Ahoj cykloturisti, od rána jsem
četl počítačový časopis Chip a pak dělal úklid v domě. Při umývání podlahy
jsem našel několik rýsováčků. Doufám, že nebyly určeny pro moje kolo. Vyjel
jsem o půl třetí a bylo to tak dobře. Za Lechoticemi byla mokrá zem a
v dálce bílá clona. Přesto jsem jel dál a věřil, že na Hostýn dojedu bez
bouřky. Moje přání se splnilo. Jen vyjet na kopec bylo náročnější. Vzduch byl
hustý a potil jsem se. Po tváři mně tekl pot. Naštěstí jsem si pod kopcem
zdělal brýle. Jinak by byly slané. U kostela bylo výrazně chladněji než
v údolí. Také se to projevilo na tachometru v měření nadmořské výšky.
Tachometr dole ukazoval správné hodnoty, ale nahoře už byl jiný tlak a měřil
nepřesně. Výhled od rozhledny byl k ničemu. Zato v kostele bylo
prázdno a klid. Dalo se tam posedět. Sedl jsem si na dřevěnou lavici. Kdybych
si sedl na látkovou, tak bych to nasákl potem. Kdyby si sedl někdo po mně, tak
by měl špatný zážitek z mokrého sezení.
Od kostela jsem sjížděl do Rusavy
a bylo mně zima. Litoval jsem, že jsem si nevzal do tašky kabátek. Naštěstí
v údolí se oteplilo. Na zpáteční cestě jsem se vyhnul Holešovu a jel přes
Žopy. Pasou se zde pěkní koníci a holky jezdí na koních. Už jsem ani nejel
z Žeranovic po škvárové cestě, ale raději si nadjel přes Rackovou. Za
Sazovicemi bylo mokro. Chvíli přede mnou pršelo. Tak jsem měl zase štěstí. Po
dvou kilometrech bylo úplné sucho. Déšť se Otrokovicím vyhnul. Přitom by jsme
vláhu moc potřebovali.
Ujel jsem 75 km za zataženého počasí s teplým vzduchem.
27.08.2017
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat