Salzburg-2011-d06

Ani nevím, kdy v noci přestalo pršet. Ráno se budím do hezkého dne. Z počátku je mlha, ale ta se protrhává a já vidím hezké okolí, které jsem včera v dešti neviděl. Po sbalení věcí se projedu po kempu. V zadní části je jezero a nad ním je malý hrad. Fotku nemá smysl dělat je to přímo proti slunci. Na recepci si kupuji pečivo na celý den. Jsou velmi dobře zásobeni a moc to voní.

Po šotolině jedu do města Trautefels a snažím se na informacích získat mapu okolí s cyklotrasama. Paní mně tvrdohlavě nabízí jen placené mapy a to já nechci. Nepotřebuji podrobnou mapu okolí. Průjezd městem je dobře značený a já se postupně dostávám k hradu a kostelu, které jsem postupně viděl z dálky. Napřed se to jevilo, tak že pojedu po rovině mezi horami. To byl jen klam. Ve vesnici Purgg začalo najednou velmi prudké stoupání. Bylo to na hranici mých sil vyšlapat tak prudký kopec. Uvažoval jsem o tom, že budu, jak se říká šněrovat od krajnice ke krajnici. Na cestě nic nejezdilo a mohl jsem si dovolit občas udělat vlnu přes cestu. Bylo to asi jeden kilometr dlouhé. Jakmile se to narovnalo, tak jsem zastavil a musel jsem si vydechnout. Už jsem pochopil, proč byl dole na hlavní cestě zákaz vjezdu cyklistů. Cesta vedla do tunelu a v něm se prudce stoupalo. Já jsem jen slyšel hukot motorů ve skále. Po nějaké době cesta vyšla na povrch a jeli jsme vedle sebe odděleni drátěným plotem. Já jsem se díval na silnici jako nějaký divák. Po nějakou dobu se lehce stoupalo hezkým lesem. Myslím si, že byl z modřínů. Pak přišlo opět prudké stoupání. Zde jsem se cítil velmi dobře. Byla to asfaltová cyklostezka a já jsem věděl, že si v klidu můžu dovolit kličkovat, aniž bych se potkal s autem. Po chvilce jsem dohnal turistický pár. Pán a paní. Pán se chtěl před paní ukázat jaký je borec a ospurtoval mě ve stoupání. Já jsem jel rovnoměrně jako stroj a nakonec jsem jim ujel. Po prudkém stoupání přišla odměna. Něco jako náhorní rovina. Ve vesnici Klachau byl skokanský můstek. Zde se to jevilo, že pojedu stále podél hlavní cesty, ale značkaři cyklotrasy měli jiný názor a zavedli mě bokem do hor. Napřed jsem frflal kam to jedu, ale nakonec jsem byl moc rád. Zavedli mě do zvlněného horského údolí a projížděl jsem daleko od silnice po horských cestičkách. Projížděl jsem zemědělskými usedlostmi a kochal se nádhernou krajinou. Tuto část jsem vyhodnotil za nejkrásnější úsek putování. Vše jsem umocnil svačinou sladkého koláče. Je to velký koláč politý cukrem a uvnitř jsou mleté oříšky. Je to moc energeticky vydatné a chutné. Sluníčko začalo pálit a já jsem si mohl svléknout dlouhé šaty. Posezení na lavičce bylo moc příjemné a umím si představit, že bych zde lenošil celý den. Je to hezké, že na zajímavá místa někdo umístí lavičky a jsou nepoškozené. Vše končí a já se spouštím do údolí a vesničkou Obersdorf stoupám nahoru. Ve vesnici mají zajímavý parní stroj a vysoko na kopci je kostel. Po vyšlapaném kopci se musí jako vždy sjíždět dolů. Jedu údolím, ve kterém vede železnice. Cesta je ze šotoliny a musím si dávat pozor, abych na kamení nespadl. Naložené kolo pěkně tancuje. Najednou v prudkém sjezdu dostávám ránu do krku a je to jasné. Dostal jsem opět žihadlo. Musím zastavit pomalu, abych nespadl. Na odehnání vosy je už pozdě. Během dvou dnů jsem dostal žihadlo skoro do stejného místa na krku. Doufám, že nejsem alergický a nijak se to neprojeví. Předchozí bodnutí bolelo a svrbělo. Nedošlo k žádnému vážnému napuchnutí. Teď už můžu říct, že po několika dnech to přestalo svrbět a nemělo to následky. Cyklotrasa prudce klesá lesem do údolí. Neumím si představit, že bych tak prudké stoupání po šotolině šlapal nahoru. Konečně si můžou ruce odpočinout od brzdění. Jsem v Bad Aussee, lázeňském městě.

V tomto městě jsem už hodně dávno byl s Milanem. Tenkráte jsme zde po okolí projížděli horské hřbety. Dnes se jdu v klidu projít po městě. Všude je hezky uklizeno a domy mají na sobě pěkné malby. Na náměstí slyším i Češtinu. Naši turisté jsou všude. Zastavuji se na informacích a snažím se získat další mapy. Říkám paní, jaký je můj plán cesty. Ona je z mého plánu špatná. Podle ní moc riskuji na silnici. Cesta do Gosau není vhodná pro cyklisty. Mám jet do Bad Ischl a pak do Salzburgu. Později ji dám za pravdu, ale nebudu předbíhat. Po prohlídce lázní se vydávám směrem na Hallstatt. Vím co mě čeká. Dobře si tu trasu pamatuji z dávného výletu. Ihned za železničním přejezdem začíná velmi prudké stoupání 16%. Naštěstí je jen 100 m dlouhé a dá se to vydržet. Pak už se to jen jeví jako rovinka, ale přitom šlapu jako mezek do kopce. Je to klam přírody. To jsem však věděl. Už jsem zde jel. V Koppen Pas se to zlomí a začnu klesat. Zde je největší klesání jaké jsem kdy v životě viděl. 23% v délce 500 m. Brzdím i očima. Teď kdyby mně prasklo brzdové lanko, tak nepřežiju. Pád do hlubokého údolí by byl tragický. V podstatě sjíždím hlavou dolů. Až sjedu dolů, tak zastavím a odpočívám jako bych vyšlapal kopec. Dívám se na ty serpentiny, které jsem sjel. Pokračuji dál a potkávám skupinku cykloturistů. Dávám se s nimi do řeči a oni vůbec netuší, jaký mají před sebou kopec. Myslím si, že ani jeden z nich to není schopen vyšlapat. Půjdou pešky. Dlouho jedu po břehu jezera než dojedu do města Hallstatt.

Město Hallstatt je umístěno na svahu nad jezerem. Rovný je jen kousek nábřeží. Jinak všechny domy jsou postaveny ve skále. Město nemá hřbitov a lidé se zde po smrti uskladňují v jeskyni. Mají zde známou kostnici s lebkami. Na každé lebce je napsáno jméno osoby. Město je známé i doly a výlety pro turisty do podzemí. Městem se nedá v podstatě autem projet. Ve skále je udělaný tunel pro motorová vozidla. Uličky jsou zde velmi úzké a plné turistů. V jednom místě jsem se potkal s dodávkou a ta se mně otřela o boční tašku. Naštěstí jsem nespadl a ani taška se nepoškodila. Na konci města jsem se seznámil s mladými manžely z Polska. Vykládali jsme si o cykloturistice a oni říkali, abych do Polska nejezdil. Je to tam na cestách moc nebezpečné. Toto město jsem chtěl moc navštívit. Když jsem zde jel s Milanem, tak jsme moc spěchali. Byl večer a my jsme měli ke stanu příliš daleko. Chtěl jsem si zde v klidu koupit pohlednice a udělat fotky. Trošku škodolibě i podráždit Milana. Vím, že moc touží po tom znovu navštívit toto místo, ale je nešika a oženil se. Teď má jiné starosti.

Vyjíždím za město a je zde křižovatka, na které se musím rozhodnout, jak pojedu. Jestli poslechnu paní z informací nebo pojedu podle mého plánu. Paní má pravdu. Musím odbočit na úzkou cestu prudce stoupající do horského údolí. Provoz je tak velký, že velmi opatrně přejíždím na druhou stranu na krajnici. Před tak velkým stoupáním se musím posilnit. Vytahuji sladkosti a dobíjím energii. Při jídle stále zvažuji, jestli by nebylo jednodušší sjet po cyklotrase podél řeky do údolí. Je tam značená cyklotrasa do Salzburgu. Nakonec vítězí moje varianta a rozjíždím se do kopce.

Jedu na nejlehčí převod těsně u svodidel abych moc nepřekážel. Většinou ten kdo mě dožene, musí zastavit a počkat až nic z protisměru nejede. Auta mě míjí velmi na těsno a nechci slyšet, co o mě řidiči říkají. Stoupá se prudkým korytem s 12 %. V levo je svah a na druhé straně je hluboké údolí s horským potokem. Stále poslouchám zvuky blížících se motorů a když slyším kamión, tak zastavím a přitisknu se na svodidla, aby mohl projet bez zastavení. Všechno jednou skončí a údolí se rozšiřuje. Jede se lépe a není to tak ani prudké. Přijíždím do města Gosau. Zde bych měl podle rady mého spolupracovníka odbočit do údolí, které končí krásným jezerem. Je to mírné stoupání a vzdálenost asi 10 km. On tam byl před měsícem a udělal tam nádherné fotky. Když udělám propočet, tak by mně to zabralo dvě hodiny a to si v pozdním odpoledni nemůžu dovolit. Jedu ven z města a ihned od počátku se cesta prudce zvedá vzhůru. Má 13 % stoupání. Pokud to jde, tak jedu po chodníku abych nepřekážel. Naštěstí je zdecesta široká a můžu jet po krajnici. Toto stoupání je dlouhé 2,5 km a já nesmím zastavit. Už bych se nerozjel. Jsem moc rád, když před sebou vidím tabuli oznamující, že jsem vyjel do horského sedla Gschutt 969 m.n.m.

Po zdolání horského sedla jsem nabyl dojmu, že dnes už mě nic těžkého nepotká. V klidu jsem klesal dlouhým sjezdem do údolí a užíval si nádherných výhledů. Pak přišla značka ukazující můj směr a bylo po radosti. Musel jsem odbočit do prudkého táhlého stoupání. Měl 11 % a délku 1,5 km. To už jsem byl hodně unavený a v půlce kopce jsem zastavil a začal prohlížet mapu, jestli nejedu někam jinam. Nevěděl jsem, jak daleko jsem ve stoupání. Kolem projížděla holka na malém motocyklu a tak jsem na ní zamával a ona zastavila. Ujistila mě, že opravdu jedu správným směrem a ten kopec je v pořádku. Opravdu takový má být. Potěšila mě, že už mám k vrcholu blízko. Já si myslím, že na mě hodně zapůsobil ráz krajiny a únava. Jel jsem temným dlouhým lesním úsekem bez zatáček. Znovu jsem nasedl na kolo a vyjel na kopec. Pocit, že jedu správným směrem mně dal velkou sílu to vyšlapat. Na kopci jsem najel na cyklostezku podél cesty a jel do města Abtenau. Během cesty, jsem se ptal lidí, kde je kempink. Všichni říkali, že tam není. Až na kopci nad městem jsem potkal mladou turistku a ta mně dala dobrou informaci. Kempink je daleko za městem, proto o něm lidé neví. Zkusila mně vysvětlit, jak se tam dostanu, ale bylo to moc složité. Proto jsem se zastavil ve městě na informacích. Měli zavřeno, ale naštěstí oni dávají ven různé prospekty a mapky. Na jedné mapce jsem si našel umístění kempu. Kousek přes cestu byl supermarket a udělal jsem velký nákup. Tak jsem si mohl dát k večeři Hermelín s máslem a čerstvým pečivem. Z města se klesalo až do kempu. Jen jsem se cestou zastavil u krásné kapličky. Měla moc hezké pozadí z horských štítů. Na chodníku stála paní a poradila mně, jak se dostanu do kempu. Musel jsem projet mezi zemědělskými usedlostmi. Pasovala nám řeč a dlouho jsme si vykládali o cestování. Ona byla na výletě v Československu. Na zemědělskou usedlost jsem si vyšlápl poslední dnešní stoupání. Bylo to krátké a nestálo to za řeč. Stan jsem si postavil tak, abych viděl přímo ze stanu horské štíty. Chtěl jsem se v noci dívat na horské štíty, jak nad nimi pluje měsíc v úplňku. To se mně všechno splnilo.

Ujel jsem 97 km. Dnešní den mohu ohodnotit samými nej. Překonal jsem nejvyšší a nejprudší sedla za celé putování. Projel jsem nejromantičtější krajinou. Tento den byl mým nejhezčím dnem za celé putování. Také jsem nejvíce riskoval na silnici v kopcích.

Aigen – Irding – Trautenfels – Tauplitz – Bad Mitterndorf – Bad Aussee – Hallstatt – Gosau – Abtenau

16.08.2011