Lucern-2008-den-17

Dnes jsem se dobře nevyspal. Postavil jsem si stan za restaurací a oni zde mají chladící kompresor. Na hráz řeky Inn se vracím v pohodě. Včera jsem si zde natrénoval místní zkratky. Jedu po hrázi ze šotoliny. Je to taková malá dálnice pro cyklisty. Mohlo by se zdát, že se tak povezu až k Dunaji, ale není to pravda. Před Wasseburg se dostávám na pravou stranu a začíná kopcovitá etapa. První se musí vyjet na hřeben nad řekou. Tam se odkrývá úžasný výhled k horám a přímá cesta jako když střelí. Já však po ní nepojedu. Pouštím se do dalších stoupání a klesání. Krajina je zde velmi členitá a cyklotrasa vede od statku ke statku. Občas vidím silnici jak vede přímým směrem a já kličkuji krajinou. Někdy opustím cyklotrasu a jedu po silnici. Po silnici je to jednodušší a není zde provoz. Přesto je lepší se držet cyklotrasy, abych si někam nezajel. Některá místa poznávám. Už jsem zde dříve jel. Teď se chci ponaučit z chyb a vyhýbám se například městu Wasserburg. Vede tam cyklotrasa, ale já vím, že se sjede velký kopec a pak se musí zpět nahoru. Začínám mít velký hlad a už si říkám, že bych dole sjel. Když si, ale vzpomenu, jak jsem z tohoto města už jednou dřel do kopce, tak to zamítám. Při průjezdu každou vesnicí vyhlížím, jestli nemají potraviny. Nemám však štěstí. To není jako u nás, že má každá vesnice samoobsluhu.

Za úrovní města se vjíždí do lesů a postupně se sjíždí k řece a zase nahoru. Kličkuje se nádhernou krajinou a já trpím hlady. Mám v tašce jídlo, ale to si šetřím na horší časy. Písčité stezky jsou podél řeky mokré a je to dřina na takovém podkladu šlapat. Jak by mně bylo dobře, kdybych to rozjel po silnici. Jsem však turista a musím si vychutnávat cyklotrasu. U města Gars poznávám železniční podjezd a rozhoduji se zajet do města. Hlad už je příliš silný a také je poledne. Sjíždím k řece a přejíždím most. A najednou šok, přede mnou je kopec jako stěna. Řadím nejlehčí převod a šplhám jako v Alpách. Naštěstí to není dlouhé stoupání a vyjíždím přímo před supermarketem. To kdybych tušil, jaký kopec mě čeká. Za svou dřinu jsem však odměněn. Obchod je dobře vybavený a obsluha je moc ochotná. Lidé si zde kupují oběd. Je tu věc, kterou od nás neznám. Ukážete, co chcete dát na pečivo. Například sýr a nějaký salám. Obsluha to první zváží a pak vám tím obloží pečivo. Já to odmítám. Chci si to vzít na cestu každé zvlášť. Hodně věcí si kupuji a už se těším, jak budu jíst. Od obchodu sjíždím prudce k řece a pak musím vyšlapat k železničnímu nadjezdu. Kousek od statku je lavička a já si dělám oběd. Je lepší si před jídlem vyšlapat kopec než jet s plným břichem nahoru. Dobře se najím a moc se mně ani nechce v takovém vedru pokračovat. Nejlepší by bylo lehnout si do stínu stromů.

Přemáhám lenošivé myšlenky a vyjíždím. Vím, že cyklotrasa vede podél kolejí po kamenité cestičce. Já se rozhoduji jet do vesnice po silnici. Je to souběžné a já tak využívám zkušenosti z dřívějška. Jediné co mě mrzí, že nepojedu podél kapličky u které, jsem kdysi odpočíval, ale budu se na ní dívat přes koleje. Využívám místní cesty a jedu pohodlně směrem do Jettenbach. Zde se budu muset rozhodnout, jak pojedu dál. Naposledy jsem se zde nechal zatáhnout cyklotrasou do lesů a byl jsem rád, že jsem našel nocleh na statku. Dnes pojedu po cyklotrase vedoucí na druhý břeh. Přijíždím do města Niederdorf. Nechám se vést hlavní cestou a přejíždím na druhou stranu Inn. Uvědomuji si, že to nechci. V podstatě bych se musel napojit na trasu, kterou nechci jet. Kolem projíždí cyklistka a sama zastavuje. Horské kolo, MTB batoh na zádech. Má mapu a radí mně, jak mám jet. První vymyslela trasu podél řeky, ale pak si uvědomila, že tam s naloženým kolem neprojdu. Je to tam hodně náročné. Tak mně radí trasu přes vesnice a ví, kde najdu přípoj mým směrem. Nakonec se zakecáváme o věcech ze života. Problém je, že English is not my hobby. Nás obou a tak je to rozhovor rukama nohama. Zvláštní je, že se stále nemůžeme rozloučit. Jakoby jsme si chtěli něco říct. Cítím, že kdyby mohla, tak pojede se mnou. Přesto se musíme rozloučit a jsem z toho celý nesvůj. Co to je, že občas potkáte člověka který na vás tak zapůsobí? Myslím si, že tak by se měli vybírat životní partneři. Kdybych věděl, že to má smysl, tak bych i dnes sedl na kolo a jel několik stovek kilometrů, abych ji opět potkal.

