Lucern-2008-den-03

Dneska jsem rychle sbalený. Nevařím si žádnou snídani. Včera byla neděle a nemám nic, co bych mohl posnídat. Nechci jíst železné zásoby z výbavy. Potichu balím a tlačím kolo z kempu na hráz. Skoro všichni ještě spí. Lidé většinou vstávají kolem osmé hodiny. Vždyť mají dovolenou. Jen já chci zase ukrojit kus ze své dlouhé cesty. Hráz je vysoko nad kempem a je to zajímavý pohled dolů na stany.

Jedu po hrázi asi pět kilometrů a před Mathausen objevuji supermarket. Já jsem měl naplánováno jít nakupovat do supermarketu ve městě za mostem. Tak je to lepší, nakoupím si a kousek se vrátím po hrázi k lavičce. Vařím si čaj na vařiči a důchodci na procházce mě okukují. Asi na to nejsou zvyklí. Pěkně se najím a můžu vyrazit na trasu. Jsem spokojen, mám nakoupeno na celý den a nemusím myslet na to co budu jíst.

Město Mauthausen má velmi rušný provoz na cestách a většinou je zde zákaz vjezdu cyklistů. Je to dáno tím, že je tu most do Enns a Linz. Projíždím kolem informací na náměstí u vody. Ještě je brzo aby měli otevřeno. Za chvíli hledám cestu do koncentračního tábora. Už jsem tam jednou byl a to jsem jel městem nahoru. Teď to chci vyjet po cestě za městem. Brzo nacházím odbočku a vím jaké mne čeká stoupání. Je to první pořádný kopec na mojí cestě. Místy má 16%. Je to několik zatáček a jsem na parkovišti. Je pondělí a nevím, jestli mají otevřeno. Kolem všude se hodně uklízí. Nechávám si kolo před branou a vstupuji. Já mám dnes výhodu proti vězňům v tom, že vím, že se touto bránou i vrátím. Oni odtud někteří vyletěli komínem. Když jsem tu byl naposledy, tak jsem navštívil sklepení s pecemi kde pálili lidi. Tenkrát se mně udělalo z toho smradu v podzemí špatně a dnes tam raději nepůjdu. Na informacích se snažím koupit pohlednice, ale paní nemá. Tak získávám aspoň razítko do knížky.

Od koncentračního tábora je krásný výhled do údolí Dunaje. Za krásného počasí tu muselo být nádherně. Já sjíždím do údolí a napojuji se na cyklotrasu. Zde je místo kterým musíte jet, pokud nechcete z druhé strany použít přívoz. Už jsem se tak jednou napálil. Projede se několika vesnicemi a pak se jede po dlouhém náspu až do Linz. Už z dálky je vidět, že vjíždíte do průmyslového města. Mně se na tomto městě líbí jak daleko má za město udělané trasy pro běžce, bruslaře a cyklisty. Je to dokonce odděleno i výškově. Tentokráte jdou chodci po horní části hráze. Před městem vidím i kemp v kterém jsem kdysi spal a řekl jsem si, že už do něj nikdy nepůjdu. Tenkrát byl přeplněn Čechy, tak, že jsme si křížili stanové šňůry. Dnes je úplně prázdný. Z informační cedule vidím, že mám do Passau 98 km. Tak vím kolik toho dnes musím ještě ujet. Můj plán je tábořit za Passau. Jízda městem je hodně dlouhá a bez značené cyklotrasy bych to nezvládl. Výjezd z města není nic radostného. Jede se úzkým údolím kolem řeky a trasa je vedená po chodníku vedle cesty. Na jednom úzkém chodníku se potkávají cyklisté v obou směrech. Auta jezdí kolem, tak rychle, že vidím, jak trhají tlakem vzduchu listí z keřů. Oddechnu si, až vjedu pod tunel a přejedu železniční trať.

Teď už jsem za městem Ottensheim. Konečně jedu po hrázi a není tu hluk z aut. Po několika kilometrech přijíždím před Aschach. Je tu divně udělané značení. Už zde bloudí Francouzi. Máme stejný cíl, ale já se rozhoduji pro jinou cestu. Nakonec se setkáváme a je jasné, že každé řešení bylo správné. Na odpočívadle je cyklista a chce si něco koupit z automatu. Nemá drobné peníze a my mu nejsme schopní rozměnit. Nakonec se všichni vydáváme přes most do města. Na mostě je jen úzký chodník a někteří cyklisté jedou raději po cestě. Je zde potřeba přejet. Jinak dopadnete jako já na zpáteční cestě. To popíši, ale ještě později. Na druhém břehu je krásné nábřeží s lavičkami. Je tu obchod a hodně cyklistů to využívá. Všichni si po nákupu sednou a svačí. Já také vytahuji jídlo. Je tu snad přes sto lidí. Přichází ke mně cyklista a přináší ovoce. On už nemůže a nechce to zahodit.

Po jídle vyrážím dále. Na konci města je malé muzeum. Venku mají vystavenou loď. Jsem spokojen, že jsem na správném břehu. Dále už není žádný most a jsou jen přívozy. Teď začíná krásný úsek dnešní etapy. Je to možná i 20 km dlouhé údolí v kterém není doprava. Údolí je úzké a na druhém břehu ani cyklotrasa nepokračuje. Ten kdo tam vjede, musí přejet na lodi. Já zde jedu poprvé. Před tím jsem jel vždy po silnici ve velkém provozu a musel jsem překonat i velké kopce. Teď vidím jak jsem byl tenkrát hloupý, když jsem zvolil trasu po hlavní silnici. Já jsem neměl mapu cyklotrasy a myslel jsem si, že ta cesta nikam nevede. Je to romantika jet nádherným údolím a pozorovat majestátný hrad nad řekou. Místy jsou zde u vody tábořiště i kempy. Říkám si, že si ty kempy musím zapamatovat, abych tu mohl na zpáteční cestě přespat. Dnes mám nádherné počasí, až se budu vracet tak toto údolí bude v dešťových mracích. V místě Schlogen cyklisté přejíždějí na lodi přes řeku. Je vidět, že to mají naplánovaný okruh. Já ještě netuším, že tu budu na zpáteční cestě spát.

Dále už není cyklotrasa po břehu a musí se vjet na hlavní silnici. Mám štěstí, že je odpoledne a není už takový provoz nákladních aut. Nepříjemné je, že se zde šplháme po kopcích nad řekou. Jsou zde zato, ale pěkné výhledy na hrady na protějším břehu. Ve vesnici je kemp a pěkný kostel se slunečními hodinami. Do Passau už to mám 40 km. Ve Wesenufer přejíždím na druhý břeh Dunaje. Teď zase pojedu po stezkách, které jsou blízko cesty. V tak úzkém údolí nejde postavit pro cyklisty bezpečnou cestu.

Konečně jsem na okraji Passau. Fotografuji soutok Dunaje a Inn. Je to proti slunci a fotky se nepovedou. Teď už se rozhoduji kam půjdu nocovat. Kdybych tušil, co mě čeká, tak bych zůstal v kempu ve městě. Já chci, ale být za městem, abych měl ráno snadnější start. Ještě se zastavuji na informacích. Paní nemá žádné volné mapky cyklotrasy. Zde v Německu se musí mapy koupit. V Rakousku mají mapy zdarma a lépe značenou trasu. Teď se vydávám po straně, kde není značená trasa. Nemůžu najít rozumnou cestu. Je zde čtyřproudovka a jeden cyklista jede stejným směrem a bere mne s sebou. Aspoň kousek mě provede uličkami. Nakonec jedu v protisměru po odstavném ostrůvku. Jiná možnost tu není a jezdí tak víc cyklistů. Tak tady cyklodopravu nezvládli. Cesta se šplhá po svahu a asi není rozumné řešení.

Když nacházím první značku Dunajské cyklotrasy, tak jsem moc rád. Dokonce podjíždím velký most a vím, že se provoz na cestě zmenší. Teď už bych měl být blízko cíle. Jedu podél řeky a vím, že někde musím vjet do vesnice do kempu. Náhle zahlédnu informační tabuli se směrem do kempu. Je umístěná pod střechou domu, který je poblíž trasy. Jedu po šotolinové cestě a odbočuji do daného směru. Moc se nevěnuji cestě a více se zajímám, jak pojedu. Najednou rána a ležím na zemi. Mám šok a nic nechápu. Jak jsem mohl přeletět přes řídítka. Mam pocit, že mám v hlavě zatmění, takový malý výpadek. Vzpamatovávám se a vidím, že přes cestu byl natažen drát. Já jsem svojí energií vytrhl sloupek na kterém byl přivázán. Až později si uvědomuji, že je zde asi soukromý pozemek a cyklisté si zde krátili cestu a majitel tu natáhl drát. První zjišťuji škody. Nejprve na sobě. Mám divný pocit v ruce. Snad není zlomená. To by byl konec výletu. Dále nějaké odřeniny. Hlava se zdá být dobrá. Byl to jen šok z nárazu. Na kole se jen odlouplo sklíčko odrazky.

Sbírám se ze země a pomaličku jedu do vesnice. Na křižovatce mně chlapi ukazují směr do kempu. Je to jednoduché nahoru a jsem na parkovišti. Na recepci je pan majitel a když mu říkám kam jedu, tak mně věnuje pohlednici a do knížky píše věnování. Až později, když najdu na dvoře kapličku, chápu proč je pán tak ochotný. On zjistil, že jsem poutník a chová se ke mně hezky. Také vidí jak, jsem špinavý od krve. Stan si stavím v dolní části kempu u potoka. Je to taková lesní louka. Už je tu několik lidí se stany. Výše jsou zaparkovány karavany. My se stany jsme vždy umístěni mimo auta a je to vždy hezčí místo.

Postavím stan a jdu se okoupat. Chci si desinfekčním mýdlem umýt odřeniny. Zatím se nezdá, že bych měl vážné následky. Jen ruka začíná napuchat. Ve sprše dostávám zimnici. To je asi z únavy a šoku který jsem utrpěl. Na večeři nemám chuť. Jím jen rohlík a čokoládu. Jsem opravdu trošku mimo. Dost jsem toho ujel a bylo i teplo. Jdu se podívat do kapličky, která je v kempu. Mají zde spoustu zbožných obrázků a také fotky mrtvých členů rodiny. Já jsem ještě nikdy neviděl soukromou kapličku.


Ujel jsem 151 km. Byl teplý den a na závěr jsem si ublížil na zdraví a problémy se semnou povlečou dlouhou dobu.

Au camp – Mauthausen – Linz – Aschach – Passau – Ihring