Lucern-2008-zaver

Jsem doma a je potřeba některé věci vyhodnotit. První zajímají cyklistu kilometry a já jsem po odečtení na tachometru zjistil, že jsem ujel 2511 km. Moje trasa byla z poloviny rovinatá. To znamená v porovnání s Alpami. I rovina podél řeky může být hodně kopcovitá, když cesta nevede podél vody, ale po okolních svazích.

Trasu jsem úplně nedodržel. Udělal jsem úpravu ve Švýcarsku. V podstatě jsem k tomu byl donucen počasím. Nechtěl jsem se pouštět do přejezdů horských úseků nad 2000 metrů.

Počasí jsem měl spíše chladné a mnohokráte jsem zmokl. V podstatě jsem vezl stále mokrý stan. Krém na opalování byla zbytečnost.

Jídlo jsem snědl skoro všechno. Domů jsem dovezl jen nějaké tyčinky. Někdo namítne, že v civilizované Evropě není potřeba vozit jídlo. Já mám však jinou zkušenost. Velmi často jsem za celý den neviděl podél cyklotrasy potraviny. Opačné argumenty dávají lidé, kteří jezdí na cyklovýlety autem a kola vytáhnou jen na malý výlet. Vždy musím myslet na to, že nenajdu kempink a budu muset noc přežít z vlastních zásob. Většina kempů neposkytuje stravování. Pokud ano, tak to bývá hotelová kvalita a ta se musí patřičně zaplatit.

Během cesty jsem jednou spadl a narazil jsem si ruku a koleno. K tomu nějaké odřeniny. Než jsem se vrátil domů, následky úrazu se vyléčily. V první chvíli to vypadalo hrozně, když jsem měl ruku velkou jako medvědí tlapa. Také řízení kola bylo velmi obtížné, když jsem nemohl dobře držet řídítka. To byla situace, že jsem se mohl vrátit domů. Jsem rád, že jsem zkusil jet dál a bolesti jsem překonal.

Na trase jsem se seznámil s hodně lidmi a mám z toho dobrý pocit. V podstatě se všichni snažili vyhovět mé cestě. Byl jsem překvapen kolik lidí zaujal cíl mého putování. Většinou se ukázalo, jestli jsou věřící. Do této kategorie patří starší lidé. Současná mládež už takové hodnoty nemá. V dnešní době je hloupost poukazovat na něčí zásluhy o lidské dobro. Lidi to nezajímá a nechtějí to slyšet. Teď je úspěšný ten kdo něco má a nezáleží na tom, jak to získal.

Na cyklotrasách převládají starší cyklisté. Mládež sedí u počítače. Protipólem jsou rodiny s dětmi. Co z těch dětí bude, však nikdo neví. Jestli si z těchto výletů s rodiči něco odnesou. Přesto je hezké, že se rodiče věnují dětem celý den a cestují s nimi.

Zápis z cesty jsem udělal až skoro po roce. Ve chvíli kdy se chystám na novou cestu. Myslím si, že to není ke škodě. Během doby jsem zapomněl drobné detaily a napsal jsem jen podstatné věci. Jinak bych asi napsal román. Také jsem nebyl přímo pod vlivem pocitů z návratu domů. Návrat domů je hrozná věc. Najednou musíte spát na posteli. Všechno kolem vás je čisté a co je nejhorší, musíte vlézt do betonové bedny. Najednou jsou kolem vás pevné stěny a divný vzduch. Ten kdo přespává ve staně je stále venku. Nedochází tak ke změně prostředí. Stále je na čerstvém vzduchu.

Ten kdo si myslí, že jsem jel domů s lehčím kolem se mýlí. Já jsem cestou kupoval pohlednice a sbíral prospekty. Navíc jsem si koupil další knížku o hrdince románu.