Ahoj cykloturisti, vydal jsem se
ke dvěma rozhlednám poblíž Vážan. Jedna je nad vesnicí Polešovice a jmenuje se
Floriánka a druhá je nad vesní Vážany a jmenuje se Doubí.
Je státní svátek a na cyklostezce
je plno. V jednu chvíli jsem potkal třicetičlennou skupinku cyklistů. Mezi
tím se pohybují bezohlední cyklisté, ale to už nemá smysl popisovat. Důležité
je dojet bez úrazu. Ve Spytihněvi se opravuje most na jezu. Pro cyklisty je zde
udělaná zavěšená dřevěná lávka. Na začátku je nápis nosnost pět osob. Za
Spytihněví jsem dohnal dvě holky na koních. Měly slušivé westernové oblečení a
jely po trávě. Zkusil jsem je vyfotit za jízdy, ale fotka se nepodařila. Bylo
to proti silnému slunci.
Za Nedakonicemi jsem podjížděl
tunelem železniční trať a auto mně dalo přednost. To jsem byl překvapený.
Většinou řidiči značku dej přednost protijedoucímu vozidlu v případě
cyklisty nedodržují.
Než jsem odbočil do stoupání na
vinicích, tak jsem měl první láhev vody vypitou. Bylo hodně teplo. Stoupání
jsem zvládl dobře a zastavil jsem se i u smírčího kamene. U rozhledny nikdo
nebyl a měl jsem klid na fotografování. Na rozhlednu jsem nelezl, protože jsem
následně vyjel na kopec nad ní a měl jsem výhled na dvě strany. Do dvou údolí.
Tato rozhledna je postavená ve svahu a výhled má omezený.
Ve Vážanech jsem se zastavil u
spolupracovníka a nabral do prázdné láhve vodu. Chvíli jsme pokecali a vyrazil
jsem dál. Teď jsem měl před sebou nádhernou projížďku po hřebeni
s výhledem na všechny strany. Vše to vylepšila nová silnice. Je to krásný
asfalt pro bruslaře. Já jsem zde jel před rokem a to zde byly jen velké kameny
a místy se jezdilo po poli. Na hřebeni je kaplička zasvěcená válečným obětem.
Zde se vždy zastavím a uvědomím si, co naši předkové prožili. Tak a ještě
šlápnu do pedálů a jsem u druhé rozhledny. Zde je už nádherný výhled do celého
okolí. U rozhledny je rodina s holčičků. Ta je velmi svižná a během
chvilky je na rozhledně. Je to taková brebentilka a pusa se jí nezastaví.
Rodiče z ní mají radost, ale může to být i vyčerpávající, když vás dítě
stále něčím zaměstnává. Po chvilce přijíždím na další kopec a zde stojí velmi
staré auto a u něj důchodci. Mají dalekohled a dívají se do kraje. Ani
nepotřebují rozhlednu. Je zde opravdu dobře vidět. Já vidím celé údolí, kterým
se budu vracet domů až za radiové vysílače v Topolné.
Nyní přijedu na křižovatku za
vesnicí Újezdec a zde je pomník připomínající smrt rumunského vojáka. Také je
zde vzpomínka na I. Válku a boží muka. Tak a pro dnes už bylo kopců dost. Teď
už se povezu až k řece Moravě. Cestou fotografuji obrovský ocelový
květináč. Tak se velmi rychle dostávám až do Nedakonic. Zde musím zastavit a
vyfotit řadu jízdních kol u kostela.
Teď už jsem na cyklostezce a po
té dojedu až do Otrokovic. Záleží to jen na štěstí. To jsem za malou chvíli
měl. Na cyklostezce proti mně jede cyklista a za ním cyklistka. On se zahledí
do krajiny a míří si to přímo na mě do protisměru. Paní na něj řve, ale on je
jako hluchý. Já mám jedinou možnost vyjet do pole. Minuli jsme se úplně na
těsno a já jsem rád, že zde není obrubník, ale plynulý přechod na pole. To jsem si oddechl
Domů jsem dojel v pohodě. Jen trošku prosolený.
Sluníčko udělalo svou práci.
Ujel jsem 81 km za teplého počasí.
05.07.2017
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat