Lucern-2008-den-16

Je neděle a k tomu nádherné počasí. Jsem rád, že už nejsem ve vysokých horách. Možná je tam dnes také hezky. Sluníčko svítí už od rána a mně se dobře balí věci. První vyjíždím po místní silnici a pak si najdu nejbližší spojnici k řece kde je cyklotrasa. Mám však špatný zážitek. Před malou vesnicí je fabrický komplex a na dvoře hlídají dva velcí psi. Vrata jsou otevřena a psi vyběhnou na ulici za mnou. To je pro mne moc špatné. Naštěstí přijíždí po silnici nějaké auto a řidič zareaguje správně. Začne troubit a najíždí na velké psy. Ti si musí zachránit život a dávají mně pokoj. Jsem tomu řidičovi vděčný. Asi bych byl pokousaný. V nejbližší vesnici nacházím směrovku na cyklotrasu a jedu k Inn. Teď už se řeka rozlévá v širokém korytě a cyklotrasa vede po rovince. Zdánlivé. Stále klesáme k Dunaji.

V Jenbach projíždím náměstím a zastavuji se u muzea. Je to muzeum hodin a venku mají lokomotivu. Musí se zde vědět jak jet na kole po cyklotrase. Značení je trošku komplikované.

Na jednom úseku se seznámím s cyklistů a ten mně nabídne, že mě provede zkratkou. Já bych jel po značené trase a najížděl bych zbytečně kilometry. Jedeme různými uličkami a chodníčky podél kolejí. Pán to zde zná a já bych se nikdy nedokázal po tomto úseku vrátit. Nakonec mě přivedl na cestu a ukázal, jak mám jet dál abych, našel cyklotrasu podél Inn. On už musí odbočit do svého směru jízdy. Na několika místech se staví nové cesty a cyklotrasy jsou narušeny. Před Kufštejnem si zazávodím s důchodci do malého stoupání a jsem ve městě. Jedu kolem kempu, v kterém jsem několikrát spal. Kemp je úplně prázdný. Snad jej nezavřeli. Na náměstí jsou otevřené cukrárny a lidé poslouchají živou hudbu. Je to zde vždy stejná pohoda.

Jedu také úseky kde vede cyklotrasa podél dálnice. Je to oblbovačka. Cyklista šlape jako stroj a za plotem je slyšet velký hluk od projíždějících aut. Kdyby nějaké auto vyletělo z cesty, tak ten plot cyklistu nezachrání. Je to hrozné, jak máme velkou dopravu. Co pořád převážíme?

Tak a jsem v Německu. Poblíž města Rosenheim. Tady si dávám obzvláště dobrý pozor na značení tras. Už jsem zde jednou udělal chybu a dojel jsem k jezeru Chiemsee. Ve městě v parku je informační cedule, že mám k Dunaji 185 km. To se zdá bít dobré. Když zítra zaberu, tak jsem u Dunaje. V parku jsou vystaveny různé věci. Mě zaujala turbína, ale mají zde i kámen z materiálu vyvrženého sopkou.

Za městem najíždím na dlouhou cyklotrasu podél řeky Inn. Podklad je šotolina a musím si dávat pozor na kamení, ve kterém může ustřelit kolo. Trasa je přímá a nezajímavá. Člověk jede jako po dálnici. Sjíždím se s panem a jeho dvěma syny. Oni jedou na kole nalehko a vždy si telefonem objednají podél trasy hotel. Je to pohodlné cestování. Já jsem si našel kemp a musím si hlídat ukazatele na cyklotrase. Bývá tam napsáno, jaká je nejbližší vesnice. Našel jsem místo kde si myslím, že jsem blízko kempu. Problém je v tom, že přesně nevím kde ten kemp je. Mám automapu. Sjíždím ze zpevněné hráze do lučních lesů. Zkouším odhadnout směr a nedaří se mně. Přijíždím ke statku a ptám se paní, kde najdu kemp. Poradila mně, jak mám jet. Projíždím lesy po polních cestách a říkám si, že kemp nemůže mít tak špatný příjezd. Nakonec nacházím jezero/Waldsee/ a je u něj dřevěná bouda s občerstvením. Zde mně chlapi radí, jak mám jet do kempu. Ještě se mně podaří projet na kole přímo mezi opalujícími se nudistkami. Děvčata ještě něco takového nezažila, aby jim projel cyklista po dece. Já jsem také netušil co na mne za keři na vyšlapaném chodníčku čeká. Navíc nedokážu s tak neohrabaným kolem v terénu lehce manévrovat. Už je to pryč a jsem znovu na cestě. Projíždím kolem statku a paní stále zalévá květiny. Už se jí na nic neptám. Jedu správným směrem a nacházím velký kemp. V kempu je restaurace a velké jezero. Lidé se vozí po jezeře na prkně. Já si stavím stan mezi sociálním zařízením a restaurací. To ještě netuším, že v tom místě má restaurace chladící kompresor a já budu špatně spát. Ve sprchách se nedopatřením scházím s nějakou slečnou a ona má ze mě šok. Ona ještě neviděla opáleného cyklistu. Hnědé ruce a nohy. Bílé chodidla a tělo. Zato ona je hezky opálená celá. Asi se budu muset polepšit a dbát na svůj zevnějšek. Stanu se nudistů. Myslím, že to nesplním. Nikdy bych nedokázal ležet nečinně u vody.

Ujeto 125 km. Hezké počasí a většinou rovinky.

Weer – Jenbach – Worgl – Kufstein – Rosenheim /NSR/ - Schechen /Erlensee/