Salzburg-2011-d03

Dnes to nezačíná dobře. V noci pršelo a ráno jsem čekal, kdy to začne znovu. Chci si rychle sbalit věci, dokud nezačne pršet. V té chvíli však za mnou přichází mladý Rusák a chce poradit. Je začátečníkem v cykloturistice. Letěl letadlem do Vídně a teď jede na kole do Švýcarska. Má se tam setkat se svojí Internetovou láskou. Poprvé se uvidí a pojedou spolu na kole přes Alpy. Doma si koupil stan, spacák a karimatku. Stan mu prodali jednovrstvý z igelitu. Ihned po první noci je celý mokrý. On se v tom stanu zapařil. Ukazuje mně jaké má mokré stěny a diví se, že můj stan je zevnitř suchý. Karimatku má pro dvě osoby. Je to obrovská plocha. Něco takového se může převážet na dovolenou jen v autě. V cykloturistice platí, že si každý veze svoje věci. To znamená, že i kamarádka by si měla vést svoji karimatku. Pohled na jeho obrovské plastové sedlo mě šokoval. Na tom asi daleko nedojede a bude zapařený. Chtěl poradit, jak se má zásobovat jídlem. Nic si neveze. Radil jsem mu, jak si má nakoupit, protože v Rakousku jsou obchody přes neděli zavřené. Při rozhovoru jsem si postupně balil věci. Ve chvíli kdy se už vážně přihnala bouřka jsem začal překotně balit a nosit tašky pod střechu WC. U stanu je problém v tom, že když oddělám horní díl, tak nesmí pršet, abych neměl mokrou vnitřní část. V takové chvíli se musíte rozhodnout. Stan stihnu sbalit nebo ho nechám stát v dešti s horním dílem. Já jsem to stihl sbalit. Stojíme pod přístřeškem a kolem nás prší. Teď už si můžeme povykládat.

Konečně přestalo pršet. Je 9 hodin a já vyjíždím na dlouhou trasu. To snad ani nestihnu, co mám naplánováno. Chtěl jsem ujet 150 km. Navíc je to proti proudu. Jedu v dlouhém oblečení. Je docela chladno. Ve městě se zastavuji na informacích a získávám zajímavou mapu. Tak a teď už vyrážím na cyklotrasu. Cítím, že dres proti studenému větru nestačí. Zastavuji a vybaluji větrovku. Sotva kousek ujedu, tak začne pršet. Utíkám pod strom a měním větrovku za pláštěnku. Vidím, že déšť to myslí vážně a já bych nikam nedojel. Tak vyjíždím v dešti. Kapuci si natahuji hodně dopředu, aby mně netekla voda na brýle. Po několika kilometrech přestane pršet a dávám si větrovku. Tato scéna se během rána několikrát opakuje. Až odpoledne se udělá hezky.

Na fotce vidíte pár cyklistů. Pán táhne vozíček. Nevím, jak se to v cykloturistice stane, ale prostě jeden den s někým stále jedete. Vy ujedete jemu a on zase vám. Každý někde zastaví a tak se celý den míjíte. To byl i můj dnešní případ. V jednu chvíli jsem jel i s nimi. Pán byl zdatný cyklista a dobře šlapal proti větru. Udržel rychlost 23 km/hod. Tak jsem se za nimi několik kilometrů vyvezl. To mně připomnělo jednoho kamaráda z Party švih. Ten se také na každém vyveze. Říká se tomu cyklistická chytrost. Dnes to byla s větrem smůla. Byl opravdu silný a k tomu jsme stoupali proti proudu řeky. Místy jsem jel rychlostí 18 km/hod. Problém je v tom, že vítr se může dobře opřít do mých velkých tašek.

Na další fotce vidíte, jak to vypadá v lese podél cyklotrasy. Samý toaletní papír. Lepší je obrázek na slovenskou loď. Mávali jsme si navzájem.

Dnešní etapa by se mohla jmenovat etapou hradů a zámků. Na fotkách vidíte jen několik. Na trase je jich mnohem víc. Já mám z toho dobrý pocit, protože jsem projel cyklotrasu po obou březích a znám pohledy ze všech stran. Co však nevím jsou názvy hradů. Na kapličce pod hradem vidíte, jak vysoko už Dunaj vystoupil z břehů.

Na cyklostezce byla i uzávěra. Napřed jsem uvažoval, že to nebudu respektovat, ale hrozilo by mně, že se budu muset vrátit z neprůjezdného místa. Naštěstí to měli značeno jako objížďku na silnici a opravovaný úsek jsme objeli přes vinohrady. Když jsem to tak objížděl, tak jsem si uvědomil, že před mnoha roky se vlastně jezdilo po této objížďce, než postavili cyklostezku přímo po břehu.

Za městem Melk se jede po dlouhém břehu a rybáři tam měli závody. Byly jich tam stovky. Všichni přijeli auty s velmi dobrou výbavou. Je neuvěřitelné kolik s sebou tahají věcí. Dokonce měli dresy, aby se odlišili od soupeřů.

Na fotce vidíte zavěšenou cyklostezku nad vodou. Je to upevněno na stěnu hradu. Já jsem to chtěl vyfotit i z druhé strany, ale nešlo to. Zrovna tam byli v akci dva zamilovaní a fotit je bylo nevhodné.

Ve městě Ybbs jsem se zastavil na informacích, abych se zeptal kde je po trase nějaký kemp. Měl jsem zpoždění a bylo jasné, že dnešní plán kilometrů nesplním. Slečna mně našla statek, kde umožňují přespání. To jsou malé kempy, které nejsou na běžných mapách. Už tolikrát jsem si říkal, že si koupím cyklomapu Dunaje a budu mít podrobné informace i o těchto malých kempech. Stále to odkládám a říkám si, že už zde nepojedu. Po několika kilometrech se vjíždí do oblasti, kde nesmí jezdit auta. Je tam skála u řeky a cyklostezka. Je to romantický úsek. Na začátku jsem si dal sladkou svačinu. Abych snad posledních 30 km zvládl.

Už jsem byl unavený. Celý den jsem jel proti větru a ranní déšť a chladno k pohodě nepřispěli. Vyvážila to jen romantická jízda podél řeky. A když jsem se dostal do části, kde je malý přítok a cyklostezka se vzdaluje od Dunaje, tak jsem objevil kemp pro vodní sporty. Šel jsem se zeptat na ubytování a dopadlo to dobře. Dokonce jsem si koupil i teplou večeři. Byla moc dobrá a i pták se semnou o kus masa podělil. Byl to domácí zákazník který upíjel pivo z kríglů. Oni tam dělali i rybí specialitu z toho co ulovili, ale já jsem neměl chuť na uzenou rybu. K tomu si dávali hranolky a kečup.

Večer jsem se prošel po přístavu a byl jsem rád, že jsem zde zastavil. Bylo to pohodové místo a já jsem už potřeboval odpočinek.

Ujel jsem 137 km, za deště a odpoledního oteplení.

Tulln – Krems – Melk – Ybbs – Felleismuhl

13.08.2011