Salzburg-2011-d10

Maďaři vydrželi dlouho do noci zpívat. Nevadilo mně to, asi jsem byl hodně unavený a usnul jsem. Ráno vstávám brzo, vím, že mám před sebou nejdelší den. Už jsem tuto trasu jel před několika roky a vím, co mě čeká. Než jsem vyjel, tak jsem se seznámil s holkou a klukem. Jsou ze Švýcarska a jedou do Turecka. Povykládali jsme si kdo, kde z nás byl. Měli radost, když slyšeli, že jsem byl ve Švýcarsku spokojený.

Vytlačím kolo na říční val a vyrážím. Jedu jen chvíli a už mám první komplikaci. Cyklostezka je uzavřená a musím jet přes vesnice náhradní trasou. Trasa je vedena po nějaké místní cyklotrase a občas je značena zvlášť, abychom si moc nezajížděli. Na jednom odpočívadle si dělám malou snídani a pak už zase jedu po místních cestách. Je zde malý provoz a jede se dobře. Místy projíždím úseky, kde se staví protipovodňové hráze. Trošku mě to překvapuje. Myslím si, že jsme hodně daleko od Dunaje. Je však potřeba vzít v úvahu, že krajina je úplně rovná a protkaná kanály. Valy jsou moc vysoké. Na několika místech úplně změní krajinu. Já dělám fotku na místě, kde starobylý most ztrácí funkci. Projíždím poklidnými vesničkami. Místní pekařství mají otevřené dveře a pouští ven vůni z čerstvého pečiva.

Nevím kolik kilometrů jsem si zajel, ale jsem opět u Dunaje. Jaké je moje překvapení, když na jednom odpočívadle potkávám mladé Švýcary. Máváme na sebe a jediná možnost jak mě mohli předjet je, že jeli po opravované cyklostezce. Další úsek si dobře pamatuji. Před několika roky jsem zde s plně naloženým kolem závodil s cyklisty. Po kousku cesty dostávám nápad, že vypustím čaj. Nechce se mně jít do lesa a zastavuji na kraji cyklostezky. V té chvíli přijíždí hodně rychle skupinka cyklistek. Něco na mě pokřikují. Asi přátelský pozdrav. Mám co dělat abych neměl mokré ruce. Jak projely tak jsem to musel dodělat. Jinak by mně praskl měchýř. O kousek dál si tyto cyklistky udělaly také malou zastávku. Ten kdo to zde zná ví, že přijde úsek, kde nelze zastavovat za takovým účelem. Jede se podél řeky a hlavní silnice do Grein. Já musím vjet pod nadjezd a speciálním výjezdem pro cyklisty vyjet na most. Chci jet po pravém břehu Dunaje. Je to jednodušší a většinou po cyklostezkách podél vody. Na levém břehu se jede podél silnice a místy jen po velmi úzkém chodníčku po krajnici. Pak přijdou kopcovité vinohrady. Je to romantika, ale už jsem to jel. Já dnes potřebuji ujet hodně kilometrů.

Asi na úrovni Grein mě cyklistky opět předjíždějí. Prostě jim to dobře šlape a jedou na lehko. Já se teď vracím po trase, po které jsem jel před týdnem. Dá se říct, že na většině křižovatek jedu na jistotu. Ani tolik nefotím. Na čase však nezískávám. Je poznat, že jsem unavený a musím se šetřit, abych vydržel do večera. Občas se najde někdo, s kým by bylo zajímavé jet nebo trošku závodit, ale já se tomu vyhýbám. Musím jet mým stejnoměrným strojovým tempem.

Jede se po břehu Dunaje jen po úzké cestě. Je zde stín a nefouká vítr. Já už však cítím, že si musím dělat malou přestávku. Zastavuji v autobusové zastávce, ve které jsem už vícekrát svačil. Dávám si sladkosti, abych dodal energii. Přitom pozoruji projíždějící cyklisty. Za chvíli vjedu do Historického města Ybbs. Ve městě se musí jet trošku komplikovaně, ale dá se to při pozornosti zvládnout. Přicházejí dlouhé úseky a na jednom místě přede mnou cyklistka prudce zastaví. Málem jsem do ní narazil. Nečekal jsem, že něco takového udělá. Při mojí rychlosti a rozhýbané energii by to mohlo špatně dopadnout. Aj jsem si zanadával a ona se zase omlouvala. Netušila, že by za ní mohl někdo tak rychle jet.

Lidé se v Dunaji koupou a užívají si hezkého počasí. V Melku jsem chtěl využít zkratku lesem, ale jak jsem byl rozjetý, tak jsem to přejel a dojel jsem až na špičku přítoku řeky. Jel jsem po značené cyklostezce, ale mrzelo mě, že jsem nepozorný. Zde jsem už kdysi tábořil se svým cyklokrosovým kolem. Tenkrát jsem jel na konci září do MariaZell a bylo zde zima.

Dále se jede mezi vinohrady a jablečnými sady. Jedu i po rozestavěné cyklostezce a už mě nezaskočí, že se jede po náhradní trase. Vím jaké tam bude stoupání při nájezdu na náhradní trasu a dobře se rozjíždím, abych to vyjel. Kdybych to netušil, tak bych tlačil. Potkal jsem v tom místě skupinku cyklistů důchodců. Rychle pochopili, že se snažím udržet rychlost a udělali mně místo. Oni stáli přes celou cyklostezku a kochali se krajinou.

Asi 50 km před Tulln je cyklostezka v podstatě přímá podél řeky. Já jsem zde jel před týdnem v dešti a proti větru. Teď se dívám na tachometr a přesto, že jedu za krásného počasí a z mírného kopce, tak udržuji stejnou rychlost. Je to kolem 23 km/hod. Pamatuji si, že jsem se zde vracel a jel jsem kolem 28 km/hod. To mně však bylo o deset roků méně. Teď zde takovou rychlost vyvinu, jen když potřebuji někoho předjet. Musím přiznat, že už mně to šlapání na tomto přímém úseku leze na mozek. Jsem rád, když přijedu na odbočku do Traismauer. Je to trasa po které jsem letos jel do MariaZell. Alespoň na chvíli zastavím a dám si nohy na zem. Je potřeba cítit, že stojím a nejedu. Nahlížím na rozcestníky a přitom dobře vím, kam vedou.

Tak a teď to musím dorazit. Mám před sebou asi 20 km po břehu a pak 10 km lužními lesy a vesnicemi. Jedu v klidu a na rychlost se nezaměřuji. Vím, že to zvládnu. Po cestě mám i kempink, který jsem chtěl vyzkoušet, ale dnes to neudělám. Musím dojet co nejdál, abych měl zítra kratší trasu. Mám v plánu trasu, kterou jsem ještě nejel. Chci projet přes Wien. Vždy to mířím co nejkratší trasou k našim hranicím. Teď to bude delší. Ve svých myšlenkách se oddávám plánování na další dny a pomalu se blížím k cíli.

Do kempu v Tulln přijíždím k večeru a na recepci se dozvídám, že nemůže ode mne vzít peníze. Mám zaplatit až ráno v 8 hod. V 7:30 hod přijede paní pekařka. Nakonec se nezlobím. Aspoň si pospím. Po dnešní trase jsem unavený a delší spánek mně prospěje. Jdu si postavit stan na moje místo a o kousek dál táboří zajímavý cykloturista. Má odpruženou sedlovku pomocí paralerogramu. K tomu má ještě sedlo Brooks s pružinami. Taková kombinace mě udivuje, ale on říká, že mu to vyhovuje. Je z Holandska a projíždí Evropu. O kousek dál táboří Němec a ten má také kožené sedlo Brooks. Myslím si, že většina cykloturistů používá kožená sedla. Na těch plastových vycpávkách se nedá sedět celý den. Sedlo se musí vytvarovat podle sedacích kostí. Lehce jsem pojedl a za tmy přijeli ještě další opozdilci. Je to rodina s dětmi ve vozíčku. Poradil jsem jim co je kde v kempu.

Ujel jsem 166 km, jel jsem po trase, kterou znám a připadal jsem si jako kamión těžké přepravy. Dnes jsem to opravdu odjel jako magor. Na teploměru je vidět, že i večer bylo hodně teplo.

Kemp Au – Grein – Ybbs – Melk – Tulln

20.08.2011