Lucern-2008-den-14

Vyhlédnu ze stanu a je to jasné. Dnes by žádný rozumný cyklista do hor nevyjel. Já, ale musím. Už se vracím domů. Nemůžu zde čekat na lepší počasí, balím mokrý stan a vyjíždím. Prohlížím si historickou část města a hledám potraviny. Musím si na cestu něco koupit. V mém směru vede dálnice a tak je na cestě klid. Je zde i cyklotrasa, ale já ji nedůvěřuji a raději jedu po cestě. Dnes nemám zájem projíždět místní zajímavosti. Přijíždím do města Bludenz. Zde si musím dát pozor, abych vjel do správného údolí. Je to komplikováno dálnicí a kolejemi. Já trošku chytračím a teď se mi to nevyplácí. Moje zkratka je delší. Přesto za městem nacházím značenou cyklotrasu a jsem rád. Kousek po ní jedu a když najdu hezkou lavičku u lesa, tak si dělám přestávku. Musím se dobře najíst. Mám před sebou velké stoupání. Myslím si, že je to moje poslední velké stoupání na mé prázdninové trase.

Po svačině vyrážím do mírného stoupání. Po chvíli zase cyklotrasu opouštím. Ona se klikatí vesnicemi a já můžu jet po prázdných cestách přímo. Vysoko v horách nad námi je slyšet hlučná dálnice. Je to moje štěstí. Jízda do kopce ve velkém provozu je velmi náročná. Lituji zdejší obyvatele, že musí poslouchat ten hluk. Jsou zde krásné zemědělské usedlosti, tak jak je známe z prospektů. Vše jen kazí vinoucí se dálnice po horách. Myslím si, že toto údolí s přicházející modernizací ztratilo na kráse. Nade mnou se stále více honí těžké mraky a brzo začíná lehce pršet. Takový jemný vytrvalý déšť. Občas přestane a já si svléknu pláštěnku a on zase za chvíli přijde znovu. Je to dáno tím, jak se nad tímto horským kaňonem honí mraky. Na cestě mám několik tunelů. Projíždím je s velkými obavami. Je mlha a já nevím, jak řidiči dobře vidí moje jízdní kolo. Tam kde to jde, objíždím tunely po pomocných cestách. U jednoho hodně dlouhého tunelu jsem se rozhodl pro nadjížďku přes kopec. Šlapu strmé stoupání po kamení. Je to cesta pro zemědělce. Kameny jsou mokré a kloužou. Já zde objevuji nový svět. Jedu po střeše tunelu a orientuji se podle odvzdušňovacích šachet. Na několika místech jsou i nouzové východy. Z podzemí je slyšet hrozný hluk od projíždějících aut. Jsem moc rád, že nejedu uzavřený v díře. Kolem se pasou krávy a tunel nakonec vyúsťuje do galerie. To už, ale přijíždím do města Stubem am Alberg. Mám za sebou hodně táhlé stoupání a už si myslím, že bych mohl být na kopci. Není to tak, teprve pořádné stoupání mám před sebou. Vidím jak se nad město klikatí po stěně silnice. To je hezké převýšení. Za sucha by to nebyl problém vyšlapat, ale pro mokrého cyklistu je to větší dřina. Jsem i dobře ochlazován a tělo musí více topit a vydávat energii. Po tvrdé práci překonávám sérii zatáček a dostávám se na náhorní planinu, která stále přímo stoupá. Už si přeji i nějakou zatáčku aby to nebylo tak jednotvárné. Na skále vidím nějaké sídlo, ale fotku ani nedělám.

Konečně mám před sebou vrchol St.Christoph 1800 m.n.m. a začínám sprintovat jako závodník. Ne nezávodím, jen se žene velká bouřka a začíná hodně pršet. V posledním okamžiku přijíždím k první budově se stříškou před obchodem. Spouští se průtrž mračen. Kdybych takový déšť chytl, tak mně žádná pláštěnka nepomůže. Jdu se podívat do obchodu a chci koupit pohlednice. Majitel na mě divně hledí. Je to jasné. Mokrý cyklista neudělá žádnou velkou útratu. Jdu před obchod a oblékám si Goratexové kalhoty a bundu. To by mělo být nepromokavé, ale přesto si na bundu dávám pláštěnku. Je to divná kombinace, ale mně je zima a třesu se chladem. Zimní rukavice mám až ve spod tašek. Nenapadlo mě si je do hor připravit. Jakmile déšť poleví, tak vyjíždím do mlhy a deště. Doufám, že mě řidiči vidí a nepřejedou mě. Klesání je zpočátku velmi prudké a hodně musím brzdit. Navíc na mokré cestě si musím dávat pozor, abych nespadl. Když už mám hodně zmrzlé prsty, tak zastavuji a dávám si prsty na horké ráfky. Tak si cestou dolů ohřívám ruce. Klesání je dlouhé asi 50 km. Za pěkného dne by to byla radost z cyklistiky. Dnes je to v dešti utrpení. Už jen jak hodně musím brzdit. Je to úžasný pocit, když pod sebou vidím v hlubokém údolí řeku Inn. Podle ní jsem už jel a cestu trošku znám.

Přijíždím do města Landeck. Jsem úplně promrzlý a klepu se zimou. Nalézám kempink a jsem šokován nápisem. Kemp byl zrušen. Dívám se na mapu a zjišťuji, že je zde ještě jeden kemp. Tady už mám štěstí. Je to takový malý kemp pro pár karavanů a stanů. První co udělám je, že si jdu ohřát ruce do teplé vody v umývadle. Pak se registruji u majitelky a stavím si stan pod velkým stromem přímo proti umývárně. Potřebuji střechu nad sebou, abych při stavbě stanu neměl mokrý vnitřní díl. Strom mě krásně chrání proti náporům deště. Nakonec i ten déšť polevuje a já se jdu osprchovat. Je to neuvěřitelný pocit prohřát si podchlazené tělo. Dnes si zasloužím dobrou večeři a vařím si hovězí konzervu. Jsem velmi unaven a usínám jako špalek.


Ujeto 101 km. Většinou v dešti a mlze přes horské sedlo.

Feldkirch – Bludenz - Stubem am Alberg – St.Christoph 1800 m.n.m. – Landeck