Lucern-2008-uvod

Každý rok se o dovolené vydávám na nějaký výlet. Vždy je na pozadí nějaký podnět abych tu cestu udělal. Letošní zimu jsem četl životopisný román o Marii Terezii Schererové. Knížka byla vypůjčená a já jsem byl další, kdo ji měl půjčenou. Netušil jsem o čem to bude a dal jsem se do četby. Příběh mě tak zaujal, že už během četby jsem se rozhodl místa která zde byla popisována navštívit. Vžil jsem se do role malého děvčátka kterému zemřel otec a ono bylo dáno do výchovy jiným lidem. Později byla dána do nemocnice v Lucernu pomáhat nemocným. Všechny tyto kroky se udály bez jejího vnitřního souhlasu a ona velmi trpěla a moc jí chybělo prostředí jezera a hor.

Autorka románu krajinu vylíčila velmi hezky. Již nyní mohu prozradit, že je to velmi hezké místo. Spíše bych řekl, bylo. Již je to narušeno velkými městy a cestami plnými aut. Všude vládne velký městský ruch. Výhledy na jezero kazí vysoké domy.

Když jsem se během četby rozhodl, že ta místa chci vidět, tak jsem neměl představu, jak se tam dostanu. Už jsem byl na kole u Bodamského jezera a toto místo bylo ještě dál. Začal jsem vymýšlet trasu. Rozhodl jsem se, že pojedu vlakem do Chebu a pak se spustím dolů k Dunaji. Jenže ČD zrušily přímý spoj z Otrokovic do Chebu a musí se dvakrát přestupovat. To já s kolem a pěti taškami zvládám velmi těžce. Kolo mívám naložené až 40 kg. Naše nádraží jsou se systémem podchodů pro naloženého cyklistu skoro neřešitelným problémem. Navíc si neumím představit, že na nebezpečném nádraží v Praze vyskládám z vlaku věci na nástupiště a nic se mi neztratí. Tak jsem musel změnit trasu tak, že pojedu z Břeclavi k Dunaji. Protáhne se to asi o dva dny ale to se dá zvládnout.

Tuto myšlenku jsem nosil v hlavě celé jaro a postupně přišly další podměty, co bych na této trase chtěl uvidět. Například jsem četl v Cykloturistice o vodopádech na řece Rýn a už jsem věděl, že tam musím jet. Jindy jsem v novinách našel článek o Vilémovi Tellovi a ono to bylo na mojí trase. Tak jsem různě upravoval můj plán. Zařadil jsem i nějaká horská sedla přes 2000 m.n.m.

K tomu aby jste mohli takový výlet uskutečnit je třeba mít najeto něco na kole. Já mám zkušenost, že je dobré mít před takovou akcí 5000 km. Pak se netrápíte a cesta je opravdu taková, že z toho něco máte. Letos jsem měl jen 4000 km. Jarní počasí bylo neposlušné a nedalo se jezdit, tak jak bych si představoval. Utěšoval jsem se tím, že prvních 1000 km bude skoro rovinka a pak přijdou alpská sedla která překonám a podél Inn k Dunaji to bude zase sjezd.

Plánování trasy jsem dělal na Internetu. Využil jsem stránky s mapami a měřil jsem si, co bych mohl zvládnout za den. Je to velmi nepřesné měření a snadno podlehnete tomu, že je to kousek. K tomu jsem vyhledával kempy, abych nemusel spát nadivoko. Tímto je dáno kolik toho musím v daný den ujet, abych se dostal do kempu. Našel jsem i stránku, kde autor popisoval trasu podél Dunaje a kempy které tam našel. Další možností je si koupit mapu jednotlivých cyklotras. Dunaj se skládá asi ze čtyř podlouhlých knížeček s mapami a každá stojí něco kolem 300 Kč. U řeky Inn je to obdobné. Já už jsem některé úseky jel víckrát a vždy jsem si říkal, že si mapu nekoupím, protože už tu víckrát nepojedu. Teď je vidět jak jsem se mýlil. Navíc bych s sebou vlekl malou knihovnu map. Investice do map by vyšla asi na 1500 Kč. To má smysl, když se cestovatel na ta místa vrací nebo půjčuje mapy kamarádům. Další výhoda těchto map je v tom, že je zde zakresleno ubytování v kempech i na statcích, což na silničních mapách není. Tím by se vyřešil můj problém někam v určitý den dojet, abych měl nocleh.

Celkovou délku trasy jsem odhadl na 2000 km. Na závěr uvidíte, jak jsem se mýlil. Den odpočinku jsem si neplánoval. Chtěl jsem jet svým tempem, tak abych se neunavil.