Velka Javorina

Ahoj cykloturisti, dnes mám za úkol zajistit v Nivnici česnek na další rok. Aby moje trasa měla nějaký cyklistický vrchol. Tak jsem se rozhodl pro Velkou Javořinu. Vyjel jsem ráno přes Bílovice do Vlčnova a Slavkova. Ze Slavkova vede několik kilometrů přímé stoupání do sedla na Strání. Je to hlavní cesta na Slovensko. Já jsem se pro tento úsek rozhodl schválně, abych si mohl zkusit šlapat dlouhý kopec. Při jízdě do kopce jsem měl už v nohách 40 km a na vrcholu jsem začal pociťovat hlad. Rozhodl jsem, že to musím vydržet a jíst se bude na vrcholu. Chtěl jsem dnes organismus potrápit. K tomu mně pomáhalo slunce, proti kterému jsem jel. Pot mně tekl do očí a sůl pálila. Nakonec jsem zastavil na prvním odpočívadle pro cyklisty, abych si očistil brýle od potu.
Po chvilce jízdy mě předjel mladý cyklista na horském kole. Dal si záležet, abych se na něj nestihl zavěsit. Ve chvilce na mne udělal velký náskok. Ten se na deseti kilometrech zvětšil asi na 200 m. Bylo dobře, že jel přede mnou. Hlad mě trápil, ale já jsem se nechtěl vzdát stíhací jízdy. Jelo se nám špatně. Cesta je od dešťů zničená a jede se po velkých kamenech z podkladu a naplaveném písku. Několikráte jsem v záběru protočil zadní kolo. Občas jsem tancoval i na předním kole v písku. Kdysi dávno se sem jezdilo na Favoritce. Teď už to není možné. Některé úseky byly mokré, jak voda teče přes cestu a brzo jsem měl nohy od bláta. Ve stoupání jsem udržoval rychlost přes 10 km/hod. Můj odhad na dosažení vrcholu nevyšel. Nepočítal jsem s tak špatnou cestou.
Na vrcholu jsem projel kolem radioamatérů a sjel jsem k Holubiho chatě. Tak jsem zase oddálil oběd. Organismus pochopil, že nic nedostane a přestal zlobit. U chaty jsem se sešel s cykloturisty ze Slovenska. Měli naložená kola a já jsem jim poradil, jak se dostanou do Vápenek a pak zpět na Slovensko. Kolem chaty pobíhala holčička s velkým psem. V jednu chvíli upadla a pes ji vláčel po břichu po zemi. Byl tak velký, že bych si jej netroufal udržet. Já jsem si znovu vyšlapal od chaty na vrchol a přišel čas sladké odměny. Na oběd jsem měl oblíbené oplatky a výhled do krajiny. Výhled byl zamlžený a foukal studený vítr.
Po obědě jsem udělal fotky památníků přátelství Čechů a Slováků. Nejlepší je památník, který říká, že se v roce 2018 znovu spojíme. Dolů jsem jel velmi opatrně, abych v písku a kamení nespadl. Na jedné fotce vidíte, že i v takovém kopci jsou vybudovány podzemní prostory. Nakonec jsem sjel vydrnkaný až na hlavní cestu. Během sjezdu jsem povzbuzoval cyklisty, kteří jeli nahoru. Dále jsem jel po turistické značce a byla to hrůza. Lesáci zničili hezkou cestu a musel jsem jet v blátě. Byl jsem rád, že mám lehký převod, abych neuvízl v hluboko vyježděné cestě. Ve sjezdu do Korytné bláto opadalo.
V Brodě jsem navštívil mého dobrého kamaráda cyklistu. Dnes odpočíval na zahrádce. Včera si dal přes Javořinu na Slovensko dvoustovku. Je stále dobrý na to, že bude letos důchodce. Spolu jsme najezdili tisíce kilometrů po okolí Brodu i na výlety na Slovensko. Nejdelší jednodenní výlet byl dlouhý přes tři sta kilometrů. Neměli jsme žádné energetické pomůcky. Banán, čokoládu a já jsem vozil v kapse tvrdý sýr. Na kole se vozila jen 0.5 l láhev a ta nám mnohdy stačila na celý den. On je dobrý fotograf a jezdili jsme fotit chráněné rostliny. Některé fotky i publikoval.
Po návštěvě jsem vyrazil do lesa a zkratkou jsem dojel do Prakšic. Šel jsem se podívat na svůj hrob. Co kdyby tam někdo doplnil i ten poslední datum. Pak už jsem vyrazil na kopec nad Pašovice. Ani se mně moc nechtělo a jel jsem na lehký převod. V Častkově měli hasiči oslavu a dechovka hrála do tance. Dále jsem jel přes Bílovice do Napajedel a zde nastal problém. Všiml jsem si, že jedu a nevnímám cestu. Přišla na mě krize. Najednou jsem měl pocit, že nohama ani neotočím. Cyklisté tomu říkají hlaďák. Měl jsem v batohu sladkosti, ale rozhodl jsem se, že v tom stavu dojedu domů. Je to takové, jako když si dáte několik piv a štamprli a váš mozek pak nepracuje správně. Cyklista často udělá chybu a může si třeba splést cestu nebo při závodě zaviní pád. Postupně jsem to překonal a dojel jsem domů. Ani nevíte, jak mě chutnaly slané tyčinky. Myslím si, že každý cyklista si na začátku sezóny musí vytrpět krize a pak už jde všechno snadno. Organizmus si musí zvyknout. V mém případě je to příprava na dovolenou. Prozradím, že letos to nebudou žádné hory, ale zato silné větry od moře.

Ujel jsem 117 km za slunného dne. Horské kolo mám od bláta a nechce se mně jej čistit.

05.07.2009