Vracím se zpět na kruhový objezd a nabírám nový směr. V následující vesnici je opravdu prudký kopec a odbočka. To znamená, že jedu správně. Tak jak mně bylo vysvětleno. Dále klikatím vesnicemi a přede mnou je lesní úsek. Na cestě vidím nějaké kluky na prknech a mají s sebou i kamaráda na motorce. Je to jasné. Kluci se chytnou motorky a ona je vytáhne na kopec. Pak sjíždějí na prkně zpět dolů. Na tom by nic nebylo jen, kdyby ten kopec nebyl tak prudký. Myslím si, že se kluci sazí jestli to vyjedu. Dávám nejlehčí převod a dřu jako mezek. Před těmi kluky nemůžu slézt a tlačit. Hurá jsem na kopci a bez ztráty na cti. Teď mám před sebou odpočinkovou trasu přes lesy a pole. Přijíždím do města Muhldorf a cyklotrasa mě zavede k vodnímu kanálu. Je zde vodní elektrárna a podél kanálu naučná stezka. Nevím, jestli jedu správným směrem, ale neřeším to. Prostě věřím, že se dostanu zpět k řece Inn. Je vedro a často zastavuji a piji vodu. Vyšlo to a já jsem zpět u řeky. Lidé se zde koupou a mají postavené stany. Jsou to asi rybáři. Blížím se k nějakému většímu městu. Tak usuzuji podle frekventované cesty.

Přijíždím do města Neuotting. To už vím, kde jsem. Stačí přejet na druhou stranu řeky a projet celé město a jsem na poutním místě Altoting. Není to však tak jednoduché, musím projet historickou část a pak po frekventovaných cestách na poutní místo. Navíc je to na mírném kopci. Já jsem sem poprvé přijel z opačné strany a klesal jsem. Dnes je to naopak. Šplhám na kopec. Na náměstí je plno věřících turistů. Je velké vedro a lidé se snaží vyhledávat stín. Dělám si fotky a jdu navštívit kostel. Je tam výstava na počest papeže. Celé věřící Německo je hrdé, že mají papeže a tato oblast obzvláště. Kostel je zajímavý tím, že má propojené věže lávkou. U kapličky na náměstí se sešel zájezd důchodců a zpívají jako nějaký sbor. Je to moc hezké v těchto místech. Velmi to působí na city. Já mám, ale ještě jednu myšlenku, která mě trápí. Tím je, že se nesmím moc zdržovat a měl bych si hledat místo pro nocleh. Už je dost hodin a tato starost mě provází každý den. Tak projdu dvakrát náměstí a nechávám se vést cyklotrasou k řece Inn. Najednou slyším divný mlaskavý zvuk od mého zadního kola. Snad jsem nepíchnul. To by bylo špatné. Zastavuji a vidím, že kolo je dobré. Zkouším kousek tlačit a už to vidím. Přejel jsem žvýkačku a ta mlátí při jízdě o rám. To jsem si oddechl.

Na cyklotrase u Inn potkávám cykloturisty. Je to pán a paní z Maďarska. Jedou nabalení jako já a přespávají v lesích. Byli moc potěšeni, když jsem jim povykládal kde všude, jsem byl v Maďarsku na kole. Žene se bouřka a dnes bych jim nocleh pod širákem moc nedoporučoval. Loučíme se a já ještě fotím důmyslný zámek na závoře. Je to závora na cyklotrase a soustava zámků má zajistit, aby si několik lidí mohlo odemknout různým klíčkem. Vyjíždím a nevím, kde budu spát. Mám před sebou na trase vyhlédnutý kempink, ale ten je ještě hodně daleko. Dnešní nocleh jsem neměl naplánovaný. Jedu lužními lesy a uvažuji, že bych si mohl najít místo na nocleh. Odrazuje mě však hmyz, kterého je zde u vody hodně. Navíc jsou lesy velmi husté až neprostupné. Prorostené keři a kopřivami. Jedu po břehu a najednou je zde velmi prudké stoupání, které nedokážu vyšlapat. Okamžitě si vybavuji, že toto místo znám. Vyjíždí se od vody k silnici. Nad cestou je nápis kempink. Je to jasné, já jsem si tenkrát říkal, že si to zapamatuji, až zde budu potřebovat přenocovat. Už jsem projel tolik míst, že si to vždy vzpomenu, až to uvidím.

Vracím se po silnici asi dva kilometry a přede mnou je stoupání na statek. Na statku mají za stodolu travnatý plácek pro stany. Doma je mladý majitel a složitě se domlouvám, co potřebuji. Neumí žádný jazyk. Nakonec si kupuji láhvové pivo. Mám po dnešním horkém dni velkou žízeň. On ještě nabízí snídani na statku, ale to odmítám. Já chci brzo ráno vyrazit. Navíc nevím, co by semnou udělalo silné domácí mléko. Stavím si stan a hodně spěchám. Těžké mraky jasně říkají, že se blíží bouřka. Stihl jsem to dobře. Ještě se jdu podívat na mladý manželský pár s dítětem do stodoly. Přijeli na dvojkole a ještě k tomu táhnou vozík s děckem. Jsou delší než kamión. Ti kdyby vyrazili na české silnice, tak nepřežijí. Naši netolerantní řidiči by to nezvládli. Kolo si s výbavou dávají do stodoly, aby nezmokli. Já si vařím teplou večeři a jím pod přístřeškem. Bouřka už přišla a já jsem rád, že se můžu schovat pod střechu. Kolo jsem si také schoval do stodoly. Statek je hezky udržovaný a o turisty je dobře postaráno. WC a sprchy jsou řešeny pro jednu osobu. Asi zde nemívají hodně lidí.

Ujel jsem 110 km. V členité krajině a ve vedru.

Schechen – Wasseburg – Gars – Niederdorf – Muhldorf – Altoting – Marktl