Salzburg-2011-d12

To byla těžká noc. Opilci oslavovali až do rána. Špatně jsem se vyspal, ale už to domů nějak dojedu. Balím si věci a snídani si ani nedělám. V kempu není pitná voda a tak si říkám, že si cestou něco koupím. Z kempu se však nemůžu dostat, brána je stále zavřená. Tak si sedám na lavičku před recepcí a vykládám si s jiným cykloturistou. On je na malém okruhu kolem Bratislavy s chlapcem. Mají s sebou mapy a já se dívám, jak bych si mohl zkrátit cestu. Spíš uvažuji o tom, že nepojedu po značené trase, ale přímo podél hranic s Rakouskem. Nakonec jsme se dočkali a přišel kluk na recepci. Pokecali jsme o budoucnosti kempu. Myslím si, že je to špatné. Kemp má velkou kapacitu, ale nelze jej naplnit turisty. Hlavní problém je, že nemají pitnou vodu. Domácí tu vodu pijí, ale když jsem ji zkusil, tak je to jako pít rozpuštěné železo. Další problém je vandalismus. Už neví jak uchránit majetek v kempu. Nakonec jsem sám viděl, jak mají všechny nové věci zničené. Myslím si, že tento problém něco vypovídá o kultuře národa.

Slunce začíná pálit a já vyjíždím. Snažím se najít vesnici, kde bych si koupil pití, ale nedaří se mně to. Viděl jsem nějaké obchody, ale měl jsem strach opustit kolo. Za vesnicí vidím už bývalé odpočívadlo pro cyklisty. Jak jej zničili vandalové vidíte na fotce. Myslím si, že to přesně odpovídá problému který mají v kempu. Nakonec najíždím na starou pohraniční cestu. Ještě kousek před ní se ptám, pána jestli je to průjezdné. Říká ano, ale že určitě píchnu. Podklad je z ostrých kamenů. On tam vždy píchnul. Když pohlédnu na jeho pláště na kole, tak se není co divit. On už nemá žádný dezén, jenom látka mu vyčuhuje na obvodě. Tak vyjíždím. Pro jistotu jedu pomalu a musím mu dát za pravdu, že ten uvítací úsek byl opravdu z ostrých kamenů. Jedu pomalu a mám dobré kvalitní gumy Schwalbe. Po chvilce najíždím na bývalou cestu pro pohraniční hlídku. Jedu i kolem bývalé vojenské ubytovny. Dodnes zde mají památník pohraniční stráže. Myslím si, že je to dobře, že to někdo nezničil. Je to vzpomínka na časy minulé. Po náspu se jede docela dobře. Povrch je nekvalitní, ale jedu v pohodě. Jen jsem trošku pomalejší než na pěkné cestě.

Jedu stále přímo a vidím hodně daleko před sebe. Trošku to připomíná včerejší etapu podél Dunaje. Tam byla jen kvalitní cesta. Jsem rád, že je tento úsek průjezdný. Pro příští výlety to bud mít jednoduší. Nebudu jezdit po značené cyklotrase, ale přímo po hranici. Prý se to tak dá jet až před Bratislavu. To mně včera poradili chlapi na kolech. Oni tudy jezdí na pivo. Má to jen jednu nevýhodu, kdybych spadl, tak mě dlouho nemusí nikdo najít. Po několika kilometrech se na moji trasu připojuje oficiální cyklotrasa a přijíždím k vojenskému opevnění. Rozhodl jsem se dát si sladkou snídani. Na fotce vidíte, jak vypadá jídlo po dvou týdnech v batohu. Zde je místo, kde se dá přejet do Rakouska po ocelovém mostě. Já jsem zde projížděl druhý den mého výletu. V této chvíli se dá říct, že jsem uzavřel okruh a jedu přímo podél Moravy domů. Po dalších kilometrech přijíždím k lávce pro cyklisty. Už jsem se o ní zmiňoval dříve. Pro moje naložené kolo je nepoužitelná a musím si zajet něco přes dva kilometry. Je to pořád jednodušší než přeskládávat kolo. Teď už v dálce tuším dálnici na Slovensko a brzo je to dobře slyšet. Pak se projede kolem mostu do Lanžhotu a Břeclavi. Já bych zde mohl zamířit na nádraží a brzo bych byl doma vlakem. Já to chci však odjet celé na kole. Proto se vydávám dál po hrázi Moravy. Slunce už hodně pálí a já mám velkou žízeň. Asi na 40 km jsem nepotkal žádného člověka. Na asfaltu se dělají bublinky a při projetí praskají. Já se tekoucímu asfaltu vyhýbám, abych neměl zalepené gumy. Už jsem dost dehydrovaný a uvažuji, kde bych si zajel do nějaké vesnice. Všechny jsou však několik kilometrů od trasy. Navíc přes louky a pole. Nakonec nacházím rozcestník. Má všechny ukazatele ulámané. Tak jak je to v této části Slovenska asi obvyklé. Já se rozhoduji, že sjedu do nejbližší vesnice. Rozcestník je zárukou, že to bude průjezdné.

Přijíždím do vesnice a nikde žádný člověk. Až před jedním pěkným domkem jde pán dovnitř. Zavolám na něj a řeknu si o vodu. Měl jsem namysli, že mně naplní cyklistické láhve. On jde domů a přináší pohárek vody. Ten jsem jedním douškem vypil a požádal o další vodu. V té chvíli přichází paní a nabízí zákusky. Oni dělali svatbu. Já jsem tak hladný, že jsem schopen sníst všechno, co přinesli. Během jídla si vykládáme o mojí cestě a oni mě upozorňují na to, že kousek za vesnicí je nejstarší kostel na Slovensku. Musím projet celou vesnicí a vzdálit se od mojí trasy. Mně to nevadí. Aspoň nepošlapu jako stroj a něco zajímavého uvidím. Souhlasili se mnou, že mají v okolí všechno turistické vybavení poničené.

Rozloučil jsem se s plnými láhvemi vody a vjíždím hlouběji do vesnice. Je hodně dlouhá a už pochybuji, jestli jsem neztratil směr. Nakonec nacházím šipku ke kostelu. Vyjíždím z vesnice a jedu mezi loukami až ke kostelu. Je to spíš taková kaplička. Před ni je skupinka mladých chlapců s pánem. Dozvídám se, že jsou sbor ministrantů na poznávacím výletě. Jeden chlapec má pokazené kolo, ale tak velký klíč na dotažení nemám. Musí dojet do nejbližší vesnice. Na rozloučení jim dávám obrázky z poutních míst kolem Otrokovic. Pán mně radí, jak se dostanu přes louky na cyklostezku. Musím projet i brodem, ale naštěstí má rovný podklad a stříkající voda je osvěžující. Pak už jen projedu po louce. Je dobře, že je pokosená.

Tak a jsem zpět na rozpálené dálnici pro cyklisty. Po několika kilometrech poznávám místo, kterým jsem projížděl na začátku. Už nechci jet po škaredé cestě na Hodonín a nabírám směr do Holíče. Jede se lužními lesy a napojím se na cestu do Hodonína. Já pokračuji na Slovensko. Když uvidím ve městě supermarket, tak je rozhodnuto. Musím si jít něco koupit. V supermarketu je rušno. Jedna opálená obyvatelka měla problém s ukládáním nákupu a přijela si pro ni policie. Rychle nakupuji a jdu ke kolu.

Cestu do Skalice jsem už několikrát projel a vím jak projet městem abych se dostal na hranice. Jen se na chvíli zastavím na náměstí a udělám pár fotek. Město se proslavilo svou historií. Za městem musím vyjet táhlé stoupání a pak sjezd k Česku. V Sudoměřicích si udělám fotku hraniční značky a jedu do autobusové čekárny. Je to jediné místo kde je stín a já můžu v klidu sníst, co jsem si nakoupil v supermarketu. Zde se už nemusím bát opálených spoluobčanů. V klidu si rozbalím věci na lavičku a jím. Myslím si, že je to moje dnešní poslední svačina na trase. Povečeřím až doma. Po jídle opět vyjíždím do sluneční výhně. Jedu do Strážnice a směrem na Veselí nad Moravou. Jsem moc rád, že zde udělali nové krásné cyklotrasy a nejede se po panelech. Ve Veselí si myslím, že mám vidění. Přede mnou jede na kole cyklistka snad bez šatů. Nakonec zjišťuji, že má miniplavky v barvě těla. Byla to moc hezká holka a to co jí pán Bůh nadělil na kráse těla, může s klidem ukazovat. Byl k ní opravdu štědrý.

Za Veselím jedu po trase, kterou už dobře znám a jsem tak trošku jednou nohou doma. Je to ještě 40 km, ale to je kousek. V Ostrožské se rozhoduji, že pojedu kolem štěrkoviště a trošku se ochladím jízdou podél vody. Pak následuje les a v něm je velmi dobře. Za Kostelanama najíždím na cyklostezku a jedu na Staré město. Kousek před městem se zastavuji na pokec s cyklistů. Je to Polák a jede od Ostravy na Brno. V Hradišti by se chtěl podívat na památky. Vykládáme si o cestování a on mně vykládá zkušenosti z Polska. Je to tam moc nebezpečné na cestách. Cesty jsou úzké a rozbité. Řidiči jezdí hodně rychle a jsou bezohlední. Sám nemůžu do Polska jet. Pokud si zamknu kolo před obchodem a půjdu nakoupit, tak jej později nenajdu. Vše to dovršil slovy, že přesto jsou všichni zbožní a chodí do kostela. V podstatě mně potvrdil slova manželů, s kterými jsem mluvil u jezera v Rakousku. On když si chce zajezdit na kole, tak jede vlakem do Bohumína a povozí se na naší straně. Rozloučili jsme se s přáním šťastné cesty a já jsem to valil podél Baťova kanálu domů. Domů jsem dojel v pohodě a moc jsem se těšil, jak si otevřu pivo.

Ujel jsem 124km, za velmi horkého počasí. Z toho jsem asi 50 km jel bez pití.

Malé Leváre – most Lanžhot – Holič – Skalica – Strážnice – Staré Město u UH. – Otrokovice

22.08.2011