Lucern-2008-den-11

Dnešní den je vyvrcholením mého putování. Dosáhl jsem cíle své cesty a půjdu navštívit místa, o kterých jsem četl v románu. Po propršené noci vstávám do mokrého dne a přeji si, aby nepršelo. Jsem trošku omámený. Místo které jsem dostal k táboření je porosteno rostlinou která posečená a zapařená v dešti vydává omamující vůni. Nevím co to je, ale připadám si jako feťák. Jsem za to místo přesto rám. Mám blízko na umyvárnu a je to lepší než včera když jsem měl na umyvárnu hodně daleko. Balím mokrý stan a jsem připraven vyrazit za poznáním města.

Město má hodně starobylých památek, kostely, hrad a dřevěný most. Napřed se procházím starou přístavní částí města a pak jedu na kopec do nemocnice. Jedu na jistotu. Včera mně hodná paní recepční dala plán města a ukázala kde je nemocnice. Já jsem očekával nějaké historické budovy a ono to jsou moderní prosklené paneláky. Jedná se o velkou nemocnici pro celý okres. Projíždím vrátnicí a začínám v areálu hledat staré budovy a kostel. Areál je velký a mají zde i ochranku. Ti si mě, ale nevšímají. Všude je velké rušno. Nemocnice se za provozu přestavuje. Nakonec přijíždím na kopec ke kostelu. Zde nacházím první vzpomínku na hrdinku románu. Snažím se rozhlédnout do okolí, tak jak bylo popisováno v románu a ono to nejde. Všechen výhled kazí budovy a pokud je vidět tak moderní výstavba z města. V románu se psalo, že je vidět krásné jezero. Já zjišťuji, že jsem schopen uvidět dokonce dvě jezera. Je to podle toho jak se na vrcholu otočím. Je třeba vzít v úvahu, že před více jak sto lety zde byly úplně jiné stromy a budovy. Čekal jsem, že zde najdu nějaké muzeum a ono nic. Možná je něco v kostelíčku. Nikde v
okolí není člověk, kterého bych se zeptal a tak sjíždím k centrálnímu hřbitovu. Ten je poblíž druhého jezera. Je to honosný hřbitov. Něco jako vyzdobená zahrada. Na takové věci se dnes už nedbá.

Po prohlídce nemocnice přijíždím na místo, kde jsem se včera ptal na cestu. Teď už, ale vím, jak mám jet. Jedu zpět do centra města a zajímám se o přístav a vlakové nádraží. Nádraží je velká stavba a venku mají i parkoviště pro kola se speciálními stojany. Na cestě je vidět jak mysleli na cyklodopravu ve městě a vyznačili červené pruhy pro cyklisty. Vše je podřízeno dopravě na nádraží a do přístavu. Vedle nádraží jdu navštívit informace. Je to velká místnost s lidmi, kteří poskytují informace o městě a okolí. Asi i o zajištění ubytování. Před každým místem je dlouhá řada a já raději odcházím. Zde nemají čas na moje dotazy o historii. Zde se řeší hlavně obrat peněz do ubytování.

Tak a je čas opustit město. Musím navštívit další místa, o kterých jsem četl. Dalším místem je Meggen. Rodiště hrdinky románu. Asi jsem nešikovný, ale nenašel jsem žádnou zmínku o jejím pobytu. Vydávám se dále po břehu jezera a kupuji si v malém obchodě mapu Švýcarska a jídlo. Já mám velmi starou mapu a nejsou na ní už pravdivé informace. Protože už mám hlad, tak si dělám na břehu jezera přestávku a představuji si to, co bylo popsáno v románu. Dívám se na velkou vodní plochu ohraničenou horskými masivy Alp. Je jen škoda, že mám zatažené počasí a nevidím nic tak moc krásného jak bylo popsáno v knížce. Přesto moje fantasie pracuje naplno. Myslím si, že jsem dosáhl uspokojení na své cestě. Sedět na místě, o kterém jsem četl. Po svačině se dále vydávám po břehu jezera do Ingenbohl.

Cesta je hodně rušná. Je to tím, že zde není jiná možnost dopravy. Když přijíždím na okraj města tak odhaduji kde to asi může být. Viděl jsem obrázek místa a snažím se nalézt kopec s budovami, které by vyhovovaly popisu. Nakonec to nacházím a šlapu do prudkého kopce podél kostelíčka, do kterého chodili na mši. Jen o kousek výše vjíždím do areálu kláštera. Jsem trošku zmaten. Jsou zde zase moderní budovy a až na konci nacházím staré budovy které jsem jíž viděl na obrázku. Jdu na informace do moderní budovy. Informace složí i jako muzeum. Paní říkám, za jakým účelem jsem přijel a jestli můžu vidět matku představenou. Ona odpoví, že mám smůlu. Je právě odjetá mimo areál. Tak zde nechávám pohlednice z našich významných poutních míst a dopis, který jsem narychlo napsal. Vše je uloženo do obálky a snad to bude doručeno. Prohlížím si památky a upoutává mě graf, který vyjadřuje, kde všude na světě sestry slouží. Já zde vidí místa z mého okolí. Například Kroměříž. Je hezké když člověk tak daleko od domova vidí jména míst, která dobře zná. Najednou cítíte, že ten svět není až tak velký. Když si teď představím, že jsem sem jel po pěkných cestách deset dnů a oni k nám chodili pešky, tak je to neuvěřitelné. Na závěr si kupuji knížku a pohlednice. Opouštím informace a potuluji se v areálu. Ještě si dělám přestávku v kapličce, která je věnována památce sestře zakladatelce. Vidím zde jeptišky důchodkyně, ale i mladé jeptišky, které se starají o mládež z celého světa. O děti je dobře postaráno. Mají zde hezké hřiště s výhledem na hory. Moderní budovy jsou v rekonstrukci. Tak a už musím jet dále, abych našel nějaký nocleh.

Sjíždím městem dolů na hlavní cestu podél jezera. Cyklotrasa je často řešena bílými pruhy na cestě. Je to dáno tím, že není místo na vybudování chodníku pro chodce a cyklisty. Skála je moc blízko jezera a místy se musí jet i tunely a zastřešenými portály. Paní na informacích mě doporučovala jet lodí. Jízda po cestě je moc nebezpečná. Prý to zde tak cyklisté dělají. Nakonec jsem to přežil a našel jsem si u cesty kempink. Je to budova ve svahu a dole u jezera je základna pro jízdu na prkně. Ostatně prkna jsou všude. Kempink je ohrazen malým plotem a boční branka nemá ani zámek. Zde se nekrade. Všechen materiál je volně uložen a já si kousek od branky stavím stan. Poblíž jsou kluci s motorků a nesmyslně startují motor. Motor se startuje tlačítkem a motorka má dokonce i zpátečku. Vyšlo slunce a já se vydávám okoupat na umyvárnu a chci si oprat nějaké šaty. Zde však na mě čeká šok. Po dlouhé době zase vidím, že se za sprchování platí žetony. Tak si kupuji žeton a jdu se osprchovat. Abych měl teplou vodu na praní, tak si beru věci do sprchy a při koupání peru pod tekoucí vodou. Mám na to časový limit. Musím se namydlit a opláchnout. Uplatňuji metodu praní, kdy máte šaty na sobě a mydlíte se. Tak se okoupete i operete. Mohl jsem tušit, že majitel je vydřiduch. Už nápis na pokladně to naznačuje. Ten kdo bude platit kartou bude mít k ceně ubytováni připočtenu částku za kartu. Prostě trest za moderní bankovnictví. On má rád peníze do ruky. Kdo ví, kolik toho přizná na daních. Už od pohledu mně ten člověk nesedí. Po koupeli si jdu šaty pověsit na provázek, který jsem si uvázal. Snažím se prosušit navlhlý spací pytel i mokrý stan. U jezera je moc dobře a lidé pozorují západ slunce. Pro mne to není dobré, já ještě suším oprané věci. Mám pocit, že zde spolu všichni kamarádí. Je to dáno tím, že jsou vyznavači stejného sportu. Nabíjím si obě baterie do fotoaparátu. Našel jsem volnou elektrickou zásuvku mezi karavany. Nabíječku prostě nechávám volně ležet. Zde se neztratí.

Ujel jsem 66 km.

Lucern – Meggen – Ingenbohl – Fluelen