Lucern-2008-den-05

Mám za sebou první ráno, kdy mně v noci trošku pršelo. Sousedé kolem mě ještě spí a já potichu vařím snídani a balím stan. Je výhoda, že kousek od stanu je kohoutek se studenou vodou. Toto řešení se mně v kempech líbí. Nemusíte kvůli každému nabrání vody jít na umývárnu. Chci si sbalit stan brzo. Večer jsem si ho postavil těsně před stan za mnou. Spěchal jsem, když se hnala bouřka a neodhadl jsem rozumnou vzdálenost. Naštěstí spí a já neomezuji jejich vylézání ven.

Vyjíždím z kempu a cítím lehký chlad a na cestách je vidět mokrý písek. Vracím se přes park na chodník podél Dunaje. Je to jen šotolina a běhá zde hodně lidí pro zdraví. Čím dále jedu od města, tím je na cestě méně běžců. Řeka se vine poblíž skal a je tu jen úzká cesta pro auta. Hodně mě to láká opustit šotolinu a ulehčit si šlapání. Bojím se však, že bych mohl ztratit cyklotrasu. Před sebou vidím velkou skupinku důchodců na kolech. Jedou vedle sebe po dvou. Jsou přede mnou a mně je jasné, že je budu těžko předjíždět. Moje rychlost není o moc větší. Zastavuji a vezmu si něco sladkého. Dal jsem jim náskok a doháním je, až v místě kde se oni rozhodli zastavit. Tak můžu jet v klidu dále. Po levé straně je stále prudký břeh a v jednom místě je památník na skále. Pamatuji si ho z prvního výletu na této části cyklotrasy. Kousek dál je dům s vodním kolem. Myslím si, že je to bývalý vodní mlýn. Vedle domu je u vody malá jeskyně se soškou panny Marie. Za mlýnem přejíždím na druhý břeh k Poikam. Je zde zase šotolina až k městu Kelheim. Už z velké dálky je vidět na kopci kruhovou historickou stavbu. Ve městě se rozhoduji, že si najdu nějaký obchod a nakoupím si jídlo. Mám však smůlu a nemůžu nalézt žádný malý obchod, až v jednom místě nacházím prodejnu s ruským jídlem. Ve vnitř opravdu prodávají jídlo z dovozu, z Ruska. Jsou tu mléčné výrobky, různé oplatky, čokolády až po věci na vaření. Já si kupuji nějaké carské oplatky s čokoládou a kysanou smetanu. Zaměstnanci spolu mluví Rusky. Já jim trošku rozumím a mám chuť, také něco říct. Nakonec si to rozmýšlím, abych neudělal nějaký průšvih.

Jedu dál a nějak nevěnuji pozornost tomu, kde mám značenou cyklotrasu. Když uvidím před sebou most přes řeku, tak jedu k řece po trávě. Vůbec si nepřipouštím, že by to mohl být přítok do Dunaje. Jsou zde kotviště pro nákladní lodě. Mám už velký hlad a slunce hodně pálí. Nalézám si u cyklotrasy místo ve stínu stromů a zároveň využívám toho, že je zde plot kolem nějaké firmy. Na plot věším oprané věci a mokrý ručník. Je takové vedro, že než se najím, tak to mám suché. Jezdí zde hodně cykloturistů a ti okukují moji sušárnu. Jsou slušně vychování a přejí mně dobrou chuť. Já sedím na zemi ve stínu stromů. Vůbec netuším, že o dvacet metrů dál je za stromy odpočívadlo pro cyklisty. Lavička a stůl. To zjišťuji, až vyjedu.

Dobře jsem se najedl. Carská pochoutka byla moc dobrá a sytá. Energie mně vydržela až do odpoledne. Teď se dopouštím chyby. Vyrážím spokojeně podél přítoku Dunaje. Jedu stále po šotolině a na několika místech je nade mnou na skále hrad. Je to hezké údolí s horší kvalitou stezky. Po dvaceti kilometrech přijíždím do města Riedenburg, nahlížím ze zvědavosti do mapy a zjišťuji svůj velký omyl. Přejíždím přes řeku do města. Chci se vrátit po té straně, kde budu pokračovat podél Dunaje. Mohl jsem se rozhodnout i pro cestu po silnici ve směru, který jsem ztratil. Bylo by to nejsnadnější řešení. Vyjel bych na kopec a postupně sjel do Neudstadt, tam kam jsem nakonec stejně dojel. Kdybych to udělal, tak bych si ušetřil velkou dřinu a dvacet kilometrů. Já se vracím podél řeky a snažím se jet co nejrychleji. Je to nebezpečná jízda po šotolině. Obvzláště když tato strana není značená a často jedu po cestách které vedou na nějaké pozemky u řeky. Několikráte jsem musel i rozhodovat, jestli to není slepá cesta. Měl jsem obavy, že cesta skončí a já se budu muset vrátit. Měl jsem, ale štěstí. Cesta vedla stále podél řeky a já jsem byl odměněn úžasnými výhledy na hrady, pod kterými jsem jel. Už jsem si nenadával za tuto zajížďku a říkal jsem si, že je to dobře, že jsem do tak krásného údolí vjel. Do Kelheim přijíždím od nově vybudovaného areálu připomínajícího Římany. Jsem přímo pod kulatou věží.

