prudkého stoupání mezi domy. To jsem netušil, že tento kopec nemá žádnou rovinku. Po chvilce jízdy opouštím vesnici a s tím končí asfalt. Podklad je stále horší šotolina. Místy je vydřená od dešťů a jsou odkryty velké kameny. Musím jet opatrně, abych na kamení nepodtrhl přední kolo. S naloženými taškami se v takové chvíli špatně řídí. Značení je nějaké divné a já mám obavy, abych nesjel na jinou cestu. Stoupání je stále prudší a v jeden okamžik nad sebou slyším veselé povykování. První mě napadlo, že nade mnou jede lanovka a lidé se baví. Nakonec jsem to v zatáčce zjistil. Proti mně jedou mladí kluci na vozíčcích. Náramně si toho užívají. Mají jen pod zadkem desku s kolečky. V zatáčce zastavili a čekají na sebe. Asi si můžete představit, jak to byl prudký kopec, když se po něm dá jet dolů v šotolině. Po chvilce pozorování se rozjíždím a mám s tím vážné problémy. Kopec je moc strmý a podklad velmi špatný. Vyloženě plavu v písku a při záběru do pedálů to nemůžu uřídít v přímém směru. Nakonec seskakuji a kousek tlačím. Tlačení je hrozná dřina. Těžké naložené kolo nechce překonávat kamenitý podklad. Potím se tak, že vidím, jak mně v pórech kůže vytéká pot. Jsem mokrý jako bych stál pod sprchou. K tomu do mě paří slunce. Jsem na svahu, do kterého se odpoledne opírají sluneční paprsky. Už mám jen v jedné láhvi vodu z přírodní studánky. Když se napiji, tak cítím plesnivinu a v té chvíli jsem bez tekutin. Takové pití nebudu riskovat. Po chvilce slyším za sebou jízdní kolo a říkám si, že musím jako cyklista jet na kole. Bylo to potřeba. Předjížděla mě hezká bikerka. Krásně opálená v bílých kraťasech a oddílovém dresu. Začala mě povzbuzovat. Všichni víte, že jsem při jízdě do kopce ukecaný. Tak tentokráte mně došel dech. Byl jsem rád, že jedu. Takticky jsem počkal, až zajede za další serpentinu a slezl jsem. Musel jsem si vydechnout. Bylo to dobře, přede mnou se objevil nádherný výhled na rozhlednu. Tak jsem měl důvod zastavit a udělat fotku. Opět jsem nasedl na kolo a za hrozného kličkování od kraje ke kraji jsem se rozjel. Jestli jste se někdy rozjížděli do prudkého kopce na sněhu, tak je to podobné. Musíte dostat obě nohy na pedály a pak už se dá jet. Bojoval jsem statečně až pod vrchol stoupání. Tam byl tak prudký kopec, že jsem předem slezl. Nemělo to smysl se snažit. Na předním kole mám naložené tašky a ty se i s předním kolem zvedaly do výšky od cesty. Hrozilo, že se překlopím na záda. Na tomto místě jsem při zpáteční cestě neměl odvahu sjíždět a kolo jsem svedl kousek dolů pěšky. Jak tak tlačím, tak se z vrchu přihnala ta krásná bikerka a užívala si divokého sjezdu. Chlapi obvykle očima hezké cyklistky svlékají, ale já jsem si v této chvíli představil jak leží vybouraná v zatáčce a po hezkém těle ji stéká krev z odřenin. Konečně jsem se přehoupl přes hranu svahu a jsem na lyžařské sjezdovce. Je to neuvěřitelný pohled na okolní hory. Ta dřina stála za to. Jsem neuvěřitelně šťastný, že jsem to dokázal vyjet. Přitom jsem si řekl, že už sem nikdy v životě nepojedu. Jednou a dost. Dojezd k horským chatám je pozvolný a já jedu po trávě abych se nebrodil v kamení. Jedu přímo k rozhledně Burgeralpe 1247 m.n.m. Pěší turisté mě uznale zdraví.
Na vrcholu je rozhledna s křížem. Symbolicky to připomíná Svatý Hostýn. Jen Hostýn ohyzdí větrná vrtule. O kousek dál je kříž s výhledem do krajiny. Je vidět okolní hory. Bokem všeho je dřevěná hospoda a lidé si při občerstvení můžou vychutnat i pohled do okolí. V malém lese je podle mého názoru museum staveb s vodní tématikou. Vodní kola, náhony a podobně. Sjíždím na lyžařský svah a nechávám se vyfotit na památku. Pak se zastavuji u nějakých sbírek kamení. S odborným vysvětlením na nástěnce. Po prohlídce sjíždím k hraně lyžařského svahu a jdu hledat dobré místo k fotografování okolních hor. Opírám kolo o lavičku a jdu dál. Kochám se výhledy do krajiny, ale musím myslet i na ubytování. Končí radovánky a začíná nebezpečný sjezd. Jedu velmi opatrně a vyhýbám se všem rýhám, do kterých by se mně mohlo chytit přední kolo. Občas zastavím a udělám fotky. Je to důležité, aby se ochladily ráfky od brzdění. Zastavuji se i u lesní hospody a objevuji WC pro dva sedící vedle sebe. To jsem ještě neviděl. Bez problémů se dostávám do vesnice na asfalt.
Na začátku Mariazell mám oblíbený malý supermarket. Kupuji si dvě velké plechovky piva a cukr s vitamíny pro sportovce. Když odcházím, tak slyším jak prodavačka volá na jiné prodavačky něco v tom smyslu, ať se podívají na, co jezdí cyklisté. Konečně vjíždím do města. Na fotce vidíte, že pro mě udělali i slavnostní bránu. Rychle jdu do stánků nakoupit pohlednice. Pak zajdu do kostela. Za kostelem jdu do kapličky a do hrobky, ve které hoří stovky kalíšků za mrtvé. Je tam hrozné dusné vedro. Rychle jdu ven a věnuji pozornost památníku padlých vojáků v I. a II. Světové válce. Uvědomuji si, že Rakušané bojovali ve válkách a truchlili za mrtvé jako u nás. V první válce jsme byli spojenci. V druhé nepřátelé. My se díváme na památníky jako na výraz smutku v spravedlivé vále. Ale co oni? Kolik jejich vojáků v druhé válce dělalo zvěrstva po boku Němců? Přesto je doma příbuzní oplakávali. Na tomto putování jsem ještě několikráte vyfotil válečné památníky.
Po prohlídce města jedu do kempu. První se, ale zastavuji u jezera Erlaufsee. Prohlížím si historický vagón a místo pro nakládání uhlí do funkčního vláčku. V kempu je všechno otevřeno a majitel je pryč. Už jsem zde byl víckrát a vím co kde je. Jdu se osprchovat. Ve sprchách je zapnuto vytápění a to znamená, že je stále chladno. K večeru si vařím rýži a konzervu. K tomu mám dvě piva. Dnes jsem hodně vypotil a ještě v noci si vařím litr čaje. K tomu si dávám oplatky. Jako vždy se večer vydávám k jezeru. Je to moc romantické. Dnes je úplněk.
Ujeto 56 km. Dnes jsem ujel málo kilometrů, ale převýšení muselo být velké.
Turnitz – Annaberg – Josefsberg - St.Sebastian - /hlavní cesta/ - šotolinový výjezd Burgalpe – Mariazell – jezero Erlaufsee
15.06.2011
Mariazell-den-03
V noci mě probudilo bubnování dešťových kapek na plátno stanu. To jsem večer uvažoval, že se mně nechce stavět stan a přespal bych pod celtou. Ráno jsem si u vedlejšího stanu prohlédl turistické brašny Ortlieb. Cyklistické brašny od Sportarsenal si již nikdy nekoupím. Jsou stále v horším provedení. Raději si připlatím za kvalitní práci a promyšlené upínání.
Po snídani se vydávám v dlouhém oblečení na další trasu. Je pod mrakem a chladno. Snad nebude pršet. Pro moje spálené ruce od slunce je to úleva. Dnes jsem se rozhodl, že nebudu experimentovat se zkratkami. Už několikrát jsem tímto směrem jel a vždy jsem to zkusil nějak k řece Traisen zkrátit. Jel jsem poctivě po břehu Dunaje a nemusel jsem hledat cestu. Ono je lepší jet rychleji bez komplikací po delší trase než po kratší cestě a stále hledat správnou cestu. Tak jsem dojel za soutok Dunaje a řeky Traisen. Věděl jsem přesně, kde budu odbočovat. Je zde loděnice a velká restaurace přímo na břehu. Z kempu to bylo 30 km. Na fotce s rozcestníkem vidíte, že teď mám do Mariazell 111 km.
