Lucern-2008-den-06

Dnešní noc jsem se moc dobře nevyspal. Stále mě budili komáři. Je to pochopitelné, když spím u stojaté vody s lekníny. Já jsem spoléhal na to, že když jsem tu minule spal, tak tu komáři nebyli. Ráno odjíždím a loučím se s panem majitelem. Jedu k Dunaji, abych se napojil na cyklotrasu. Ta je již značená ve městě. Nechávám se vést a schválně zkouším jak je značená. Podjedu most a za chvíli jsem zpět ve městě na stejném místě. Jen jsem chtěl ověřit, že to mají blbě značené. Přejíždím na druhý břeh po chodníku a zde se napojuji na cyklotrasu. Jede se po vysoké hrázi a já se rozhoduji, že si obléknu dlouhý rukáv. Není žádné vedro. Jede se stále po hrázi a trasa různě kličkuje.

Když přijedu do Ingolstadt, tak už je vedro. Jedu se podívat k hradu. Je zde muzeum policejní výbavy. Beru si plakát o začátcích policejních psovodů. Na nádvoří jsou vystavena velká děla. Když jsem se ve městě zastavil, tak přišel důchodce a sám se nabídl, jestli potřebuji poradit. Lidé jsou ochotní a rádi si popovídají. Jsou zvědaví, odkud je cestovatel.

Při výjezdu z města si dávám pozor, abych najel na správnou cestu. Příjezd do města i z města je velmi podobný. Cestovatel má pocit, že se spletl a jede po stejné cestě. Já už jsem zde jel a nechal jsem se stáhnout na špatnou cestu a tenkrát mě cyklista zavedl lesy až k nějakému zámečku. Jsem zvědav, jestli dnes kolem něj zase pojedu, když se budu držet cyklotrasy. Cyklotrasa vede po hrázi řeky a postupně přejde na polní cesty ze šotoliny. Projel jsem hezkým statkem. Takovým jaké vídáme ve filmech a za ním jedu stromovou alejí. Po chvilce vjíždím do lesa a objevuji zámeček. Tak jsem na místě, na kterém jsem už v byl. Tenkrát jsem o kousek dál svačil na lavičce. Teď je zde zákaz vjezdu a šipka vede cyklisty do lesa na škaredou cestu. Jedu po této cestě a vyjíždím u hlavní cesty, kde se dělá nová cesta a kruhový objezd. Staví se za provozu. Já zde vidím obyčejnou asfaltku a jedu kousek zpět abych ověřil, že je to ta cesta, u které jsem svačil. Je to tak, jen dnes je tu zákaz vjezdu. Teď už nic nezkoumám a vydávám se do Neuburg. Dnes je nádherné horké počasí. Když jsem tu jel minule, tak jsem se ve městě schovával pod mostem před deštěm. Přejíždím na druhou stranu a nechávám se vést ukazateli.

Cesta opět kličkuje mezi poli a lesíky. Krajina začíná být zvlněná. Dokonce jedu i slušné táhlé kopce. V jednom úseku jede proti mně v dálce naložený cyklista. Vidím, jak padá a kousek za ním jede auto. Řidič zastavuje a nabízí mu pomoc. Je to zemědělská cesta a řidič je ochotný. Naštěstí se cyklistovi nic nestalo. Asi hleděl do krajiny a nevěnoval se řízení. Já toto místo znám a je tu krásné velké pole přes kopec a je vidět kostelní věž. Já už jsem teď trošku nedočkavý. Když jsem tu jel naposledy, tak mě pronásledovala bouřka a v jedné vesnici jsem se schoval do kapličky. Tenkrát jsem si nenapsal, kde to bylo. Stále studuji krajinu a říkám si už by to mohlo být a ono stále nic. Nakonec jsem ale trošku překvapen. Místo se objevuje, aniž bych to předem rozpoznal. Jak je vidět, nepamatoval jsem si to dobře. Zastavuji se u kapličky a dělám fotky. Dnes je nádherný den a přímo svádí posedět v kapličce v chládku. Já tu dávám na památku obrázek. Zezadu píši informaci o mojí cestě. Sjíždím kolem zámku do vesnice a pokračuji stále po cyklotrase dál.

