Salzburg-2011-d01

Večer před odjezdem jsem si zabalil jídlo do igelitových sáčků. Konzervy si nechávám až na ráno, aby byly co nejdéle v chladnu ledničky. Do sáčků si porcuji čaj, sladkosti a rýži. Je to zdlouhavá práce a ráno bych to nestihl.

Ráno jsem se vzbudil bez budíku. Je to pohoda nebýt vázán na nějaký čas. Kdybych jel vlakem, tak bych musel vstát na čas a balit. Tak jsem si zajel do pekařství pro čerstvé pečivo. Venku bylo dosti chladno 7C. Hlavně, že neprší. Až do poledne jsem balil a pak jsem vyrazil na cestu. Dnes mám před sebou přibližně 100 km a trasu částečně znám. Také vím kam jedu na noc a umím se tam dostat. Pouze na Slovensku udělám pokus a vyzkouším jejich cyklotrasu podél Moravy.

Na cyklostezce z Otrokovic do Hradiště je úplně prázdno a dobře se mně jede. Já jezdím až do Kostelan. Je to celé po cyklostezce a vyhnu se městu. Hlavně nemám rád úsek přes sídliště v Hradišti a pak kolem lázní v Ostrožské Nové Vsi. Z Kostelan projedu lesem po panelové cestě na štěrkáč a za chvíli jsem na cyklotrase do Veselí nad Moravou. Na jednom úseku to mírně stoupá a já si jedu v pohodě po prostředku cyklostezky. Vím, že za mnou nejede žádný cyklista takovou rychlostí, aby mě chtěl předjíždět a najednou šok. Někdo na mě zvoní. Na kole s baterií jede důchodce a má velkou radost jak mě předjel. Já jsem se naštval. Kola s baterií bych na cyklostezce zakázal. V Rakousku jsem jich potkával hodně a jezdili dosti rychle. Hlavně tito staří lidé jsou nebezpeční při předjíždění. Už neumí odhadnout vzdálenost a jsou pomalí v reakcích.

Na svačinu jsem se zastavil u altánku před Strážnicí. Zastavuji se zde vždy. Mám to sem asi 50 km. Svlékám si dlouhý rukáv. Udělalo se teplo a slunce krásně svítí. Svačina u altánku je jako za trest. Všude po zemi leží odpadky a střepy skla. Bojím se, abych nepíchl kolo. Jak je vidět, tak pěkné místo někdo používá k pořádání opileckých akcí.

Po vjezdu na Slovensko hned na kopci před Skalicí sjíždím z cesty na zpevněnou cestu a jedu dole směrem k Moravě. Podjedu město a najdu přípojku k přístavišti. To je můj plán a plním jej. Jen je třeba říct, že na mapě značená cyklotrasa vede po hlíně. Za mokra neprůjezdné. Hlavně, že nese hrdý název Skalický okruh. To se však brzo zlepší a po asfaltě přijíždím do přístavu. Po cestě jezdí hodně rodin s dětmi a jsem překvapen, že většinou mluví Česky.

Od přístavu najíždím na cyklotrasu z horšího asfaltu. Dokonce má jakoby dvě stopy z asfaltu. Zbytek zarůstá tráva. S horským kolem to není problém. Horší je, že velmi často zastavuji a překonávám zábrany proti neslušným řidičům. Snad každých 500 m. To mě už štve. Když zde pojedete na lehkém kole, tak výřezem nebo okolo lehce projedete. Já s naloženým kolem musím vždy zastavit a přelézt schodek. Na jednom místě nalézám soustavu potrubí. To asi vede na Moravu. Nakonec jízda lesem končí a přijíždím na břeh řeky Moravy. Zde se mění asfalt na speciální dlažbu s drážkou. Na kole je to nesjízdné. Musím jet po kraji ve vyjeté hliněné stopě. To je pro mne špatné, když mám na předním kole tašky. Stačí zavrávorat a ležím. Jsem rád, když to končí a přijíždím na úroveň přístavu Hodonín. O kousek dál se jede podél plotu po úzkém chodníčku. O kousek dál se dá jet po polní cestě. Jakmile objedu objekt, tak se dostávám na asfaltovou cestu a je to pohoda. Asi po dvou kilometrech se dostávám k mostu do Hodonína. Pokračuji dál po břehu Moravy, ale asfalt mizí a musím jet po hlíně. Zašel jsem se podívat i na hráz, ale je to také hlína s vysokou trávou. Proto zůstávám na uježděné polní cestě a na hráz najíždím v místě s čerpací stanicí. Podle letecké mapy jsem měl po 500 m vylézt na hráz. Je tam už slušná cesta. Tak a jsem na cyklistické dálnici. Cyklostezka z hrubého asfaltu vede přímo po břehu řeky. Kdyby nefoukal protivítr, tak jsem to mohl rozjet. Tento úsek je hodně dlouhý než se dostanete na most směrem do Břeclavi. Během jízdy jsem minul dva jezy s rybáři. Podle mapy jsem měl uvidět na slovenské straně věž, ale nic jsem nenašel. Slunce pálí a mě už ani nebaví jet stále rovně. Už bych přivítal i nějaké zpestření. To nakonec přišlo. Potkal jsem slečnu běžkyni. Místo podprsenky měla elastickou látku. Jak běžela, tak se jí to svezlo a co bylo vidět, si umíte představit. Všechno jednou skončí a jsem konečně na mostě. Teď udělám něco neobvyklého. Vjedu na naši stranu a proti proudu Moravy pojedu do kempu. Když to spočítám, tak je to zajížďka 12 km. Před šesti kilometry jsem se díval přes vodu na místo s kempem.

To je hodně kilometrů a asi by bylo lepší jet po naší straně řeky od Hodonína. V podstatě od Petrova. Tam se trasy rozdvojují. V této chvíli mám odzkoušené obě varianty. Asi čekáte jednoznačnou odpověď, ale já nevím co napsat. Pokud jedete s naloženým kolem a chcete oželet krásy přírody u vody, tak jeďte přes Rohatec do Hodonína a přes Mikulčice do kempu. Přírody si užijete v oblasti vykopávek. Pokud si chcete užít přírody a jízdy vhodné pro MTB, jeďte po mojí dnešní trase. Nakonec jsem to projel s naloženým kolem a šlo to. Je to vhodnější pro rodinnou cykloturistiku bez aut. Kama pojedu příště ještě nevím. To bude těžké rozhodování. Domů jsem se vrátil po stejné trase s malou změnou. To si, ale přečtete v posledním díle putování.

Když jsem přijel do kempu, tak mě majitel poznal a přivítal. Na večeři jsem dostal vařenou kukuřici. Je to hodně syté, ale přesto jsem svoje dvě Majky snědl. Dnes jsem dal psům vylízat jen obaly.

Ujel jsem 97 km, ze začátku za chladného počasí a postupně se oteplilo.

Otrokovice – St.Město – Kostelany – Ostrožská Nová Ves – Veselí nad Moravou – Petrov – začátek Skalice – podél Moravy až po most směrem na Břeclav – Kempink u zlomené šlapky.

11.08.2011