Ahoj cykloturisti, na závod
horských kol v Napajedlích jsem jel poprvé. Vybral jsem si místo u
schodiště od kostela. Byl jsem zvědavý, jak to budou cyklisté sjíždět. Já bych
na to odvahu neměl. Dobře vím, jak bolí polámané a zdratované kosti.
Na závod jsem přijel chvíli po
poledni. To byli na trati ještě nějaké ženy. Později jsem už žádné závodit
neviděl. Když se nezávodilo, tak nějací cyklisté předváděli, že se tyto schody
dají vyjet na kole i směrem nahoru. To všichni diváci obdivovali. Když začal
odpolední závod, tak došlo k několika pádům. Jeden pád vypadal hodně
škaredě a slyšel jsem z okolí, že by se po schodech jezdit nemělo. Já bych to
nezakazoval. Dnešní náročnost tratí se zvětšuje a sport si žádá větší dávku
riskování. To by však nemělo platit pro amatéry. Ti by měli jezdit pro radost a
zbytečně neriskovat. Závod v Napajedlích bych zařadil do kategorie amatérů
a schody bych vynechal. Velkých a náročných závodů máme už dost.
Během závodu jsem potkal několik
známých. Jednoho cyklistu jsem uviděl možná po deseti letech. V závodě
jezdilo jedno kolo s tlustými pneumatikami a na něm můj kamarád Viktor. Již
několikrát jsem vám jej ukazoval na fotkách, když skákal a dělal salta nad
překážkami. Teď si otevřel cyklistický obchod v Otrokovicích a slyším na
ně jen samou chválu. Je to šikovný mechanik.
V odpolední části se jezdilo
hodně rychle a byli tam velmi zkušení cyklisté. Ti sjížděli schodiště bez
problémů. Jestli se při tom báli nevím. Viděl jsem v jejich tvářích různé
škleby. To by dokázal posoudit snad jen nějaký psycholog. Všechno dobře dopadlo
a závod skončil. Dokonce vyšlo sluníčko a prohřálo naše záda. Diváci byli
spokojení a rozjížděli se domů plní zážitků.
15.09.2018
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat