Salzburg-2011-d07

Včerejší večer byl moc hezký a já jsem si na noc ani nezavřel stan. Během noci jsem se budil a díval jsem se, jak měsíc v úplňku putuje nad horskými hřbety. Zkusil jsem to vyfotit, ale s malým úspěchem.

Ráno jsem se vzbudil do bílé mlhy. Opravdu tak moc husté, že nebylo vidět do okolí. Jak se mlha rozplývala, tak padala vlhkost na zem a tráva byla mokrá jako po velkém dešti. To však netrvalo dlouho a ostré slunce to usušilo. Já jsem měl postavený stan na kraji kempu, abych se mohl kochat pohledem na hory přímo ze stanu. To se však změnilo, když si spolubydlící přinesli židličky před můj stan a dívali se na vycházející hory jako v širokoúhlém kině. K tomu si dali kafíčko a kouřili doutník. Já jsem si pomalu sbalil věci a čekal jsem, až se mlha víc rozplyne. V údolí bylo stále bílo a nemělo smysl tam sjet. Musel jsem sjíždět po hlavní silnici a někdo by mě mohl srazit. Během čekání jsem si u paní v kanceláři koupil čerstvé pečivo na cestu.

Konečně vyjíždím a čas se blíží k půlce dne. Dnes, ale nespěchám. Mám před sebou sjezd do Salzburgu a je to asi 50 km. Kdybych spěchal po hlavní silnici, tak to za tři hodiny zvládnu. Já jsem však sjížděl pomalu a užíval jsem si nádherných výhledů na hory. To co jsem včera pracně vyšlapal, dnes využívám. V údolí nacházím cyklotrasu podél řeky Lammer, ale první se vydávám do údolí, které je věnováno historii vodních mlýnů. Je to úzké horské údolí, kterým svižně protéká horský potok. Zkouším dojet k exponátům, ale na cestě je umístěná závora. Je to tak důkladně provedeno, že bych musel všechny věci z kola odstrojit a kolo předělat na druhou stranu. To se mně nechce. Provozovatel výstavy si přál, aby byli návštěvníci jen pěší turisté. Smutný se po několika kilometrové zajížďce vracím k cyklotrase.

Podél řeky se jede po šotolině a postupně se blížím do údolí řeky Salzach. Na jedné fotce vidíte asi obrovskou konvici s mlékem. Stojí na křižovatce u cesty. Dále jsem postupně sjížděl až k hlavní cestě. Souběžně s ní vede dálnice do Salzburgu a za ní je značená cyklotrasa. Ve městě Golling jsem musel nalézt přejezd přes dálnici, abych se dostal na cyklotrasu. Jako orientační bod mně pomohl kostel. Cyklotrasa se odklání od dálnice k horám a není ji tak moc slyšet. Projíždím zemědělskými usedlostmi a samotami. U kapličky jsem si našel lavičku a rozhodl jsem se pro svačinu. Do města mám asi ještě 20 km. Po svačině vyjíždím kolem řeky a pozoruji něco ve vodě. Jdu se podívat na břeh a to je plavec v potápěčském oblečení. Myslím si, že je to nový sport zdolávání horských řek plaváním po proudu. Je sám a myslím si, že je to hodně nebezpečné. Stačí, aby se někde zaklesl nohou mezi kameny, a nikdo mu nepomůže. Já když jedu sám na kole, tak spoléhám na to, že budu mít pohyblivou ruku a vytáhnu mobil z kapsy a někoho zavolám. Navíc na cyklostezkách často někdo jezdí. Mezi tím mě předjíždějí dvě paní na kole. Za sebou mají připojeny vozíčky s dětmi. Jedou vedle sebe a vůbec jim nevadí, že jedou po okresní silnici. Jezdí zde i nákladní auta, ale řidiči jsou hodní. Nikdo na ně netroubí. Zpomalí a ony se zařadí za sebe, aby je mohl předjet.

