Ahoj cykloturisti, letos to
nevypadá dobře. Celý závěr týdne prší. Řeky se rozvodnily a teplota je kousek
nad nulou. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jaké bude počasí v sobotu.
V některých částech naší vlasti mají sněhovou kalamitu. V Otrokovicích
jsem udělal několik fotek zaplavené cyklostezky. Nakonec se pořadatelé rozhodli doporučit závodníkům, aby nejezdili
přes brod, ale aby využili most pro chodce.
V sobotu ráno je však počasí
rozumné. Přestalo pršet a občas vyhlédne slunce. Vyjíždím do Holešova proti
větru a myslím si, že jsem si mohl vzít větru odolnou bundu. Nakonec to nebylo
tak zlé, když jsem se rozjel a zahřál. Do Holešova jsem jel přes průmyslovou
zónu, abych se vyhnul městu. Je zde krásná cesta ideální pro bruslaře. Pak jsou
svodidla a velmi hluboký potok. Za potokem v dálce vidím cyklistu.
V duchu si říkám co je to za blázna co jede po oraništi v blátě. No
byl to můj spolupracovník. Zastavili jsme a pokřikovali na sebe. Jeho důvod
komplikované cesty byl jednoduchý. Přijeli jsme brzo a bylo potřeba nějak
promarnit čas. Já jsem se nakonec, také projel po okolí bývalého letiště.
Na místo průjezdu závodníků jsem
přijel s předstihem. Přesto už je zde spousta nedočkavých diváků. Jsou to
cyklisté, nebo kamarádi závodníků. No a dole u řeky stojí můj spolupracovník.
Dobře ví jaký tento brod je. V předchozích ročnících zde závodil a já jsem
ho fotil ve vodě. Dnes je v roli diváka. Jak je vidět, tak diváci věří, že
se najdou odvážlivci a projedou ledovou vodou. Řeka už klesla. Odhaduji hloubku
do výšky kolen. K tomu je velmi silný proud.
Konečně jsme se dočkali. Přijíždí
první závodník a má neuvěřitelný náskok. Aspoň 10 minut na své
pronásledovatele. Tak je to ještě chvíli. Řekl bych, že ti nejlepší se oddělili
od běžných závodníků a také nešťastníků. Kteří měli nějakou smůlu. Nikdo nechce
jet do vody. Tito závodníci neriskují a jedou na jistotu. Nejvíce nás
překvapila holka, která jela mezi nejlepšími. Všichni ji obdivovali. Až později
se našli odvážní závodníci, kteří se rozhodli jet přes brod. Těm už nezáleželo
na umístění a chtěli udělat radost divákům. Možná si dokázat, že na tak těžké
podmínky mají. Hodně k tomu přispělo hecování od diváků. Hlavně děti u
cesty vyzývaly závodníky, aby jeli do vody. Mezi hrdinky patřila děvčata.
Slyšel jsem, jak si diváci říkají, že děvčata jsou odvážnější než chlapi.
Myslím si, že je to pravda. Šly do toho s odvahou. To netušily, že žádná
z nich neprojede, aniž by si lehla do vody. Jedna dokonce bojovala o kolo.
Silný proud vody ji unášel kolo. Držela jej za řídítko a tahala jako zdivočelou
kozu. V podstatě každý průjezd přes brod byl příběh člověka bojujícího
s přírodním živlem.
Byl jsem tam snad až do konce.
Přesto, že jsem byl na suchu, tak jsem prochladl a byl jsem rád, když jsem si
dal na zmrzlé ruce rukavice. Vyjel jsem směrem do Pacetluk. Zde se mírně stoupá
a já jsem se konečně ohřál. Pak jsem jel směrem na Hulín a projel jsem okrajem
města. Domů jsem přijel v pohodě, ale moc už jsem se těšil na čaj
s rumem.
Všem závodníkům, kteří měli
odvahu projet ledovou vodou přeji aby neonemocněli. Také jim děkuji, za krásný
divácký zážitek. Jsou to hrdinové tohoto závodu. U chlapů bych to očekával, ale
děvčata jsou opravdové hrdinky a prokazují, že se můžou s muži
v závodech směle srovnávat.
Ujel jsem 62 km při studeném větru a občas svítícím slunci.
29.04.2017
Karel
Výběr fotek :
Většina fotek :
Žádné komentáře:
Okomentovat