V této části jsem se měl správně pokusit nalézt značku, ale já se vydávám podél Dunaje. Je tu asfaltová cesta do kopce a to se mně nechce. Vždyť mám v nohách zbytečných čtyřicet kilometrů. Tak jedu podél řeky po stále se zužující stezce. Je mně to podezřelé a v místě kde je turistický rozcestník se zastavuji s nějakým turistou. On mně říká, že nemám jezdit dál. Je to na kole neprůjezdné. Doporučuje mně turistickou značku. Řadím si nejlehčí převod a jedu do kopce po šotolině. Prudké stoupání je však nad moje síly. Kolo ustřeluje na kamení a já nemám už lehčí převod, abych to vyjel. Tak se stane, že poprvé na tomto výletě tlačím. Je to dlouhé stoupání a musím odpočívat při tlačení. Když přijedu na rozcestník, tak nevím kam mám jet. Naštěstí přichází nějaký turista a ten mně radí, jak se dostanu na silnici. Ještě jedu do táhlého kopce a pak vjíždím na asfaltovou cestu. Ta velmi prudce klesá do údolí. Všechno to co jsem odedřel zase ztrácím sjezdem k řece. Je to opravdu sešup. U řeky se mně naskýtá nádherný pohled na řeku, jak vytéká mezi skálami a na protější straně je zámek s pláží. Něco takového jsem nečekal. Ti šlechtici si vybrali moc dobře.

Vjíždím do malé vesnice a snažím se nalézt cyklotrasu podél řeky. Nic tu, ale není. Dokonce ani polní cesta nevede ve směru, kterým bych chtěl jet. Musím vytáhnout automapu a vydat se jedinou cestou z vesnice. Je to snad několik kilometrů táhlé stoupání. V podstatě jsem se zase vrátil na výšku, kterou jsem před chvílí sjel. Teď jsem na cestě, po které jsem mohl jet z Kelheim. Za chvíli se dokonce napojuji na cestu od Riedenburg. Teď už jedu stále z kopce a vím, že jedu do kempu, v kterém jsem již spal. Přejíždím přes Dunaj na druhou stranu do města Neudstadt. Ve městě si vzpomínám na cestu a jedu na jistotu do kempu. Když jsem zde byl před několika roky, tak jsem od Kelheim přijel po cestě. Tenkrát jsem měl štěstí, že jsem si zvolil břeh s menšími kopci. Byla to cesta zvlněnou krajinou a já jsem si tenkrát myslel, že podél Dunaje to mohlo být snažší. Teď už vím, že jsem měl tenkrát štěstí, že jsem opustil cyklotrasu. Byl jsem však ochuzen o dnešní krásné zážitky.

Moje místo u velkého pařezu v kempu je obsazeno a tak si stavím stan vedle malého stanu. Tenkrát jsem využil pařez jako stůl i opěru pro kolo. Slunce krásně svítí a já roztahuji navlhlé věci na sluníčko. Jsem zde docela brzo. U jednoho karavanu sedí dva chlapíci a jsou veselí. Mají basu piv a čekají na kamarády rybáře. Dávám jim nabít baterii z fotoaparátu. Jsou ochotní a po nabití mně ji i přinášejí. Já se mezi tím osprchuji a najím. U majitele kempu si kupuji pivo. Flašky se vracejí ke dveřím garáže. Večer jdu na procházku podél cesty, nechce se mně spát.

Ujel jsem 105 km. Z toho 40 km omylem. Přesto toho nelituji. Byly to hezké pohledy. Nepříjemná byla jen dřina, když jsem musel v lese tlačit kolo.

Regensburg – Kelheim – Riedenburg – zpět – Kelheim – Stausacker – Neustadt an der Donau.