Jarní soustředění v Popicích

Ve dnech  9. až 11.4. jsme ladili cyklistickou formu na soustředění v Popicích. Využili jsme  nepředstírané pohostinnosti Jardy a i přes jeho vytrvalý odpor jsem se k němu na tři dny nastěhovali, nakonec je to hřích, aby v domě s 10 pokoji bydlel pouze Jarda se svým kolem, přítelkyní a archívem vína. Jarda se nás sice do poslední chvíle snažil umístit do penzionu, ale to se mu nepodařilo. Za ty tři dny jsem najeli cca 250 km (přesně to nevím, pokazil se mě cyklocomputer), když poslední den bylo ujeto jen 50 km. Tento slabý výkon hoši sváděli na moji vyčerpanost, kterou jsem se údajně snažil kamuflovat tím, že jsem předvídal příchod prudkých dešťů (spletl o 1 den, ale fakt bylo zataženo). Během soustředění jsme zažili spousty veselých příhod (tedy,  jak pro koho, že), např. když jsem první den při návratu přehlédl v Popicích u okraje stojící auto a málem jsem mu urazil zpětné zrcátko a nebo když Mira Plašoň v sobotu nad ránem (5 hod.!) nemohl už spát, jsa k tomu vychován  každodenním  brzkým vstáváním a otevřel na nás okno, takže jsem to odnesl nachlazením. Krásný byl již tradiční Jarinův nervový výtok, kdy  po výjezdu krpálu v Zaječím, Miru skoro skoro zabil, že neodbočil (já jsem to raději nekomentoval, neboť jsme tu odbočku přejel také).  Krásné a rovněž na zabití byly Igorovi zrychlovačky za křižovatkami a jeho vražedné tempo proti větru.Ovšem nejlepší byl Mira Plašoň, zjistili jsme, že je fakt mazlíček všech žen a jen tak tak se nám tam neoženil. Jarin pak předvedl svoji znalost poměrů v termálu v Laa, kde oslňoval místní krásky slušivou sukýnkou (prý se to nosí, ale měl ji tam jako jediný) a kérkou. Tož bylo to fajn, škodu mají nejvíc Ti, kdo s námi nakonec i přes závazné přihlášení z poněkud nepochopitelných důvodů nejeli.