Po kličkování podél řeky přijíždím do Donauworth. Zde dělám chybu a při projížďce města ztrácím značení. Stalo se to tak, že jsem potkal nějakou starší ženu na kole a ta měla hrozný pohled. Chtěl jsem ujet z její blízkosti. Cítil jsem z ní něco špatného. Zkouším jet sám a jedu špatným směrem. Na konci parku vjíždím do nějakého tunelu. Je dlouhý asi sto metrů a je v něm tma. Jezdí zde kluci na kole a tak věřím, že dobře projedu. Objíždím město a snažím se nalézt dobrý směr. Je tu problém, že tu teče řeka a já nevím jestli to je přítok do Dunaje. Nakonec se vracím do tunelu a projíždím přes náměstí dole k nějakému kanálu. Na cestách je hrozný provoz a je problém se zařadit na cestu. Ve městě jsou úzké historické uličky. Nakonec se dostávám na druhou stranu řeky a sjíždím na obyčejnou cestu. Zastavuji, abych si oddechl od velkého provozu a nahlížím do mapy. Když jsem ztratil cyklotrasu, tak se rozhoduji, že pojedu po vedlejších cestách. Mam k tomu jasný důvod. Blíží se večer a já vím, že budu po silnici rychlejší. Musím se brzo dostat do kempu.

Projíždím malými vesničkami a vždy na křižovatce zastavuji a kontroluji správný směr. Snažím se jet svižně, abych to měl už brzo za sebou. V jednom místě míjím skupinku cyklistů. Jsou to podle vybavení Češi. Ani se nezastavuji a jedu dál. Na jedné křižovatce přijíždí na kole důchodci pán a paní. Okamžitě se mě ptají kam jedu a snaží se poradit. Já mám správný směr, ale nechávám si radit. Oni mají dobrý pocit. Zároveň se snaží zjistit od kud jedu a kam. Tak se stane, že mě cyklisté předjíždějí.

Já je dojíždím. Mám rychlejší tempo. Seznamuji se s tatínkem od děvčat. Dozvídám se, že má doma snad pět ženských a teď vzal na výlet nejmladší holky. Mají 14 a 15 let. Spí v krajině nadivoko. Do kempů nechodí. Pán je hodně zkušený cykloturista. Má na kole projetou celou Evropu. Začal jezdit ven hned po revoluci. Byl i v Compostele. To je teď známá poutní trasa. Jeho povolání je něco s ekologií a je členem strany zelených. To k tomu asi patří. Řekl jsem jim kam jedu do kempu a oni říkají, že mě doprovodí. Jede se nám dobře. Oni mají speciální mapu cyklostezky podél Dunaje. Jedou tak, že když vede cyklotrasa nějakou zajížďkou, tak si to zkrátí po cestě. To jim umožňuje pohybovat se kupředu rychleji než mně. Já jedu poctivě po cyklotrase. To, ale znamená, že najíždím hodně kilometrů zbytečně. Vykládáme si o cestování a holky nás neomylně vedou vpřed. Jsou šikovné v orientaci. Byly už i v Otrokovicích na nějakém turistickém orientačním závodě. Je to pohodlné když nemusím sledovat značky a jen se vezu. Holky určují tempo a tatínek jim nestačí. Mají namířeno k Bodamskému jezeru a pak do Itálie k jezeru Lago Como. Tam už to mám v plánu dlouho zajet. Když už jsem kousek před městem, tak se loučíme. Oni si budou hledat místo na nocleh a já to mám kousek do kempu.

Přijíždím do kempu a je už pozdě. Pán se chystá zamknout recepci. Kupuji si pivo a on mně vnucuje dvě. Má pravdu. Dnes byl horký den a hodně jsem vypotil. Budou se hodit k sardinkám. Aspoň nemusím vařit čaj. Když už mám stan postavený, tak přijíždí moji známí. Rozhodli se pro kemp také. Začíná to vypadat na déšť a oni by nechtěli být venku bez stanu. Když spí na divoko, tak stan nestaví. V tak hustě osídlené krajině by to byla provokace. Aspoň se můžou hezky vykoupat v teplé vodě. Stejně se už holky několik dnů neumývaly. Mně se tento maličký kemp líbí. Má hezké sociální zařízení a je se i kam schovat, kdyby se hodně pokazilo počasí. V kempu jsou i Slováci. Už si před stanem vyvěsili vlajku. Holky vaří na lihovém vařiči. Manželé od vedlejšího stanu okamžitě přicházejí a nabízí svůj plynový vařič. Pochopili, že jsou to chudobní čeští turisté. Tatínek odmítá se slovy, že je to krása takovým způsobem vařit. Já už jsem byl také připraven půjčit můj plynový vařič. To jsem ucítil známou vůni lihu a hned mě napadlo kdo tak vaří. Trvá jim to dlouho, ale nakonec večeří.

Dnes jsem ujel 145 km. Měl jsem krásné počasí. Cyklotrasa hodně kličkovala a musel jsem pečlivě hlídat směr. Když jsem ztratil značku, tak mě několikráte zachránilo Jakobsweg. Je to putování do Kompostely. Ani nevím, kolikrát jsem dnes přejel Dunaj.

Neustadt – Ingolstadt – Neuburg – Donauworth – Dilligen