sobota 16. června 2018

Nivnická padesátka 2018


Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem byl na Nivnické padesátce jenom v cíli. Letos jsem se rozhodl jet na trať. Zvolil jsem si rozhlednu nad Korytnou. Z domu jsem vyjel do Topolné a pak na kopec nad Mistřice. Zde jsem v táhlém stoupání dohnal tři pány na horských kolech. Měli z toho šok, když jsem na ně zavolal, aby mě nechali předjet. Byl jsem o hodně rychlejší. Jen jsem nevěděl, jestli mě nedoženou na rozbité polní cestě. Přece jen měli horská kola. Oni však jeli přímo do lesa k mohylám. Já jsem přejel pole a velmi rychle sjel do Hradčovic. Je zde nová asfaltová cesta. Pak jsem jel po cestě do Havřic a bokem Uherského Brodu. Za Brodem je betonová cyklostezka až do Nivnice. 

V Nivnici jsem jel na konec vesnice a zeptal se pořadatelů hasičů jaký je vývoj na trati. Měl jsem ještě čas dojet do sedla nad Korytnů a Strání. Tento kopec moc dobře znám. Mnohokráte jsem zde jel. Jezdil se zde závod Luhanův memoriál. Byly to tři okruhy a tento kopec byl pro závodníky obávaným místem závodu. Stoupal jsem do kopce a slunce do mě pálilo. Nad Korytnů byl místy černý asfalt a tam to pálilo obzvláště dobře. Až na konci serpentin se vjede do lesa a tam je stín. Asi po kilometru lesem se vyjede na louku a k přehoupnutí do druhého údolí. Z druhé strany jsem se mnohokráte vracel ze Slovenska a byl to náš poslední obávaný kopec.

Na místě křížení závodní dráhy s cestou byli pořadatelé. Zrovna si tam nějaký pán opravoval pichlé kolo. Přijel jsem včas. Za chvíli přijel první závodník. Začal jsem fotit a brzo jsem se dočkal i svého příbuzného. Jel na velmi dobré pozici. Udělal jsem mu hodně fotek a snad se bude některá líbit. Na louce svítilo slunce z boku a ovlivňovalo to kvalitu fotek. Bylo by dobré nějaké stínítko na mobil. Zkusil jsem se schovat za auto, ale slunce bylo tak vysoko, že to bylo k ničemu. Stín na fotografování jsem nezískal. Po chvilce jsem se vydal po louce k rozhledně. Je to táhlé stoupání po trávě. Prostě větší dřina než po hliněné cestě. Kolo se boří jako do mechu. Jel jsem za mladou závodnicí. Z počátku jsem ji stačil, ale jak se to zvedlo, tak mně ujela. Ona měla za sebou 40 km v terénu a já 48 v terénu a po asfaltu. Kopců jsem přejel také dost. Jak je vidět, tak už nestačím. Není třeba hledat výmluvy. Už budu navždy cykloturista.

U rozhledny byl pořadatel a tomu jsem slíbil, že jim dám fotky ze závodu. To jsem splnil po příjezdu domů. Fotil jsem zde z různých pozic. I z rozhledny záda závodníků. Rozhledna má na tomto místě historii z druhé světové války. Bývala zde pozorovatelna. Teď je zde postavená nová dřevěná rozhledna. Původní betonové základy jsou v lese. Je škoda, že z rozhledny je vidět jen na jednu stranu. Druhá je zakrytá vysokým lesem. Podíval jsem se na mobil a zjistil jsem, že z Rakouska se žene bouřka. Tak jsem se sbalil a sjel do cíle. Tam už odpočívali závodníci a čekali na vyhlášení vítězů. Nechtěl jsem čekat a vyrazil jsem domů. Jen ve vesnici jsem si vyptal do obou flašek vodu. Dnes bylo velké horko a vypil jsem je. Na obrázku vidíte, že tachometr na kole naměřil 42C. V tomto vedru jsem přejížděl prudké stoupání z Hradčovic. Slunce do mě pralo na plno. Už jsem se těšil, jak se na hoře napiju. Na vrcholu jsem zkoušel dělat fotky, ale blížící se bouřka zatáhla oblohu.

Na posledních fotkách vidíte pohled na Uherský Brod a novou budovu firmy AZUB. Zde nakupuji kožená sedla Brooks a další věci. Zástupci firmy AZUB často publikují cestopisy a rozhovory v časopise Cykloturistika. Naposledy tam byla reportáž od firmy Brooks v Anglii.

Ujel jsem 98 km v horkém počasí. Domů jsem dojel brzo a bouřka nepřišla.

10.06.2018

Karel

Závod :
 

Výlet :