Salzburg-2011-d04

Dobře jsem se vyspal a ráno jsem brzo vstal. Posnídal jsem a připravil jsem si pití na cestu. Chtěl jsem vyjet, ale nemohl jsem. Večer jsem dostal klíč od WC a chtěl jsem jej vrátit. Nakonec jsem klíč dal jedné rodině u karavanu. Doufám, že jej v pořádku vrátili.

Dnes nejprve pojedu po cyklostezce, která se odklání od Dunaje. Jede se mezi poli a zahradami. Po břehu řeky je to nesjízdné. Na cyklostezce je odpočívadlo a někdo zde dal pro cyklisty zadarmo jablka. Na další fotce vidíte upoutávku na kemp, do kterého jsem měl včera dojet. Teď mám před sebou město Wallesee. Projíždím přístavem a prohlížím si poškozené lodní součásti. U odpočívadla postavili novou dřevěnou sochu. Dokonce má i přístřešek. Teď se zase přiblížím k Dunaji. Mám však před sebou nepříjemný úsek. Je to složeno z velkých balvanů. Všichni cyklisté se to snaží objíždět po trávě. Trvá to jen několik kilometrů a jsem rád, že to končí. Moji radost však kazí něco jiného. Slyším, jak sedlovka praská. To je zvuk, který dobře znám. Zažil jsem to před měsícem a nakonec se utrhl šroub a já jsem jel domů ve stoje. Doufám, že mě teď nic takového nečeká. Na nejbližším odpočívadle zastavuji a zkouším sedlovku dotáhnout. Vůbec to nepomohlo. Jedu dál a vím, že s tím musím něco udělat.

Dostávám se k místu, kde se dá přes most dojet do města Mauthausen. Já se potřebuji dostat přes cestu. Je zde tak velký provoz, že chvíli trvá, než s ostatními cyklisty překonáme hlavní cestu. Na druhé straně stojí policisté a kontrolují mladou řidičku. Oni mají tvrdé kamenné tváře a ona je na pokraji zhroucení. Asi jela rychle a dostane pokutu. Jednou jsem zde jel a nevěděl jsem, kde je cyklotrasa. Do města Enns jsem se vydal po této hlavní cestě. Dnes už vím, jak mám jet. Projíždí se průmyslovou zónou a podjíždí se dálnice. To tu dříve nebylo.

Město Enns projíždím podél řeky a brzo se dostávám do vesnice kde, se mně líbí autobusová zastávka. Rozkládám na trávník vlhké šaty, aby se na ostrém slunci usušily. Ve stínu zastávky úplně rozebírám sedlovku a mažu jednotlivé díly. Pak si dávám oběd. Znovu vyjíždím vstříc horám. Teď už je krásně vidět jak se přede mnou Alpy rýsují. Zaujal mě vodní kanál a dělám si fotku. Po chvilce zjišťuji, že jsem špatně nastavil sklon sedla. První mě napadlo, že to s tím nastavením dnes vydržím. Vždyť neplánuji žádné velké kopce. Nakonec zastavuji u lavičky a sedlo dávám do správné polohy. Bylo to dobře, hory na mne čekaly. Já potřebuji mít špičku sedla níž, aby mě to při předklonu netlačilo.

Před město Steyr přijíždím na špatné straně, než vede oficiální cyklotrasa. Jel jsem asi po nějaké jiné značené trase. Nechávám se vést na druhou stranu řeky. Je to neuvěřitelné v jaké výšce vede most nad údolím. Na druhé straně cyklotrasa docela kličkuje. Až mně to připadá nenormální. Musím se hodně snažit, abych neztratil značku. Dokonce přejíždím z jednoho břehu na druhý. Až teď zjišťuji podle mapy, že to bylo správně. Tam se vlévá řeka Steyr do Enns. V jednom místě poznávám cestu, po které jsem už velmi dávno jel. Tenkrát jsem zde v kempu spal. Nakonec projíždím historickým náměstím. Je moc hezké a mrzí mě, že jsem si nekoupil pohlednice. Snad někdy příště. Za městem se jede dlouho v úzkém korytě podél řeky. Vlevo řeka vpravo prudký zarostený svah. Podklad jsou kamínky.

Pohodová jízda končí a já se dostávám na vedlejší silnici. S tím přicházejí první prudké kopce, s kterými jsem dnes nepočítal. Vyjíždím je na nejlehčí převod. Když vyjedu nahoru, tak se zase spouštím do údolí. Ve městě Tenberg se zastavuji na informacích. Je to neuvěřitelné, že mají otevřeno v neděli. Asi je to tím, že jsou i hospodou. Dvě paní si ode mne nechávají vysvětlit moje plány. Já jsem chtěl ještě ujet 50 km do kempu, jak jsem si to doma naplánoval. Paní říká, že mně stačí 20 km. Nevěřím tomu, ale nechávám si vysvětlit, kde mám na cestě nejbližší kemp. Za informacemi v zatáčce je největší nůž a dělám fotku. Stejně mám před sebou prudké stoupání a do ničeho se nehrnu.

Dále už jedu jen nahoru a dolu. V podstatě používám nejlehčí převod a převod pro sjezd. Je to jako bych jezdil po střechách domů. Cyklotrasa projíždí všechny statky na horském úbočí. A hluboko v údolí mám řeku a na protějším svahu slyším hluk motorů. Je tam hlavní silnice s velkým provozem. Jsem rád, že jedu horami. V jednom městě mají maraton. Dělám diváka a v tu chvíli přiletí velká vosa a bodne mě do krční páteře. Ve chvíli cítím pálení. Doufám, že neopuchnu. Mám obavy, abych mohl otáčet hlavou. Z města jedu zase do prudkého kopce. Je zde malý provoz a ženy suší seno na silnici. Slunce opravdu hodně pálí. Dělám si přestávku na vrcholu a sedláci mě povzbuzují. Asi často nevidí, tak naloženého cyklistu aby vyšlapal takové kopce. Znovu sjíždím k řece. Je to zde romantická jízda podél skal. Dívám se na hodiny a vidím, že bych měl pomýšlet na nocleh. Přesně to vyšlo, jak říkala paní. Jsem ve městě s kempem. Přejíždím řeku a malý kopce do vedlejšího údolí s přítokem řeky.

Kemp má u silnice WC se sprchami. Je zde malý vrchol a pozoruji cyklisty, jak přijedou, omyjí si tvář a naberou vodu. Sjíždím dole k řece a dozvídám se, že kemp patří komunitě a nikdo žádný poplatek nevybírá. Tak se vrátím do hodně prudkého kopce k WC. Vidím, jak mě lidé od karavanů pozorují. Musím to vyšlapat za každou cenu. Nesmím slézt a tlačit. Zvládnu to a vybírám si místo, kam si postavím stan. Už zde jeden stan stojí, tak já si postavím stan o kousek dál. Na louce je dost místa. Pak následuje koupel v teplé vodě a večeře.

Při jídle poslouchám své sousedy. Jsou to Češi. Holka a kluk. Jezdí zde po okolí autem. Ona volá domů přes mobil. Mluví asi půl hodiny. To muselo být hodně drahé. Chápu, že vůbec neví co zde v okolí je. Dokonce říká, že jsou zde malé kopce a dají se v pohodě přejet na kole. Ona to vidí z auta. Kdyby sedla na kolo, tak by změnila názor.

Ujel jsem 110 km, velmi brzo se udělalo vedro a odpoledne to byla výheň. Bodla mě vosa do krku. Závěr trasy samé prudké kopce a sjezdy.

Felleismuhl - Wallesee – Ens – Steyr – GroSraming

14.08.2011