Lucern-2008-den-20

Ráno vylézám ze stanu a všude kolem je tma. Není noc, jen je tak zatažená obloha. Balím a vyjíždím do městečka. Chci si koupit plátky šunky a bulku. Paní prodavačce vysvětluji, že chci nakrájet šunku na plátky. Ona pochopila, že mně má připravit celou snídani. To znamená nakrájet bulky na polovičky a mezi to vložit plátky šunky. To bych se u nás od prodavačky nedočkal. Nechtěl jsem to, ale paní je moc hodná. Možná si myslí, že mám špinavé ruky. Na závěr mně všechno krásně zabalí do papíru. Stále se usmívá. Možná je to zde normální.

Kousek za městem je u vody velké reklamní zrcadlo a tak sám sebe fotím. Až na úroveň města Melk jedu po krásných cyklotrasách. Dále už je údolí hodně úzké a jedu často i po silnici. Prostě zde není místo na cyklostezku. Na jednom místě mám hezký výhled na katedrálu přes vodu. Doposud jsem vždy stál pod katedrálou a teď ji vidím krásně celou. Navíc jsem do záběru získal i výletní loď. Je to krásné se dívat po okolí, jen kdyby nepřišel slabý déšť. Vytahuji pláštěnku, ale za chvíli to není potřeba. Dnes vím, že dojedu do kempu v Tulln. To je jistota. Do tohoto kempu můžu klidně přijet promočený. Vím, že je zde výborné zajištění. Naštěstí počasí dostává rozum a postupně vychází sluníčko. To už jsem v oblasti vinných svahů. Jsou zde značené cyklotrasy a na hlavní silnici značky zákaz vjezdu cyklistů. Tak je to správně. Přesto cyklisté závodníci to porušují. Postupně se klikatím mezi vinicemi a užívám si jízdy s jinými cyklisty. Každý z nás na chviličku odjede, ale pak někde fotí a ti ostatní jej doženou. Tato část trasy je opravdu pohodová. Sem by měli jet ti, kteří si chtějí užít jízdy mezi vinohrady. Navštívit sklípky a projít historická města. Naopak dálkový cykloturista, který jede na čas, by měl jet po pravém břehu. Tak jak jsem jel před dvěma týdny.

Ve městě Krems jsem nějak záhadně opustil cyklotrasu a musel jsem projet město podle zkušeností. Už jsem zde jel víckrát. Ve městě se na několika místech staví a jsou zde objížďky. Z tohoto města je to na Moravu méně než sto kilometrů. Už jsem tak jel do Znojma. Já chci, ale dojet domů od Vídně. Abych uzavřel své putování. Na konci města najíždím na velký most a přejíždím na pravou stranu řeky. Tak a jsem zase na cyklodálnici. Už nám před sebou jen město Tulln. Cesta mně hezky utíká a projíždím kolem hospůdek u stezky. Je tam plno cyklistů. Začalo být vedro a oni mají žízeň. Místo na kterém jsem před časem přejížděl rozvodněnou řeku je suché. Pozoruji na řece lodi a v pohodě přijíždím do města. Zastavuji se u sousoší a seznamuji se s cykloturistů. On je Holanďan a jede na kole přes Českou republiku, Maďarsko, Rakousko a Itálii domů. Dá se říct, že jedeme proti sobě. On je v pohodě. Koupil si pivo a na nábřeží odpočívá. Vykládáme si o své trase a já mu vysvětluji jak má jet. Nakonec se loučíme a já jedu do kempu. Jsem zde brzo a mám i myšlenku kousek dál popojet. Nakonec se rozhoduji zůstat. Zítra mám před sebou kopcovitou trasu. Takové malé kopčiska. Je to ještě sto kilometrů do Břeclavi. V této chvíli se dá říct, že jsem svoje předsevzetí splnil a objel jsem plánovanou trasu. Za odměnu jdu v kempu do restaurace a povečeřím jako člověk. Měl jsem problém vybrat si šaty, abych nebyl špinavý a nesmrděl. Ono po třech týdnech putování nemá žádný cykloturista moc čistých šatů. Večer se jdu posadit na břeh řeky Dunaj. Byla mou společnicí několik stovek kilometrů. Vždyť jsem byl i u jejího pramene. Zítra ji už natrvalo opustím.

Ujeto 101 km. Ráno deštivo a odpoledne vedro.

Marbach – Melk – Krems – Tulln