Lucern-2008-den-15

Celou noc prší, ale já musím vylézt z pohodlí spacího pytle a začít balit. Věřím, že když odjedu z hor do údolí, tak tam bude lepší počasí. Déšť občas poleví a já balím stan tak aby byl vnitřní díl suchý. Prší až do devíti hodin a já se vydávám na cestu. Dnes mám i dlouhé kalhoty. Je chladno a vlhko. Najíždím na cyklotrasu a poznávám místa po kterých jsem už dříve jel. Podél řeky Inn jedu už potřetí v životě. Mám před sebou hrad na ostré skále a zatím nikdy jsem nahoru nevyjel. Komu by se chtělo šlapat na takový kopec. Na cyklotrase potkávám skupinky cykloturistů. Ani špatné počasí je neodradilo udělat si výlet. Projíždím úseky, kde je voda hodně divoká. Toho využívají vodáci a sjíždějí řeku. Změřil jsem jim rychlost a je to 20 km/hod. Musím se snažit, abych jel se stejnou skupinkou. Oni jedou přímo, ale já klikatím po břehu a občas vyjedu nějaký kopeček. V jednom místě jsem našel pamětní desku cyklistovi, který se de zabil na kole. Některé úseky lákají k rychlé jízdě a on na to asi doplatil. Cyklotrasa je s asfaltovým povrchem a cyklista nevěnuje takovou pozornost řízení.

Na fotce je vidět, že se do tohoto úzkého horského údolí vešla cyklostezka, železnice a silnice. Je vidět, že se to při troše snahy dá realizovat. Na dalších místech jsem byl příjemně překvapen. Šotolinové cyklotrasy byly vyasfaltovány. Také je zde vidět nové značení pro poutníky do Santiago de Compostela. /Svatojakubská cesta/. Já už jsem se na začátku zmínil, že mně několikrát toto značení pomohlo, když jsem ztratil cyklotrasu. Tyto cesty vedou obvykle souběžně. Tento úsek je velmi hezký. Vede borovicovými lesy s krásnými zákoutími řeky Inn. Je to ještě romantika, než se tato řeka stane mohutným tokem. Na jednom hezkém místě jsem si udělal obědovou přestávku. Již jsem zde jednou jedl a jsem rád, že jsem se na toto místo vrátil. Tenkrát bylo velké vedro a dnes je chladno. Sluníčko už, ale vyšlo a já nemusím mít dlouhé kalhoty.

Dnes jedu stále z kopce a daří se mně jet bez bloudění. Před Innsbruck si vybavím vzpomínky na cyklistku s kterou jsem zde jednou strávil hezkou noc v kempinku a pak jsme se dojemně loučili na semaforové křižovatce. Tento příběh z romantické knihovny však už znáte z mého vyprávění. V Innsbruck trošku zazmatkuji a zvolím si špatnou cyklotrasu. Nakonec přejíždím přes řeku po lávce pro chodce a kolo vleču po schodech nahoru. Za městem zase najíždím na značenou trasu a vše je v pohodě.

Tak a blíží se večer a já musím uvažovat o vyhledání místa na táboření. Podle mapy si vybírám kemp kousek od cyklotrasy. Projedu asi dvě vesnice a jsem tam. Mám štěstí na hezký kempink. Je hezky vybaven a není drahý. Paní majitelce jsem vylíčil důvod mého putování a ona je nadšená z mého cíle putování. Je to zbožná žena. První si stavím vnitřní díl stanu, aby mně uschnul. Dále po krásném trávníku rozkládám všechny vlhké věci. Spacák, šaty a stanový díl. Využívám posledního sluníčka. Vedle mě táboří mladí manželé a dávají mně nabít baterie do fotoaparátu. Půjčil jsem jim pohlednice z mé cesty a oni jsou nadšeni tím, co všechno jsem viděl. Já si užívám teplé sprchy a za světla večeřím.

Ujeto 108 km. V chladném a vlhkém počasí.

Landeck – Innsbruck – Weer.