Koštování vína

Ahoj cykloturisti, v novinách jsem si přečetl, že se v Modré u Velehradu bude konat ve 14 hodin koštování vína. Od rána je venku krásné slunečné počasí a já si doma všude větrám. Když se připravím na cestu, tak se zatáhne a už se slunce neukáže.

Vyjíždím z Otrokovic po nové cyklotrase a zastavuji se u bezdomovců. Minulý rok jsem psal, jak získali nechtěně strategické místo přímo u cyklostezky. Jak vidíte z obrázku, tak zimu přežili. Je třeba si uvědomit, že naše společnost se neskládá jen z úspěšných lidí.

Po cyklotrase jsem vyrazil směrem na Napajedla, proti silném větru. Místy jsem jel jen 15 km/hod. U vody bylo hodně rybářů a jeden jezdil i na gumovém člunu. Podle toho jak je zabalený si můžete představit, jaký byl vítr. Těsně před Napajedly mne šmikla cyklistka a já jsem se jen zmohl udělat fotku za jízdy. Budu muset hodně trénovat, aby mě děvčata nepředjížděla. Na Pahrbku byl ještě na vodě led. Žádní otužilci se nekoupali. Za Pahrbkem se musí kousek vydržet po hliněné cestě a pak zase přijde nádherný asfalt. Na začátku St. Města jsem zjistil, že je cyklotrasa protažena až za zdymadlo. To je dobrá zpráva pro ty, jenž pojedou do Kostelan. Než jsem dofotil, tak přišly dvě holky se čtyřmi psy. Psům jsem se moc líbil a ony musely říkat fuj. Ani jsem nemohl odjet. Na Velehrad jsem jel přes nadjezd a po cyklostezce s křížovou cestou. Ten kousek po silnici mohl byt pro mě osudný. Předjížděl mě bílý autobus a vytlačil mě z cesty. Všude bylo místo a je jasné, že to udělal schválně. Jen nechápu proč? Vždyť jsme spolu neměli žádný konflikt.

Na Velehradě jsem zašel do kostela. Chtěl jsem si vzít Jezuitské listy. Bývají tam zajímavé životopisné příběhy. To jsou kněží, které uznávám jako vědce. Pálení knih jsem jim už odpustil s ohledem na to, co udělali pro vědu. V kostele bylo hrozně zima a nechápu, jak tam může někdo sedět. V létě může být chlad v kostele i osvěžující. Můžu to potvrdit ze své zkušenosti, když jsem jel ve velkém vedru a už jsem neměl sílu šlapat. Stačilo si sednout do kostela a poslouchat hru na varhany. Píši to proto, že jsem se dočetl, že v tomto klášteře v Německu zneužívali kněží studenty. Ani jsem netušil co se možná dělo v mé blízkosti. Teď je tam z toho velká aféra a lidé tam hromadně vystupují z církve.

Tak a teď to nejlepší. Jedu do Modré. Ani slabý déšť nemůže zkazit dobrou náladu. Přijíždím k budově a jsem zaražen. Žádný ruch a spousty lidí. Až na dveřích zjišťuji důvod. Akce se koná od 16 hodin. Ve Zlínských novinách psali od 14 hodin. Čekat v dešti nebudu a vydávám se do Archeoskansenu. Dělám fotky přes plot. Určitě si pamatujete veselou příhodu z natáčení. Tenkráte jsem si zavezl kolo až dovnitř a opřel o starý dům. V té chvíli se tam filmoval průvod s králem a večer se v TV objevil historický film s mým kolem. To už je dávno a filmaři mně odpustili. Od té doby se nesmí brát kola dovnitř.

Domů jsem jel zase po cyklotrase a s větrem v zádech. Jel jsem si jako pán skoro bez šlapání. Za Napajedly se na mě pověsil bruslař a požádal, abych jej táhnul v závětří. Jeli jsme jako o závod. Místy i 37 km/hod. To už je na mé tlusté gumy na horském kole hodně. Já jsem na něj mluvil a on se snažil odpovídat. Vykládal jsem mu, jaké jsem viděl bruslařské stezky ve Švýcarsku. Měli jsme problém s bržděním, když jsme dohnali nějaké lidi a já jsem musel zpomalit. Nevím, co za mnou dělal, ale nehavarovali jsme. Byl asi dobrý bruslař. Já nevím, jak se na bruslích brzdí. Překážky jsem mu hlásil předem i s okamžitou rychlostí.

Ujel jsem 54 km, napřed proti silném větru a pak po větru. Domů jsem přijel zmoklý.

20.03.2010
Karel