Sjel jsem z cyklostezky podél Dunaje a vypravil se proti toku řeky Traisen. Zde už bude na trase lehce cítit stoupání. Je to vidět i na vodě jak svižně běží po kamení. Až zde pojedete, tak se nenechejte zlákat nějakou polní cestou podél řeky. Já už jsem to udělal a byla to dosti namáhavá zkratka terénem. Oni značkaři dobře vědí, proč na začátku objíždějí deltu řeky Traisen. Až později se jede po břehu do města Traismauer. Přímo z cyklostezky je vidět malý supermarket. Mnozí neznalí cyklisté říkají, proč táhnu tolik jídla. Oni však neví, že cyklostezky bývají často vedeny daleko od měst a cyklista nemá možnost si nakoupit. Každý řekne, že ve velkém městě je supermarket. Já však nikdy nevím, kde je umístěn. Většinou to bývá u cest kde je velký automobilový provoz. Hledáním obchodu můžete ztratit i hodinu času.
Za městem jsem si našel poklidné místo s lavičkou a otevřel jsem si sardinky. V té chvíli přijelo po cyklostezce malé nákladní auto a dělníci cyklostezku uzavřeli. Začali tam něco dělat a já jsem s otevřenými sardinkami nemohl odjet. Jiné jídlo bych sbalil a popojel na jinou lavičku. Nakonec jsem to vydržel a vyjel. Ve městě Sankt Polten se jede podél budovy s vodními kaskádami. Já to zde vždy obdivuji a za horkého dne to přináší osvěžení. Jen malý kousek za městem pozoruji důchodkyni na kole. Předvedla přímo komediantský kousek. Do cesty jí vběhla kačena a ona prudce zatočila řídítky. Podle zákonů fyziky, které jsme se učili ve škole měla skončit na zemi. Ona to však ustála. Hodně jsem si oddechl. Neumím si představit, že bych jí měl zavolat první pomoc. Tato cyklostezka je poměrně nová. Já jsem po ní jezdil už se šotolinovým podkladem. Dnes je zde nádherný asfalt a na každém kilometru kámen s nápisem firmy, která to sponzorovala. Já jsem zde dříve jezdil některé úseky po hlavní cestě. Stále se stoupá směrem k Alpám. Je to před vámi krásně vidět jak pomalu stoupáte. V duchu si říkáte, tam zítra dojedu.
Ve městě Freiland asfaltová cyklostezka odbočuje směrem na Hohenberg. Jako cykloturista bych zde měl správně jet, ale já chci dojet do města Turnitz. Chci navštívit vodní mlýn a ubytovat se v kempu. Navíc chci pokořit serpentiny Anaberg a Josefberg. Tak najíždím na hodně frekventovanou cestu do Mariazell. Po cestě se zastavuji u památníku hornictví. Vede zde i poutní cesta pro věřící. Cestou začínají přibývat kapličky. Ve městě Turnitz jsem už spal. Je však špatné, že si nemůžu vybavit cestu přes město do kempu. Pamatuji si jen dobře závěrečné stoupání. První však chci navštívit vodní mlýn. Na náměstí jdu do trafiky koupit pohlednice a ptám se na cestu. Trafikant mně to podrobně vysvětlí. Musel jsem projet mezi domky podél dvorků, abych si zkrátil cestu. Mlýn je v kopcích nad městem a prudce stoupám. Navíc začíná lehce pršet. Nevzdám to a jedu i za cenu, že budu stavět stan v dešti. Jsem kousek od cíle dnešního dne. Nakonec před sebou vidím vodní mlýn a mám už zařazený poslední lehký převod. Kdyby to bylo prudší tak bych asi musel tlačit. Jsem moc rád. Opírám si kolo tak, aby neujelo do údolí. Jdu fotit a ke své radosti zjišťuji, že jsou zde dva mlýny. Mezi nimi v skalní soutěsce stojí kaplička. Je to úžasné romantické místo. Jen kdybych měl slunce na focení. Tak budou moje obrázky tmavé. Radovánky skončily a jedu do kempu.
Zase řadím nejlehčí převod a jsem v kempu. Kemp je v prudkém stoupání. Jdu se do domu zapsat a zaplatit za ubytování. Také si chci koupit pivo k jídlu. Jako kancelář funguje domácí výčep. Když si to vyřizuji, tak na mě někdo zavolá. A on je to trafikant. Přišel si dát pivo s kamarády a je zvědavý jestli jsem našel vodní mlýn. Začíná obvyklá debata od kud jedu a kam. Kolik už jsem ujel kilometrů a podobně. Jsem pro zdejší lidi zpestření. Zde táboří jen lidé v karavanech. Já jsem v tomto kempu již tábořil na konci září a tenkrát jsem vymrzl.
Nechce se mně nic vařit a dávám si na večeři paštiku a tři bulky. Sprchování je zrádná věc. Ve sprše se rozehřejete a venku je zima. Navíc stále poprchá. Je to takové alpské mrholení a chlapi sedí v pohodě venku před hospodou. Večer se jdu projít na kopec. Je zde vozíčková dráha. Na fotkách vidíte ceník. Dnes budu asi na čerstvém vzduchu dobře spát. Je to jiný vzduch než v údolí.
Ujel jsem 99 km, za podmračeného dne. K večeru mrholilo. Většinu jsem odjel po cyklostezce.
Tulln kempink – odbočka za soutokem řeky Traisen – Traismauer - Sankt Polten – opuštění cyklotrasy Freiland – po cestě Turnitz
14.06.2011
Mariazell-den-02
Večer jsem říkal, že se budím v pět hodin, ale dnes jsem se vzbudil až v sedm hodin. Moc dobře se mně spalo v přírodě. Sbalil jsem si věci a rozhodl jsem se, že zajedu do nedalekých Tvrdonic na nákup. Ještě si nakoupím na dnešní den za české peníze. V kempu jsem se s majitelem rozloučil a vyrazil na lesní pěšinku. Po chvilce jsem byl na lesní asfaltce a po krátkém stoupání ve vesnici. Z vesnice je vidět, jak velkou měla Morava kdysi záplavovou oblast. V malém obchodě jsem si nakoupil jídlo a minerálku do flašek. Vyrazil jsem do Lanžhota a na hraniční přechod. Po přejetí Moravy jsem se dostal na Slovensko. Je zde pěkný altánek a já jsem si zde dal snídani. Přitom jsem si prohlédl obrázky na téma železné opony. Teď zde vede stejně pojmenovaná cyklotrasa. O tomto projektu, jste mohli minulý rok číst v časopise Cykloturistika.
Tak a mám před sebou nekonečnou rovinu po šotolinové cestě. Řeku Moravu není vidět, neboť se jede po hrázích lužního lesa. Vybral jsem si dobře. Na celé trase jsem nepotkal člověka. Na úrovni přejezdu do Hohenau je bývalá vojenská tvrz. Je zde naučná nástěnka. Od tohoto místa se musí asi 2 km jet po cestě a opět se sjede na vedlejší cestu. Pak se jede po cestách různé kvality. Asfalt a šotolina. Občas je vidě v povzdálí nějakou vesnici. Na cyklotrase jsem potkal dvě auta. Jedno staré a řidič sjel na kraj a nechal mě bezpečně projet. Druhé bylo drahé terénní auto a řidič jel jako hovado. Jen za ním létalo kamení. Vůbec ho nenapadlo řešit, jestli se spolu na cestu vejdeme. Prostě bezohledný zbohatlík. Na cyklotrase stával altánek. Když jsem jel před několika roky do Maďarska, tak jsem zde svačil. Dnes zde leží zničená rozvalina. Myslím si, že je to práce dnešní mládeže. Už tenkrát zde byla špína a láhve od alkoholu. Lidé tyto altánky používají na mejdany. Po několika kilometrech jsem dohnal skupinku cyklistů a zjistil jsem, že jsou Rusové. Vydali se na kolech po Evropě. Najednou jsem zjistil, že moje maturita z Ruštiny byla na houby. Nebyl jsem schopný nic použít. Tak to skončilo u Angličtiny. Dále jsem míjel bývalá JZD. Po revoluci zkrachovala ekonomicky a teď se rozpadají opuštěné budovy.
