V pět hodin ráno prší a zůstávám ve stanu. Balím si věci a chystám se na cestu. Dnes už je mně to jedno jestli přivezu domů mokré věci. Když vyjíždím, tak lehce mrholí. Jedu podél Dunaje směrem na Wien. Tento úsek jsem už jel mnohokráte. Je to asfaltová cyklodálnice. Dá se zde hodně rychle jet a ušetřit čas a námahu. Také toho využívají místní cyklisté a dělají si zde ranní trénink. Musím si na ně dávat pozor. Jedou hodně rychle a snaží se předjíždět za každou cenu na jakémkoliv místě. Tak jako by měli nějakou přednost před turisty. Naopak jsou zde i pohodoví cykloturisté. Důchodci na výletě, nebo lidé, kteří venčí psa. Viděl jsem speciální držák na kolo a pes je veden vedle kola. Cyklista, tak má volné ruce pro řízení kola. U Korneuburg přejíždím po vodním díle na druhou stranu. Je zde vidět hrad nad vodou. Po tomto tělese mohou jezdit jen cyklisté a chodci. Může se stát, že zde bude zavřeno. V tom případě bych si trasu hodně prodloužil. Zatím se to nestalo.
Město Korneuburg projíždím pokaždé jinak. Ještě jsem si nenašel dobrou trasu. Za městem nabírám směr a brzo zjišťuji, že je zde nová soustava silnic a moje trasa se stává delší. Dokonce za městem vznikl nový kruhový objezd. Už bych to zde nepoznal. Nakonec jedu správným směrem a před sebou mám dlouhé táhlé stoupání. K našim hranicím se jede stále do kopce. V jednom místě nad vesnicí jsem se rozhodl, že si převléknu šaty. Už je teplo a nemusím být oblečený. Kolem projíždí nějaký důchodce na kole. Místo je vhodné i na využití jako WC. V té chvíli pozoruji, jak k mému kolu přijela Policie. Zastavili a prohlíží si mé kolo. Já mám roztahané jídlo a šaty. Pochopili, že se zde nic špatného neděje. Otočili auto a jedou zpět do vesnice. Myslím si, že je za mnou poslal ten důchodce. Nevím, co mu na mně vadilo. Možná už po několika týdnech putování nepůsobím dobře.
Na tomto úseku bývá vždy velký provoz a já jej nemám rád. Je to dáno i tím, že je zde hodně stoupání. Až za městem Ernstbrunn si vydechnu. Vjede se do údolí podél potoka. Dnes zde objevuji úplně nově značenou cyklotrasu a rozhoduji se po ní jet. Vím, že budu pomalejší než při jízdě po silnici, ale vyhnu se kontaktu s auty. Už jezdím tento úsek hodně dlouho a můžu říct, že poklidná cesta se změnila ve frekventovanou spojnici mezi městy. Po příjezdu do Mistelbach se musím rozhodnout jestli pojedu po cestě nebo dále budu věřit cyklotrase. Nakonec zvítězila cyklotrasa.
Na cyklotrase jsou rozcestníky s udáním kilometrů do Břeclavi. Číslo je stále blízko padesáti kilometrům. Myslím si, že to mají špatně. Nakonec to, ale moc chybné není. Když si tuto trasu projedu, tak pochopím, že je to vedeno tak aby se vyhnuli silnicím a tak nasbírají hodně kilometrů. Kdybych jel, jak jsem zvyklý, tak už jsem na hranicích. Tak se, ale kochám krásami přírody a kličkuji krajinou jako zajíc. Na některých místech ztrácím trpělivost a jedu po cestě. To když vidím, jak opravdu zbytečně cyklotrasa vede jinam a vrací se do směru jízdy. Kousek před hranicemi vede trasa dokonce po šotolinových JZD cestách. Místy jsou dost nekvalitní a s naloženým kolem se špatně jede. Až zde pojedu příště, tak si cyklotrasu uzpůsobím podle svého. Na hraničním přechodu za dobu co jsem byl pryč, stihli odmontovat střechu celnice. Už zde nebudu ukazovat cestovní pas. Kde jsou ty časy, kdy zde stály kolony aut a já jsem je předjížděl.
Na nádraží do Břeclavi přijíždím s předstihem a v klidu se naložím do vlaku. Samozřejmě přišla bouřka, ale to jsem už ve vlaku. Zase jsem měl štěstí.
Dnes jsem ujel 110 km.
Tulln – Korneuburg – Ernstbrun – Mistelbach – Neusiedl - Břeclav
úterý 21. července 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat