Lucern-2008-den-10

Když jsem ráno vstal, tak jsem se šel první podívat jaké škody nadělal bobr. Kůru na stromě začal loupat a myslím si, že by dokázal zničit i mé kolo. Naštěstí jsem ho v noci zahnal do vody.

Dnes mám před sebou nejtěžší den z pohledu navigace. Chci dojet do Lucernu tak abych se vyhnul Zurich. Cítím jak je těžké počasí. Dusno a chladný vzduch. Nevím jak se obléci abych se nezapotil. Na turistické mapě jsem si našel nějakou dálkovou cyklotrasu podél Rýna a pak přímo dolů. Zkouším tímto směrem vyjet a přejíždím řeku. Když vidím, že budu objíždět vesnici přes velký kopec tak se vracím zpět. Rozhoduji se pro trasu směrem k Zurich. Udělal jsem si fotku kostela pod kopcem a za chvíli jsem na kopci výš než tento kostel. Teď už je jasné, že obě varianty byly kopcovité a otázkou která byla snadnější z pohledu orientace. Projíždím horskými statky a pomalu sjíždím do údolí. Přijíždím do Rorbasu. Tady je už na cestách velmi rušno a je jasné, že musím jet po vedlejších cestách. Znovu jedu do velkého kopce. Cesta je hodně členitá a někdo vyznačil nebezpečné zatáčky CD-ROM které přibil na stromy. Je to obyčejná vedlejší cesta, ale provoz je tu hrozný. Nejhorší jsou nákladní auta, která se rozjedou a nechtějí kvůli mně zpomalit. Dostávám se do Bulach.

Město Bulach je snad předměstí Zurich a vládne zde čilý ruch. Já se chci velkému městu vyhnout a radím se s policisty. Když jsem jim ukázal, kam chci jet, tak řekli, že to není možné. Tím směrem nevede žádná rozumná cesta. Až jeden policista si vzpomněl, že kolem letiště v Zurich vede cyklotrasa lesem. Neuměl to vysvětlit, ale dal mně radu, že až budou nade mnou létat letadla, tak se mám dát tím směrem a nějak projedu. Chvíli jsem bloudil kolem města a nakonec jsem našel les i letiště a cyklotrasu. Lituji lidi, kteří v této oblasti bydlí. Každou minutu startovalo nebo přistávalo letadlo a dělalo hrozný hluk. Projel jsem kousek za plotem letiště do malé vesnice. Již s příjezdem do vesnice začalo lehce pršet. Využil jsem toho a pod stromem jsem si udělal obědovou přestávku.

Déšť přestal a jen lehce mrholilo. Já musím jet za každého počasí, abych se dostal do cíle. Jen nerad jezdím v pláštěnce. Naštěstí se dalo jet v bundě. Dále jsem vymýšlel trasu jak se vyhnout velkému městu a znovu jsem musel přejet přes hřeben. Ve stoupání byla vesnice s hradem a na vrcholu bylo naučné místo pro hvězdáře. Sjel jsem do údolí a ve městě Watt jsem měl zase problémy jak najít vhodnou cestu a přitom překonat soustavu silnic a železnici. Nakonec se to podařilo a šlapal jsem do hodně dlouhého kopce. Ani jsem nevěděl, kam přijedu. Už jsem jel pokus omyl, jen za každou cenu objet Zurich. Dále jsem přijel do Dietikon a Widen. Znovu jsem vyjel na kopec a pak už mě čekal první nádherný pohled na Alpy. V dálce se tyčily horské velikány a já jsem věděl, že jsem na dobré cestě k cíli.

V údolí jsem nabral směr k jezeru po hlavní silnici. Bylo odpoledne a ruch na cestě byl únosný. Já už jsem stejně neměl na vybranou, když jsem chtěl dojet do cíle. Konečně jsem mohl jet rychle a stále lehce klesat. Obloha se nade mnou zatahovala a v Gisikon začalo pršet. Já jsem se už, ale neměl čas schovávat a musel jsem jet. U mostu přes řeku jsem potkal cyklistku a ta mně poradila, jak se dostanu do Lucernu. Na cestě byl hrozný provoz. Jedna cesta byla dálnice a druhá hlavní cesta. Byl jsem jí moc vděčný za radu. Já bych tu cyklotrasu podél řeky a po správném břehu nenašel. Navíc pršelo a byl jsem unavený. V takové chvíli se dělá nejvíce orientačních chyb.

Jel jsem po šotolině podél řeky a věděl jsem, že musím jet opatrně, abych v písku nespadl. S naloženým kolem se po takovém podkladě jede špatně. Zde jsem poprvé viděl podél cyklotrasy stezku pro koně. Je to rozumné. Kopyta koní dokážou zničit lesní cestu k nepoužití. Po několika kilometrech podél řeky se cyklotrasa změnila na asfaltovou cestu. To byl dobrý signál, že se blížím k městu. Na tomto úseku jsem dohnal další cyklistku a já jsem jí vždy trošku ujel, ale když jsem zastavil v lese fotografovat dřevěného medvěda, tak mě dohnala a jeli jsme spolu. Zkusili jsme si vykládat. Já jsem chtěl hlavně poradit, jak najdu kemp. Nakonec jsme se rozloučili a já jsem vjel do města. Přestalo pršet a jen zem byla místy mokrá. Jel jsem po nábřeží a na jednom mostě jsem zastavil paní a ta mně poradila, jak mám projet město, abych našel kemp. To jsem netušil, že zítra tímto místem budu projíždět ještě jednou. Pak už následovaly jen historické památky a bylo škoda, že bylo zataženo a nemohl jsem udělat hezké fotky.

Ve středu města jsem se zdržel jen chvíli a jel jsem do kempu. Musel jsem jet po hlavní ulici, na které byly nakreslené na cestě pruhy pro cyklisty. Míjel jsem hotely a herny. Venku stál vždy lokaj s bílými rukavičkami a čekal, až přijedou vzácní hosté, aby jim otevřel dveře od auta. Prostě honosný svět, který známe jen z filmů ze zahraničí. Zato já jsem jel do kempu se svým stanem. Moc mě mrzelo, že jsem nemohl jet po nábřeží jezera, ale všude byl zákaz vjezdu cyklistů.

V kempu to fungovalo tak, že paní vždy přijala návštěvníka a pak ho šla zavést na místo, kde si může postavit stan. Tím se to čekání hrozně natahovalo. Když jsem přišel na řadu a řekl jsem jí, že Lucern je mým cílem a co hledám, tak byla moc ochotná a darovala mně mapu města a ukázala kde jsou místa která hledám. Bylo vidět, že je moc potěšená, že přijel někdo kdo ví co hledá v jejich městě. Na přání mně našla místo blízko WC a umývárny. Byl večer a já jsem chtěl ráno brzo vyrazit do města. Navíc to stále vypadalo na déšť a umývárna je ideální místo kam se schovat když stan nestačí.

Večer jsem si zašel na nábřeží jezera a užíval jsem si nádherného pohledu na osvětlené město a přijíždějící lodě. Nad tím vším se v dálce tyčily horské štíty Alp a převalovaly se těžké mraky. Konečně jsem byl v cíli a vše to jen kazilo mokré počasí.

Když se zamyslím nad dnešní trasou, tak nevím jak ji vyhodnotit. Jel jsem velmi složitě a podruhé bych to stejně nezajel. Překonal jsem několik horských hřebenů s velmi prudkými stoupáním. Myslím si, že jsem zvolil nejkratší trasu na kilometry, ale s velkou dřinou v kopcích. Pokud bych zvolil trasu podél Rýna do Aare, tak nevím jak bych jel. Předpokládám, že tam cyklotrasa není. Bylo tam jen složité značení jako od vodopádů. Určitě bych si nadjel kolem hor. Je možné, že bych si to vynahradil rychlou jízdou podél řeky. Možná by nebyla ani špatná varianta vjet do Zurich a nechat se vést podél jezera. Snad tam mají cyklotrasu. Na tyto otázky už nikdy nebudu znát odpověď.

Ujel jsem 112 km.

Rudlingen – Rorbas –Bulach – letište Zurich – Watt – Weiningen – Dietikon – Unterlunkhofen –Althausern – Root – Lucern