No a přichází okamžik k přeplavení do Rakouska. V Záhorské Vsi je trajekt. Zrovna když jsem přijel na břeh, tak šli chlapi do maringotky. Slyšel jsem, jak řekli něco hanlivého na můj účet, že si počkám než pojedou. Dlouho jim to však nevydrželo. Přijelo několik aut a oni museli jít pracovat. Za jedno Euro jsem se přeplavil do Angern. Už ve městě jsem se napojil na cyklotrasu a jel do vnitrozemí. Po dvou dnech jsem opustil řeku Moravu. Teď jsem se vydal do neznáma. Jel jsem po cyklotrase, kterou jsem nikdy nepoužil. Po pár kilometrech jsem si našel pěkné místo ve stínu a udělal jsem si přestávku. Vytáhl jsem rohlíky a salám. Bylo to hluboko v taškách a zůstalo to chladné. Naopak kolem bylo hodně teplo. Sluníčko svítilo z plných sil. Všichni kolem jedoucí cyklisté mně přáli dobrou chuť. Po svačině jsem se vydal dál. Cyklostezka byla dobře značená a já jsem si to pochvaloval. Je to trasa věnovaná těžbě. Najednou jsem vjel do vesnice a zjistil jsem, že jsem ztratil značení. Byl jsem nepozorný a jel jsem hodně rychle. To se mně občas stává. Vydal jsem se nad vesnici a po několika kilometrech jsem cyklotrasu našel. Potom jsem se musel dostat přes úsek, který se hodně změnil. Moje mapa tomu už neodpovídá. Postavili zde dálnici a nějaké nové cesty. Budu si muset vyptat na informacích novou mapu. Před několika roky jsem se zde projížděl po rozestavěných cestách. Teď jsem se musel přizpůsobit. Navíc jsem si vymyslel zkratku. Na chvíli jsem se rozhodl opustit cyklotrasu, abych nejel přes velmi prudké stoupání. Cyklotrasa zde vede turisty po zajímavostech a já jsem se naopak chtěl co nejsnáze dostat k Dunaji. Podařilo se a po trošce kličkování jsem u vody.
Je to zvláštní pocit, když najednou přijedete k velké řece. Celodenní námaha na kole a najednou jste blízko cíle. Kolikráte jsem tak přijel ve svém životě k Dunaji? Toto je věc, kterou si musí každý cyklista prožít sám. Je to však předčasná radost. Dobře vím, že mám před sebou něco přes 20 km po břehu řeky. Je hezké, že zde udělali nový asfalt. Před několika roky jsem psal jak je cyklostezka podél Dunaje v stále horším stavu. Tento úsek jsem jel mnohokráte a jedu do kempu na jistotu. Na fotce je vidět jak jsou vysoké břehy Dunaje. Chatové oblasti jsou hluboko pod úrovní vody. To kdyby se protrhlo, tak během chvilky nic nezbude. Přijíždím do kempu a recepce je zavřená. Slečna se ptá, jestli se zde orientuji. Vysvětlil jsem ji, že to zde dobře znám. Zapsat se přijdu až zítra ráno. Oni věří, že neuteču a zaplatím. Postavím si stan na moje místo. Nevím čím to je, ale vždy je toto místo volné. Já to mám blízko do kuchyňky a na WC. Postavím stan a osprchuji se. Po horkém dni je to pocit úlevy. Jdu vařit do kuchyňky a zjišťuji, že vařič je špatný. Nakonec vařím na mém plynovém vařiči. Aspoň si v teplé vodě umyji ešusy. Jako vždy čučím kolik nádobí na umytí přinášejí lidé z karavanů.
Ujel jsem 145 km, za teplého dne.
Cyklokemp – Tvrdonice – Lanžhot /silnice/ - Slovensko cyklotrasa podél Moravy – plavba do Rakouska – Angern – cyklotrasy – Shonkirchen Reyersdorf - Bockliess – Konigsbrunn - Flandorf /silnice/ - Korneuburg Dunaj – cyklostezka kempink Tulln
13.06.2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)