Ahoj cykloturisti, dnes je od
rána přes okno moc hezky. Slunce svítí a já mám pocit, že můžu vyjet na výlet
v lehkém oblečení. Musím přiznat, že jsem to úplně dobře neodhadl a mohl
jsem si vzít tašku na zadní nosič s bundou.
Vyjel jsem směrem na Kroměříž a
dospěl jsem k závěru, že proti studeném větru nepojedu. Mé oblečení bylo
nedostatečné a tak jsem zvolil trasu lesem, kde nefouká. Vyjel jsem na Žlutavy
a po hřebeni lesem do Kostelan. Tam jsem potkal první skupinku maškar. Byli
příjemní a snažili se mně nanutit účtenku s novým způsobem přiznání daně.
Naúčtovali mě snad všechno. Jen ten vzduch co dýchám, zůstal nezapočítaný.
Dále jsem jel na Tabarky a minul
jsem historické pohřebiště. Napadlo mě, jak jsme zde v té době byli
zaostalí. To už po Středozemním moři plachtily lodě s různými technickými
pomůckami. Uměli tam psát a počítat. Znali dráhy nebeských těles.
Kolem větrného mlýna ve Velkých
Těšanech jsem projel a také kolem bývalého vojenského prostoru. No a byl tu
sjezd do Kroměříže. Proti větru a s velkou rychlostí. To jsem dobře
zchládnul. Teď by se mně ta bunda hodila.
V Těšnovicích jsem potkal
další skupinku maškar. Měli zde nádhernou loď. Za takovou věc je musím
pochválit. No a následovala silniční kontrola. Soudruzi SNB, mně důkladně
zkontrolovali kolo. Hlavně se zaměřili na vzorek plášťů. Slečny mně nabízely
povzbuzující prostředky. Jako správný řidič jsem odmítl. Vysvobozením pro mě
byl příjezd auta. Tak se zaměřili na něj a já jsem utekl.
Kroměřížem jsem lehce projel a
vjel do ptačí rezervace u Záhlinických rybníku. Zde jsem zažil krásný západ
slunce nad zamrzlou hladinou.
Domů jsem dojel v pohodě, ale teplo mně nebylo.
Ujel jsem 47 km, za slunečného, ale studeného větříku.
25.02.2017
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat