Šanov - památník pilotů

Ahoj cykloturisti, moji spolupracovníci si na jaro udělali výlet k památníku amerických pilotů. Já jsem o tom nevěděl a teď se mně naskytla příležitost si tam zajet. Vyjel jsem po 12 hodině a bylo hodně teplo. Na snídani jsem si dal velký hrnek kakaa a brzo se to projevilo. Ve stoupání na Kudlov 12 % mě nějaký cyklista předjel a já jsem se za něj v nejprudším stoupání zavěsil a dřel. Po chvilce se mně začalo kakao drát do krku. Na vrcholku mně nakonec odjel a já jsem nic nevyklopil. Ve sjezdu jsem viděl několik kamiónů. Měli tam sobotní sraz a plánovanou parádní jízdu Zlínem. Hodně houkali a já jsem se lekl, co to za mnou jede. Dokonce měli auto se sirenou a já jsem vyjel na krajnici. Myslel jsem, že jede sanitka. To se oni jen bavili.

Pod Březůvkama jsem se zastavil u studánky s vodou pro kojence. Je to tam hezky upravené a kousek dál je i odpočívadlo.

Na přehradě v Luhačovicích jsem byl zvědavý, jak to vypadá s napuštěnou vodou. Asi si vzpomenete na fotky vypuštěné přehrady s bagry. Vyčištění přehrady bylo jako obvykle moc drahé. Bylo horko, ale u vody bylo málo lidí. Já si pamatuji doby, kdy zde nebylo k pohnutí. U kempu jsem začal prudce stoupat k silnici, směrem na Petrůvku. Po chvilce je tam odbočka doleva a jede se po asfaltové cestě lesem. Mine se romantické jezírko a pak se hodně prudce stoupá. Ono je jedno, kama jedete, kopec musíte překonat. Zde je však klid od aut. Z vrcholu sjede cyklostezka do Nevšové. O této cyklostezce jsem už psal. Dál přijde další kopec a po jeho sjezdu se objevíte ve Slavičíně.

Ve Slavičíně jsem chtěl najít informace, ale marně. Chtěl jsem získat nějaké prospekty. Z města jsem vyrazil do bývalých vojenských kasáren v Divnici. Ono to pořádně ani není na mapě. Je to směrem na Vlachovice. U kasáren jsem se zastavil jen u brány. Návštěvy se musí předem ohlásit. Na níže uvedených stránkách je telefon.

http://armypark.slavicin.org/

Od kasáren jsem jel k nádraží a zde po opravované cyklostezce do Divnice. Cyklostezka není na mapě. Z vesnice jsem se vrátil na okraj Slavičína a pokračoval do Šanova. Byl jsem rád, že jsem opustil Slavičín. Řidiči tam jezdili jako urvaní ze řetězu. Na křižovatce mě předjelo auto a odbočilo doprava. Vůbec si neuvědomil, že má otevřenou korbu a veze dlouhé trubky. Málem mě smetl. Všichni honili auta jako závodníci.

Do Šanova se sjíždí z kopce a je vidět na protějším svahu kostelíček. Uprostřed vesnice je opravená zvonice. Podle rozcestníku je vidět, že je to kousek na Slovensko. Pomník není nakreslený na žádné mapě. Papírové ani internetové. Je vidět, že mapy nejsou udržovány. Já jsem se k pomníku dostal po zelené značce. To už jsem pochyboval, jestli jedu dobře. Naštěstí u lesa byla dřevěná cedule a umělecké dílo. Jinak bych to nenašel. K pomníku je použito místní značení. Po prohlídce pomníku jsem se vrátil. Sedl jsem si u toho uměleckého díla. Nevím, jak bych to moderní umění nazval. Ti piloti by si zasloužili pěkné sousoší. Svačil jsem a díval se do krajiny. Byl tam hezký výhled.

http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-zlin/sanov-_zl.html

http://obecsanov.sweb.cz/bitva.htm

Do vesnice jsem sjížděl po polní cestě s kamením a dával jsem si pozor, abych nespadl. Na křižovatce jsem se zastavil u kříže a udělal zápis do návštěvního sešitu. Na fotce vidíte, že se tam upsal a obrázek namaloval kreslíř Křemeček. Jeho obrázky znáte z časopisu Cykloturistika. Já jsem tam udělal zápis za Otrokovice. Bohužel jsem našel v sešitě i nevhodné zápisky. Teď nastal okamžik, kdy jsem zvažoval jak se vydat domů. Mohl jsem jet přes Bojkovice, ale nakonec jsem zvolil stejnou trasu do Luhačovic s tím, že si naberu vodu.

Stoupání ze Slavičína jsem dobře zvládl a dokonce jsem našel úplně novou cyklostezku, která obchází rušné město. Vyšlapané kopce jsem si po zásluze sjel až k přehradě. Pak jsem jel na kolonádu a k pramenům. Nabral jsem si dva druhy vody. Načasování mně vyšlo velmi dobře. Ve velkém vedru už jsem neměl žádné pití. Po chvilce jsem uslyšel zpěv a zastavil jsem se u kostela. Byla tam večerní mše a pěkně zpívali. Tak jsem si udělal malou přestávku. Už jsem věděl, že domů pojedu ve tmě.

Kousek za Biskupicemi jsem začal svítit. Smrákalo se a auta jezdila hodně rychle. Abych své cyklistické snažení zdokonalil, tak jsem si na závěr dal 12 % stoupání serpentinami na Salaš. Trošku jsem se bál aut, která řezala zatáčky. Oni ti řidiči vůbec nepočítají s tím, že by tam mohl jít neosvětlený chodec. Za Salašem jsem měl správně sjet do Malenovic, mě však něco táhlo dál a tak jsem jel po hřebeni. Byl hezký večer a já jsem si užíval výhledu do krajiny. V dálce bylo vidět osvětlené vesnice. V Oldřichovicích jsem uslyšel hudbu a zajel jsem na hřiště. Nějací mladí kluci trénovali bigbít. Pak už jen následoval sešup do Otrokovic.

Ujel jsem 111 km, ve vedru.

24.08.2012

Karel