Cyklostezka Martinice Holešov

Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem se hodně rozepsal o cyklostezce z Martinic do Holešova. Diskutoval jsem na téma, jestli jsou jednotlivé úseky dobře umístěny. Dnes jsem se jel podívat, jestli je cyklostezka hotová. Ráno se přehnala Otrokovicemi dešťová bouřka a pak už bylo hezky. Myslím si, že by už mohlo skončit dešťové období.

Vyjel jsem směrem na Machovou a byl jsem překvapen kolik na tomto úseku cesty jezdí aut. Dokonce i kamióny. Za Záhnašovicemi začal ještě větší provoz. Po dlouhém úseku je značka stop a řidiči zastavovali. Po chvilce se udělala kolona aut. Pak přijela řidička v drahém autě. Rozměry auta odpovídaly váhové kategorii řidičky. Ta však neměla nervy, aby čekala a otevřeným okénkem nadávala řidičům, ať jedou. Za odměnu jsem se postavil s kolem před ni. Nevím, co říkala a rychle jsem ujel z křižovatky. Ve sjezdu do Martinic, mě předjela cyklistka na horském kole. Na to, že mě předjíždějí holky jsem si už zvykl, ale ona měla kraťasy. Já jsem jel ještě v zimní čepici a zimních dlouhých kalhotách. Dokonce neměla ani přilbu. Ta bude mít brzo nachlazená kolena.

Za Martinicemi začíná nádherná cyklostezka. To co jsem ukazoval jako stavbu, už není pravda. Vše je hotovo. Musím říct, že už bylo na čase. Zde se jednalo o velmi nebezpečný úsek. Přesto se zde všichni těší na dálniční obchvat do Zlína. To se pak obci velmi ulehčí od nebezpečného provozu. Na kruhovém objezdu jsem udělal fotku cesty do nikam a věnoval jsem se směru jízdy, který jsem minulý rok nepopsal. Směr do Holešova zůstal stejný, jak byl minulý rok dokončen.

Tak a teď nový směr. Je to vedeno do míst průmyslové zóny a poblíž letiště. Nevím jestli můžu napsat bývalého letiště. Vede zde krásná cesta a cyklostezka. Jak vidíte, tak bruslařkám cyklostezka nestačila a jely po cestě. Je to nádherný dlouhý úsek a pokud budete učit děti jezdit na kole, tak jeďte sem. Cyklostezka končí na kruhové křižovatce v polích a nikam nevede. Dokonce nevede ani vedlejší cestou do města. Já jsem se vydal směrem Záhnašovice. Tušil jsem, že tam někde musí být udělaná malá spojnice do vesnice. Bylo to špatné tušení, vesnici jsem viděl přes svodidla a potok. Nechápal jsem, jak někdo může odstřihnout vesnici od průmyslové zóny, aniž by udělal aspoň lávku pro pěší přes potok. Až doma jsem to pochopil. Povede zde dálnice. Přesto si na mapě všimněte, jak komplikovaně se dostávají z vesnice do města, které vidí přes pole. Dále jsem se nechal nalákat krásnou úzkou cestou podél potoka do směru, který mně vyhovoval. Po chvíli jízdy jsem byl v pasti. Chodník končil u vodního zdymadla. Musel jsem se vrátit a nabrat směr k čokoládovně. Tam jsem najel na hlavní cestu a musel vydržet po nejbližší křižovatku, abych sjel z úzké velmi frekventované cesty. Myslím si, že ji řidiči zneužívají jako obchvat města směrem na Zlín. Už aby tu ta dálnice stála.

Domů jsem se vydal slepou cestou do Kurovic a pak do Miškovic. To bylo malé zpestření po samých rovinkách.

Všimněte si, že průmyslová zóna stojí na krásné rovině a černé úrodné hlíně. Co by sedlák za takovou půdu dal?

Ujel jsem 40 km. Napřed mrholení a pak hezky.

16.04.2010
Karel