Salzburg-2011-d11

Dnes jsem se v noci špatně vyspal. Večer přijela rodina s dětmi ve vozíčku a v noci děti hrozně řvaly. Bylo to jako by jim někdo ubližoval. Nevím, jestli mohly mít tak hrozné sny. Snad to není následek cestování ve vozíčku připojeném za kolo. Ráno už byly děti veselé a jedno jsem s tatínkem vyfotil, když pozorovali slepici. O této slepici jsem v tomto kempu již psal. Já jsem si ráno nakoupil pečivo a zaplatil na recepci. Ještě jsem si přikoupil pohlednice.

Dnešní trasa bude trošku zvláštní. Když se podíváte na mapu, tak je vám jasné, že to bude zajížďka i několik desítek kilometrů. Já už dlouho hledám výhodnou trasu od našich hranic do Tulln. Když se jede vnitrozemím, tak se musí překonávat prudké kopce. Přejíždí se napříč údolími. Člověk by čekal, že všechny řeky potečou nejkratší cestou do Dunaje.

Vyjíždím na cyklostezku, po které jsem jel už mnohokráte. Alespoň těch prvních asi 25 km. Dnes je neděle a na cyklostezce je plno cyklistů. Na fotce je vidět organizovaný výlet důchodců. Ti nejsou zlí. Projede velká skupinka a je pokoj. Horší je když je chcete předjet. To je skoro neřešitelné. Další skupinou jsou výkonnostní cyklisté, kteří zde trénují. Mnohdy jedou rychlostí blížící se 50 km/hod. Mají velmi kvalitní kola a jezdí v malých skupinkách, ve kterých udrží vysokou rychlost. Je pro ně moc špatné když potkají nebo předjíždějí cykloturistu. Snaží se držet ve skupince a nechtějí udělat na cyklostezce místo. Tak dochází k velmi nebezpečným situacím. Myslím si, že tito bezohlední sportovci na cyklostezku nepatří. Sám jsem prožil několik velmi zlých okamžiků. Už jsem jim i nadával.

Před Wien se najede na ostrov, po kterém vede několik cyklostezek. Já jsem si vybral tu na hřbetě, abych viděl na všechny strany. Chtěl jsem vyfotit známé Vídeňské kolo. To se mně však nepodařilo. Zato mám několik zajímavých budov a věží. Dokonce jsem fotil WC a jeho vnitřek. Musíme si uvědomit, že z města sem denně přijedou tisíce cyklistů a bruslařů a ti potřebují občas odskočit. Neumím si představit, jak by to zde vypadalo bez těchto zařízení. Už jen to, že je cyklostezka široká 6m vypovídá o tom. Kolik zde jezdí cyklistů. Na dvou místech jsem dokonce viděl, že je trvalé stanoviště rychlé sanitky. Asi zde bývá hodně úrazů. Dokonce jsem viděl jednu sanitku vyjíždět k zásahu. Neobvyklou věcí při průjezdu tímto ostrovem je nudistická pláž. Lidé jsou na to upozornění nápisy, aby nebyli překvapení. Nudisté se nejvíce drží poblíž vody. Tato nudistická pláž vedla ještě několik kilometrů za Wien. Na ostrově dostali také příležitost umělci a něco jsem vyfotil. Myslím si, že je zde místo vhodné pro mládež jak si užít volného času.

Během jízdy po ostrově jsem si musel dávat pozor, kdy bude poslední most na levý břeh. Nechtěl jsem si zajet na špičku ostrova. Musel bych se vracet. Odhadl jsem to dobře a přejel jsem na břeh. Jede se po vysokém břehu s hodně travnatými plážemi. Všechny jsou obsazené nudisty. Já jsem jel poklidným tempem a předjela mě cyklistka. Pak jsme jeli za sebou několik kilometrů. Někam nespěchala a usoudil jsem podle vytočené hlavy na pláže, že má stejnou zábavu jako. Já jsem se díval po hezky opálených dívkách a ona chlapcích. Alespoň v to doufám. Kdyby nás někdo pozoroval, tak by si myslel, že k sobě patříme. Dokonce jsme spolu ještě jeli lesem za městem, ale nikdo z nás nezačal řeč a ona mně nakonec ujela. Možná se chtěla seznámit a já jsem nezačal konverzaci. To jak bývám jindy výřečný dnes neplatilo. Cyklostezka končí na konci města prudkou zatáčkou, ve které je restaurace. Já jsem zastavil a chtěl jsem si koupit pití. Bylo už hodně vedro. Vstoupil jsem na dvůr a když jsem uviděl všechny lidi nahé, tak jsem vycouval. Za městem se projede nějakou chemickou fabrikou. Jede se mezi vysokými ostnatými ploty. Všechno je dobře zabezpečené proti vandalům.

Konečně jsem venku z civilizace. Kolem je krásný lužní les a přímá cyklostezka. Je to výsledek práce vodohospodářů, kteří napřímili břehy řeky a zamezili jí rozlévat se do okolí. Cyklostezka vede podél náspu a je přímá jako podle pravítka. Napřed se jede po nádherném asfaltu a později po kvalitní šotolině. Já jsem brzo začal pociťovat únavu od vedra a hladu. Také jsem špatně nesl dlouhé přímé úseky. Šlapal jsem jako stroj a občas jsem potkal nějakou skupinku cyklistů. Kousek od cyklostezky jsou lužní lesy, ale musel bych vléci kolo neprostupným terénem. Poblíž není ani keř, pod kterým by se cyklista schoval před sluncem. Úplně jsem si vybavil okamžiky, jak jsem už hodně dávno jel přes Maroko. Dnes to slunce pálilo úplně stejně. Nakonec se mně podařilo v jedné zatáčce najít stín od vysokých stromů. Položil jsem kolo na vysokou hráz a sedl jsem si do stínu. Bylo to akorát, abych měl hlavu schovanou. Na záda už pražilo slunce. Na oběd jsem si dal sardinky, jak vidíte na fotce. U sardinek je blbé, že se musí použitá konzerva dobře zabalit, aby nevytekl olej na věci. Pak už jen nalézt nejbližší odpadkový koš a zbavit se této nepříjemnosti. Ještě hodně kilometrů jsem jel po cyklostezce a pak jsem se rozhodl, že sjedu k zámečku Eckartsau a zkusím si hledat cestu přes vesnice. Už jsem si nechtěl zajíždět na Bratislavu.

V zámecké zahradě bylo ve stínu stromů moc dobře. Ti šlechtici dobře věděli, proč budují zámecké parky. Z vesnice jsem se vydal do Loimersdorf a pak do Lassee a Schonfeld. V Lassee jsem vyfotil památník padlých vojáků ve světové válce. Jak je vidět, tak i země která se podílela na špatných věcech ve válce, oplakávala svoje mrtvé vojáky. V další vesnici přehradili ulici po které vedla značená cyklotrasa a já jsem musel s kolem projít přímo vedle muzikantů. Pak následovala jízda po polní cestě. Myslím si, že by byla za deště těžko sjízdná. V další vesnici jsem pocítil zase hlad a vyčerpání. Našel jsem si místo ve stínu na fotbalovém hřišti v Oberweiden. Nacpal jsem do sebe sladkosti a věděl jsem, že s touto energii musím dojet do kempu na Slovensku. Zde jsem najel na hlavní cyklotrasu a ta mě zavedla až do Angern. Ve městě jsem dojel k Dunaji. Měl jsem smůlu. Přívoz právě odjel. Tak jsem si sedl na lavičku a prohlížel jsem si mapu.

Konečně přívoz přijel a já jsem šťastně na Slovensku. Během převážení jsem pokecal s převozníkama. Jsou to obyčejní chlapi, kteří celý den jezdí od jednoho břehu k druhému. Obdivovali se tomu, kde všude jsem na kole byl. Tak a teď musím opatrně projet vesnicemi plnými nepřizpůsobivých spoluobčanů. Jsou většinou asi opilí z různých oslav a děti jsou schopné kohokoliv otravovat. Proto je důležité nikde nezastavovat a co nejrychleji projet. Až jsem vjel do polí, tak jsem si oddechl. Cyklostezka je zde ve velmi špatném stavu, ale nikdo vás neotravuje. Po chvilce jsem se sjel se skupinkou starších cyklistů. Jsou to chlapi v důchodě a mají spolu občas sraz a objíždějí na kole hospody. Nemají žádné speciální oblečení a vybavení, ale stejně mě dobře prohnali. Oni jedou, aby si udělali žízeň. Všichni vezou přilby na řidítkách. Na Slovensku je přilba mimo obec povinná. V následující vesnici se loučíme. Chlapi tam mají svoji oblíbenou hospodu. Já už to mám kousek do kempu.

Do kempu přijíždím zase ze špatného směru. Já se to snad nenaučím. Zase jsem musel přetáhnout kolo po písečné pláži. Naštěstí jsem zde už byl a vím, jak mám jet. V kempu je úplně prázdno. Na recepci je mládež a ta mě registruje. Poplatek je asi 3E. Zato jedno pivo stoji 1,1E. Stavím si stan až úplně v zadu u sociálního zařízení. Přesto se první najím a napiji. Dnešní energetický výdej ve vedru byl velký. Pak už přichází peklo v podobě tisíců komárů. Nic nejsem schopen udělat, aniž bych nemusel nějakého komára zabít. Jdu do umýváren a WC. Kupodivu je zde komárů málo. Z toho co vidím, jsem otřesen. Vybavení je zničené a dveře vytrhané. Na žádné WC kabince nejsou dveře. Vodovodní baterie na umyvadle jsou ukroucené.

Na okraji kempu je nějaká divná skupina lidí. Mají těžkou pařbu a v noci přijíždí i policie. Vydrželi dělat hluk až do pěti hodin ráno.

Ujel jsem 136 km, ve velmi teplém počasí. Na rovných úsecích podél Dunaje mně hrabalo na mozek.

Tulln – Wien – Eckartsau – Schonfeld – Angern – Záhorská Ves – Malé Leváre

21.08.2011