Cyklotrasa mě zavedla na břeh řeky a já se blížím do rozšiřujícího se údolí. Je zde za sebou několik zámků a zahrad. První je zámek Anif. Já k němu přijíždím ze zadu a postupně jej objíždím až do města. Stále hledám nějakou bránu dovnitř. Nic nenalézám a jdu na informace ve městě. Před tím ještě musím překonat velkou silnici. Je tam neuvěřitelně velký provoz a bez semaforu nemám šanci přejít na druhou stranu. Na informacích se ptám, jak se dostanu do zámku a do Salzburgu, ale jazyková bariéra je silná. Paní nabízí placenou mapu okolí a to nechci. Chci se ještě něco zeptat, ale ona vytahuje pudry a začíná úpravu svého ksichtu. Pochopil jsem, že můj čas na informace uplynul. To se mně ještě v Rakousku nestalo, abych byl takovým způsobem odmítnut. Tak se znovu snažím nalézt cestu do zámku z druhé strany. Nacházím však jen cestu se zákazem a nápisem, že je to soukromý pozemek. Je to marné a musím zjistit, jestli je vůbec možné tento zámek navštívit. Není to jako u nás, že všechna kulturní dědictví jsou dostupná veřejnosti.

Dalším zámkem na mojí cestě je Schloss Hellbrunn. Přijíždím tam přes velké zámecké zahrady. Myslím si, že zde šlechtici honili zvěř. V zámku je spousta lidí a nesmí se tahat kolo dovnitř, tak jedu raději dál.

Jedu stále lehce do údolí a je tam hodně cyklistů. Nejdříve uvidím po pravé ruce TV vysílač. Je na vysokém kopci a já jsem měl plán, že si k němu zajedu. Když vidím ten kopec, tak mě to přešlo. Už jsem si užil kopců dost. Dělám postupně fotky hradu v Salzburgu. Jsou to pohledy, které neznáte. Hrad je vždy fotografován od města a já k němu přijíždím ze zadu.

Městem chci projet bez problémů a rozhoduji se, že pojedu stále souběžně s řekou. Zajíždím na malá náměstíčka a pozoruji, jak zde běží život. Město je zasvěceno umělcům. Jsou na každém kroku. Někteří si tak vydělávají na obživu. Většinou jsou to mladí lidé. Po průjezdu městem najíždím na nábřeží. Je zde hodně lidí a místy musím jít pěšky. Jedu stále podél řeky a fotím. Musím překonat i staveniště. Za městem se zastavuji a svačím. Jím hodně sladkostí, abych měl sílu na další cestu do kempu. Začínám studovat mapu a zjišťuji, že do večera nedojedu tam, kam jsem chtěl. Nevadí. Na okraji města jsou dva kempy a já se vracím po nábřeží zpět do města.

Myslím si, že moje rozhodnutí je správné. Byla by hloupost projet město, do kterého jsem jel a neužít si jeho nálady. Pomaličku se vracím po nábřeží a posedávám po lavičkách. Pozoruji mládež u vody. Ani nedomýšlím, co asi kouří a pijí. Dokonce jsem viděl děvčata nalehko bez šatů. Myslím si, že to nebylo opalování, ale odložení oděvu pod vlivem nějakých omamných látek. Jsou to většinou umělci, volnomyšlenkáři. Na jednom místě hezky hrají na kytaru a já zůstávám sedět delší dobu. Nechávám se fotografovat od umělce, který si ke mně přisedl. Píše si poznámky a černým uhlem kreslí náčrtky města. Lidé jsou zde všech barev, ale ze všeho vynikají Japonci jako neúnavní fotografové. Dělám jim fotky v různých pozicích a postaveních u řeky. Ať si mají co odvézt domů na památku z Evropy. Večer se rychle blíží a já dostávám myšlenku, že bych přespal na nábřeží. Mohl by to být dobrý zážitek. Nakonec se rozhoduji, že pojedu do kempu za městem.

Jedu podél přítoku řeky do prvního kempu. Když nahlédnu dovnitř a vidím jak je naplněný karavany, tak odcházím. Jedu do druhého kempu na kopci. Situace je tam podobná, ale majitel mně našel místo pro stan. Je to dobré spát v kempu. Můžu si koupit jídlo a mám teplou vodu na koupání. Večer se vydávám do okolí a dělám fotky večerního města.

Ujel jsem 70 km. Většinou z kopce podél řeky. Byla to pohoda. Sluníčko hezky svítilo.

Abtenau – Golling – Hallein – Anif – Salzburg

17.08.2011