Vážany

Ahoj cykloturisti, rozhodl jsem se, že zavezu spolupracovníkovi do Vážan počítačový časopis. Vyjel jsem odpoledne tak, abych stihnul v Hradišti ragby. Kousek za Spytihněví mě čekalo příjemné překvapení. Už nám asfaltují další usek cyklotrasy podél Baťova kanálu. Už brzo to bude celé průjezdné na silničním kole. Já jsem jel po úplně čerstvém asfaltě a ve velkém vedru se asfalt lepil na pláště. Bylo to jako přísavka. Vyvrcholením bylo, když jsem potkal parní válec a musel jsem slézt mimo trasu. Jakmile jsem vjel na hlínu, tak se mně pláště obalily. Chtěl jsem jej rychle vyfotit, ale chcípla mně baterie a než jsem ji vyměnil, už jeli po trase jiní cyklisté. Přesto se počítám mezi první, kteří jeli po panenském teplém asfaltu.
Ve Starém Městě jsem si chtěl ukrátit cestu a vjel jsem do jiné uličky. To samé se opakovalo v Nedakonicích. Tak jsem doplatil na chytračení a pokaždé jsem se vracel. V Polešovicích jsem si dal vrchařskou prémii s traktorem. Prohrál jsem. Přesto jsem se skoro přes celou vesnici ve stoupání držel na rychlosti přes 20 km/hod. V poslední prudké zatáčce jsem už na to neměl a klesl jsem až na 10 km/hod. Na návštěvu jsem dorazil od začátku Polešovic v čase 13 minut. Ve vesnici hezky vyřešili betonovou zeď. Nechali ji dětem pomalovat. Moje návštěva byla neúspěšná. Nikdo nebyl doma a oni ani nevěděli, že přijdu. Možná to bylo dobře. Určitě by jsme koštovali víno a já bych jel domů pod vlivem alkoholu. Možná si vzpomenete na moji historku, jak jsem jednou odtud jel nabalený vínem. Ve všech láhvích na kole i v lahvi na nosiči. Ta lahev na nosiči vytekla a víno mně sežralo pláštěnku. Nebylo jí škoda. Byla to ještě komunistická výroba. Z vesnice se jede přes kopec a klesá se hezkou romantickou krajinou do Boršic. Je zde nádherný pohled na hrad Bucholv a kapličku Barborku. Přes Kostelany jsem přijel do Uh.Hradiště a zde jsem za nemocnicí zase chytračil a jezdil jsem uličkami zbytečně.

Na náměstí v Uh.Hradišti jsem přijel brzo a ještě zde probíhal turnaj juniorek ve volejbale o první až čtvrté místo. Holky se ve vedru snažily a písek se lepil na jejich zpocená těla. Bylo to zajímavé pozorovat, jak se snaží soupeřky ošidit. Prostě jim hodit míč přesně tam kde nestojí. Občas přechytračily a netrefily ani hřiště. Mladé holky se hodně líbily a měly hodně obdivovatelů s fotoaparáty. Kdoví co si myslely o divácích. Možná to k tomuto sportu patří. Předvádět krásu, kterou příroda vytvořila. Mezi diváky zase chodily hostesky a zkoušely najít někoho, kdo se zapojí do soutěže o Internet zdarma. Pěkný byl i stánek s perníky. Jen by mě zajímalo, jak moc ty perníky byly ve vedru roztopené. Zápasu v ragby jsem se nedočkal.

Domů jsem jel zase podél kanálu a u Babic jsem zachytil pohodu odpočívajících cyklistů v přístavní hospodě. Zrovna tam přijela rekreační loď a cestovatelé ji táhli na provaze. Je pěkné jak mají na zadní straně uložená kola. Velmi zajímavé je zařízení na opékání masa u hospody.

Před Napajedly se rozhodli cyklotrasu odbagrovat a asi tam postaví úplně novou hráz. Teď kdyby přišla velká voda, tak oslabený břeh prorve a voda se rozleje na pastviny.
Domů jsem v pohodě nepřijel. Praskla mně guma v krátkých kalhotách a musel jsem si dávat pozor na veřejnosti. Hlavně v Hradišti na náměstí. Další problém je v tom, že se mi zbortilo kožené sedlo Brooks a při nárazu v terénu se mně nýtky zařízly do sedací části. Teď tam mám na každé straně velkou všemi barvami hrající podlitinu. Červená barva vede. Ani v této chvíli se mně na židličce nesedí dobře. Snad to nebude mít následky. Sedlo Brooks je jedno z nejlepších pro cykloturistiku, ale má svou životnost. Já jsem na něm najel tisíce kilometrů a nikdy jsem neměl problém ani při trasách delších 200 km za den. Prostě se v něm sedělo jako v křesle. Kůže se přesně vytvarovala podle mých kostí. Teď už dosloužilo.

Ujel jsem 71 km. 17.07.2009